Geneze pracovního práva

Geneze pracovního právaVznik zákonodárství o práci Byl podmíněn postupným formováním moderního právního systému. Vývoj je spojován především s rozvojem kapitalismu, ale s určitou úpravou se s ním lze setkat již ve starověkém Římě a ve středověku.Prvním významným dokumentem na území dnešní ČR, který obsahoval i právní aspekty výkonu práce byl horní zákoník Václava II. z let 1300-1305, který především upravoval podmínky pro těžbu a zpracování stříbra v Kutné Hoře. Obsahoval protikoaliční předpisy zakazující se samostatně organizovat ve spolcích, na svou dobu měl neobyčejně pokroková pravidla směřující k zajištění bezpečnosti práce v dolech, předpisy o výplatě mezd a délce pracovní doby.Pracovní smlouvy byly uzavírány jako smlouvy čelední (přirovnávány k PS na dobu určitou), tovaryšské a učednické (13. – 14. st. upravovány v cechovních řádech)Od 2. pol. 17. st. Byly vydávány robotní patenty, kt. rámcově upravovaly pracovní vztahy na panstvích.V období feudalismu došlo k některým právním úpravám a vytvoření pracovněprávních institutů, ale tato úroveň byla ovlivňována a limitována existencí nevolnictví.Vývoj zákonodárství o práci v období kapitalismu volné soutěžeK výrazné změně v podmínkách umožňující vývoj zákonodárství o práci došlo na přelomu 18. a 19. století se zrušením nevolnictví v r. 1781.(rozvoj průmyslové výroby, kapitalistický výrobní způsob)První obecnější úpravu moderních pracovních vztahů přinesl Všeobecný rakouský občanský zákoník z roku 1811, který upravil námezdní smlouvu (zahrnovala smlouvu služební a smlouvu o dílo)Služební poměr končil, pokud uplynula doba na kt. byl sjednán.Výpověď byla možná (výpovědní doba pro obě strany činila zpravidla 14 dní).I v 19. století stále ještě existovaly čelední řády. V roce 1857 byl vydán čelední řád pro Prahu, v 1866 pro český venkov a o rok později i pro venkov moravský. Stanovily práva i povinnosti zaměstnavatelům i zaměstnancům. (zaměstnavatelé měli mj. právo zaměstnance tělesně trestat a prohledávat jeho věci při odchodu).Vznik a vývoj ochranného zákonodárstvíJiž za vlády císaře Josefa II. začaly být vydávány předpisy směřující k ochraně zaměstnaných dětí a byl zaveden nedělní klid. Tím došlo k položení základů ochranného zákonodárství, kt. se také někdy nazývá jako zákonodárství tovární.Dvorský dekret z r. 1842 povolil zaměstnávat děti až od 9 let za předpokladu, že navštěvovaly alespoň 3 roky školu a od 12 pokud nenavštěvovaly školu vůbec. Pro děti od 12 byla stanovena pracovní doba 10 hodin a pro děti od 12 – 16 let na 12 hodin denně. Dvorský dekret z roku 1873 uložil továrníkům, aby v případě úrazu či nemoci hradili dělníkovi pobyt v nemocnici nejméně po dobu 4 týdnů.K dalšímu vývoji ochranného zákonodárství došlo v polovině 19. století. Horní zákon z r. 1854 obsahoval ustanovení směřující k ochraně zdraví dělníků, též ukládal majitelům dolů, aby zřídili dělníkům samostatnou bratrskou pokladnu, čímž byl položen základ nemocenského a důchodového pojištění dělníků.Živnostenský řád z roku 1859 ukládal podobná ustanovení k ochraně zdraví při práci, často však docházelo k jejich porušování a tento předpis zakázal zaměstnávat děti do 10 let a děti od 10-12let bylo možné zaměstnat, jen pokud o to požádal jejich otec.Prosincová ústava z roku 1867 mj. zakotvila koaliční svobodu, což umožnilo zakládání zájmových sdružení zaměstnavatelů i odborových organizací zaměstnanců. Tím byl položen právní základ pro kolektivní vyjednávání a vznik kolektivního pracovního práva. Kolektivní vyjednávání zakončené uzavřením kolektivních smluv s