Skripta k ovcím od Štolce

výživu, frekvenci a techniku dojení a zdravotní stav.
Plemenná příslušnost má výrazný vliv na množství mléka a i na jeho složení. Nejvíce mléka se získává od dojných plemen ovcí, např. u nás chovaná ovce východofríská produkuje za laktaci 500 až 600 kg mléka, s denní dojivostí 2 až 5 kg. Byly zaznamenány případy s produkcí mléka 1000 kg.
Velký vliv na celkové množství nadojeného mléka má i věk bahnic. Dojivost se zvyšuje od prvního obahnění do třetí až čtvrté laktace, kdy je nejvyšší, pak se 1 až 2 laktace udržuje na stejné výši a v následujících letech nastává pozvolné snižování.
Velice úzce souvisí s mléčností bahnic také jejich plodnost. Tak např. u jednoho z nejplodnějších plemen ovcí (romanovského) byla zjištěna mléčnost matek s jedináčky za 100 dní laktace 97 kg, s dvojčaty 116 kg, s trojčaty 136 kg a s čtyřčaty 169 kg mléka.
Nejvýznamnějším činitelem, který rozhoduje o mléčné užitkovosti bahnic je výživa. Jen při plnohodnotné výživě mohou bahnice uplatnit své genetické předpoklady pro mléčnou užitkovost. Velmi příznivě působí na množství a kvalitu mléka dobře organizovaná pastva na kvalitním pastevním porostu. Kvalitní pastva je zdrojem lehce stravitelných živin, minerálních látek a vitamínů.
Technika a počet dojení během dne ovlivňují mléčnou produkci zvláště v období plné laktace. Při zkrácení intervalu mezi dojeními současně s vyšším počtem dojení se zvyšuje množství nadojeného mléka a tučnost. Při dojení 3x denně se získá přibližně o 5% více mléka. Při vžitém dvojím dojení je nejvhodnější mezičas mezi dojeními 12 hodin.
Technika dojení je důležitá vzhledem k omezené době působení oxytocinu na myoepiteliální buňky mléčných alveolů. Proto vyprázdnění mléčné žlázy má být co nejrychlejší.
Velký význam pro produkci mléka má zdravotní stav bahnice. Při onemocnění dochází vždy k poklesu množství nadojeného mléka. Velmi výrazně na mléčnou produkci působí záněty mléčné žlázy, plicní a střevní parazitózy, metabolické poruchy, nakažlivé kulhání atd.
Mléko od ovcí získáváme dojením. Ovce dojíme pod přístřešky, v otevřených košárech, při použití stacionární strojní dojící linky v ovčínech.
Dojení je možné provádět ručně nebo strojem. Ručně se bahnice dojí zezadu a ze strany (boku). V praxi nejrozšířenější je dojení zezadu. Při dojení z boku se bahnice musí fixovat a tento způsob je z hygienického hlediska vhodnější. Mléko se dojí do nádob, které nazýváme filtrační dojník nebo geleta.
Při ručním dojení rozeznáváme tři fáze - rozdojování, vlastní dojení a dodojení. Čas potřebný k dojení nemá být delší než 2 minuty. Zručný dojič při dojení vykoná asi 25 hmatů.
Obr. 3 Způsoby dojení ovcí
V zahraničí je značně rozšířené a používané u dojných plemen ovcí strojní dojení. Používá se řada různých typů dojíren. Nejvíce jsou rozšířené rybinové nebo kruhové dojírny ALFA-LAVAL typu CASSE, anglické rotační dojírny FULWOOD aj. Na nejvýkonnějších typech těchto dojíren podojí tři pracovníci za hodinu 500 až 600 ks ovcí. Při použití strojního typu dojení dochází k podstatnému zvýšení produktivity práce a získává se hygienicky kvalitnější mléko. K plnému využití strojního dojení je však třeba důsledné provádění selekce na funkční a morfologické vlastnosti vemene, omezit výskyt pastruků a snížit procento ručních dodojků. Rovněž je nutné bahnice na strojní dojení několik dnů navykat.
Ovce se dojí převážně v zahraničí, v České republice není tradice. V podmínkách tržní ekonomiky je však třeba počítat se širším využitím ovčího mléka k výrobě sýrů nebo i z hlediska snazšího odchovu vícečetných vrhů a lepšího výkrmu jehňat.
Zpracování ovčího mléka
Ovčí mléko se převážně používá k dalšímu zpracování na různé mléčné výrobky. Z ovčího mléka se vyrábějí měkké a tvrdé sýry. Vlastní výroba se dělí na dvě části:
výroba hrudkového sýra
zpracování hrudkového sýra na tvrdé sýry.
6. Produkce ovčích kožek
Kůže chrání organismus ovce během života proti vnějším vlivům. Kvalita kůže úzce souvisí s kvalitou a jemností vlny, která z ní roste. Podle toho kůže dělíme na kůže ovcí s vlnou jemnou, polojemnou a hrubou. Vliv na kvalitu kůží má i věk a pohlaví zvířat. Kůže mladých ovcí je jemnější a také slabší, rovněž jemnější je kůže od jehnic.
Ovčí kůže se vyznačují velkou rozmanitostí. Záleží na plemenné příslušnosti, věku, pohlaví, zdraví, výživě, zpracování suroviny a dalších činitelích.
Všechna plemena ovcí chovaná u nás poskytují kůže vhodné pro kožešnické zpracování. Podle charakteru a další použitelnosti dělíme ovčí kůže do tří skupin: kožichové, kožešinové a koželužské. Kožichové kůže získáváme od hrubovlnných plemen (romanovské ovce, severské krátkoocasé ovce aj.) a používají se hlavně na výrobu kožichů. Kožešinové kůže se používají na výrobu plášťů, čepic, podšívek a získávají se hlavně od ovcí karakulských. Koželužské kůže mají nejednotné složení rouna a nejsou vhodné na výrobu kožichů. Zhotovují se z nich rukavice, obuvnický semiš apod.
7. Plodnost ovcí
Plodnost je užitková vlastnost, která v podstatné míře ovlivňuje efektivnost chovu ovcí. Plodností se všeobecně rozumí schopnost produkce přiměřeně početného a konstitučně zdatného potomstva. U bahnic je vyjádřena počtem ovulovaných vajíček, počtem narozených jehňat, mateřskými schopnostmi a počtem odchovaných jehňat za časovou jednotku. U beranů je plodnost vyjádřena pohlavní aktivitou a kvalitativními a kvantitativními ukazateli semene.
Domácí ovce dospívají pohlavně dříve, před ukončením tělesné dospělosti - tj. již ve věku 5–8 měsíců. Tradičně se v našich podmínkách zapouštějí 16. – 18. měsíční ročky. Jejich hmotnost má dosahovat 3/4 – 4/5 hmotnosti dospělých zvířat. Je snaha u ovcí zkracovat generační interval a časněji používat v plemenitbě zvířat obojího pohlaví. Předpokladem jsou dostatečně raná plemena a dobrá výživa. Jehnice a beránky můžeme poprvé použít k plemenitbě ve věku 10 až 12 měsíců, přičemž je nezbytné, aby jejich minimální živá hmotnost činila 2/3 hmotnosti dospělých zvířat. Uvedený způsob ranějšího zapouštění se používá v ČR u masných plemen ovcí, nejvíce u plemene charollais. Berani, kteří jsou používáni k plemenitbě musí mít tzv. ,,licenci“ tj. státní registr plemeníka. K plemenitbě nelze používat berany bez původu nebo státního registu. Podle zákona č. 282/2003 Sb. je to nepřípustné. Za porušení tohoto nařízení může být fyzické osobě udělena finanční sankce až do výše 50 000 Kč.
Ovce řadíme mezi polyestrická zvířata s různě výraznou pohlavní sezónností. Nástup říje ovlivňuje délka světelného dne, výživa a plemenná příslušnost.
V závislosti na zeměpisné šířce se říje dostavují po 21. červnu za 60 až 120 dní. V podmínkách ČR je plodné období od srpna do konce roku, u části populace se říje dostavuje i na jaře. U některých plemen pohlavní aktivita probíhá po celý rok (východofríská, romanovská, finská).
Délka pohlavního cyklu kolísá od 14 do 21 dní (průměr 17,6 dne). Říje trvá 20 – 48 h
i déle (u plodných plemen). K ovulaci dochází ke konci říje, tj. asi 24–36 h po začátku říje. V průběhu ovulace se mohou uvolnit 1–4 vajíčka.
U ovcí probíhá tichá říje a příznaky jsou málo zřetelné. U ovcí dochází k mírnému zduření a zčervenání vulvy a k vytékání hlenu. Říjné ovce také občas skáčí na jiné ovce, více přerušují pastvu a často postávají. Velmi pozitivně působí na stimulaci říje přítomnost berana ve stádě (říjové období se zkracuje a urychluje se ovulace). K vyhledávání říjících se ovcí se proto při individuálním připouštění používají berani prubíři, které vpouštíme do stáda 2 až 3 týdny před začátkem připouštěcího období. Prubíři musí mít výrazné libido sexualis. Proto vybíráme mladé berany, nejlépe plodných plemen.
Délka březosti ovcí se pohybuje v rozmezí 143 až 157 dní (průměr 147 dní). Je ovlivněna plemennou příslušností, věkem, pohlavím jehněte a dalšími činiteli.
Výrazně ovlivňuje plodnost např. plemeno. Rozlišujeme plemena ovcí jednorodá, dvourodá a vícerodá. Dále ovlivňuje plodnost výživa, věk, období zapouštění, prostředí, zdravotní stav aj.
Způsoby zapouštění ovcí
Kvalita a úroveň chovu ovcí je závislá na plemenné hodnotě zvířat, která používáme k plemenitbě. V chovu ponecháváme zvířata jen s velmi dobrými užitkovými vlastnostmi. O celkovém výsledku chovu rozhoduje také způsob připouštění ovcí.
V praxi rozeznáváme tyto způsoby připouštění:
1. volné
2. skupinové
3. harémové
4. individuální
5. inseminace ovcí.
Volné připouštění
Tento způsob také nazýváme připouštění na divoko, protože se jedná o nejjednodušší a nejpřirozenější způsob připouštění, který se vyskytuje v přírodě u volně žijících zvířat.
Berani jsou volně vpuštěni do stáda a v době říje připouštějí ovce. Na jednoho dospělého berana počítáme kolem 30 ovcí, na mladšího méně, 15 – 20 ovcí.
Při tomto způsobu připouštění se berani nedostatečně využívají, zvláště z plemenářského hlediska není možné provést připouštění ovcí podle připouštěcího plánu. Dochází k nadbytečnému zapouštění ovcí jedním nebo více berany a berani jsou tak zbytečně přetíženi a vysilují se. Také není znám původ narozených jehňat z otcovy strany. Plemenní berani se musí po dvou letech ve stádě vyměnit, aby nedošlo k příbuzenské plemenitbě.
Uvedený způsob plemenitby je málo rozšířen. Je možné jej použít v užitkových chovech, kde není prováděna kontrola užitkovosti, ale je velmi neekonomický pro velkou potřebu beranů na zapuštění.
Skupinové zapouštění
Tento způsob zapouštění spočívá v tom, že plemenné ovce rozdělíme podle užitkových vlastností na více skupin 2 až 4, do každé skupiny se podle početnosti skupiny přidělí 2 až 3 plemenní berani. Berany ke skupinám vybíráme s ohledem na přidělenou skupinu bahnic tak, aby působili jako zlepšovatelé. Na jednoho dospělého berana přidělujeme 30 až 40 ovcí a na mladého 20 až 30 ovcí. Připouštěcí období trvá zpravidla 6 až 8 týdnů.
Tento způsob v porovnání s prvním způsobem připouštění se jeví jako lepší, protože berani jsou lépe využiti a částečně zde již můžeme ovlivňovat plemenářskou práci v chovu. Nemůžeme však určit původ narozených jehňat po otci a tak vyhodnotit potomstvo po jednotlivých beranech.
Harémové připouštění
Způsob připouštění ovcí, který je založen na podobném principu jako předcházející, pouze s tím rozdílem, že vytváříme skupiny bahnic méně početné, avšak se stejnými užitkovými vlastnostmi a stejným exteriérem. Skupině 40 až 50 bahnic je přidělen jeden beran zlepšovatel s vynikajícími užitkovými a exteriérovými vlastnostmi. Plemenní berani jsou dokonale využiti, může však dojít k jejich přetížení. Původ potomstva po obou rodičích je možné velmi dobře určit a můžeme také hodnotit plemenné a užitkové vlastnosti plemenných beranů podle potomstva a provádět cílevědomou plemenářskou práci. Připouštěcí období trvá 4 až 6 týdnů.
Nevýhodou uvedeného způsobu je nerovnoměrné pohlavní zatížení beranů. Další nevýhodou také je, že se nedá sledovat průběh připouštění a vést přesná evidence.
Berani musí být dokonale prověřeni na plodnost, protože při případné neplodnosti nebo snížení plodnosti dochází k velkému zvýšení jalovosti. Proto je dobré po skončení připouštěcího období provést 7 až 10 denní přestávku a po této době ještě berany pustit do stáda (volně) k případnému oplození neoplodněných ovcí (doskok). Harémový způsob připouštění se používá více u masných plemen ovcí.
Individuální připouštění
Tento způsob se také nazývá připouštění z ruky a používá se ve šlechtitelských chovech, stejně jako v rozmnožovacích. Ovce jsou zapouštěny berany podle předem připraveného připařovacího plánu a beran připustí během připouštěcího období 50 až 60 ovcí. Je vedena přesná evidence zapuštěných ovcí a narozených jehňat po jednotlivých beranech, je usměrňován počet skoků jednotlivých beranů. Berani s nejlepšími užitkovými a exteriérovými vlastnostmi jsou dokonale využiti a je zde prováděna kontrola dědičnosti podle potomstva.
Berani se připouští 3x až 4x denně, více připouštění se nedoporučuje, protože dochází ke zhoršení kvality semene a snižuje se plodnost bahnic. Během dne je nutné připouštění rovnoměrně rozložit, při čtyřech skocích denně by měly být dva skoky ráno a dva večer s půlhodinovou přestávkou.
Při tomto způsobu připouštění je vhodné zřídit v ovčíně čtyři zaháňky, a to zaháňku pro berany, připouštěcí kotec, další pro vyhledané říjící se ovce a čtvrtou pro zapuštěné ovce. Ovce v říji jsou ve stádě vyhledávány zkušebním beranem – prubířem. Jako prubíř může dále působit vasektomovaný beran s přerušenými chámovody, nebo beran s deviací penisu. Takový beran má pohlavní úd vyveden stranou (pod úhlem asi 45°), takže nemůže přirozeným způsobem oplodnit ovci. U plemenných beranů používaných běžně jako prubířů se k zamezení možnosti oplození používá zástěrky o velikosti 40x40 cm. Zástěrka se umístí pod břichem.
Ovce v říji vyhledané zkušebním beranem oddělíme od stáda a umístíme je do příslušné zaháňky, odkud je pouštíme do připouštěcího kotce k jednotlivým beranům podle předem sestaveného připouštěcího plánu.
Po zapuštění ovce hned nevypouštíme zpět do stáda, ale ponecháme je ještě 24 hodin v oddělení pro zapuštěné ovce, aby je zkušební berani znovu nevyhledali, vzhledem k ještě doznívající říji.
V zahraničí, ale i u nás, se používají pro prubíře tzv. kreony, ve kterých je umístěna barva a říjící se ovce je beranem označena a tak je usnadněno její vyhledání. Jedná se o jednoduchý postroj, který se upíná na hruď berana.
Inseminace ovcí
Inseminace je velmi účinným prostředkem k rychlému využití vynikajících užitkových vlastností plemenných beranů. Semenem jednoho berana je možné inseminovat velký počet ovcí – 16 tisíc až 18 tisíc ks. Berany používané k inseminaci je nutné prověřit a otestovat a v žádném případě bychom neměli využívat berany, kteří zhoršují užitkové vlastnosti potomstva.
Pohlavní aktivita a spermiogeneze probíhá u beranů po celý rok a je ovlivněna řadou vnějších a vnitřních činitelů, např. výživným stavem, zdravotním stavem, věkem, ročním obdobím, ustájením, plemennou příslušností apod.
Vlastní odběr se provádí v připouštědle různé konstrukce. Jako objekty při odběru se používají starší ovce, které nemusí být v říji, nebo berani, popřípadě různé fantomy. Ovce musí být v připouštědle fixována. Vlastní odběr se provádí do umělé pochvy. Délka pochvy je 20 cm, průměr 5 cm. Na tuto pochvu se připevní sběrač. Doporučená teplota v pochvě je 36 – 37°C. Odběr semene je možné provádět také elektroejakulací.
Berany je nutné na odběry postupně navykat tak, aby u nich došlo k vytvoření reflexů. Po navyknutí je možné u dospělých beranů provádět 3 až 5 odběrů denně, u mladších 2 až 3. Při odběrech musíme semeno laboratorně posuzovat. Objem ejakulátu kolísá v závislosti na době odběru, věku, výživném stavu berana, v průměru se pohybuje od 0,3 – 3,0 ml. Koncentrace spermií činí 2 až 8 miliard v 1 ml. Po odběru a posouzení spermatu se provádí jeho konzervace za použití různých metod a ředidel. Objem jedné inseminační dávky je 0,2 ml a musí obsahovat 125 až 250 miliónů spermií, normálních, živých. Při menším počtu se snižuje schopnost oplození.
Výzkumně se ověřuje také hluboké zmrazování semene. Oplodněnost je při použití zmrazeného semene zatím nižší.
Inseminaci ovcí provádíme v připouštědle různého tvaru a uspořádání. K inseminaci ovcí používáme inseminační stříkačky, nebo inseminační kapiláry, případně také různé katetry.
Podle umístění semene do pohlavních orgánů ovcí rozlišujeme metody inseminace:
a) intracervikální metoda
b) intravaginální metoda.
Inseminace ovcí je velmi perspektivní metoda a po vyřešení některých problémů, které se vyskytují při konzervaci semene, musí najít široké uplatnění v praxi.
V podmínkách České republiky se již tradičně volí letní zapouštění a zimní bahnění ovcí. Bahnění bývá v rozmezí od konce prosince do začátku března. Březost ovcí kolísá kolem 150 dní. Je možné i bahnění jarní (duben - květen), letní (červenec - srpen) nebo podzimní (konec září - začátek listopadu). Při zimním bahnění jsou vyšší požadavky na jadrná krmiva, ale v tradičních chovech se nejčastěji volí proto, že dává nejlepší výsledky plodnosti. Jarní bahnění má význam zejména při orientaci chovu na produkci masa a mléka. Jarní bahnění se musí výrazněji rozšířit v podmínkách ČR vzhledem k novým ekonomickým podmínkám v zemědělství a při využití oplůtkových systémů chovu.
Ovlivňování a regulace pohlavního cyklu
Stimulace plodnosti výživou
V posledních letech byly metody stimulace plodnosti výživou zdokonaleny použitím krmného šoku neboli „flushingu“. Krátkodobé zvýšení (šok) krmné dávky v době před zapouštěním má značný význam jen u ovcí se špatnou kondicí. Princip je v tom, že ovce 6 až 8 týdnů před zapouštěcím obdobím dostávají omezenou krmnou dávku a dojde ke snížení živé hmotnosti. Čtyři týdny před začátkem zapouštěcího období se ovce začnou intenzivně krmit, aby zvýšily svou hmotnost o 15 – 20 %. Flushing nemá být kratší než 2 týdny a má navazovat buď na intenzívní pastvu, nebo na přídavek 200 až 400 g jadrného krmiva denně. Při flushingu se zlepšuje celková kondice ovcí, což má příznivý vliv na vyšší oplození, nižší embryonální úmrtnost a tím na celkovou vyšší plodnost stáda o 15 – 20 %.
Regulace světelného režimu
Nástup pohlavní aktivity u ovcí těsně souvisí s délkou světelného dne. Principu fotoperiodicity při řízení plemenitby se využívá změnou světelného dne. Zvyšování pohlavní aktivity nastane jako odraz činnosti hypofýzy, která v době sníženého přístupu světla začne vylučovat ve zvýšené míře gonadotropniny. Regulace pohlavního cyklu touto metodou je úspěšná tehdy, použije-li se v úměrně krátké době před nástupem normálního zapouštěcího období.
Přítomnost beranů ve stádě
Zařazením beranů (vasektomovaných) do stáda lze urychlit nástup pohlavní aktivity u ovcí. Má význam na začátku připouštěcího období. Přítomnost berana přes zvukové, sluchové a čichové vjemy stimuluje ovulaci a estrální aktivitu ovcí. Tento efekt se projeví, zařadíme-li berana do stáda ke konci anestrálního období, kdy indikuje říji o něco dříve, než je její normální nástup. Z praxe je známo, že první říjná ovce ve stádě se objeví již za 20 – 24 hodin.
Synchronizace říje
Znamená vyvolání plodné říje najednou u většího počtu plemenic ve stádě, aby mohly být v plánovaném časovém období zapuštěny nebo inseminovány a dosáhlo se turnusového porodu. Turnusové bahnění usnadňuje organizaci práce v ovčíně, umožňuje skupinový odstav jehňat, vytvořit větší skupiny jatečných jehňat apod.
K synchronizaci říje jsou nejvhodnější syntetické gestageny (látky funkčně shodné s hormonem žlutého tělíska). Podstatou jejich účinku je blokáda vylučování hypofyzárních hormonů řídících funkci vaječníků. Když se udržuje hladina gestagenu v organizmu, stav odpovídá sekreční fázi žlutého tělíska. Po jejich vysazení dochází k hromadné říji, která se vyskytuje u většiny zvířat za 4 až 7 dnů. Důležitý je dostatečně dlouhý aplikační interval, jehož délka spolu s dobou aplikace nesmí být kratší než jeden pohlavní cyklus (12 dnů aplikace, 2 dny na vyloučení zbytků podávané látky, 2 dny na dozrávání folikulů, celkem tedy 16 dnů).
Syntetické gestageny je možno ovcím podávat těmito způsoby:
denně v krmivu (perspektivní, ale drahé);
jednorázově porézním tamponem do vagíny;
jednorázově v podkožním implantátu.
Pokud se rozhodnete pro synchronizaci říje gestageny, o volbě přípravku se poraďte s veterinárním lékařem.
Přenos embryí (ET - embryotransfer)
Je velmi perspektivní, ale náročná metoda. V chovu ovcí ji l