7.-pastva 2

PASTVA 2
Typy pastvin
- v terminologii je třeba rozlišovat pastvinu od pastviska
- pastviska v kukuřičném a řepařském výrobním typu
- na neoratelné půdě (vysychavé, kamenité stráně)
- kostřava ovčí, šalvěj luční, mateřídouška aj.
- pastva ovcí (skotu) na jaře a na podzim (deště)
- v letním období vegetace zpravidla uschne
- podhorská a horská pastviska
- dříve kategorie svahových a náhorních luk
- mělké půdy
- vřesoviska, smilkové porosty apod.
- pastviska na dobrých půdách,
která do nekulturního stavu
přešla vlivem špatné agrotechniky
- lesní pastviska (vzácná, v ČR zákaz pastvy)
- podřadné porosty
- smilka tuhá, trojzubec poloţený, třtiny, mechy
- zkulturnění obtíţné a nákladné
- lépe vyuţít lesními kulturami
- skutečné pastviny
- podle různých hledisek do několika skupin
-dle intenzity obrůstání, vyuţívání a kvality na kulturní(ţírné 4, 5 (6?) pastevních
cyklů) a polokulturní (poloţírné, méně vyuţívané,3x spásané)
-
Charakteristika rostlin pastevních (lučních) porostů
- v podmínkách mírného pásma = základní sloţka = druhy z čeledě lipnicovitých =
trávy
- jejich význam podílu na výnosu hmoty a ţivin
- dle podílu ve hmotě = ostatnídvouděloţné byliny
- značná botanická a biologická rozmanitost
- dávají píci specifický charakter v obsahu
minerálních a stopových prvků
- část je významná z dietetického hlediska
-zde mají zpravidla menší podíl leguminózy, jejichţ zastoupení však významně
ovlivňuje kvalitu píce.
Z hlediska vytrvalosti druhy pastevních porostů dělíme na jednoleté, víceleté nebo
vytrvalé:
Vegetativní rozmnoţování má v pastevních porostech mimořádný význam
- odnoţovací uzliny = trsnaté trávy
- nadzemní výběţky = kopretina bílá, vrbina penízková
- podzemní výběţky = pcháč různolistý
- kořenové podzemní výhony = kmín kořenný
- kořeny s cibulemi = snědek chocholičnatý
- kořeny s hlízami = ocún jesenní
- kořenové krčky = leguminózy
Generativní rozmnoţování v pastevních porostech značně omezeno
- při opomíjení zvířaty = rozvoj = např. pryskyřník prudký, bolševník obecný
- některé druhy = velké mnoţství semen
(psinečky, lipnice)
- jiné několik (štírovník růţkatý)
- semena některých druhů (pýr plazivý, chrastice rákosovitá) se v půdách
pastevních porostů vůbec nevyskytují.
- schopnost semen přetrvat vpůdě = velmi rozdílná a závisí na anatomické stavbě
(tvrdoslupečnost leguminóz) a na podmínkách, potřebných k jejich vyklíčení
SCHEMA ROZDĚLENÍ DRUHŮ PASTEVNÍCH POROSTŮ
kulturní
1) Trávy kvalitní
nekulturní
plevelné
kulturní
2) Leguminózy
nekulturní
hodnotné
3) Ostatní dvouděloţné druhy méně hodnotné
plevelné
Druhy pastevních porostů
1. Trávy
- rozhodující sloţka pastevních porostů = kulturní a nekulturní druhy trav
- z biologického hlediska tvoří různorodý materiál
- důleţitou vlastností trav je odnoţování (kompaktnost a únosnost drnu)
- důleţité jak pro moţnosti vyuţití porostů, tak i vzhledem k rozšíření plevelů a
vzniku eroze.
Kulturní trávy tvoří dynamickou sloţku porostů a za optimálních
podmínek se podstatně podílí na tvorbě výnosu
Bojínek luční (Phleum pratense) pozdní,
- volně trsnatý druh, nenáročný na půdu
-mírně vlhčí stanoviště, snáší i drsnější podmínky
- po spásání dobře obrůstá, velmi vytrvalý
- seno hrubší = převládají stébla nad listy
- častou sloţkou výběhů pro koně
Chrastice (Lesknice) rákosovitá (Baldingera
arundinacea)
- vysoká, vytrvalá výběţkatá tráva
- v úrodných oblastech s dostatkem půdní vláhy
- včas sklizená píce pro skot a koně
Jílek vytrvalý - anglický (Lolium perenne)
- nejdůleţitější pastevní druh
- vlhčí půdy, mělčí kořenový systém
- drsné podmínky (holomrazy), delší sněhové pokrývce
snadno vymrzá
- vyhovuje utuţený povrch pastvin, časté spásání a
animální hnojení
- výborně odnoţuje, moţnost vysemenění
Kostřava červená (Festuca rubra)
- velmi odolná, vytrvalá polopozdní výběţkatá tráva
- snáší i kyselejší prostředí, komprimaci drnu, dobře obrůstá
Kostřava luční (Festuca pratensis)
- poloraná aţ polopozdní, volně trsnatá tráva
- nejlépe na vlhčích stanovištích, snáší i sušší místa
- univerzální tráva, v pastvinách jemné sterilní výhony
Kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea)
- mohutný druh s krátkými podzemní výběţky
- pro zakládání pastevních areálů
(max. 10% ploch) v sušších oblastech
Lipnice luční (Poa pratensis)
- univerzální, výběţkatý, poloraný druh
- ne příliš těţké půdy
- na pastvinách dobře obrůstá sterilními výhonky
- výborná pastevní tráva
Psárka luční (Alopecurus pratensis)
- vytrvalá vyšší tráva s krátkými
podzemními výběţky
- rozšíření je závislé na dostatku vláhy a
ţivin (kejdované pastviny)
Srha říznačka-laločnatá (Dactylis glomerata)
- raná, volně trsnatá tráva
- lepší středně těţké, mírně vlhké, humózní půdy
- v pastevních porostech se uplatní sterilními výhony
Trojštět ţlutavý (Trisetum flavescens)
- víceletý druh, volné nevystoupavé trsy
- stanovištní amplituda široká
- v intenzivně vyuţívaných pastvinách jeho
zastoupení klesá
Nekulturní trávy doplňují nebo i převaţují hodnotnější druhy a jsou zpravidla
významnými indikátory stanovištních podmínek a stavu porostu
Bojínek alpinský (Phleum alpinum)
- vytrvalý, aţ středně vysoký druh sřídkými trsy
- i ve vlhčích horských polohách (do 1400 m n.m. v Alpách více)
- pastviny s dostatkem ţivin (kejdová hospodářství)
- výborná kvalita
Kostřava ovčí (Festuca ovina)
- plevelná, hustě trsnatá tráva
- nízká konkurenční schopnost
- dominuje na suchých pastviskách
Lipnice alpinská (Poa alpinum)
- nízká, rozšířená vsubalpinském a alpinském pásmu
- dobrý výnos a kvalita
- kladně reaguje na hnojení (kejdování)
Lipnice smáčknutá (Poa compressa)
- víceletá nízká tráva s podzemními výběţky
- výskyt omezen na sušší stanoviště
- listy bývají uspokojivě spásány
- celkově je však méně hodnotná
Psineček tenký (Agrostis capillaris)
- nízká, výběţkatá tráva
- podhorské a horské pastviny
Válečka prapořitá (Brychypodium pinnatum)
- dlouhé podzemní výběţky
- suchá svahová pastviska
Tomka vonná (Anthoxanthum odoratum)
- volně trsnatá, raná, méně hodnotná
- suchá stanoviště
- dobře spásána skotem
- rozšířena ve všech oblastech
2. Leguminózy
- vysoký obsah stravitelných bílkovin
- vysoký podíl jemných listů a kostitvorných popelovin
- cenná sloţka porostů
Kulturní leguminózy= některé vyséváme při zakládání porostů
Čičorka pestrá (Coronilla varia)
- poléhavé lodyhy na vysýchavých pastviskách
- mladá píce = dobrá kvalita
- v době květu a zrání lusků jedovatá
Jetel plazivý-bílý (Trifolium repens)
- základní pastevní jetelovina
- trvalé pastviny forma lesní (T.rep.silvestre)
- odrůdy niţší s drobnými listy
- husté porosty, odolné drsným podmínkám
- forma jetele pl. - holandského typu (T. rep.holandicum)
- střední vzrůst
- vytrvalost 3-5 let
- intenzivní dočasné porosty
- pastevní nebo kombinované vyuţití
- jetel pl. - obrovský, syn.Ladino (T. rep.giganteum)
- vysoký vzrůst, nároky na půdní a klimatické podmínky
-převáţně do krátkodobých směsek pro sečné vyuţití
Jetel zvrhlý-švédský (Trifolium hybridum)
- snáší horší klimatické podmínky
- náročný na vodu
- vhodný pro kombinované vyuţívání
Štírovník růţkatý (Lotus corniculatus)
- velmi drsné klimatické podmínky
- nevymrzá, poměrně odolný suchu
- vytrvalost aţ 12 let (vysemenění)
- uplatnění při kombinovaném vyuţití
Tolice dětelová (Medicago lupulina)
- dvou- aţ víceletá, raná
- zaplňuje volná místa
- dobře snáší pastvu
- velmi dobrá kvalita píce
Vičenec ligrus (Onobrychis sativa)
- víceletá pícnina sušších oblastí
- nejlépe na vápencích a opukách
- při spásání (ovce, koně !!) rychle ustupuje
= „vojtěška chudých půd“
Nekulturní leguminózy= rozdílný význam v pastevních porostech
Jetel alpinský (Trifolium alpinum)
-na chudších, sušších půdách
- bohatě olistěný, jeho píce je hořká
Jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum)
- vytrvalý, plazivý
- snáší zasolení půdy, suchovzdorný
- zvířata jej dobře vypásají
Jetel hnědý (Trifolium badium)
- nízký dvouletý aţ vytrvalý
-zlepšuje hodnotu smilkových porostů
Jetel horský (Trifolium montanum)
- víceletý, převáţně na sušších stanovištích
- píce má niţší kvalitu
- po pravidelné pastvě z porostu mizí
Jetel prostřední (Trifolium medium)
- krátké výběţky (podobá se jeteli lučnímu)
- na chudších pastvinách
Kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllus)
- víceletý, sušší lokality
Vikev chlupatá (Vicia hirstuta)
- niţší polohy
- při zahájení pastvy převaţuje
Vojtěška srpovitá (Medicago falcata)
- velmi vytrvalá,
- suchá stanoviště (ovce, kozy)
3a. Ostatní hodnotné byliny
- ceněny pro vysoký obsah ţivin
- dieteticky a aromaticky působící látky ("koření píce")
- vysoký obsah kostitvorných prvků, popelovin a mikroelementů
- významné indikátory stanovištních poměrů
- většinou hluboký kořenový systém
Bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
- suché pastviny
-příjemná chuť pastevní píce
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
- vytrvalý, rozšířený druh
- vyplňuje prořídlé porost
- kladná reakce na N- hnojení zastoupení
- vyhledáván zvířaty
Krvavec toten (Sanquisorba officinalis)
- vytrvalý, rozšířený ve vlhčích porostech
- na N -hnojení reaguje
Kmín kořenný (Carum carvi)
- dvouletá rostlina
- dietetická sloţka
- dříve se přiséval do pastvin
Kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
- proměnlivý druh
- na vlhčích pastvinách od níţin do hor
- dobrá krmná hodnot
- je dobře spásán
- snáší kejdování a košárování
Pampeliška jesenní (Leontodon autumnalis)
- vytrvalá, od níţin aţ po subalpinské pásmo
- vysoký obsah bílkovin
- dietetické účinky, vliv na produkci mléka
- často na chudších pastvinách
Řebříček obecný (Achillea milefolium)
- mimořádná plasticita
- hojně na sušších lokalitách
- kostitvorné prvky (Ca, P)
- vonné éterické oleje (kořenitá příchuť)
Pampeliška (smetanka) lékařská (Taraxacum officinale)
- na mírně suchých aţ mírně vlhkých stanovištích
- sušších stanovištích přitisklé listové růţice (plevel)
- na ţírných pastvinách výborný druhem
Šťovík kyselý (Rumex acetosa)
- přizpůsobivost ve většině porostů
- nízký podíl zvyšuje chutnost píce
- při vyšším zastoupení podmíněný plevel
(více kyseliny šťavelové v píci !!)
3b. Ostatní méně hodnotné byliny
- pro posouzení kvality je třeba vycházet zpodmínek, za jakých se příslušný
druh uplatňuje
Hadí kořen větší (Bistorta major)
- na kyselýchaţ zamokřených plochách
- převáţně ve vyšších polohách
- statková hnojiva podporují vytrvalost
Hvozdík kartouzek (Dianthus deltoides)
- extenzivních sušších pastvinách
Jestřábník chlupáček (Hieracleum pilosella)
-vytrvalá na suchých, chudých stanovištích
Kopretina bílá (Chrysanthemum leucanthemum)
- vytrvalá s vysokou dřevnatou lodyhou
- hmoty málo s nízkou kvalitou
- hnojením z porostu ustupuje
3c. Pastevní plevele
- definice plevelů pastevních porostů sloţitější
- na orné půdě je plevelem vše kromě vyseté plodiny
- na pastvinách nelze všechny druhy kromě kulturních trav a jetelovin
povaţovat za plevele
Podle ekologických příčin výskytu:
- plevele suchých stanovišť (kostřavy se štětinovitými listy, šalvěj luční aj.)
- plevele zamokřených lokalit(rákos obecný, různé ostřice, sítiny aj.)
-plevele chudých půd(smilka tuhá, kopretina luční, sedmikrása chudobka aj.)
-ruderální (močůvkové) plevele přehnojených stanovišť (šťovíky, kopřivy,
bolševník ob. aj.)
- na překypřených, nově zaloţených a dále neudrţovaných půdách roste
většina vzrůstných dvouděloţných druhů, bolševník velkolepý, pýr plazivý aj.
- a na nadměrně spásaných stanovištích se vyskytují např. lipnice roční,
sedmikrása chudobka, jitrocel prostřední aj.
Rozdělení pastevních plevelů
1. Podmíněné (relativní, fakultativní)
- zvířata v určité vývojové fázi nepřijímají
- nejsou vhodné ke konzervaci (sušení aj.)
- zvířata je soblibou spásají
- druhy v porostu nadměrně rozšířené, podstatně ovlivňující kvalitu nebo
výnos píc, zastoupení však můţe být vjednotlivých letech rozdílné
- smetánka lékařská je při malém podílu v porostu (do 1-2 %, tj. 1 aţ 2 rostliny
na 1 m2) hodnotným druhem vpastvinách. Při větším zastoupení je plevelem =
vytváří přízemní listové růţice a sniţuje výnosy.
- podobně (jitrocel kopinatý a větší, kontryhel luční, řebříček obecný aj).
průtrţník lysý
2. Skutečné (absolutní, obligátní)
- v jakémkoliv stavu a vţdy škodlivé
- jedovaté rostliny
- druhy sniţující jakost ţivočišných výrobků
- druhy dřevnaté, ostnaté, způsobující poranění při zkrmování
- druhy soustavně opomíjené zvířaty
- druhy parazitické a poloparazitické
Jedovaté rostliny
- ze zooveterinárního hlediska zvláštní skupina
- ovlivňujít kvalitu ţivočišných produktů
- různým stupněm toxicity
- z niţších jedovatých organizmů zejména houby
- plísně vyvolávají mykózy, mykotoxikózy a mykózootoxikózy
- nebezpečné tvorbou aflatoxinů aj.
- některé jsou jedovaté, jiné mají výţivný význam
- nejvíce jedovaté ve stadiu tvorby spor
- jedovaté houby kloboukaté v píci zřídka
- rozdíl v působení na zvířata a lidi
-pastevně odchovaná zvířata se jedovatým druhům vyhýbají
- v konzervovaných krmivech se jedovatost druhů ztrácí
- nebezpečí otrav se zvyšuje při krmení řezanou luční pící
- nepříznivý účinek jedovatých rostlin se můţe projevit zjevnou otravou nebo
můţe způsobit menší fyziologické poruchy
- sníţení uţitkovosti zvířat
- při pravidelném příjmu menšího mnoţství jedovatých rostlin si zvířata na
alkaloidy zvykají
- jedovaté látky se mohou vyloučit v mléku
Blatouch bahenní (Caltha palustris)
- na vlhkých (rozbahněných) místech od níţin do hor
- jedovatý protoanemonin aj.
- otrava při příjmu kolem 15 kg zeleného!!!??
- sušením se jedovatost ztrácí
Bolehlav plamatý (Conium maculatum)
- okrajích pastvin
- jedovatý coniin aj. vdobě květu.
- příjem pouze při sklizni nedopasků
Hlaváček jarní (Adonis vernalis)
- v teplejších oblastech na jiţních stráních
- glykosid adonidin, saponin aj.
- působí na srdce, i léčivý význam
Kýchavice bílá (Veratrum album)
- mohutná vytrvalá bylina
- na horských porostech
- alkaloid veratrin
- 15 mg veratrinu smrtelné
Ocún jesenní (Colchium autumnale)
- vytrvalý druh, aţ na podzim květy
- řídce rozšířen na vlhkých lokalitách
- prudce jedovatý alkaloid kolchicin (i do mléka !!)
- letální dávka od 1 g sušiny na 1 kg ţ. h.
Pryskyřník plazivý (Ranunculus repens)
- na vlhkých stinných místech
- anemonin a protoanemonin
- katary zaţívacího traktu a ledviny
- v seně není jedovatý
Pryskyřník prudký (Ranunculus acer)
- více na loukách od níţin do hor
- podobný význam
- nebezpečné mnoţství od 1 do 10 kg píce
Pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias)
- vytrvalý na výslunných pastviskách
- obsahuje hořčiny, cholin, pryskyřici aj.
- červené zabarvení mléka
- záněty ţaludku, střev a ledvin
Přeslička bahenní (Equisetum palustre)
- vytrvalý druh, na vlhkých stanovištích
- alkaloidy palustrin, equisetonin aj.
- rozkládají se při teplotách nad 65 oC (seno!!)
- poruchy při příjmu více jak 2 kg/ den
Starček obecný (Senecio vulgaris)
- působí na játra (cirhóza)
- centrální nervová soustava
- toxická zelená i suchá píce
- chronické otravy (průjmy, závratě)
- akutní otrava končí po několika
dnech úhynem zvířat.
Starček přímětník (Senecio jacobaea)
- rozšířen na sušších lokalitách
- alkaloidy senecin, senecionin
= nemění chuť píce
= kumulují se v těle zvířat
- větší výskyt nebezpečný koním
- Mladí koně rádi spásají
= Ţďárská choroba koní !!
Podobně působí starček barborkolistý (Senecio jacobaea, sb. barbaraeifolius).
- koliky a střevní potíţe
Tetlucha kozí pysk (Aethusa cynapium)
- rozšířena od níţin do hor
- alkaloid cynapin, narkotický vliv
- ovce po poţití bez následků
Tolita lékařská (Cynanchum vincetoxicum)
- na výslunných stráních od níţin do podhůří
- glykosidy, saponiny
- srdce a centrální nervový systém
Vratič obecný (Tanacetum vulgare)
- neudrţované pastviny ve vyšších polohách
- alkaloidy poškozují zaţívací trakt
- ţivočišné produkty páchnou
Vrbina obecná (Lysimachia vulgaris)
- na vlhčích místech od níţin do podhůří
- saponiny a glykosid rutin
- hořká chuť píce
- menší mnoţství v seně neškodí
Úpolín evropský (Trollius europaeus)
- ve vlhčích polohách vyšších oblastí
- protoanemonin ve větším mnoţství
- zvířata jej nepřijímají
- v seně toxický není.
Ţluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium)
- roztroušeně na vlhčích pastvinách
- obsahuje kyanogenní glykosidy
-zvířata na pastvině nepřijímají
Ostnité nebo jinak nepříjemné druhy
- poranění mladých zvířat na pastvě, ve stáji
- druhy rozšířené vextenzivních porostech
Jehlice trnitá (Ononis spinosa)
- řídce rozšířena na sušších stanovištích
- ostré trny a dřevnatá lodyha
- poranění při stájovém krmení řezankou
Máčka ladní (Eryngium campestre)
- méně rozšířena na suchých stráních
- v málo výnosných pastvinách
- poranění mohou vzniknout v řezance
Pcháč bezlodyţný (Cirsium acaule)
- roztroušeně na suchých pastvinách
- zvířata nespásají
- v posečené píci není příliš zastoupen
Pcháč bahenní (Cirsium palustre)
- vlhčí plochy
- velké listové růţice (sniţují výnosy)
- ostnitá hmota je nepoţivatelná
Pcháč zelinný (Cirsium oleraceum)
- podobné rozšíření
- měkká píce průměrné kvality
- obtíţně se suší (hodně vody v píci)
- sešlapáváním zvířaty postupně mizí
Pupava obecná (Carlina vulgaris)
- na suchých stráních
- skot ji nepřijímá, obcházena
Vřes obecný (Calluna vulgaris)
- indikátor nejchudších půd s velmi kyselou reakcí
- ve vyšších oblastech, nejhorší pastviny
- velmi odolná bylina
- pouze ovce a kozy
Způsoby regulace plevelů
- obecně platí = trvalý travní porost je funkcí stanoviště
- sloţení porostu (výnosy a kvalita píce) závisí na celém souboru neovlivnitelných
a ovlivnitelných stanovištních podmínek
-nutné se zaměřit na odstranění příčin jejich výskytu (úprava stanovištních
podmínek, zlepšený způsob exloatace (podle moţností i hnojení) aj.
- při vysokém výskytu plevelů = radikálnější a nákladnější zákroky, tj. k pouţití
chemických prostředků, eventuelně k obnově travního porostu
Základní způsoblikvidace plevelů = podpora vhodných druhů a potlačování
neţádoucích
Způsoby sníţení konkurenční schopnosti a dominance plevelů:
1. Cílevědomé vyuţívání pastvin
- nejúčinnější a nejlevnější je řízená pastva
- zvířata utuţují povrch
- podpora konkurence kvalitních druhů
- současně se omezuje vitalita plevelů
- nehodnotné rostliny dobytek vynechává
- vznikají nedopasky
- pokosit a omezit negativní působení selektivní pastvy
- střídání sečení a pastvy nejlevnějším a nejlepším prostředkem likvidace plevelů
2. Změnou ekologických podmínek
- posílit konkurenční schopnost hodnotných druhů
- omezení plevelů
- občasné utuţování povrchu půdy válcem na lehčích minerálních a rašelinných
půdách
- na počátku obrůstání je moţné omezit některé křehké, houţevnaté plevele
(rákos obecný, přeslička bahenní aj.).
- na stanovištích sočekávanou rentabilitou lze pouţít vyrovnané, plné hnojení
NPK, včetně vápnění
3. Kombinací vyuţívání a postupných změn ekologických podmínek
- tj. obsah K a N v půdě
- vyrovnání porušení rovnováhy po dlouhodobém organickém hnojení pastevních
porostů (pobyt zvířat na stejném stanovišti)
- ruderální (močůvkové) plevele lze likvidovat častým sečením - výrazné odčerpání
K a N z půdní zásoby eutrofního stanoviště