pisemka

výdech
Kyčložeberní
Vnitřní mezižeberní svaly
Kaudální dorzální pilovitý sval
Bránice
vdech
Vnější mezižeberní svaly
Kraniální dorzální pilovitý sval
Obratle
krční
hrudní
bederní
křížové
ocasní
Skot
7
13
6
5
18-20
Ovce
7
12-14
6-7
4
3-24
Koza
7
12-14
6
5
11-12
Prase
7
14-16
6-7
4
20-22
Kůň
7
18
6
5
17-19
Pes a kočka
7
13
7
3
20-23
EPITELY
vícevrstevní dlaždicový epitel
Ústní dutina
Slinné žlázy
Hltan
Předžaludek
rohovatělý vícevrstevný dlaždicový epitel
Jazyk
Jícen
Žaludek
jednovrstevní cylindrický epitel
Střevo
Přímé kanálky
Chámovody – jednovrtevný nebo pseudovrstevný cylindrický epitel
Vejcovod – jednovrstevný až víceředý cylindrický epitel
víceřadý cylindrický epitel s řasinkami
Nosní dutina
Hrtan
Průdušnice
Ledvina – jednovrtevní kubický epitel
přechodný epitel
Ledvinová pánvička
Močový měchýř
Močová trubice
Varle – vysoký vícevrstevný epitel
Varletní síň – jednovrtevní kubický nebo dlaždicový epitel
Odvodné kanálky varlete – víceřadý až vícevrstevný cylindrický epitel
Bulbouretrální žláza – jednovrstevný epitel, ve fázi syntézy vysoký cylindrický, po uvolnění sekretu kubický
Pyj – samčí močová trubice – zpočátku přechodný a postupně přechází ve vrstevnatý dlaždicový
Děloha – Cylindrický epitel
Pochva – vrstevný dlaždicový epitel
Sdrce – jednovrstevný plochý epitel
Zubní vzorce
Mléčný chrup
Trvalý chrup
přežvýkavci
003/313
0033/3133
Prase
313/313
3143/3143
Hřebec, valach
313/313
3133/3133
Klisna
303/303
3033/3033
Pes
313/313
3142/3143
Endotel - ploché epitelové buňky vystýlající v jedné vrstvě vnitřní povrch krevních a lymfatických cév a srdečních dutin
Endokard - nitroblána srdeční - tenká blána pokrývající vnitřek srdečních dutin. Obdoba endoteliální výstelky cév.
mezotel – tenká vrstva buněk vystýlající některé dutiny lidského organismu (pohrudniční, břišní, osrdečníkovou). Jde o dutiny, které mají společný embryonální původ. Srov.
Anatomie srdce
Srdce je dutý svalový orgán, který pod tlakem pohání krev v oběhu krevním tím, že se rytmicky smršťuje a ochabuje.
Srdce má tvar nepravidelného kužele s bazí obrácenou dozadu vzhůru a s hrotem směřujícím dopředu dolů a doleva. Je uloženo v mezihrudí, za hrudní kostí, jednou třetinou je vpravo od střední čáry, dvěma třetinami vlevo od střední čáry. Srdce dospělého člověka má hmotnost 230 – 340 g. Hmotnost srdce závisí na věku člověka a objemu srdeční svaloviny.
Otisk srdce je, prostřednictvím obalu srdce – osrdečníku, patrný na obou plicích. Prostřednictvím osrdečníku nasedá srdce na bránici.Srdce je uloženo v obalu zvaném pericardium (osrdečník), ten se skládá ze dvou listů:
Nástěnný list (lamina parietalis): Je to tenká lesklá blána, která pokrývá vnitřní, k srdci přivrácený povrch dutiny osrdečníku.
Vnitřní list (lamina visceralis, epicardium): Je srostlý s povrchem srdce, tvoří lesklý povrch srdeční stěny.
Na stěně srdeční se rozeznávají tři vrstvy:
endokard: je tenká lesklá blána vystýlající nitro srdce.
myokard: je svalová vrstva tvořená příčně pruhovanou svalovinou srdeční.
epikard: je povrchový obal srdce.
Lidské srdce má 4 dutiny: dvě síně a dvě komory. Pravá síň a pravá komora tvoří tzv. pravé srdce, oddělené síňovou a komorovou přepážkou od levé síně a komory, které vytvářejí tzv. levé srdce.
Mezi pravou síní a komorou je trojcípá chlopeň, mezi levou síní a komorou je dvojcípá chlopeň. Cípy chlopní jsou nálevkovitě vpáčené do komor. Proti vyvrácení chlopní do síní při zpětném nárazu krve, jdou od okraje chlopní tenká vazivová vlákna (šlašinky), která se upínají na svalové výběžky uvnitř komorových dutin.
Do pravé síně srdeční přitéká horní a dolní dutou žílou odkysličená krev z orgánů a tkání těla. Smrštěním pravé síně je krev vypuzená do pravé komory, a po jejím smrštění plicním kmenem do plic.
Na začátku plicního kmene je kapsovitá poloměsíčitá chlopeň zabraňující zpětnému toku krve z tepny do pravé komory. Z plic se do srdce vrací okysličená krev čtyřmi plicními žilami ústícími do levé síně.
Při kontrakci (stahu) levé síně je krev přečerpána do levé komory. Z levé komory začíná srdečnice (aorta), kterou je krev rozváděna do tepen celého těla. Také v začátku aorty je kapsovitá poloměsíčitá chlopeň, obdobné funkce jako chlopeň v plicní tepně.
Obě srdeční síně mají poměrně slabou stěnu, především svalovinu.V síních se krev především hromadí a při smrštění stěny síně přetéká do komor. Síně vybíhají v malé výdutě, kterým říkáme srdeční ouška. Pro funkci síní nemají ouška žádný mimořádný význam, ale jsou místy operačního přístupu do srdečních dutin.
Svalovina komor je několikanásobně silnější než svalovina síní. Nejsilnější svalovou vrstvu má levá komora (3-4 cm), která vypuzuje krev do aortálního neboli velkého (tělového) oběhu. Pravá komora zabezpečuje cirkulaci v malém (plicním) oběhu. Obě komory svými stahy nasávají krev ze síní a vypuzují ji do velkého resp. malého oběhu. Vzhledem k obrovské práci, kterou tak myokard komor vykonává, je i látková výměna srdeční svaloviny značná. Myokard je proto velmi dobře zásoben tepennou, maximálně okysličenou krví přiváděnou do stěny věnčitými (koronárními) tepnami.
Uvnitř srdce se nacházejí již zmiňovaná mechanická zařízení – chlopně srdeční, které jsou upraveny tak, že při systole je krev vržena do tepen. Při diastole brání zpětnému proudění a krev ze žil je nasávána do srdce.
Vedle srdce se na pohonu krve účastní i tepny, část z nich schopností stahu své stěny, část pružností stěny, a žíly úpravou svých chlopní, které dovolují jen jednosměrný tok krve.
Látková výměna srdečního svalu
Výživa srdečního svalu je uskutečňována krví, přiváděnou koronárními (věnčitými) tepnami, které jsou prvními větvemi aorty. Pravá věnčitá tepna (a.coronaria cordis dextra) zásobuje myokard přibližně pravé poloviny srdce. levá věnčitá tepna (a. coronaria ministra) přivádí okysličenou krev zhruba pro svalovinu levé poloviny srdce.
Větve obou věnčitých tepen vytvářejí obrovské kapilární sítě, svědčí o mimořádně vysokém metabolismu srdečního svalu. Přes mnohonásobné propojení kapilárních sítí se koronární tepny chovají jako konečné; tj. uzávěr tepny nebo její větve vede k nedostatku kyslíku a k rozpadu příslušné části svalu (k infarktu myokardu).
Žilní krev odtéká žilami srdečního svalu do pravé síně.
AORTA – oblouk a vzestupná část, sestupná část
Nefron je základní stavební a funkční jednotka . Jeho základem je Bowmanův váček, ve kterém se nachází klubíčko vlásečnic glomerulus. Z glomerulů se do Bowmanových váčků odevzdává převážná část kapalných složek (kromě bílkovin) jako tzv. ultrafiltrát. Z Bowmanových váčků vystupují vinuté kanálky prvního řádu (vzniká primární moč, které se za 24 hodin přefiltruje 170 až 200 l. Obsahuje ještě živiny, které se zpětně vstřebávají, a současně dochází k exkreci některých látek, např. léků.), uložené v kůře. Ty pokračují až do Henleovy kličky (vniká do dřeně a otáčí se zpět do kůry), ve které se vinuté kanálky prvního řádu změní na vinuté kanálky druhého řádu (dalším přefiltrováním vzniká sekundární moč – kyselina močová, amoniak, dus. deriváty…). Jejich vyústěním jsou kanálky sběrací (silnější). Ty ústí do ledvinové pánvičky (pelvis renalis).
BRZLÍK
Pouhým okemBrzlík je žlaznatý orgán. Skládá se ze dvou laloků, pravého a levého. Na povrchu je krytý jemným pouzdrem, které vstupuje do vnitřní tkáně brzlíku mnoha přepážkami a dělí ji tak na velké množství laloků a lalůčků. Každý lalok je tvořený dvěma vrstvami, kůrou a dření. Velikost brzlíku v průběhu života kolísá. Při narození váží 10 až 15 gramů. Největší je mezi druhým a třetím rokem života. Od puberty se postupně zmenšuje a jeho tkáň se nahrazuje vazivem.Pod mikroskopemZákladní stavebními kameny thymu jsou epitelové (výstelkové) buňky a paprsčité buňky. Síť epitelových buněk tvoří především dřeň, paprsčité buňky jsou základem kůry brzlíku. Mezi epitelovými buňkami jsou vmezeřené bílé krvinky, které sem vycestovaly z kostní dřeně, aby zde mohly dozrát ve speciální obranné buňky (T - lymfocyty). V dřeni se také nacházejí tzv. Hassalova tělíska, "duté kuličky" s obalem z epitelových buněk a vnitřkem vyplněným beztvarou hmotou tvořenou hormony, hlavně thymosinem alfa a beta.
U jiných živočichůPsí brzlík má kromě imunitních funkcí vliv na růst organismu a pohlavní vývoj. U skotu, prasete a koně se brzlík skládá ze tří laloků a má stejnou funkci jako u člověka. Ptáci a plazi mají místo brzlíku Fabriciovu burzu - vakovitý orgán tvořený lalůčky. Funkce je obdobná jako u thymu, ale dozrávající bílé krvinky se nenazývají T - lymfocyty, ale B - lymfocyty. U ptáků navíc existuje tzv. kloakální váček ústící do blízkosti kloaky. Má podobnou funkci jako brzlík a navíc ovlivňuje krvetvorbu a pohlavní dospívání.
Kde se nacházíBrzlík leží ve vrcholu mezihrudí (mediastina) za horní částí hrudní kosti. Oba jeho laloky naléhají na osrdečník (ochranný obal srdce) a velké cévy vystupující ze srdce. Nad brzlíkem se nalézá štítná žláza. Z pravé strany s brzlíkem vzdáleně sousedí hrot pravé plíce, vlevo hrot levé plíce.
Jak a k čemu sloužíV brzlíku probíhá dozrávání určitých bílých krvinek, lymfocytů, ve speciální T - lymfocyty. Lymfocyty se zde, pravděpodobně s pomocí paprsčitých buněk učí rozeznávat znaky "svého" organismu. Paprsčité buňky navíc kontrolují, zda "své" a "cizí" dokážou vyškolené T - lymfocyty bezpečně rozlišit. Ty, které to nedokážou, zlikvidují. Vyzrálé T - lymfocyty pak putují do celého těla a zúčastňují se obranných reakcí proti cizorodým činitelům. Bojují např. proti nitrobuněčným mikroorganismům, nádorově změněným buňkám a bohužel i transplantované tkáni. V Hassalových tělíscích se tvoří hormon thymosin, který patrně spolupůsobí při vývoji mízních uzlin, sleziny a appendixu.
Žíla a tepna
Existují dva typy krevních cév: tepny (artérie) rozvádějí krev ke všem tkáním a orgánům těla, žíly (vény) krev sbírají a vedou zpět k srdci. V tepenném systému převládají relativně vysoké tlaky, protože tepny jsou přímo vystaveny účinku pumpování srdce. Stěny tepen jsou proto silnější, mají více svaloviny, a regulují krevní tlak svým roztažením (dilatací) nebo zúžením (konstrikcí). Objem krve, který tepny obsahují, je však poměrně malý – jde asi jen o 15 % celkového krevního objemu.      V žilním systému je naproti tomu tlak relativně nízký. Žíly mají tenké stěny, které se lehce roztahují. Skladují okolo 85 % celkového krevního objemu organismu. Tok žilní krve zpět k srdci je velmi rovnoměrný. Systém žil hraje také důležitou roli při regulaci tělesné teploty. V horkém prostředí se žíly roztahují a plní krví, vydávají teplo do okolí a tím udržují stálou tělesnou teplotu. Pokud je v okolním prostředí chladno, žíly se stahují a vedou velké množství tepla do hrudníku a do oblasti žaludku. Uvolňování tepla je minimalizováno a tak je zabráněno poklesu tělesné teploty (hypotermii).
NERVOVÉ ŘÍZENÍ (REFLEXNÍ)
-         umožňují specializované buňky – neurony
-         receptory  = specializované buňky, které zaznamenají změny vnějšího i vnitřního prostředí
-         tyto změny převádějí na vzruchy (impulzy)
-         vzruch je veden dostředivými nervovými drahami do centra (mozku nebo míchy) a odtud po zpracování odstředivými nervovými drahami k výkonným orgánům = efektorům
-         převod vzruchu z receptoru nervovou drahou na efektor (výkonný orgán) = reflex
NEURON
=    nervová buňka
-         základní stavební jednotka nervové soustavy
-         není schopna se dělit a rozmnožovat, poškozená nelze nahradit, porušená vlákna ale srůstají
-         vodivost nervových vláken závislá na síle myeli