07 166-1999 zakon

nský stát"). Nákazy, které jsou
považovány za nebezpečné, jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto
zákonu.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví
a) podrobnosti, způsob a lhůty ohlašování nákaz uvedených
v příloze č. 1 k tomuto zákonu,
b) seznam nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, které
podléhají hlášení v rámci soustavy orgánů veterinární správy,
c) seznam nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, pro
které a podle jakých hledisek se vypracovávají pohotovostní
plány,
d) seznam nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, pro
které a podle jakých hledisek se vypracovávají, popřípadě mohou
vypracovávat programy ozdravování zvířat,
e) jak se postupuje při uznávání stád, hospodářství, okresů, krajů
nebo státu za prosté nákaz a v souvislosti s tím i při
požadování zvláštních veterinárních podmínek a veterinárních,
popřípadě zdravotních záruk (dále jen "zvláštní veterinární
záruky") uplatňovaných v souladu s právem Evropských
společenství při obchodování se zvířaty a živočišnými produkty,
f) seznam nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, proti
kterým nesmí být zvířata preventivně očkována,
g) opatření ke zdolání a zabránění šíření některých nebezpečných
nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, způsob
umísťování a držení zvířat v karanténě a odborné veterinární
12
úkony, které se provádějí v jejím průběhu.

§ 11

(1) Chovatel, jím zaměstnávané osoby při chovu, přepravě, svodu
a prodeji zvířat, jakož i další osoby, které přicházejí do styku
se zvířaty a živočišnými produkty a které vzhledem ke svému
povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky
nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci
přenosné ze zvířat na člověka, jsou povinni neprodleně uvědomit
krajskou veterinární správu nebo zajistit její uvědomění o tomto
podezření.

(2) Ohlašovací povinnost osob uvedených v odstavci 1 zaniká,
jakmile podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné
ze zvířat na člověka bylo nahlášeno úřednímu veterinárnímu lékaři
anebo soukromému veterinárnímu lékaři.

§ 12

(1) Chovatel, na jehož zvířatech se projevují příznaky
nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy, je povinen
a) do příchodu úředního veterinárního lékaře zajistit, aby
1. zvířata podezřelá a vnímavá na příslušnou nákazu neopustila
svá stanoviště,
2. živočišné produkty, které pocházejí od podezřelých zvířat,
nebyly používány, jakkoli zpracovávány nebo uváděny do oběhu
a aby byly ukládány odděleně,
3. předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, nebyly
vynášeny nebo vyváženy a používány jinde,
4. stanoviště podezřelých zvířat byla dezinfikována,
5. osoby, které ošetřují podezřelá zvířata, nepřicházely do
styku s jinými zvířaty a aby do prostorů sloužících chovu
podezřelých zvířat nevstupovaly jiné osoby bez vážného
důvodu,
b) po příchodu úředního veterinárního lékaře postupovat podle jeho
pokynů a poučení.

(2) Soukromý veterinární lékař, který při výkonu své činnosti
zjistí podezření z výskytu nebezpečné nákazy,
a) předběžně vyšetří podezřelá zvířata, popřípadě i kadávery,
a hrozí-li nebezpečí z prodlení, odebere vzorky k laboratornímu
vyšetření,
b) uvědomí neprodleně krajskou veterinární správu o podezření
z výskytu nebezpečné nákazy,
c) poskytne chovateli potřebné poučení včetně poučení o povinnosti
učinit opatření uvedená v odstavci 1 písm. a) (dále jen
"neodkladná opatření"),
d) vyžadují-li to povaha nebezpečné nákazy nebo místní podmínky,
setrvá na místě do příchodu úředního veterinárního lékaře
a sleduje zdravotní stav zvířat.

§ 13

(1) Krajská veterinární správa, která byla uvědoměna o podezření
z výskytu nebezpečné nákazy nebo je zjistila při plnění svých
úkolů, učiní neprodleně opatření k potvrzení nebo vyloučení tohoto
podezření. Zejména
a) vyšetří podezřelá zvířata a kadávery, podle potřeby odebere
vzorky k laboratornímu vyšetření a provede další úkony
k potvrzení přítomnosti nebezpečné nákazy, zjištění jejího
původu a možností jejího šíření,
b) prověří neodkladná opatření učiněná chovatelem a podle potřeby
stanoví další opatření, jež nesnesou odkladu a jichž je třeba
ještě před nařízením mimořádných veterinárních opatření
k zamezení šíření a ke zdolání nebezpečné nákazy, zejména zákaz
přemísťování zvířat v rámci hospodářství i mimo toto
hospodářství, oddělené držení zvířat vnímavých na příslušnou
13
nákazu od zvířat podezřelých a zákaz přemísťování zvířat
vnímavých na příslušnou nákazu do tohoto hospodářství, jakož
i pravidla nakládání se živočišnými produkty a konfiskáty
živočišného původu, pohybu osob a vozidel v hospodářství,
c) nařídí použití vhodných dezinfekčních prostředků u vchodů
a východů z míst, v nichž jsou ustájena zvířata vnímavá na
příslušnou nákazu, jakož i u vchodů a vjezdů do hospodářství
a východů a výjezdů z hospodářství, a vyžadují-li to povaha
nebezpečné nákazy a okolnosti případu, rovněž poražení nebo
utracení zvířete k diagnostickým účelům,
d) zajistí, aby byl v hospodářství pořízen soupis zvířat vnímavých
na příslušnou nákazu, jakož i zvířat uhynulých, utracených,
nutně poražených, nemocných a podezřelých a aby bylo provedeno
epizootologické šetření za účelem zjištění možného zdroje
nákazy a doby jejího výskytu v hospodářství, jakož
i přítomnosti a rozmístění jejích původců a přenašečů
v hospodářství,
e) poučí chovatele zejména o povaze nebezpečné nákazy,
o možnostech jejího šíření a o dalším zacházení s podezřelými
zvířaty, jejich produkty a předměty, které mohou být nositeli
původců nákaz.

(2) Krajská veterinární správa vyhotoví úřední záznam o svém
zjištění, učiněných opatřeních a poučení chovatele; opis záznamu
předá chovateli.

(3) Chovatel je povinen podrobit se opatřením uvedeným
v odstavci 1 a poskytnout k jejich provedení nezbytnou součinnost
a pomoc.

§ 14

(1) Vznikne-li podezření z výskytu nebezpečné nákazy u zvířat,
která se účastní svodu zvířat, a nestanoví-li jinak úřední
veterinární lékař vykonávající nad svodem státní veterinární
dozor, je provozovatel svodu povinen zajistit, aby
a) podezřelá zvířata byla umístěna odděleně od ostatních zvířat,
b) zvířata zúčastněná na svodu neopouštěla jeho prostory a aby do
nich nevstupovala jiná zvířata,
c) živočišné produkty a předměty, které mohou být nositeli původců
nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy z prostorů svodu,
d) osoby, které přišly do styku s podezřelými zvířaty, vycházely
z prostorů svodu jen se souhlasem úředního veterinárního lékaře
a aby do nich jiné osoby nevstupovaly bez vážného důvodu.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro provozovatele jatek,
vzniklo-li podezření z výskytu nebezpečné nákazy u jatečných
zvířat v prostorech jatek.

Ochranná a zdolávací opatření

§ 15

(1) Byl-li potvrzen výskyt nebezpečné nákazy nebo hrozí-li
nebezpečí jejího šíření, nařídí příslušný orgán odpovídající
mimořádná veterinární opatření ke zdolání této nákazy a ochraně
před jejím šířením (dále jen "ochranná a zdolávací opatření"),
zejména vymezení ohniska nákazy a jeho výstražné označení,
utracení, popřípadě poražení zvířat nemocných, podle okolností
i zvířat podezřelých a vnímavých na nákazu, neškodné odstranění,
popřípadě zpracování konfiskátů živočišného původu, čištění
a dezinfekci prostorů, v nichž jsou chována zvířata nemocná
i zvířata podezřelá a vnímavá na nákazu, zřízení ochranného pásma
a pásma dozoru.

(2) V odůvodněných případech se v ohnisku nákazy vykonává
soustavný státní veterinární dozor.

14
(3) Podle odstavce 1 postupuje příslušný orgán i tehdy, byl-li
potvrzen výskyt nebezpečné nákazy v zahraničí a hrozí-li nebezpečí
jejího zavlečení na území České republiky.

§ 16

(1) Ochranná a zdolávací opatření mohou být v nezbytném rozsahu
rozšířena také na další hospodářství, jehož poloha, uspořádání
nebo styky s hospodářstvím, v němž se vyskytla nebezpečná nákaza,
odůvodňují podezření z jejího výskytu i v tomto hospodářství.

(2) Zvířata určená k poražení nebo utracení v souvislosti
s plněním ochranných a zdolávacích opatření, předměty, které mohou
být nositeli původců nákaz, jakož i konfiskáty živočišného původu
určené k neškodnému odstranění nebo dalšímu zpracování mohou být
přepravovány, zpracovávány nebo zneškodňovány jen způsobem
stanoveným krajskou veterinární správou.

§ 17

(1) Orgán, který nařídil ochranná a zdolávací opatření, prohlásí
nebezpečnou nákazu za zdolanou,
a) jestliže v ohnisku nákazy již nejsou žádná zvířata nemocná nebo
podezřelá a ve stanovené pozorovací době nedošlo k dalšímu
onemocnění touto nákazou nebo nevzniklo podezření z ní a
b) bylo-li nařízeno také závěrečné čištění, dezinfekce,
dezinsekce, popřípadě deratizace, jestliže byla tato opatření
podle pokynů a pod dohledem úředního veterinárního lékaře
v ohnisku nákazy provedena způsobem, jenž vylučuje šíření nebo
přežití původců nákazy, a od těchto opatření uplynula
dostatečná doba, která zaručuje, že nákaza byla zcela
zdolána.

(2) Krajská veterinární správa může nařídit, že v pozorovací
době budou v prostředí, v němž byla chována nemocná zvířata,
umístěna zvířata vnímavá na nebezpečnou nákazu, která má být
prohlášena za zdolanou.

(3) Se zřetelem na průběh zdolávání a rizika šíření nebezpečné
nákazy může orgán uvedený v odstavci 1 zmírnit nebo zrušit některá
nařízená ochranná a zdolávací opatření ještě před prohlášením
nákazy za zdolanou.

§ 17a


Síť epizootologického sledování

(1) Státní veterinární správa může zavést na celém nebo části
území státu síť epizootologického sledování skotu nebo prasat
(dále jen "síť sledování"), jejímž prostřednictvím se zabezpečují
vedení úřední epizootologické klasifikace hospodářství, jejich
pravidelné veterinární kontroly, shromažďování epizootologických
údajů a sledování nákazové situace.

(2) Síť sledování tvoří
a) stáda, hospodářství a osoby za ně odpovědné, schválené krajskou
veterinární správou k zařazení do sítě sledování,
b) veterinární lékaři schválení pro hospodářství zařazená do sítě
sledování,
c) státní ústavy pro veterinární laboratorní diagnostiku (dále
jen "státní veterinární ústavy") a laboratoře uvedené v § 52
odst. 4,
d) orgány veterinární správy, úřední veterinární lékaři
provádějící prohlídku jatečných zvířat a masa a úřední
veterinární lékaři odpovědní za shromažďovací střediska,
e) ústřední evidence8) a digitální podoba dat v informačním
systému Státní veterinární správy (dále jen "počítačová
15
databáze").

(3) Státní veterinární správa vede seznam hospodářství, která
jsou zařazena do sítě sledování, a schválených veterinárních
lékařů; neplní-li některý z těchto účastníků sítě sledování
stanovené podmínky, krajská veterinární správa mu schválení
pozastaví nebo odejme.

(4) Chovatel, jehož hospodářství je zařazeno do sítě
sledování, je povinen
a) zajistit pro své hospodářství služby schváleného veterinárního
lékaře,
b) pozvat neprodleně do hospodářství schváleného veterinárního
lékaře, jestliže má podezření na výskyt nebezpečné nákazy nebo
nemoci přenosné ze zvířat na člověka,
c) uvědomit schváleného veterinárního lékaře o všech příchodech
zvířat do hospodářství a umístit tato zvířata před jejich
zařazením do stáda v izolaci, v jejímž průběhu se ověřuje,
podle potřeby formou požadovaných testů, zda zdravotní status
hospodářství může být zachován.

(5) Krajská veterinární správa schválí veterinárního lékaře,
jestliže tento veterinární lékař nemá finanční zájem na příslušném
hospodářství a jestliže nejsou s chovatelem osobami navzájem
blízkými. Vyžaduje-li to správné fungování sítě sledování, může
krajská veterinární správa určit, že bude schválený veterinární
lékař působit jen v určitém počtu hospodářství nebo jen na určitém
území.

(6) Schválený veterinární lékař je povinen
a) pravidelně aktualizovat své znalosti z oblasti zdraví zvířat,
které se týkají příslušného druhu zvířat, včetně znalostí
právních předpisů, jimiž se řídí plnění jeho povinností,
b) poskytovat chovateli potřebné informace a pomoc k tomu, aby
činil všechny kroky k zachování zdravotního statusu
hospodářství a k dodržování veterinárních požadavků týkajících
se označování a evidence zvířat, hlášení nebezpečných nákaz
a jakýchkoli jiných činitelů rizikových z hlediska zdraví nebo
pohody zvířat, anebo zdraví lidí, rychlého určení, z jaké
příčiny došlo k úhynu zvířat a kam mají být odeslány jejich
kadávery, jakož i hygienických podmínek stáda a produkčních
jednotek zvířat,
c) zajistit, aby zvířata, včetně zvířat vstupujících do
hospodářství a zvířat, která jsou předmětem obchodování,
odpovídala veterinárním požadavkům týkajícím se kontroly
totožnosti zvířat a veterinárního osvědčení.

(7) Počítačová databáze musí být vedena tak, aby z ní bylo
možno vždy zjistit
a) identifikační čísla veškerého skotu přítomného v hospodářství,
anebo v případě skupin prasat registrační číslo hospodářství
původu nebo stáda původu a podle potřeby číslo veterinárního
osvědčení,
b) u každého kusu skotu seznam všech hospodářství, počínaje
hospodářstvím, v němž se toto zvíře narodilo, a jde-li o zvíře
dovezené ze země, která není členským státem (dále jen "třetí
země"), hospodářství, z něhož bylo dovezeno, v případě skupin
prasat registrační číslo posledního hospodářství nebo
posledního stáda, a jde-li o zvířata dovezená ze třetí země,
hospodářství, z nichž byla tato zvířata dovezena,
c) další údaje, které stanoví prováděcí právní předpis.

(8) Uvedené údaje se uchovávají v počítačové databázi po dobu
3 let následujících od smrti zvířete, jde- -li o skot, anebo od
provedení posledního záznamu o zvířeti, jde-li o prasata.

(9) Počítačová databáze musí být plně funkční bez ohledu na
to, zda již byla zavedena síť sledování.
16

(10) Prováděcí právní předpis stanoví
a) podrobnosti pro zařazování stád, hospodářství a osob za ně
odpovědných do sítě sledování,
b) podrobnosti schvalování veterinárních lékařů pro hospodářství,
c) další údaje počítačové databáze (odstavec 7),
d) opatření k zajištění zdraví zvířat a zabránění šíření nákazy
v případě, že nebyly dodrženy podmínky sítě sledování.

§ 17b


Ostatní nákazy a jejich zdolávání

Vznikne-li podezření z výskytu jiné nákazy, která pro účely
tohoto zákona není považována za nebezpečnou, nebo nemoci přenosné
ze zvířat na člověka, anebo byl-li potvrzen výskyt takové nákazy
nebo nemoci, učiní příslušný orgán opatření odpovídající její
povaze, závažnosti, možnostem jejího šíření a způsobu jejího
zdolávání, jakož i místním podmínkám.


HLAVA III
ZDRAVOTNÍ NEZÁVADNOST ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ

Oddíl 1
Základní veterinární požadavky na živočišné produkty

§ 18

(1) Živočišné produkty musí odpovídat požadavkům stanoveným
tímto zákonem a zvláštními právními předpisy3) na jejich zdravotní
nezávadnost, musí být stanoveným způsobem označeny a nesmí být
zdrojem šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka.

(2) Živočišné produkty, u nichž vznikly důvodné pochybnosti
o dodržení požadavků nebo povinností k zajištění jejich zdravotní
nezávadnosti, a potraviny živočišného původu,15) jež byly z tohoto
důvodu vráceny z obchodní sítě, mohou být dále používány nebo
zpracovávány jen se souhlasem krajské veterinární správy a za
podmínek jí stanovených.

(3) Zdravotně nezávadné potraviny živočišného původu se posuzují
jako poživatelné, popřípadě poživatelné po zvláštní úpravě nebo
dalším zpracování. Potraviny živočišného původu, které
neodpovídají požadavkům zdravotní nezávadnosti, se posuzují jako
nepoživatelné.

(4) Živočišné produkty určené ke krmení zvířat lze prodávat
v prodejnách potravin pouze v podobě trvanlivých, spotřebitelsky
balených a odděleně uložených výrobků.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví
a) které živočišné produkty jsou zdravotně nezávadné a které
potraviny živočišného původu jsou poživatelné nebo
nepoživatelné,
b) způsob úpravy, zpracovávání a používání potravin poživatelných
po zvláštní úpravě nebo po dalším zpracování, jakož i živočišné
produkty a konfiskáty živočišného původu určené ke krmení
zvířat.
------------------------------------------------------------------
3) Zákon č. 110/1997 Sb.
Zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
15) § 2 písm. a) a b) zákona č. 110/1997 Sb.

§ 19

(1) Zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, lze
17
podávat jen doplňkové látky a léčivé přípravky povolené zvláštními
právními předpisy.4), 5)

(2) Zvířata, jimž byly podány doplňkové látky nebo léčivé
přípravky zanechávající nežádoucí rezidua v živočišných
produktech, mohou být využívána k získávání nebo výrobě produktů
určených k výživě lidí až po uplynutí ochranné lhůty. Nebyla-li
tato lhůta výrobcem v označení doplňkové látky nebo léčivého
přípravku zanechávajícího nežádoucí rezidua v živočišných
produktech uvedena, mohou být zvířata takto využívána po uplynutí
nejméně
a) 28 dnů, jde-li o maso drůbeže a savců, včetně vnitřností
a tuků,
b) 7 dnů, jde-li o mléko a vejce,
c) 500 stupňodnů, jde-li o maso ryb, přičemž počet stupňodnů se
zjišťuje násobením průměrné denní teploty vody počtem dnů.

(3) Doplňkové látky a léčivé přípravky, které mají hormonální,
th