6.-trvalé travní porosty-louky a pastviny

PASTVA 1 ÚVOD
Trvalé travní porosty – louky a pastviny
Vznik a rozšíření travních porostů
Travní porosty střední Evropa - největší rozšíření v glaciální
době
Pralouky : vznik – 2 teorie:
1. teorie: vznik kolem větších vodních toků,
záplavy a následná rušivá činnost
ledových ker–likvidace břehových
porostů
(neregulované vodní toky)
2. teorie: činností bobrů - likvidace dřevinné
vegetace pro stavbu umělých hrází
TRVALÉ TRAVNÍ POROSTY (LOUKY A PASTVINY)
- smíšená společenstva (T, B, Jet. = Leg.), převaha druhů z čeledě lipnicovité
(Poaceae),významný stabilizační prvek pro krajinu proti monokulturám na o. p.
mnoho zvláštností a charakteristických znaků (historický vývoj, sloţitost
biocenóz, vnitřních vztazích = konkurence, vztah k prostředí, přeměny porostů)
1) PRODUKČNÍ FUNKCE TRAVNÍCH POROSTŮ
- na Zemi více neţ 2,9 mld. ha přírodních luk a pastvin, extenzivně. Největší
výměra TTP - Amerika, Ásie. Rozvoj. země = podíl pastvin kolem 60-70 % z. p.
- ČR v r.1950 - TTP 24 % z.p., současně cca 22 %. Výnosová variabilita =
ekologické podmínky (1-15 t.ha-1).
- výnosy sušiny píce z luk cca 3,5 – 4,0 t.ha-1 a píce pastvin 2,5 t.ha-1 (odhady)
Výměry TTP a porovnání s rokem 1950 v ČR (Stat. ročenka ČR, od r. 2001 není
rozděleno na L a P)
Kultura Roky
1950 1980 1995 1996 1997 1998 1999 2006
Louky 710 500 618 628 668 663 665 ?
Pastviny 316 221 270 292 285 284 285 ?
TTP celkem 1.026 721 888 950 953 947 950 995
% r.1950 100,0 70,3 86,5 92,6 92,8 92,3 92,6 97,4
Plošné zastoupení jednotlivých biomů, resp. kultur na Zemi
Biom (resp. kultura) tis. km2 %
Travní porosty 29.9 20
Ornápůda 14.9 10
Lesy 36.5 24
Ostatní plochy 68.1 46
Celk. výměra souše 149.4 100
Travní porosty zastoupeny ve všech vegetačních pásmech
- od tropické oblasti aţ po oblasti arktické
- od nejniţších nadmořských výšek aţ do vysokohorských poloh, přesahují
hranici lesa (hole).
- vytvářejí charakteristická společenstva:
- v severní a v jiţní Americe jako „prérie“, „pampy“, „illianos“
- v tropické Africe „campine“
- v Austrálii „savany“ (nověji se jiţ zapravidla pouţívá pro TP v tropickém pásmu)
- na severu kontinentů převáţně „tundry“
typické luční a pastevní porosty:
- oblast mírného pásma (přiměřené mnoţství sráţek a půdní vláha)
- historické tradice lukařství a pastvinářství v Evropě
- zastoupení travních porostů není rovnoměrné:
Plochy trvalých travních porostů v EU (2006)
Země
Zem.půda Travní porosty Travní porosty
v mil. ha v % ze zem. půdy
VelkáBritánie 18,6 11,6 62,2
Francie 32,0 13,3 40,0
Holandsko 2,1 1,2 57,3
Německo 19,5 6,5 33,3
Španělsko 31,5 10,8 34,3
Rakousko 3,9 2,3 56,9
Maďarsko 6,8 1,3 19,1
Polsko
ČR
19,2
4,3
4,1
0,99
21,4
23,0
2) EKOLOGICKÉ (MIMOPRODUKČNÍ) FUNKCE TRAVNÍCH POROSTŮ
- významný krajinný stabilizační prvek
- řešení negativního dopadu civilizace na ţivotní prostředí
- Vodohospodářská funkce - zadrţování sráţkové vody, ţivotně důleţité
- v ČR z území odtéká
- Ochrana půdy před vodní a větrnou erozí
- celoroční pokryv půdy
- zpomaluje odtok sráţkové vody
- zvyšuje její vsakování
- v inundačních oblastech omezení zanášení a eutrofizace
- Ochrana hydrosféry - „biologický filtr“
- Ochrana ovzduší a zdravotní funkce
- výměna plynů nad travními porosty
- fotosyntéza - přeměna CO2 na O2
- omezování „skleníkový efektu“ a globálního oteplování
- Estetická funkce - vzhled krajiny aj.
- v kopcovitém terénu porosty holin
- v níţinách louky v nivách vodních toků
- různé trávníky
- Hospodářská a sociální funkce
- významná převáţně v okrajových (marginálních) oblastech
- zdroj obţivy člověka ve spojení s chovem hospodářských zvířat
ROZDÍLY MEZI LUČNÍM A PASTEVNÍM POROSTEM
Růst nadzemní biomasy
louka pastvina
téměř úplně přerušen kontinuální omezování
Bilance ţivin ochuzování zpětné obohacování
Tvorba humusu větší menší
Kořenová hmota více méně
Výnos píce větší menší
EKOLOGICKÉ A BIOLOGICKÉ ZÁKLADY PASTVINÁŘSTVÍ
Hlavním úkole pastevní a lukařské ekologie = zhodnocení vlivu
jednotlivých faktorů na druhové sloţení, produkci a kvalitu píce.
Rozdělení skupin ekologických faktorů:
- praktické a ekonomické hledisko:
- trvale působící (neovlivnitelné, konzervativní), tj. klimatické a
orografické (stanovištní) podmínky, geologický podklad aj.
- proměnlivě působící (ovlivnitelné, progresivní), výživný a vodní režim
půdy, půdní reakce, humus, antropogenní vlivy aj.
- výnosotvorné hledisko:
- abiotické podmínky, např. klima, půda aj., mají pasivní vliv na
biocenózu
- biotické faktory(prvky), tj. pratobiocenóza (společenstvo rostlinných
druhů a edafon)
- kvantitativní hledisko dělí významné ekologické faktory obvykle na 5
stupňů, které tvoří ekologickou řadu.
Maximální výnosy (a kvalitu píce?)
píce lze dosáhnout tam, kde jsou všechny faktory
v optimálních stupních pro rozvoj druhů TP.
Abiotické prvky ekosystému
Klimatické podmínky:
- atmosférické srážky zabezpečují významný podíl potřebné vody, travní
porosty náročné (vysoký TK). „Tráva roste z vody.“
vliv má: - výţiva rostlin
- rozdělení sráţek během vegetace (400-450 mm)
- celoroční úhrn (700- 750 mm)
- rosa (aţ 10 % ročních sráţek), sníh (doba a vrstva) a
vzdušná vlhkost (významný vliv na botanické sloţení)
- teploty ovlivňují porost nepřetrţitě v období vegetace a v zimních
měsících. TP méně náročné na teploty neţ jiné zem. plodiny.
- v mimovegetačním období moţnost vymrzání!!
- ideální polohy s rozmezím teplot 5-7 oC
- ovlivňují délku pastevního období (vegetace)
- světlo je zdrojem tepla, uplatňuje se při fotosyntéze, vliv na
obsah glycidů a N-látek v píci.
- rozdílné poţadavky druhů
- vliv na floristického sloţení stanoviště
- vítr má vliv mechanický a fyziologický.
- příznivě přenášením pylu a semen rostlin
- větrná eroze a celková devastace lokalit
- negativní fyziologický vliv (rozvoj xerofyt)
Orografické podmínkyjsou limitujícím faktorem pro stupeň intenzifikace
- stupeň svažitosti při pastvě není tak významný jako u luk
- zvyšuje náklady na oplocení, nutné mechanizační práce a
klesá uţitkovost zvířat
- zvyšuje erozní ohroţení ploch
- nadmořská výška
- zvyšuje se úhrn sráţek
- zkracuje délka slunečního svitu a délka vegetace
- limitujícím se faktorem stává teplota a obsah ţivin v půdě
- expozice
- souvisí úzce se svaţitostí (jih x sever), rozdíl v začátku
vegetace
- se projevuje na výnosu v pořadí: max. JZ-J-JV-Z-V-V-SZ-S
Edafické podmínkyjsou rozhodujícími výnosotvornými faktory.
- geologický podklad (mateční hornina) ovlivňuje chemické a fyzikální
vlastnosti půd na svahových a náhorních travních porostech
- význam vzrůstá se stoupající nadmořskou výškou
- půdní typy se odlišují chemickými vlastnostmi
- dobré pastevní porosty na rendzinách a hnědých půdách
- na illimerizovaných půdách psineček tenký s kostřavou č.
- na podzolechnehodnotné porosty smilky tuhé
- půdní druh určuje fyzikální vlastnosti půdy
- vliv na únosnost a pevnost povrchu za vlhčích podmínek
- únosnost půdy v rozmezí 150-300 kPa (15-30 kg.cm-2)
- obsah humusu pod travními porosty je vysoký (3-10 %)
- výnosy souvisí převáţně s jeho kvalitou neţ kvantitou
- surový humus (s vyšším obsahem fulvokyselin) indikuje
omezenou mikrobiální činnost a zhoršenou výţivu porostu
- hloubka biologicky účinného půdního profilu má obecně poněkud menší
význam neţ pro polní plodiny, ale mělčí půdy (do 0,2 m) ovlivňují
negativně výnosy, obrůstání porostů a účinnost hnojení.
- půdní reakce ovlivňuje více mikroorganizmy neţ fytocenózu, hodnoty se
mění shloubkou půdy.
- významné okrajové hodnoty půdní reakce-fytoidikátory:
- pH < 5,5: smilka tuhá, metlička křivolaká, vřes, brusnice, mechy aj.
pH 6,5-7,0: zvýšený podíl jetelovin a jiných dvouděloţných bylin
jetel kaštanový hrachor luční kontryhel luční kmín kořenný
- pH > 7: porosty kostřavy nepravé, zblochance oddáleného aj.
- pH 5,5-6,5: porosty s vysokým podílem kulturních a nekulturních druhů
bukvice lékařská čičorka pestrá chrastavec rolní srha říznačka
ovsík vyvýšený jílek vytrvalý jetel zvrhlý jetel plazivý
Vodní režim rozhoduje o moţnostech vyuţívání porostů a je kvantifikován
pětistupňovou ekologickou řadou (hygrosérií) ve stupních H1 - H5:
1. Xerofytní stupeň (H1):
- silně vysýchavé jiţní svahy
- kratší vegetační doba
- pastva pouze na jaře nebo na podzim
- tvrdé stepního druhy (úzkolisté kostřavy aj.).
- intenzifikace neekonomická
- vyuţití extenzivní pastvou ovcí (koz)
2. Mezoxerofytní stanoviště (H2):
- podzemní voda hluboko pod kořenovou zónou
- sráţky pod 700 mm
- nevznikají porosty s převahou kulturních druhů
- porosty pýru plazivého, OV
- při nedostatku ţivin kostřav ovčí a KČ
- vyuţití občasnou pastvou ovcí (koz),
- „extenzivní plemena“ skotu
- udrţení jejich ekologických funkcí
3. Mezofytní stupeň (H3):
- optimální stav vodního reţimu
- údolní lokality
- hladina podzemní vody v hloubce 0,4-0,5 m (louky)
- svahy s ročními sráţkami nad 700 mm (pastviny).
- porosty s převahou kulturních druhů
- výnosy a kvalita
4. Mezohygrofytní stanoviště (H4):
- půdy mírně nebo dočasně zamokřených
- v nivách z jara problémy s mechanizací
- při dostatku ţivin psárka luční, chrastice rákosovitá aj.
-při omezené výţivě nízké ostřice, sítiny, metlice trsnatá
- trvalé pastevní vyuţití problematické (odvodnění?), spíše pastevní louky
5. Hygrofytní stupeň (H5):
- neúnosné, neplodné plochy, rozbahněná půda
- výnosy uspokojivé, píce podřadná (v případě nouze nebo jako stelivo)
- dříve intenzifikace (odvodnění, obnova) - vzn