Plány a plánování

PLÁNY A PLÁNOVÁNÍ


„ Plánování staví mosty mezi tím, kde jsme a tím, kam chceme jít."


Plánováni je výchozím bodem, který předchází výkon všech ostatních manažerských činností.
Je tomu tak proto, že plánování obsahuje vymezení cílů a naznačení cest, jimiž má být těchto
cílů dosaženo. Dosažení cílů bezprostředné závisí na realizaci ostatních manažerských funkci -
na vedení, koordinaci, organizování, komunikaci, kontrole.


Základní pojmy:

– Plánování
– Cíl
– Plán (Program)
– Rozpočty
– Politika
– Pravidla
– Zdroje



Plánování - manažerská aktivita zaměřená na budoucí vývoj organizace, určující čeho a jak
má být dosaženo, určení, co se má stát, nikoli reakce na to, co se stalo.

Cíl - konečný stav, ke kterému by měly všechny plánovací aktivity směřovat.

Cíle organizace mohou být formulovány s různou mírou obecnosti, mohou mít různou věcnou
podobu a tvoří hierarchickou soustavu cílů podniku, které odpovídá hierarchická soustava
plánů.

Plán (Program) - poskytuje racionální cestu (vymezení postupů, aktivit, opatření) k dosažení
stanovených cílů. Nedílnou součástí plánu by mělo být i stanovení struktury a rozsahu zdrojů
a určení časových dispozic realizace plánů (harmonogram). Mezi nástroje specifikující
omezení disponibilních zdrojů patří rozpočty.

Rozpočty - představují určení zdrojů (především finančních), které budou uvolněny na
jednotlivé aktivity naplňující úkoly plánu, zpravidla ve vazbě na očekávané výsledky.

Politika - určité vodítko, způsob uvažování, návod k chování všech zaměstnanců
organizace. Všeobecné vymezení postoje vrcholového managementu k určité skutečnosti.
Charakteristickým znakem politik je, že představují pouze doporučení k rozhodování, v jejichž
rámci mohou zaměstnanci využít určité volností.

Pravidla - vyjadřují obecné zásady chování všech zaměstnanců. Jejich platnost nebývá
omezena časově. Příkladem může být zákaz kouření v celém areálu podniku mimo
vyhrazené prostory. Specifická pravidla představuje etický kodex.

Zdroje - představují hmotné i nehmotné prvky, které jsou nutné k uskutečnění plánovaných
cílů. Ve většině organizací vystupují jako omezující faktor, který při plánovacích činnostech
musí být respektován.

Současné chápání zdrojů je široké, vedle finančních zdrojů a tradičních výrobních zdrojů
(pracovních sil, materiálů, výrobních kapacit) jsou mezi zdroje zařazovány i informační
zdroje, know-how, infrastruktura apod.


PLÁNOVÁNÍ JAKO MANAŽERSKÁ FUNKCE


Plánování je zaměřeno na stanovení budoucích stavů organizace a cest k jejich dosažení. Při
výkladu plánování se nabízí paralela s horolezectvím. I zde dosažení určitého cíle vyžaduje
jeho správné určení s ohledem na fyzické schopnosti a technické zabezpečení a dále určení
správné cesty k dosažení vrcholu. Má-li jit o prvovýstup, je pochopitelné nutné volit termín
výstupu tak, aby vrcholu bylo dosaženo dříve, než se to podaří jiné skupině.
Plánování stejně tak znamená určení cíle s ohledem na zdroje (finanční, personální,
technické apod.) a stanovení cest - konkrétních aktivit - k dosažení těchto cílů. Navíc, zvláště
v případě podnikatelských subjektů, je nutné přihlížet k chování konkurence. To, že se
organizace nachází v neuspokojivé situaci, může mít příčinu ve špatném plánování, chybném
určení cílů s ohledem na disponibilní zdroje nebo v chybném určení postupů, jak těchto cílů
dosáhnout.


Plánování v každé organizaci plní následující úkoly:

- Je nástrojem rozvoje organizace; směr rozvoje organizace se má určovat především plány,
její chování by tak nemělo být ve vleku dění. Plány musí být základním nástrojem určujícím
budoucí rozvoj organizace a jejích složek. Prostřednictvím plánů se musí realizovat
rozhodující změny, které jsou připraveny profesionálními strukturami organizace.

- Je prostředkem zabezpečujícím koordinaci a proporcionalitu uvnitř organizace. V organizaci
se zpravidla sestavuje řada plánů, které na sebe musí navazovat:

• z časového hlediska tzn. propojeni strategických, taktických, operativních plánů;
• z věcného hlediska, tzn. provázanost plánů obchodních, výrobních, personálních,
technického rozvoje, investic, finančních aj.;
• z hlediska organizačních úrovni - lze hovořit o kaskádě plánů, od celkových
celopodnikových plánů až po plány jednotlivých útvarů.







Bez jasných cílů se řízení stává nahodilým procesem. Od žádného jednotlivce a od žádné
skupiny nelze očekávat vysokou výkonnost a efektivnost, jestliže nebude stanoven jasný cíl.


Cíl je konkretizovaná představa budoucího stavu, resp. výsledku, kterého má dosáhnout
příslušný objekt, pro nějž je plán sestavován.

Při určování cílů plánu je třeba mít na zřeteli požadavky:

- Priorit; v obsahu plánu by se přednostně měly objevit takové, které mají rozhodující
význam pro daný objekt plánování,

Je-li tímto objektem například celý podnik, je pochopitelné, že prioritní cíle budou odrážet
žádoucí výsledky podnikání, měřené zpravidla ekonomickými ukazateli rentability,
zhodnocení kapitálu, akcií apod.

Vedle těchto cílů nemenší priorita může být přiznána cílům orientovaným na předmět
podnikání, mezi nimiž důraz bývá kladen na cíle charakterizující podíl (u rozhodujících)
výrobků na trhu, zavedení, nových výrobků do výroby/prodeje, indexy spokojenosti
zákazníků.

Třetí skupinu významných cílů představují cíle odrážející účinnost podnikatelských aktivit
(efektivnost provozu) v podobě hospodárnosti, produktivity apod.

- Měřitelností; má-li cíl prezentovat žádoucí stav, budoucí skutečnost a být zároveň
vodítkem pro jejich dosažení, je nutné, aby specifikace cíle/ů byla co nejsrozumitelnější.

Předně není vhodné uvozovat cíle indiferentními výrazy typu „mělo by se", „bylo by žádoucí",
„naskýtá se možnost", jeví se jako vhodné" apod., z kterých si zainteresováni pracovníci
neudělají jasný úsudek, zda jde o jednoznačný úkol či o „zbožné přání„.

Vhodné, i když ne bezpodmínečně nutné, je použití kvantifikovaných veličin jako cílů

Použití kvantifikace jednak umožňuje snadné pochopení úkolu, dovoluje průběžně hodnotit
jeho plnění, jednoznačná je i kontrola splnění plánovaných cílů.

Aby cíle mohly být ověřitelné, musí jejich zadání být konkrétní, co nejpřesněji určené.
Příkladem nepřesně stanovených a obtížně vyhodnotitelných cílů mohou být zadání