Šikana

10

9

Obsah:

1. Úvod. 2

2. Teorerická část. 2
2.1. Základní terminologie 3
2.2. Šikanování 3
2.3. Signály šikany 5
2.4. Řešení šikany 5
2.5. Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte 6
3. Praktická část 7
3.1. Cíl sledovaného problému 7
3.2. Popis zkoumaného vzorku 7
3.3. Terén šetření 7
3.4. Metoda šetření 7
3.5. Pracovní hypotéza: 7
3.6. Předvýzkum 7
3.7. Technické podmínky 7
3.8. Sběr dat 8
3.9. Analýza 8
4. Závěr 10
5. Literatura 10




1. Úvod.
K této seminární práci jsem si vybral téma "Šikana na prvním stupni základních škol". Se šikanou se asi každý z n ás setkal ať už ve školá ch, při výkonu vojenské základní služby, či v zaměstnání a proto se domnívám že se jedná o téma aktuální. V současné době jsme svědky posouvání věkové hranice směrem dolů nap ř. u páchání trestné činnosti, užívání drog, alkoholu apod. s čímž souvisí iprovádění včasné prevence. Proto jsem tento sociometrický výzkum zaměřil na první stupeň základní ch škol, kde mohou výsledky vypovídat mnohem více, nežli například u vojáků základní vojenské služby.
2. Teorerick á část.
Neoddělitelnou součástí šikany je agresivita .
Téma lidské agresivity se dnes jeví jako velmi aktuální. Agrese a agresivita
jsou předmětem bouřlivý ch diskusí na poli veřejném i vědeckém. Společnost se zdá být pobouřena stále se zvyšující agresivitou a brutalitou. Třebaže se jedná o téma tolik diskutované, převážná větš ina populace má o příčinách tohoto jevu velmi nejasné a mnohdy značně zkreslené představy. Postoje společnosti k agresi a agresivitě se často omezují na pouhou kritiku médií a napodobovaných vzorů.
Na poli vědeckém rovněž není situace jednoznačná. Spory o příčiná ch agresivního chování trvají snad od vzniku tohoto pojmu. Názory na příčiny agresivity se u různých autorů liší a mnohdy jsou přímo protikladné. Třebaže ještě dnes existují zastánci díl čích teorií, kteří připouštějí pouze své pojetí a ostatní rázně odmítají, přiklání se většina moderních odborníků k názoru, že agresivita je jev značně složitý a na jeho vzniku se podílí jak faktory vnitřní, tak faktory společenské, tedy vnější.
Člověk přichází na svět jako biologická bytost s výraznou dispozicí k socializaci. Pod vlivem prostředí se konkrétní dispozice buď rozvine nebo vyhasne, a to platí i o agresivních dispozicích. Agresivn í chování jedince je tedy vždy ovlivněno komplexem příčin.

2.1. Základní terminologie
Agrese – tento pojem je odvozen od latinského slova pro útok, výpad, napadení.
V devatenáctém století pronikl pojem agrese přes francouzštinu do politické teorie. Začátkem dvacátého století převzal pojem Alfred Adler. Ve dvacátých letech dvacátého století jej používal a v duchu své teorie vysvětlova l Sigmund Freud. V téže době pronikl pojem agrese do etologie a odsunul do pozadí Darwinův „boj o život“. Dnes se s ním setkáváme také v kriminologii.
Asi nejobsáhlejší monografii o agresi napsal E.Fromm, který sá m přispěl k diskusi na toto téma rozdělením agrese na benigní (nezhoubná, účelová) a maligní (zhoubná, samoúčelná krutost). Velmi zajímavé je rovněž etologické (instinktivistické) pojetí agrese, které představuje především dílo K.Lorenze.
Slovník cizích slov definuje agresi jako „ útočné jednání vůči druhé osobě , tendenci zničit nebo poškodit nějaký objekt. “
Agrese může být také definována jako násilný způsob dosahování cí le nebo destruktivní chování, směřující k fyzickému, slovnímu nebo symbolickému útoku vůči jinému jedinci (předmětu).
Podle intenz ity můžeme dělit na agresi:
1/ bez vnějších projevů (pouze v myšlení)
2/ projevená navenek slovně
3/ destrukce předmětů
4/ fyzické napadení druhé osoby
Podle aktivity na : aktivní (útok) a pasivní (neúčast, přehlížení)
Agresivita je tendence k násilnému jednání , tedy to, co jedince k agresi vede.
Agresivitu je třeba odlišovat od asertivity = schopnost prosadit se bez zjevné agresivity , založená na dostatečn ém sebevědomí.
Agrese a agresivita zaměřená proti sobě se nazývají autoagrese a autoagresivita.
Násilí
Někteří autoři rozeznávaj í určitý rozdíl mezi pojmem agrese a pojmem násilí.
„Násilím rozumíme druh lidského chování, které lidi zaměrně ohrožuje fyzickou újmou, pokouší se ji přivodit a nebo ji přivodí.“ (Koukolík, 1996, s.200)
Koukolík rozlišuje 3 typy násilného chování:
epizodická porucha kontroly chování
antisociální porucha osobnosti
násilnická menšina
2.2. Šikanování
Šikanování je zvláštním samoúčelným, asymetrickým typem agrese. Agrese při šikanování není pouze prostředkem ale i cílem chování. Je to jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat jiného člověka, případně skupinu osob. Je to cílené, nevyprovokované u žití síly jedincem nebo skupinou, obvykle opakovaně.
Podle s oučasných výzkumů je šikanou postiženo asi 20% skupin na našich školách. Jistý si před š ikanou nemůže být nikdo.
Pojem pochází z francouzštiny (chicane=zlomyslné obtěžování, týrání). Pro rů zné formy se používají i různá označení (bulling, mobbing, bossing) .
Šikanování jako multifaktorový jev, vycházející z celé řady příč in, zasahující celou osobnost zúčastněných i fungování sociální skupiny, může být nahlíženo z různých úhlů. Můžeme jej například sledovat:
- z trestně právního pohledu jako jev zásadně narušující lidská práva
-z psychologického pohledu jako projev
patologických sociálních vztahů
Trestní právo skutkovou podstatu šikanování nezná. Jednání bývá nejč astěji posuzováno podle trestního zákona jako vydírání, omezování osobní svobody, útisk, případně jiné skutky.
Šikana může probíhat prakticky vš ude: ve škole, v rodině, v internátu, při výkonu vojenské služby, ve výkonu trestu a také v zaměstnání.
K šikaně dochází mezi agresorem a obětí, ale často je agresorů více (dva až tři).
Šikana však není záležitostí pouze šikanujícího a šikanovaného, neděje se ve vzduchoprázdnu, vždy má kořeny v tom, co se děje ve skupině jako celku.
Z etiologického pohledu mohou být rozlišeny 3 pohledy na šikanu:

1. Šikana jako nemocné chování
2. Šikana jako závislost
3. Šikana jako porucha vztahů ve skupině

Typy šikanování:
- fyzická agrese a používání zbraní
- slovní šikanování a zastrašování zbraněmi
- krádeže, ničení a manipulace s věcmi
- násilné manipulativní příkazy
Ve většině případů představuje š ikanování proces, ve kterém jsou patrná jednotlivá stádia. Michal Kolář rozlišuje pět vývojových stupňů šikanování ve školním prostředí. Toto schéma zachycuje negati