Koně Chuchle

Výživa koní Tak jako u jiných druhů hospodářských zvířat, tak i u koní je jejich produkce - síla a rychlost - funkcí jejich výživy. Vývojový strom čeledi koňovití podle Simpsona 1977
Velikostní poměry zobrazených zvířat odpovídají skutečnosti
Doba je udávána v milionech let První známý předek našeho koně byl Eohippus. O tom jaká byla jeho potrava moc nevíme, předpokládá se, že tento předek se živil především listy, plody rostlin a semeny. Zbytky fosilii koňských předků to částečně dokazují (zbytky chrupu).
Změny podnebí způsobily, že deštné pralesy postupně ustupovaly křovinatým a travnatým stepím a to samozřejmě podmínilo vedle změn tělesných proporcí i změny v přijímané potravě. Začínají převažovat trávy. A to přináší i změny chrupu, především stoliček a třeňáků.
Intenzivnější využívání koní si vyžádalo změnu diety. Pro tažné koně ani pro jezdecké nemohlo při intenzivním využívání stačit seno, tráva. Objevuje se využívání zrna obilovin (2. tisíciletí př. n. l.).
„Hned po vypřáhnutí dej koni vodu, potom smíchej tři hrsti pšenice, dvě hrsti ječmene, pět hrstí sena … “ tak se píše o cvičení o krmení chetitských koní ve 14. stol. př. n. l.
Oves jako krmivo se začal používat až daleko později a pravděpodobně až v podmínkách intenzivnějšího zemědělství ve střední Evropě. Koně se využívali především jako váleční a méně v zemědělství.
Válečný kůň nesl rytíře s brněním – kolem 170 kg. Pro krytí potřeby nemohlo stačit jen objemné krmivo.
Stájoví koně vykonávající těžkou práci v tahu byli krmeni 6 kg ovsa a 7 kg sena – cca 120 MJ SEk (to odpovídá současným poznatkům krmení koně o hmotnost 500 kg při intenzivním využívání).
Významné bylo zavedení celého systému výživy. Pravidelné dodržování doby krmení a krmení min. 3x denně.
Vědecké práce o fyziologii výživy koně se objevují až v poslední čtvrtině 19. století.
Výzkum o látkové výměně a potřebě energie pro práci začíná až v 30 letech 20. století.
Pro vojenské využití koní a koně v dopravě nabývá význam používání suchých krmiv (seno, sláma – málo energetické).
Začíná se používat sucharů, sušenek až nakonec i peletované krmné směsi. Prvními surovinami ovesný a ječný šrot, lněné semínko a hrách. Později také seno, mláto,sojová moučka, sezam, arašídy, sladové klíčky i melasa. Dnes se situace podstatně změnila a to díky všem změnám, které přineslo zavádění mechanizace do vojenství, zemědělství i lesnictví.
Převaha sportovně využívaných koní nad koňmi tažnými.
Používání jednotlivých krmiv se však příliš nezměnilo, stále se používá přibližně stejných komponentů jako již dávno před léty (seno, oves aj.), ale jejich používání je podmíněno využíváním vědeckých poznatků o výživě koně, o hodnotách krmiv i možnostech jejich použití. Fyziologické předpoklady výživy koní. Příjem krmiva : kůň využívá k osvojení krmiva především velmi pohyblivé pysky s četným nervovým zakončením. Krmivo rozlišuje pomocí hmatových chlupů na pyscích. Zrak nevyužívá. Při pasení trávu stiskne pysky a řezáky, krátkým trhnutím hlavy směrem kaudálně dorzálním sousto utrhne.
Tekutinu kůň přijímá tak, že ponoří tlamu až po koutky do tekutiny a pomocí pysků, jazyka a poklesem spodní čelisti ji nasává do dutiny ústní. Už v dutině ústní dochází k mechanickému a chemickému zpracovávání přijaté potravy. Potrava se žvýká, prosliňuje a vytváří se z ní sousta.
Žvýkání je proces při kterém dochází k mechanickému zpracovávání krmiva a je to koordinovaná činnost čelistí, zubů, žvýkacích svalů a jazyka. Potrava se mělní, prosliní a připraví se pro polknutí.
Kůň žvýká krmivo delší dobu a dokonaleji než skot. Zpracování jednoho sousta trvá 25 – 50 s (skot 15 – 25 s.). Vykoná při tom 30 – 60 žvýkacích pohybů.
Na zpracování 1 kg sena potřebuje kůň 30 – 45 min., přitom spotřebuje energie rovnající se 1/10 energetické hodnoty sena. 1 kg zrna zpracovává 10 – 20 min.
Užší spodní čelist dovoluje žvýkání jen na jedné straně. Strany mění po poměrně dlouhých intervalech (někdy až 30 – 60 min.). Sliny jsou směsí výměšků drobných a velkých slinných žláz. Složení vyplývá z druhu zvířete, jeho věku, krmné dávky, na rychlosti a intenzitě sekrece i místě sekrece.
Kromě vody obsahují 0,3 % anorganických látek, 0,2 % organických látek a buněčné elementy.
Anorganické látky – kationty Na+, K+, Ca++, Mg++
anioty HCO3- , H2 PO4-, HSO4-, J-, Cl-
Organické látky – glykoprotein mucin, malé množství bílkovin, močovinu, aminokyseliny, kreatin Druh Množství slin den/l pH Skot
Kůň
Prase
Ovce 100 – 200
40 – 50
10 – 15
7 - 14 8,1 – 8,4
7,3 – 7,5
7,2 – 7,5
8,0 – 8,3 Kůň žvýká velmi důkladně a na jedné straně čelisti. Na stejné straně vylučuje příušní žláza sliny. Přes 50 % slin je vylučováno právě těmito žlázami. Nepřetržitě vylučují sliny jen drobné slinné žlázky. Třeňák a stolička skotu Stolička koně Stolička prasete e c a d d d d e e c a a a f a – kořen zubu, c – korunka, d – kořenový kanálek, e – jamky na skusné ploše zubu, f – zubní hrboly Žaludek je vybaven motorickými a trávicími funkcemi. Polknutá potrava se v něm zdržuje, promíchává, mechanicky a chemicky zpracovává a postupně prochází do tenkého střeva. Přes mnohé speciální druhové odlišnosti ve stavbě i funkci žaludku má trávení v žaludku mnoho společných znaků.
Žaludeční štáva – HCl, pepsin, gastriksin (katepsin), chymozin, žaludeční lipáza, hlen (mucin), vnitřní faktor pro aktivaci B12, gastroferrin pro resorpci Fe
Zvracení u koně.
Krkání u koně. Objem žaludku koně je 10 – 20 litrů, tj. 10 – 15 % z celkového objemu trávicího traktu. Skutečně zkonzumovaných krmiv na jedno krmení však může být až trojnásobné množství kapacity žaludku, protože obsah žaludku přechází do tenkého střeva poměrně rychle už v průběhu krmení (za 6 – 12 minut od začátku krmení).
Ve fundální části žaludku se žaludeční šťávou tráví bílkoviny. Této se vyloučí za den asi 30 litrů. Pokles produkce šťávy nastane při intenzivním pohybu koně. Čas pro krmení a odpočinek, čas na zahájení práce.
Ve slepém vaku se tráví pomocí mikroorganismů a nativních rostlinných enzymů. Netráví se tam celulóza – nejsou přítomny celulolytické bakterie. Promícháním kyselé tráveniny žaludku s obsahem slepého vaku ustává trávení škrobu. Délka jednotlivých částí střeva u různých druhů zvířat Zvíře Část střeva Relativní délka % Průměrná absolutní délka m Vztah délky střeva k délce těla Kůň
Skot
Prase Tenké střevo
Slepé střevo
Velký tračník
Malý tračník
Celkem
Tenké střevo
Slepé střevo
Tračník
Celkem

Tenké střevo
Slepé střevo
Tračník
Celkem 75
4
11
10
100
81
2
17
100

78
1
21
100 22,44
1,00
3,30
3,08
20,91
46,00
0,38
10,18
57,06

18,29
0,23
4,99
23,51 1 : 12




1 : 20




1 : 14 Kapacita jednotlivých částí trávicího traktu u různých zvířat Zvíře Část trávicího traktu Relativní objem % Absolutní objem v l Kůň
Skot Žaludek
Tenké střevo
Slepé střevo
Velký tračník
Malý tračník a konečník
Celkem
Žaludek
Tenké střevo
Slepé střevo
Tračník a konečník
Celkem 8,5
30,2
15,9
38,4

7,0
100,0

70,8
18,5
2,8

7,9
100 17,96
63,82
33,54
81,25

14,77
211,34

252,5
66,0
9,9

28,0
358,4



Trávení v tenkém střevě
V tenkém střevě dochází k trávení všech živin, a to pomocí pankreatické šťávy, střevní šťávy a žluči.
Pankreatická šťáva je nejdůležitější trávicí šťávou s mnohostranným účinkem.
Anorganické látky : hydrogenuhličitan sodný, uhličitan sodný, chlorid sodný, soli K, Mg, Fe.
Organické látky : trypsin, chymotrypsin, elastáza, karboxypeptidáza, kolagenáza, nukleázy, lipáza, kolipáza, fosfolipáza, cholesterolesteráza,amyláza. Střevní šťáva :
Anorganické látky – především NaCl, hydrogenuhličitany.
Organické látky – mucin, odloupané epitelové buňky, leukocyty , enzymy (enteropeptidáza, peptidázy, nukleotidázy, nukleosidázy, lecitináza, alkalická fosfatáza, disacharidázy).
Žluč – produkt jaterních buněk, slouží pro fyziologický průběh trávení a vstřebávání tuků, pro vylučování některých látek z organizmu.
Funkce : neutralizace kyselého obsahu ve dvanáctníku, emulgace tuků, zvyšování aktivity pankreatické lipázy, podporuje resorpci tuku a vitaminů, baktericidní účinky, detoxikační účinky, hospodaření s cholesterolem, obsahuje mucin, má exkreční funkci. Trávení v tlustém střevě
Z hlediska trávení má tlusté střevo u většiny druhů zvířat jen podřadný význam. U koně má však zásadní význam.
Nestrávené živiny z tenkého střeva se mohou dotravovat enzymy přicházejícími spolu s tráveninou. Sliznice tlustého střeva neprodukují trávicí enzymy. Vytváří jen hlen a hydrogenuhličitany výměnou za chloridy.
Rozhodující úlohu v tlustém střevě hrají bakterie a jejich produkce enzymů. U koně zaujímá tlusté střevo 40 – 60 % obsahu trávicího traktu. Tlusté střevo u koně plní podobné funkce jako předžaludek u přežvýkavců. Bakteriálně se tráví vláknina na monosacharidy, které jsou fermentovány na kyseliny octovou, propionovou a máselnou (64, 19, 14 %), v menší míře na mléčnou, mravenčí, jantarovou.
Nestrávené bílkoviny se bakteriálně tráví na aminokyseliny a amoniak. Tyto se mohou z malé části resorbovat, ale především slouží jako zdroj dusíku pro bakterie k vlastní proteosyntéze. Kůň může využít až 40 % bílkovin z tlustého střeva.
Tvorba plynů v tlustém střevě při bakeriálním trávení a fermentaci.
Resorpce živin v tlustém střevě a formování výkalů :
voda a elektrolyty
částečně mastné kyseliny
částečně některé aminokyseliny
Výkonnost sportovního koně je dána :
- genetickými předpoklady
- funkční fyziologickou výkonnostní kapacitou organizmu.
Tyto předpoklady jsou rozvíjeny vlivy vnějšího prostředí :
- vlastní trénink
- výživa
- zoohygienou Nelze však opomenout ani podmínky vnitřního prostředí, zejména zdravotní stav koně Organizmus koně je za růstu, vývinu a t