pisemka

nové pochvy, kterou tvoří glie
-         čím je pochva silnější – tím rychleji vede vlákno vzruchy (myelinová a Schwanová pochva zabraňují šíření nervových vzruchů mezi sousedními vlákny)
-         nervová vlákna s pochvou – bílá, bez pochvy – šedá
-         dendrity – vedou nervové vzruchy od receptorů do těla neuronu – dostředivě
-         neurit (axon) – málo se větví, vede nervový vzruch odstředivě – ven z těla buňky
-         počet neuronů v mozkové kůře – 14 miliard
GLIOVÉ BUŇKY
-         mezi nervovými buňkami – buňky gliové – nevedou vzruchy, mají podpůrnou funkci, chrání a vyživují neurony, fagocytují poškozené buňky
=   drobné, bohatě větvené buňky různého tvaru
-         vystýlají dutiny ústředního nervstva nebo vyplňují prostory mezi nervovými buňkami
-         účastní se výživy a odvádění odpadních látek
-         tvoří „kostru“ nervové tkáně
PRINCIP ŠÍŘENÍ NERVOVÉHO VZRUCHU
I. V KLIDU:
-         biomembrána neuronu – polopropustná č propouští nitrobuněčné K+ 50 – 100 x více než mimobuněčné Na+ - K+ odchází z buňky mnohem více než se do ní nastěhuje Na+ - dochází k nerovnováze nábojů č v buňce vzniká záporný náboj, který tam udržují Cl- ionty, venku na membráně vzniká kladný náboj
-         rozdíl nábojů na membráně vyvolává tzv. klidový potenciál (0,1V)
II. PŘI PODRÁŽDĚNÍ:
-         účinkem podráždění se mění vlastnosti membrány č propouští více Na+ do nitra buňky (asi 500 x rychleji) č dochází k DEPOLARIZACI (= změně nábojů)
-         klidový potenciál se změní na akční potenciál – šíří se po neuronu ve formě vzruchu      (= vlny elektrické negativity)
-         tento stav trvá max. 1 – 2 milisekundy
III. POTÉ
- kladné náboje vydávány z buňky ve formě K+, později jsou K+ mechanismem aktivního transportu vyměněny za Na+  - stav REPOLARIZACE = návrat ke klidovému potenciálu
-         spotřebovává se obrovské množství E z ATP
PŘENOS VZRUCHU Z JEDNÉ BUŇKY DO DRUHÉ
-         děje se pomocí synapsí (zápojů)
-         synapse = mezera mezi ukončením neuritu 1 neuronu a zakončením dendritů druhého neuronu – několik tisícin mm
-         váčky v zakončení neuritu obsahují přenašeč (mediátor) = neurotransmitér
PRINCIP ŠÍŘENÍ VZRUCHU
-         vzruch dojde na konec neuritů – zvláštní smrštitelná vlákna přisouvají váčky s transmitérem k biomembráně č váčky s biomembránou splynou č mediátor se vyleje do synaptické štěrbiny č mediátor se naváže na specifický receptor na membráně sousedního neuronu čzmění její vlastnosti – je propustná pro Na+ ionty č dochází k depolarizaci
-         jakmile podráždění pomine č mediátor rozložen enzymy nebo jeho účinek samovolně vymizí
-         neurotransmitér se nachází jen v zakončení neuritu – vzruch je veden jen jedním směrem
2 typy neurotransmitérů:
1. budivé excitační transmitéry – acetylcholin, noradrenalin – vyvolávají depolarizaci = 
     změnu membránového potenciálu v synaptické biomembráně následujícího neuronu =
     vzniká budivý (excitační) postsynaptický poteciál
2. tlumivé inhibiční neurotransmitéry – kyselina j-aminomáselná = vyvolává hyperpolarizaci
     (opačný děj k depolarizaci) = dochází k inhibici (útlumu) šíření nervového vzruchu
-         podobný účinek jako neurotransmitery mají drogy
VLASTNOSTI NERVŮ
 I. DRÁŽDIVOST
= schopnost reagovat na vlivy prostředí (optické, akustické, elektrické) č vzniká podráždění –
   výsledkem podráždění – nervový vzruch
Zákonitosti:
-         nervový vzruch vzniká pouze při podráždění určité velikosti – tzv. prahové hodnoty
-         prahová hodnota je zároveň podmětem maximálním (velikost vzruchu se s rostoucí intenzitou podráždění nezvětšuje) = „Zákon všechno nebo nic“
-         nerv lze podráždit elektrickým proudem
-         dráždění nervového vlákna má své charakteristické fáze:
-         po každém podráždění nastává krátké období č není schopen přijímat další i sebesilnější podráždění = období naprosté nedráždivosti = ABSOLUTNÍ REFRAKTERNÍ FÁZE – trvá 2-3 tisíciny vteřiny
-         poté se dráždivost postupně zvětšuje až na výchozí úroveň
-         doba potřebná k úplnému obnovení dráždivosti = RELATIVNÍ REFRAKTERNÍ FÁZE
NERVOVÁ SOUSTAVA
rozlišena na:
I. Ústřední nervovou soustavu - ÚNS
   1. mozek
   2.  mícha
II. Obvodové periferní nervy
   1. dostředivé (senzitivní)
   2. odstředivé – motorické
    - autonomní – sympatické
                                              -  parasympatické
VÝVOJ ÚSTŘEDNÍHO NERVSTVA
-         vzniká z ektodermu na dorzální straně zárodku
-         neurální ploténka se prohlubuje v neurální rýhu č vnořuje se č uzavírá č přeměňuje se v neurální trubici
-         mozek se tvoří na hlavovém konci zárodku – zde se trubice rozšiřuje a diferencuje se na tři části:
                      1. přední čichový mozek (prosencephalon)
                2. střední zrakový mozek (mesencephalon)
                      3. zadní sluchový mozek (rhombencephalon)
další vývoj:
-    přední mozek se diferencuje na:
                 přední koncový mozek (telencephalon)
                 mezimozek (diencephalon)
-    střední část zůstává
-    zadní mozek:
                 mozeček (cerebellum)
                 prodloužená mícha (medulla oblongata)
původní členění se v dospělosti uchovává jako tzv. mozkový kmen: prodloužená mícha, Varolův most, střední mozek – nejdůležitější a nejstarší části mozku
Po celé délce mozkového kmene na vnitřní části – retikulární formace
= pruh síťovitě uspořádaných neuronů
= převodní soustava do vyšších center mozku, zajišťuje pohybovou koordinaci a důležité
   životní funkce
I. ÚSTŘEDNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA
1.  MÍCHA
2.  MOZEK
MOZEK (encephalon)
-         1300 g
-         v dutině lební, mozek i mích jsou zevně chráněny plenami (=obaly)
-         1.  tvrdá plena (dura mater) – vystýlá dutinu lební (okolo míchy vytváří míšní vak), mezi kostí a tvrdou plenou – cévy, tuk a vazivo, pod tvrdou plenou 2 pleny měkké
-         2. plena – pavučnice (arachnoidea) – bezcévná
-         3. plena – omozečnice (pia mater) – bohatá cévami, kopíruje přesně všechny záhyby mozku (na míše č cévnatá plena míšní)
-         štěrbina mezi omozečnicí (míšní plenou) a pavučnicí vyplněna mozkomíšním mokem – chrání mozek a míchu před otřesy a nárazy
STAVBA MOZKU
I. Prodloužená mícha (medulla oblongata)
=    pokračování míchy páteřní, zanořuje se do Varolova mostu
-         uvnitř IV. mozková komora
-         vystupuje z ní 7 párů hlavových  nervů – VI. – XII.
-         šedá hmota prodloužené míchy – vytváří jádra – zde začínají nebo končí dostředivá a odstředivá vlákna výše uvedených hlavových nervů
-         nachází se zde centra retikulární formace – řízení řady životně důležitých funkcí (dýchání, srdeční frekvence, krevního tlaku, pohybů trávicího ústrojí)
-         centrum polykání, kýchání, kašlání a zvracení
-         bílá hmota – tvoří ji soubory vzestupných nebo sestupných drah
-         poranění prodloužené míchy – končí zpravidla smrtí
II. Varolův most (pons Varoli)
=    val nad prodlouženou míchou
-         spojuje koncový mozek s mozečkem, je přímým pokračováním prodloužené míchy
-         skládá se z vzestupných i sestupných mozkových vláken
-         nachází se zde i část šedé mozkové hmoty – kontroluje žlázy produkující sliny a slzy
-         mezi jádry mozkových nervů jsou roztroušeny nervové buňky č vstupují i do středního mozku č propojují šedou i bílou hmotu č vytváří tzv. retikulární formaci – ta pomocí podmětů neuronů aktivují mozkovou kůru a udržují ji v bdělém stavu, pokud podměty ochabují č vzniká spánek
-         z Varolova mostu vystupuje Trojklanný nerv
III. Mozeček (cerebellum)
-         tvořen 2 polokoulemi (hemisférami) – spojeny červem mozečkovým (vermis cerebelli)
-     povrch – kůra mozečková – vytváří závity, je tvořena šedou hmotou
                                      v závitech – Purkyňovy buňky – téměř největší a nejsložitější buňky v lidském těle – uskutečňují největší počet spojení ze všech mozkových buněk
-         uvnitř – bílá hmota – na řezu mozečkem vytváří stromečkovou strukturu – strom života
=    reflexní ústředí pohybu, reguluje svalové napětí, koordinaci (jemných, rychlých a
      přesných) pohybů, slouží k udržení tělesné rovnováhy
IV. Střední mozek (mesencephalon)
-         nejmenší oddíl mozku skrytý mezi mostem a mezimozkem
-         horní strana – čtverhrbolí, na spodní straně – 2 stonky mozkové – nasedají na most
            středem probíhá Sylviův kanálek
           
            a/ čtverhrbolí – končí zde část vláken zrakového a sluchového nervu
            b/ kolem Sylviova kanálku – šedá hmota, z ní vychází 2 páry okohybných nervů, Sylviův
                kanálek se dále v mezimozku rozšiřuje v III. mozkovou komoru
            c/ stonky mozkové – skládají se z bílé hmoty – spojují koncový mozek s nižšími oddíly
                centrálního nervstva, obsahují sestupné nervové dráhy, nejdůležitější z nich je dráha
                pyramidová
V. Mezimozek (diencephalon)
-         mezi hemisférami koncového mozku
-         v něm je uložena  III. mozková komora
-         spodina komory – šedá hmota – hypotalamus, k hypotalamu je stopkou připojena hypofýza
-         strop komory – tenčí, v zadu připojena šišinka
-         Hypotalamus – reflexní centra pro řízení tělesné teploty, hospodaření s vodou, látkové
                                 výměny v tkáních, regulace spánku a bdění
- boční stěny mezimozku – silné vejčité útvary - talamy (převážně ze šedé hmoty) = převodní
                                 ústředí pro dostředivá nervová vlákna směřující ke koncovému mozku
VI. Koncový mozek (telencephalon)
-         mohutný, překrývá ostatní časti mozku
-         2 hemisféry spojeny kalózním tělesem = svazek vláken bílé hmoty
-         na povrchu hemisfér – plášť – pallium – tvořen šedou hmotou = hluboce rozčleněn brázdami (sulci) – vytváří laloky (lobi) – čelní, temenní, týlní a spánkový
-         na spodní ploše čelních laloků – přiloženy kyjovité oblasti čichového mozku
-         uvnitř hemisfér – dutiny (v každé hemisféře 1 mozková komora – I. a II.) – kde vzniká mozkomíšní mok – sveden do III. a IV. komory – otvorem ve stropu IV. komory se mok pod mozečkem dostává ven a tvoří prostředí kolem mozku a míchy
Limbický systém
=    útvary kolem III. mozkové komory = mezimozek a útvary pláště na spodní a vnitřní
      stranu hemisfér
=    hraniční zóna mezi mozkovým kmenem a mozkovou kůrou
-         centrum komplexu instinktivního chování, sídlo emocí – strach, hněv, smutek, radost, láska
-         zajišťuje ukládání paměťových stop
-         na základě zkušeností dotváří vrozené prvky chování
VII. Mozková kůra (cortex cerebri)
-         nejmladší a nejdokonalejší část mozku, silná 2-5 mm
-         skládá se ze šesti vrstev nervových buněk lišící se tvarem
-         rozčleňujeme ji na okrsky, ve kterých končí dostředivá vlákna nervů přicházejících z nižších oddílů nervové soustavy a z receptorů (dochází zde k zachycení a zpracování nervových vzruchů a vytváření vhodných odpovědí na ně)
-         1. okrsky motorické – přední centrální závit
-         obsahuje velké jehlanovité (pyramidální) buňky č z nich vedou neurity k motorickým buňkám předních míšních rohů = ústředí vědomých pohybů = pyramidová dráha
-         pyramidové dráhy se při sestupu kříží č při poškození jednoho motorického centra – neschopnost provádět pohyby na opačné straně těla
-         Motorický okrsek řeči (Brocovo centrum) – zadní část čelního závitu, po zničení – porušení pohybů potřebných k mluvě
-         2. okrsek kožní citl