ryby

Rybydruhově nejbohatší a zároveň také nejrůznorodější skupinou obratlovcůNelsonova definice: ryba je vodní obratlovec se žábrami a končetinami ploutvovitého tvaruryby sensu lato – zahrnují několik fylogeneticky relativně dosti vzdálených skupin: z recentrních jsou to sliznatky a mihule, paryby (zahrnující chiméry, žraloky a rejnoky), lalokoploutvé ryby a bahníciryby sensu stricto – zahrnují ryby paprskoploutvéNadtřída: Agnatha (bezčelistnatci)ústa bez čelistístruna hřbetní zachována i u dospělcůžaberní oblouky se nepodílejí na stavbě lebkyžábry entodermálního původu jsou umístěny ve váčcích uvnitř žaberního koše, navenek ústí drobnými pórynepárová nozdrascházejí párové ploutveve vnitřním uchu jen dva polokruhové kanálkypohlavní orgány nemají samostatné vývodyTřída: Cephalaspidomorphi (mihule)kostra je chrupavčitáchybí šupinypřítomno vždy sedm žaberních otvorůpohlavní ústrojí je nepárovénepřímý vývoj, přes larvu (minoha), která nemá oči a způsobem života i tělesnou stavbou připomíná kopinatce, živí se detritem, který filtruje hltanem, po 2 – 5 letech se mění v dospělcerozmnožují se jen jednou za životprimárně sladkovodní, anadromní (rozmnožují se ve vodách sladkých, kde se líhnou a žijí jejich larvy, zatímco dospělci obývají moře) nebo čistě sladkovodní obratlovci bez čelistítělo je hadovitého tvaru, nemají párové ploutvenasohypofyzární vak končí slepě, mají sedm párů žaberních štěrbinústní ústrojí dospělců je složité stavby, vytváří přísavný terč s různým počtem zubů přizpůsobený parazitickému způsobu životapřisávají se na ryby, strouhavými pohyby rozrušují tělní stěnu a živí se krví spolu s ostrouhanou kašovitou hmotouŘád: Petromyzontiformes (mihulotvární)zahrnují pouze jednu čeleď se 41 známými druhyčeleď Petromyzontidae (mihulovití) – Lampetra fluviatilis (mihule říční) – parazitický a migratorní druh; Lampetra planeri (mihule potoční) – v dospělosti nepřijímá potravu a po tření hyneTřída: Actinopterygii (paprskoploutví)párové končetiny tvaru ploutvícharakteristická kostra ploutví, sestávající ze samostatných tyčinkových paprsků (radii)tělo většinou kryto šupinamižaberní dutina kryta skřelemipůvodně dva páry vnějších nozder, chybí jim vnitřní nozdry (choany)u mnoha zástupců přítomný plynový měchýř a postranní čáratělo: základní tvar je hydrodynamický torpédovitý, výsledný tvar však odpovídá různým adaptacím: hladinové ryby (rovný hřbet a svrchní postavení úst), ryby žijící ve střední části vodního sloupce v pomalých a stojatých vodách (silně laterálně zploštělé tělo = diskovitý či cejnovitý, ústa mají koncová), ryby pohybující se poblíž dna (dorzoventrálně zploštělé tělo, břišní část je téměr rovná a klenutý je jen hřbet, spodní postavení úst často opatřebná vousky se smyslovými orgány), ryby zahrabávající se do dna (silně protažené, hadovité tělo), dravci (štikovitý = esociformní), platýsi (specifický tvar těla – leží trvale na jednom z boků) : skládá se ze 3 částí: hlava (caput), trup (truncus), ocas (cauda); mezi trupem a hlavou leží na každé straně žaberní otvory (štěrbiny), zakryté pohyblivým víčky – křelemi (operculi); zadní část těla mezi koncem řitní ploutve a začátkem ocasní ploutve se nazývá ocasní násadec : povrch těla – kryje kůže; ve škáře jsou uloženy kostěné šupiny (squamae), které vrůstají do pokožky, která je kryje; podle vývoje a stavby rozeznáváme 3 druhy: kosmoidní, granoidní a leptoidní; leptoidní šupiny – u většiny paprskoploutvých ryb a mohou být cykloidní (hladké) nebo ktenoidní (hřebenité, s drsným povrchem); u některých ryb je tělo kryto kostěnými destičkami kůže – nerohovatí a jsou v ní bohatě zastoupeny kožní žlázy, které jsou tvořeny buńkami produkujícími sliz, který snižuje tření při pohybu ve vodě a chrání tělo před poškozením i proti infekci; u některých druhů přítomny jedové žlázy; velký význam při osmoregulaci; ve škáře se vyskytuje velké množství pigmentových buněk různých barev; šupiny obsahují guanin, který dodává celkovému vzhledu ryb jejich stříbřitý leskkončetiny (ploutve) – dělí se na párové: prsní (pinnae pectorales) a bříšní (pinnae ventrales) a na ploutve nepárové: ploutev ocasní (pinna caudalis), ploutev hřbetní (pinna dorsalis) a ploutev řitní (pinna analis); párové ploutve pomáhají udržovat rovnováhu; tvořeny podpůrnými paprsky (radii), které jsou dermálního původu a vytváří buď nerozvětvený tvrdý „kostěný“ paprsek nebo měkké paprsky; „tuková ploutvička“ (pinna adiposa) – u některých ryb, mezi hřbetní a ocasní ploutví, kožní záhyb; přísavný terč – srůstem břišních ploutví); ocasní ploutev – heterocerkní (která je nesouměrná a skládá se ze dvou různě dlouhých laloků), homocerkní (je pouze zevně souměrná, páteř však směřuje k hornímu laloku) a isocerkní (vnitřně témě symetrický)kostra (skelet) – skládá se z osové části tvořené lebkou (cranium) a páteří (columna vertebralis) a přívěsné části (kosti ploutví); z páteře vybíhají žebra, u mnoha druhů jsou přítomné mezisvalové kůstky; kostra u jeseterů a bichirů je chrupavčitá