Skripta k ovcím od Štolce

poněkud silnější.
Silná protučnělost.
Břišní dutina: ledviny kryté vrstvou loje
Hrudní dutina: svalovina v mezižeberních prostorech prorostlá lojem, na žebrech se mohou tvořit usazeniny loje
5
Souvislá silná vrstva podkožního loje, tvoří se tukové usazeniny.
Břišní dutina: ledviny kryté silnou vrstvou loje
Hrudní dutina: svalovina v mezižeberních prostorech krytá zcela lojem, na žebrech usazeniny loje
Třídy jakosti a jejich znaky u jatečných jehňat do 13 kg přejímací hmotnosti tab.5
Obchodní třída
A
B
C
Přejímací hmotnost
< 7 kg
7,1 – 10,0 kg
10,1 – 13 kg
Jakost masa
1
2
1
2
1
2
Barva masa
Světle růžová
Jiná barva nebo jiná třída protučnělosti
Světle růžová nebo růžová
Jiná barva nebo jiná třída protučnělosti
Světle růžová nebo růžová
Jiná barva nebo jiná třída protučnělosti
Třída protučnělosti *)
(2) (3)
(2) (3)
(2) (3)
*) podle tabulky 8 – Protučnělost

obr. 2
Hodnocení jatečného těla
4. Vlnařská užitkovost ovcí
Stavba kůže a chlupů
Produkce vlny patří mezi nejdůležitější užitkové vlastnosti ovcí. Vlna je vlasovitý rohovitý útvar epidermálního původu. Ovčí vlna se vyznačuje řadou specifických fyzikálních a mechanických vlastností. Pro svou zvláštní strukturu a malou tepelnou vodivost keratinu je vlna nejteplejší textilní vlákno pro lidské ošacení.
Rouno je vlna na ovci před ostříháním nebo vlna po ostříhání, která tvoří souvislý celek a nerozpadá se. Rouno je tvořeno chlupy vzájemně spojenými do praménků, chomáčů a chomáčků tzv. vazači (tj. nepravidelně zvlněnými vlnovlasy). Plemena ovcí mají charakteristické složení rouna. Podle toho, z kterého druhu chlupů je rouno složeno, podle hustoty, délky, obloučkovitosti, jemnosti, ale také podle tvaru a zakončení chomáčků, rozeznáváme rouno uzavřené, polouzavřené, rozevřené a volné.
Podle stavu, v jakém vlna je, rozeznáváme vlnu potní, polopranou, továrně pranou, karbonizovanou, klepanou, tříděnou, netříděnou, obchodní apod.
Vlna v potu je surová ovčí vlna, nepraná, střižní, v přirozeném stavu, získaná stříží živých ovcí. Vlna čistá je vlna po mechanickém a chemickém čištění o vlhkosti 17%.
Chlup (pilus) je tvořen ze tří částí:
ze šupinaté pokožky
z blány mezi pokožkou a škárou
z kůry a dřeně, která se vyskytuje u hrubších chlupů.
Podle morfologické a histologické struktury rozeznáváme 5 základních druhů ovčích vlasů:
vlnovlasy
polopesíky
pesíky
psí chlupy
srst – krycí srst.
Vlnovlasy (chlupy podsadové) tvoří pravou vlnu. Podsadový chlup je tvořen šupinatou pokožkou, blánou a kůrou, je bez dřeně. Jemnost chlupů je 7 – 40 μm, chlupy jsou dobře a hustě obloučkované. Skutečná délka vlnovlasu v narovnaném stavu se pohybuje od 5 do 15 cm. U merinových a polojemnovlnných ovcí s jednotnou vlnou tvoří vlnovlasy jednotné rouno, u většiny ostatních plemen se vyskytují jako chlupy podsadové.
Polopesíky (přechodné chlupy) tvoří přechod mezi pesíky a podsadou. Mají velmi tenkou nebo přerušovanou dřeň a mohou být také bez dřeně. Jsou hrubší, ploše zvlněné a dosahují roční délky až 40 cm.
Pesíky jsou dlouhé, hrubé a málo zvlněné chlupy dosahující roční délky 30 až 40 cm. Pesíky mají dřeň, která zaplňuje 1/2 až 2/3 průměru celého chlupu. Příčný průřez pesíkem je 50 až 150 μm. Pesík tvoří nepravou vlnu a vyskytuje se u všech plemen se smíšenou vlnou, např. u valašek, šumavek, karakulských ovcí aj.
Psí chlupy nebo mrtvé chlupy jsou chlupy se širokým dřeňovým kanálkem, který tvoří 2/3 až 4/5 průměru chlupu. Jsou kratší než pesík a při roční střiži dosahují délky 5 až 8 cm. Silné jsou 200 μm. Při kůži jsou velmi silné a hrubé a při vrcholu jsou zašpičatělé. Tyto chlupy zhoršují kvalitu rouna a vyskytují se u málo prošlechtěných plemen. Zvířata s výskytem mrtvého vlasu jsou vyřazována z chovu.
Krycí srst se vyskytuje u všech plemen ovcí na těch částech těla, kde neroste vlna. Je rovná, krátká 0,5 až 1 cm, hrubá až hladká, na příčném řezu 200 μm silná.
Vlastnosti vlny
Vlna se vyznačuje řadou fyzikálních a mechanických vlastností. K fyzikálním vlastnostem řadíme jemnost vlny, délku vlny, tvar, lesk a barvu vlny.
Mezi nejdůležitější mechanické vlastnosti vlny patří pevnost, pružnost, tažnost a něžnost, bobtnavost, hydroskopičnost, plstivost, hřejivost, vodivost tepla.
Sortiment vlny
Sortiment vlny je výsledná jakost vlny a je souborem nejdůležitějších fyzikálních vlastností, především jemnosti, délky a charakteru vlny. Sortiment vlny označujeme velkými abecedními písmeny od 5A až do F a číslem spřádatelnosti vyjádřeným dvěma stupnicemi:
bradfordským číslem
metrickým číslem.
Bradfordské číslo „S“ udává počet přaden po 560 yardech (1 yard = 0,9144 m) spřadených z 1 libry prané vlny (1 lb = 0,4536 kg).
Metrické číslo udává počet přaden po 1.000 m upředených z 1 kg vlny.
V ČR se udává pro stanovení sortimentu tato stupnice: tab. 6
Střední jemnost (μm) *
Sortiment – stupnice
Obloučků na 1cm **
Označení jemnosti
Roční délka (cm) **
Středoevropská
Bradfordská (s)
do 14,4
5A
100
12
Jemná
8–10
14,5-16,5
4A
90
11
16,6-18,63A801018,7-20,52A70920,6-21,82A/A64821,9-23,0A60723,1-25,0A/B58625,1-27,0B565
Polojemná
10–1427,1-29,0B/C56/50429,1-33,0C50333,1-35,0C/D48235,1-37,0D461,5
Polohrubá
15–2037,1-40,0D/E441,040,1-45,0E400,545,1-55,0E/F360,3Hrubánad 20nad 55,1F32-* částečně upraveno podle ČSN 80 1123 Stupnice jemnosti vlny
** orientační hodnoty
Podle platných směrnic rozlišujeme 16 sortimentů a mezisortimentů vlny.
Nejdůležitější fyzikální a mechanické vlastnosti vlny
Jemnost vlny
Sortiment vlny je nejvíce ovlivněn jemností vlny. Jemnost vlny je dána velikostí průměru příčného řezu chlupu. Vyjadřuje se v mikrometrech (1 μm = 0,001 mm). Jemnost vlny závisí na individuálních vlastnostech jedince, plemenné příslušnosti, pohlaví, věku, výživě a řadě dalších vnějších činitelů. Ovce nemají na celém těle stejnou jemnost vlny, proto se při bonitaci a hodnocení zvířat posuzují vzorky ze tří míst těla, a to z lopatky, boku a kýty. Není-li rozdíl v jemnosti na těchto místech u jemnovlnných plemen větší než jeden sortiment, považujeme rouno za vyrovnané. Nejjemnější vlna roste na břiše, hrubší potom na krku, kýtách a u kořene ocasu. Také vlna jehňat je jemnější.
Jemnost vlny můžeme posuzovat subjektivně a objektivně. Při subjektivním posuzování jemnosti vlny (zrakem hmatem) posuzujeme počet obloučků na 1 cm u jednotlivých chlupů, praménků, chomáčků, ale také celého rouna. Při posuzování sledujeme, jak jemnost vlny souvisí s dalšími vlastnostmi vlny. Objektivní hodnocení jemnosti vlny provádíme laboratorně.
Délka vlny
Rozeznáváme dvojí délku vlny, a to skutečnou (v narovnaném stavu) a přirozenou (ve zkadeřeném stavu). V zootechnické praxi zjišťujeme délku vlny v nataženém stavu pravítkem na živých zvířatech z levé strany těla zvířete za lopatkou nebo u vlny sestřižené.
Vyrovnanost vlny
Obloučnatost (zkadeření) vlny
Tato vlastnost je dána tvarem a počtem obloučků na 1 cm délky chlupu.
Věrnost vlny
Rozeznáváme vlnu věrnou a nevěrnou. Za věrnou považujeme tu vlnu, která je pravidelně obloučkovaná, po celé délce stejnoměrně jemná a vyrovnaná. Věrnost vlny je ovlivněna řadou činitelů, např. výživou, zdravotním stavem, nemocí apod.
Lesk vlny
Tato vlastnost je závislá na stavbě a postavení chlupových šupinek. Lesk vlny je schopnost povrchu chlupu odrážet světelné paprsky.
Barva vlny
Pro textilní průmysl je nejvýhodnější bílá barva vlny. Tato vlna se velice dobře barví. Dále rozeznáváme vlnu pestrou, tj. vlnu, která obsahuje více jak 0,1 % barevných vláken. Barva se může s postupujícím věkem měnit, např. narozená jehňata cigáji jsou tmavě zbarvená, s postupujícím věkem vybělují.
Mechanické vlastnosti vlny
Pevnost vlny:
Pevnost vlny je velmi důležitá kvalitativní vlastnost, protože podmiňuje trvanlivost vlněných látek. Pevnost vlny je podmíněna anatomickou stavbou chlupu, např. šířkou dřeně, jemností chlupu, věrností vlnovlasu apod. Nepříznivě na pevnost chlupu působí nemoc a podvýživa zvířat.
Tažnost vlny:
Vlna při natahování může prodloužit svoji původní délku, aniž se přetrhne. Tažnost vyjadřujeme v % vypočítaných z rozdílu mezi počáteční a konečnou délkou. Merinová vlna se může prodloužit o 11 – 15 %, hrubá vlny až o 31 %. Žádnou tažnost nemají psí chlupy.
Pružnost vlny
Vlna má velmi dobré regenerační vlastnosti. Při natahování či stlačování se chlupy vrátí do původního stavu. Jemná vlna se do původního stavu vrací pomaleji než vlna hrubá. Pružnost vlny posuzujeme nejlépe při přetržení chlupu, čím dříve se oba konce vrátí do původního stavu, tím je vlna pružnější.
Výtěžnost vlny
Sestřižená vlna je značně vlhká a je znečištěna vlnotukem a mechanickými nečistotami. Jsou to různé zbytky slámy, sena, plev, bodláky, zbytky hnoje a podestýlky apod. Pod výtěžností se rozumí množství čisté vlny získané po mechanickém a chemickém vyčištění vlny v potu. Výtěžnost se vyjadřuje v %.
Výtěžnost vlny je ovlivněna plemennou příslušností, výživným stavem, způsobem krmení a ošetřování. Rouno ovcí se znečišťuje krmením „přes hlavu“, přeháněním po prašných cestách, používáním podestýlky z plev a pilin atd.
Výtěžnost u jednotlivých plemen:
Jemnovlnná plemena 25 – 50 %
Polojemnovlnná plemena 50 – 60 %
Polohrubovlnná plemena 60 – 70 %
Hrubovlnná plemena 65 – 75 %.
Stříž ovcí a ošetření vlny po stříži
Vlnu z těla ovce získáme stříháním. Zájmem každého chovatele je, aby při stříhání získal co největší množství kvalitní vlny.
Termín stříhání je závislý na plemenné příslušnosti, pohlaví zvířat, kategorii ovcí a místních podmínkách. Počet ročních stříží je ovlivněn intenzitou růstu vlny (je závislý na délce). Optimální délka vlny je 6,5 až 12 cm). Jemnovlnná a polojemnovlnná plemena stříháme 1x ročně, polohrubovlnná a hrubovlnná plemena se stříhají 2x ročně.
Ovcím po stříži můžeme provést ošetření paznehtů, ošetření povrchu těla (koupání) a odčervení.
Hlavní zásady stříže ovcí:
- vlnu stříhat těsně při kůži plynulým pohybem,
- vlnu nepřestříhávat, nevracet se na ostříhaná místa,
- nenarušit celistvost rouna,
- zabránit poranění ovcí,
- nepoužívat zbytečné násilí.
Způsoby stříhání ovcí:
1) Mechanická stříž
- ruční
- strojní: a) individuální metody
b) proudové metody
2) Chemická stříž
Ruční stříž – jde o velmi starý klasický způsob získávání vlny v málo početných chovech. Ovce stříháme běžnými nebo speciálními nůžkami. Ovce začínáme stříhat na břiše, potom postupujeme na nohy a dále na tělo. Vlnu stříháme těsně při kůži, na ostříhání jedné ovce potřebujeme asi 1000 střihů, zručný střihač ostříhá denně 20 až 30 ovcí.
Strojní stříž – tyto metody se vyznačují vyšší produktivitou a kvalitou práce. Stříž se provádí elektrickými stříhacími strojky různých typů. Střihač ostříhá za směnu 50 až 100 ovcí (nezávisle na plemeni a zručnosti střihače). Ovce je možné stříhat různými metodami. Při použití individuální metody stříhá střihač celou ovci sám, při skupinovém – proudovém stříhání stříhá pouze určenou část těla.
Jednotlivé individuální metody se odlišují způsobem fixace ovcí a různým prováděním a vedením střihů. Ovce se stříhají na střihačské lavici (ovce leží nebo sedí) a nebo na plachtě rozprostřené na zemi.
Skupinové – proudové stříhání ovcí je rozšířené na Novém Zélandu a v Austrálii pouze u velkých chovatelů ovcí. Stříhání ovcí se provádí na střihačských linkách (karuselech), které jsou vybaveny fixačním zařízením pro ovce. Střihači pracují ve vzpřímené poloze, stříhají pouze určenou část těla ovce, kdy ovce pojíždí v pohyblivém fixačním zařízení od jednoho střihače ke druhému. Čtyři střihači ostříhají za směnu 500 až 600 ovcí.
V zahraničí byla také řešena problematika úplné automatizace stříže ovcí. V Austrálii byly vyvinuty stříhací roboty. Roboty na stříhání jsou vybaveny senzory, které jsou napojeny na mechanické střihací hlavice. Robot ostříhá merinovou ovci za dvě minuty a střihač zde plní pouze funkci odborné obsluhy.
Výzkumně se řeší problematika stříže ovcí laserem.
Chemická stříž – je založena na principu vyvolání umělého línání (depilace) vlny. Ovcím se aplikují preparáty, které krátkodobě zastavují růst vlny přímo v chlupové cibulce (používají se cytostatika, např. 2% nasycený roztok cyklofosfoamidu v dávce 15–30 mg na 1 kg ž.h.). Během 6 až 7 dnů doroste zaškrcená vlna k povrchu těla a po 10 až 14 dnech se rouno odstraní stržením. Ovce po aplikaci chemické stříže ponecháme 10 až 14 dní v ovčíně (mohou dostat úžeh a nebo se nachladit). Problematika chemické stříže není dosud plně výzkumně dořešena (rezidua). V současné době se ověřují další biologické preparáty, které nemají negativní vedlejší účinky. V praxi ČR se uvedený způsob stříže nepoužívá.
Ošetření vlny po stříži
Sestřižené rouno se rozloží na laťkový stůl (střižní plochou navrch) a vyberou se hrubé příměsi a nečistoty. Potom vyklepeme ostatní nečistoty, přestřiženou a krátkou vlnu, oddělíme méně hodnotnou a krátkou vlnu z nohou, břicha a ocasu a nakonec tzv. "kaštany". Rouno necháme provětrat, potom jej svineme střižní plochou navrch a žokujeme. Odděleně se žokuje vlna z jehňat, beranů, bahnic a skopců a každý pytel se označí.
V Austrálii a na Novém Zélandu se ostříhaná vlna lisuje. Vlna před lisováním se podrobí důkladnému rozboru a klasifikaci a rozdělí se do tříd. Až potom je lisována.
Vlivy působící na kvalitu vlny
Kvalita a množství nastříhané vlny je ovlivněna řadou vnějších a vnitřních činitelů.
Nejvýznamněji produkci vlny ovlivňuje plemenná příslušnost. Nejvíce vlny se získává stříží merinových ovcí, nejméně pak od hrubovlnných plemen.
Množství vlny je velmi závislé také na velikosti celkové plochy kůže, která je obrostlá vlnou. Celý obrostlý povrch těla mají ovce s dlouhým a širokým hřbetem, hlubokým hrudníkem a dobře vyvinutými kýtami. Značný význam má obrůst břicha, kde požadujeme dlouhou a hustou vlnu.
O množství nastříhané vlny výrazně rozhoduje hustota vlny, která musí být po celém těle rovnoměrná. Hustá vlna tvoří rouno uzavřené, kdy nečistoty (prach, zbytky krmiva apod.) nemohou do rouna pronikat.
Podstatný vliv na růst, kvalitu a celkové množství vlny má výživa. Při vyrovnané výživě po celý rok produkují ovce hustou, dlouhou, pružnou, lesklou a věrnou vlnu. Při jednostranné nebo nedostatečné výživě se růst vlny zpomaluje, vlna je málo pružná, má nevýrazný lesk a nízký obsah vlnotuku. Tato vlna se nazývá nevěrná, případně hladová.
Při špatné výživě klesá produkce vlny více u zušlechtěných plemen. Nezušlechtěná plemena jsou přizpůsobivější vůči změnám podmínek prostředí. Nedostatek živin v některých případech způsobuje i vypadávání vlny.
Věk ovcí ovlivňuje množství, délku a jemnost vlny. Nejintenzivněji vlna roste u mladých zvířat po dosažení pohlavní dospělosti, produkce vlny stoupá do 4–5 roků věku zvířat. Potom s postupujícím věkem se produkce snižuje. Výrazný pokles nastává v 6–7 letech. Nejjemnější vlna roste u jehňat, po prvním ostříhání vlna o půl až jeden sortiment zhrubne. Zjemnění vlny nastává opět ve 4–5 letech.
Na produkci a kvalitu vlny má vliv také pohlaví zvířat. Nejvíce vlny se získává od beranů, ale tato vlna je o jeden sortiment hrubší než u bahnic. Nejkvalitnější vlnu však získáme od skopců, je věrná, pevná, ale trochu hrubší než vlna bahnic.
Snížení produkce, zhoršení kvality vlny je způsobeno také nemocemi zvířat. Vlna získaná od nemocných ovcí je bez lesku, krátká, nevěrná, matná, málo pevná a pružná, s malým množstvím vlnotuku. U nemocných zvířat roste mnohem jemnější vlna, než určuje standard.
Velmi různorodě na produkci vlny působí klimatické podmínky. Rouno valašek má jiné složení v zimě a jiné v létě. V zimním rounu je více podsadových chlupů, naproti tomu v letním období převládají polopesíky a pesíky.
Ustájení a ošetřování ovcí se projevuje na množství, kvalitě a výtěžnosti vlny. Rouno znečištěné močí, vlhkostí, krmivem, prachem, podestýlkou a příp. různými barvami má nižší procento výtěžnosti a horší fyzikální a mechanické vlastnosti.
Ovčíny musí být světlé, dobře větratelné, ale bez průvanu. Optimální teplota v ovčíně v zimním období se má pohybovat od 10 do 12°C. Ovce musíme také dobře podestýlat, aby měly v ovčíně sucho. Krmení do jeslí u žlabů provádíme v době nepřítomnosti ovcí v ovčíně. Ke značení ovcí používáme snadno vypratelné barvy. Nesmí se používat různé fermežové, dehtové a jiné barvy, kterými se vlna značně znehodnocuje.
Realizace vlny
Výkupní cena za 1 kg potní vlny v ČR je určována podle její kvality a v souladu s cenami na světových burzách. V posledních letech se pohybuje v rozpětí 5 až 30 Kč za 1 kg potní vlny (pokud je vůbec vykupována). Proto je doporučováno chovatelům ovcí zpracovávat vlnu přímo na různé vlněné výrobky (pletací příze, přikrývky, polštáře a jiné) a pak teprve realizovat různou formou jejich prodej (výstavy zvířat, bonitace, konference a ostatní odborné akce aj.). Finalizaci ovčí vlny formou hotových výrobků musí chovatelé ovcí v ČR věnovat zvýšenou pozornost.
5. Mléčná užitkovost ovcí
Ovčí mléko se tvoří v mléčné žláze ovcí – vemeni. Vemeno ovcí je podélně rozděleno na 2 poloviny. V každé polovině je samostatná mléčná jednotka, tvořená parenchymatickou žlázou, mléčnou cisternou a strukem. Žláznatý parenchym tvoří alveoly, které navazují na mléčné kanálky, které ústí do mléčné cisterny. Mléčná cisterna má tvar nálevky a navazuje na struk, jehož mléčný kanálek uzavírá svěrač. Nejvhodnější tvar je vemeno ploché, potom kulovité a nejméně vhodné je vemeno svislé. Každá půlka má být dobře vyvinuta a funkční jeden struk. Některá plemena mají někdy i více struků. Běžně se vyskytují pastruky, které nelaktují (na každé polovině jeden). Z hlediska dojení a sání jehňat jsou vhodné válcovité struky.
Uvolňování mléka - ejekce se uskutečňuje na bázi složitého neurohumorálního reflexu. V době porodu, někdy i před porodem se v mléčné žláze bahnic tvoří mlezivo. Mlezivo je hustší (vysoký obsah sušiny až 30%), nažloutlé barvy s výrazně slanou chutí a má vysoký obsah bílkovin, především albuminu a globulinu a vysoký obsah vitamínů rozpustných v tucích. Mlezivo ovcí obsahuje 15% bílkovin, 11% tuku, 2,5% cukru a 1,2% popelovin. Po porodu se složení mleziva rychle mění a za 3 až 5 dní dosahuje úrovně normálního mléka.
Ovčí mléko je vodnatá, bílá nebo lehce nažloutlá tekutina s mírně natrpklou chutí. Složením se ovčí mléko značně liší od mléka kravského. Obsahuje průměrně 5,5% bílkovin, 7% tuku, 5% cukru a 0,9% popelovin. Vzhledem k vysokému obsahu tuku a bílkovin je výživná hodnota ovčího mléka téměř 2x vyšší než mléka kravského. Ovčí mléko je bohatší na vitamíny skupiny B.
Délka laktace ovcí je různá. Pohybuje se od 100 do 250 dní a celková produkce mléka kolísá mezi 80 až 140 kg. U dojných plemen se mléčnost pohybuje kolem 200 až 300 kg, u specializovaných dojných plemen (např. východofríská ovce, awassi aj.) až 500 až 600 kg. Průměrná denní dojivost ovcí kolísá nejčastěji od 0,5 kg do 3 kg.
Laktační křivka v prvních čtyřech až šesti týdnech po porodu má stoupající trend. Pak se produkce mléka udržuje přibližně na stejné úrovni a pokles nastává po 10 až 12 týdnech po obahnění. Průběh laktační křivky v odpovídajících podmínkách výživy je značně ovlivňován individualitou bahnice, četností vrhu, počtem narozených jehňat ve vrhu, kvalitou ošetřovatelské péče apod.
Z činitelů ovlivňujících mléčnou produkci ovcí je třeba uvést plemennou příslušnost, věk matek, plodnost,