6.-trvalé travní porosty-louky a pastviny

ik výnosných luk
- vysoké ostřice, orobinec, suchopýr, blatouch bahenní, skřípina lesní aj.
- náklady nejsou rentabilní, význam krajinotvorný a ekologický.
Závislost výnosů sušiny a bonitní hodnota travních porostů na
ekologickém stupni stanoviště (REGAL, 1968)
Ekologický stupeň
Relativní výnosy v % Bonita porostů
(bodů)
sušina stravitelná sušina
Xerofytní 42 33 26
Mezoxerofytní 73 62 37
Mezofytní 100 100 59
Mezohygrofytní 108 84 31
Hygrofytní 55 34 24
Nekulturní, nehodnotné porostové typy (smilkové, bezkolencové, ostřicové
aj.) mívají bonitační hodnotu kolem 25 bodů. V krajním případě mohou mít
nejhorší porosty s jedovatýmu rostlinami i zápornou bodovou hodnotu.
U polokulturních porostů bývá rozsah bonitační hodnoty 60-80 bodů. Seté,
plně zapojené porosty, sloţené pouze z kvalitních trav a jetelovin, mohou v
prvních letech existence teoreticky dosáhnout aţ 90-100 bodů.
Výživný režim půdy je rozhodujícím komplexním činitelem, který při dostatku
vláhy určuje konkurenční a produkční schopnost lučních a pastevních druhů.
Obsah ţivin v půdě je jednou ze základních podmínek rozvoje travních porostů.
1. Oligotrofní půdy (N1):
- velmi nízká zásoba přijatelných ţivin
- omezená mikrobiální činnost
- nekvalitní kyselý humus (široký poměr C : N)
- neuplatní se kulturní trávy a jeteloviny
- převládají nehodnotné druhy (smilka t., vřes, metlička aj.)
- porost z jara pozdě obrůstá a na podzim brzy konec
- nekvalitní seno 1,0 t.ha-1
- extenzivní pastva (jednosečně)
- minerální hnojení neekonomické
- dříve obnova, levně zlepšit košárováním
2. Mezooligotrofní půdy (N2):
- malá zásoba přijatelných ţivin
- výskyt nízkých druhů
- porosty KČ + Ps. tenký a jeteloviny
- kulturní trávy pouze zřídka
- sníţená vitalita (drobné trsy aj.)
- výnosy sena max. do 3,0 t.ha-1
- efektivnost hnojení jiţ vyšší
3. Mezotrofní půdy (N3):
- střední zásoba ţivin
- druhově nejbohatší stanoviště
- nízké a střední kulturnídruhy trav a jetelovin
- vysoké kulturní trávy se sníţenou vitalitou
- drobné trsy, generativní výhony !!)
- LL, KČ, KL, TŢL, psineček výb., kopretina aj.
- výnosy kvalitní píce od 2,0 do 4,0 t.ha-1 sena
- nejvyšší produkční účinnost N
4. Mezoeutrofní půdy (N4)
- optimální podmínky výţivy
pro vysoké kulturní trávy
- PL, SŘ, KL, OV, JV, jetelovin méně
- sporadicky ruderální plevele
- poměrně vysoká účinnost N- hnojení
- variabilní výnosy kvalitní píce (4,0-10,0 t.ha-1)
5. Eutrofní půdy (N5)
- dlouhodobě nadměrné nevyrovnané hnojení (močůvka, kejda)
- v půdě jednostranný nadbytek K (+N)
- PL, KL, SŘ i LL
-mohutné ruderální plevele
- velkol. šťovíky, lopuchy, kerblík lesní aj.
- vysoké výnosy (5,0-11,0 t.ha-1 sena)
- nízká kvalita píce (zvýšený obsah vlákniny a K)
Biotické prvky ekosystému
Pruţné nerozpadavá drnové vrstva se biologií podstatně odlišuje od ornice a
představuje základ existence travního porostu
Antropogenní činnost:
- uplatňuje se úměrně ke stupni intenzity hospodaření
- účelnou pratotechnikou vyuţít ovlivnitelné sloţky ekosystému
- vytvořit předpoklady pro maximální vitalitu komponentů (sloţek)
Edafon (mikroflóra, mikro- a makrofauna):
- velmi významná sloţka biocenóz luk a pastvin
- aktivita edafonu souvisí súrovní ostatních ekologických faktorů
- hmotnost v činných půdách aţ 25 t.ha-1(pastviny x louky)
- vázáno mnoţství energie a ţivin, které jsou vneustálém koloběhu-
mikroflóra
- důleţitý článek koloběhu ţivin
- v horní části drn. vrstvy (více humusu) aţ 3x četnější neţ v o.p.
- hmotnost v drnové vrstvě do 150 mm aţ 10-20 t.ha-1!!!
- proteolytické a celulolytické organizmymineralizují odumřelou
organickou hmotu a humus - významná role dekompozitorů (rozkladačů) při
koloběhu minerálních ţivin v biocenóze travního porostu
- symbiotické nitrogenní bakterie - příznivější bilance N, symbióza
s jetelovinami (Rhizobium) a jiných autotrofních baktérií (Azotobacter aj.).
Vzdušný dusík mohou poutat i houby („čarodějné kruhy“ ) v porostech nad
podhoubím pečárek, špiček, čirůvek aj.
- denitrifikační baktérie - způsobují ztráty N
- řasyméně zastoupené (ve vlhkých půdách více) a aktinomycety
- zdroj výţivy pro půdní mikrofaunu
- mikrofauna
- další významný článek biocenóz
- činnost podstatně mohutnější (aţ 10x) neţ v polních podmínkách -
prvoci (Protozoa) a hlístice (Nematoda) hlavní konzumenti baktérií
- roztoči (Acarina) a chvostoskoci (Collembola)
- v půdních pórech, rozkládají rostlinné zbytky
- makrofauna
- značný vliv z hlediska přetváření organické hmoty.
- krouţkoví červi (Enchytraeidae)
- tvoří jílovito-humusový komplex
- převáţně v drnové vrstvě do 100 (150) mm
- více na lehčích půdách a pod pastevními porosty
= organická hmota
- stonoţky (Diplopodae aj.), larvy hmyzu aj.
- vyuţívají humusové částice půdy
- vytváří v půdě chodbičky
- ţíţaly (Lumbricidae)
- ovlivňují fyzikální vlastnosti a výţivný reţim půd
- vliv na půdotvorný proces drnové vrstvy
- exkrementy bohaté na C a N
- hodnotný organominerální komplex,
- pozitivní vliv exkrementů mnoţství ţíţal
- krtek obecný (Talpa europaea)
- indikátor aktivity edafonu
- chodby přispívají k aeraci půdy
- rozhrnuté krtiny zlepšují výţivu porostu
- z provozního hlediska činnost krtků negativní
- zvyšují se náklady údrţbu ploch
- převáţnou sloţkou potravy krtka jsou ţíţaly
- je hostitelem larev a nymf klíštěte obecného !!!
- hraboš polní (Microtus arvalis)
- na porostech váţné škody
- přemnoţení v optimálních podmínkách
- černá zvěř (disturbance)
= rytím značné škody na porostech
- nebezpeční parazité zvířat na pastvinách
- osídlují půdy a povrchy porostů
fytocenóza - nejvýraznější primární prvek ekosystému
- ovlivňuje komplex proměnlivých edafických faktorů
CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH TRAVNÍCH POROSTŮ
- území ČR je z geobotanického hlediska v lesním pásmu
- přírodní travní porosty zde nejsou primární rostlinnou formací s
výjimkou holí a fragmentů stepních porostů
- sekundárně vzniklé přírodní travní porosty by tedy bez zásahu člověka
postupně přešly v lesní formaci
- TTP jsou velmi pestré fytocenózy, v nichţ za příznivých podmínek
dominují trávy
- převaha dvouděloţných rostlin nebo šáchorovitých (ostřice aj.) druhů je
vţdy známkou zhoršených ekologických podmínek
- floristické sloţení je výslednicí komplexního vlivu celého ekosystému, v
němţ by měla výrazně převládat antropická sloţka
- největší počet druhů se můţe uplatnit na středních ekologických
stupních, kdeţto při extrémních hodnotách se počet komponentů podstatně
sniţuje
- vytrvalost pastevních porostů je podmíněna především vegetativním
rozmnoţováním, pouze v opoţděně spásaných nebo nekvalitních porostech je
umoţněno vysemenění méně vytrvalých druhů
- mohutná podzemní biomasa představuje významný stabilizační prvek, protoţe je
zásobárnou přístupných ţivin a energie
- hmotnost její sušiny kolísá vextrémních hodnotách mezi 1- 45 t.ha-1 u
průměrných porostů je v rozmezí 2-6 t.ha-1
- při zvýšené frekvenci vyuţití při pastvě se hmotnost kořenové soustavy sniţuje
- nejvíce organické hmoty v půdě pod travním porostem se akumuluje tím, ţe
kaţdoročně na podzim odumírají kořeny trav, které vytvořily generativní
orgány
- při správné pastevní technice se však častým spásáním zamezí tvorba plodných
stébel, čímţ se také sniţuje procento odumírajících kořenů (není tak
rychlé hromadění humusu jako pod lučními porosty)
- pasoucí se skot neustále infikuje půdy výkaly a četnou mikroflórou, coţ
podporuje i rychlejší mineralizaci organických látek v půdě.
Měnlivost, vzhled a vývoj pastevních porostů
- ve fytocenózách probíhají sloţité konkurenční vztahy, které v závislosti na
ekologických podmínkách určují podíl různých druhů
- stálejší zastoupení druhů se udrţuje pouze za extrémních podmínek (při menším
počtu komponentů nejsou tak vyhrocené konkurenční vztahy
- změny v podílu zastoupených druhů mohou být sezónní, kaţdoroční, cyklické i
trvalejšího charakteru.
Sezónní změny - rozdílná dynamika a vývoje různých sloţek, a tím jejich různý
podíl na výnosu jednotlivých pastevních cyklů v průběhu vegetace
Rané druhytedy charakterizují jarní vzhled (aspekt) porostu(psárka luční, tomka
vonná, srha říznačka, tomka vonná, smetanka lékařská aj.)
Pozdní druhydospívají do generativní fáze aţ vletních měsících a určují vzhled
čili letní a podzimní aspekt porostů (psineček výběţkatý, p. tenký, bojínek luční
aj.)
Rozdílné meteorologické podmínkyv jednotlivých letech výrazně ovlivňují
podíl fluktuabilních krátkodobých nebo výběţkatých druhů. V sušších letech se
více uplatňují jílek vytrvalý, štírovník růţkatý, ve vlhčích se rychle rozšiřuje
psárka luční, psineček výběţkatý, lipnice obecná, jetel plazivý. Nejstabilnější
jsou hustě trsnaté trávy (kostřava ovčí, metlice trsnatá aj.)
Cyklické změnyporostu vznikají bez vnějšího podnětu a projevují se dočasnou
převahou určitého druhu, který po několika letech z porostu úplně vymizí a
později se opět rozšíří (cyklická fluktuace planého jetele lučního)
Trvalejší změnyekologických podmínek vyvolávají sukcesi, při níţ se původní
fytocenóza taxonomicky a kvalitativně mění aţ v hospodářsky zcela odlišný typ.
Z hospodářského hlediskamůţe mít vývoj (sukcese) progresivní nebo regresivní
charakter
- při větších změnách zásahy člověka (mechanizační opatření, hnojení aj.)
následují často velmi podstatné změny stanovištních podmínek. Tím se ovlivní
mnoho ekologických činitelů a jejich vlivem se mění celá biocenóza, i půdní
mikro- a makroorganizmy
- k velmi rychlé progresivní trofogenní sukcesi dochází