Šikana

vní proces vývoje skupinové dynamiky, jímž se ničí a mrzačí vztahy mezi členy skupiny.
1. Vznik ostrakismu , charakterizovaný zvláště vytěsňováním šikanovaného jedince na okraj skupiny
2. Fyzická agrese a přitvrzování manipulace – ostrakizovaný jedinec slouží často jako obětní beránek, ventil v zátěžových situacích
3. Vytvořen í jádra – vybuduje se jasná hierarchie „plnohodnotných a bezcenných“ členů skupiny
4. Většina přijímá normy agresorů – normy agresorů se stanou normami většiny
5. Totalita neboli dokonalá šikana – chování agresorů i oběti je ritualizováno – př edstavuje formu brutálního násilí, na kterou oběť reaguje často absencemi, útěkem do nemoci, psychicky se zhroutí a někdy se dokonce pokusí o sebevraždu.
M. Kolář dále rozděluje tři základní typy agresorů:
Typ hrubý , primitivní, impulzivní, s kázeňskými problémy a má narušený vztah k autoritě. Někdy je zapojený do gangů páchajících trestnou činnost. Šikanuje nelítostně a tvrdě, užívá zastra šování. U těchto agresorů se často vyskytuje agrese a brutalita v rodině.
Typ kultivovaný , slušný, zvýšeně úzkostný, někdy má sadistické tendence v sexuální m smyslu. Jeho násilí probíhá beze svědků, je cílené a rafinované. V rodinách těchto agresorů je časté uplatňování náročného přístupu, někdy až vojenského vyžadování k ázně.
Typ optimistický , výmluvný, dobrodružný, oblíbený agresor . Šikanuje pro pobavení sebe a ostatních. Snaží se, aby vynikla „humorná“ stránka věci. V rodině tohoto agresora bývá vysledována subdeprivace a chybění morálních hodnot.
2.3. Signály šikany
Učitel by měl sledo vat varovné signály ve škole:

- žák se neustále pohybuje v dosahu učitele
- žák se projevuje jako outsider, je přehlížen, odmítán, izolován
- nepříznivý emoční stav dítěte
- častá neúčast na TV
- náhlé zhoršení prospěchu, nesoustředěnost
- projevy nerovnoprávnosti vůči dítěti
- kanadské, škodolibé žertíky
- ponižování, zesměšňování
- lehké, jednostranné pošťuchování
- „dobrovolné odevzdávání“ svačiny, peněz,…
Varovné signály pro rodinu:
- za dítětem nedochází domů žádný spolužák
- nepříznivý emoční stav dítěte
- nemluvení o škole
- poruchy spánku, neurotické projevy
- náhlé zhoršení prospěchu, nesoustředěnost
- neodůvodněné návštěvy lékaře, záškoláctví
- dítě chodí do škol y oklikami
- přichází domů špinavé, potrhané, nedokáže vysvětlit drobná poranění
- dítě nevystačí s kapesným, chybí mu věci
- vyhrožuje sebevraždou nebo se o ni pokusí

2.4. Řešení šikany
Op timální řešení šikany je její prevence. Tu př edstavuje na úrovni školy především výchova k empatii a kooperativním vztahům ve třídě.
Pokud již k šikanování dojde, je důležité zas áhnout v raných stádiích. Běžnými prostředky je podle Koláře řešitelná šikana do 3.stádia. Základní strategií by měla být ochrana oběti a svědků. Vyšetřování, vedené proto nenápadně, by na začátku mělo zodpovědět některé konkrétní otázky jako:
Kdo je původcem šikany?
Šikanuje jeden nebo více násilníků?
Pod jakou zámin kou se šikana děje?
Kde se šikana odehrává?
Kdy a jak často se šikana děje?
Jak dlouho šikana trvá?
Jaké formy a způsoby má šikanování?
Do jaké míry je oběť aktuálně ohrožena?
Základními strategickými kroky při vyšetřování by mě lo být:
1. Rozhovor s informátory a obětmi
2. Nalezení vhodných svědků
3. Individuální případně konfrontační rozhovory se svědky (Nikdy nekonfrontovat oběť a agresora a svědky s agresory)
4. Zajistit ochranu obětem
5. Rozhovor s agresory, případně konfront ace mezi nimi

V situaci vážné šikany, ohrožující zdraví, případně i život oběti musí být postup radikálnější:
1. Zvládnout šok a postarat se o oběť
2. Přivolat pomoc
3. Zabránit domluvě
4. Poskytnout oběti pomoc a bezpečí
5. Přivolat policii
Vedení školy by se mělo v této situaci řídit Pokynem MŠMT č.14 144/98-22
Spolupráce škol a předškolních zařízení s Policií ČR při prevenci a při vyšetřování kriminality dětí a mládeže a kriminality na dětech a mládeži páchané.
Po vyšetření by mělo ná sledovat řešení situace. To může představovat okamžitou symptomatickou „léčbu“ a dlouhodobé, pokud možno trvalé řešení.
K okamžitým krokům patří:
1. Individuální nebo komisionální pohovor s agresory a jejich rodiči
2. Oznámení výsledků šetření včetně potrestání před celou tř ídou
3. Ochrana oběti – monitorování třídní situace, psychologická práce s obětí (přechází do dlouhodobého programu)
Dlouhodobá opatření mají za cíl změ nu vztahů ve skupině, eliminaci nepřátelských agresivních postojů. Agresorovi se dává šance se napravit. Nejčastěji se užívá modelových situací, psychosociálních her. Cílem práce s obět í je především posílení jejího sebevědomí.
Neopominutelnými partnery procesu musí být vždy rodiče.
Vzhledem k odpovědnosti školy za bezpečnost žáků a ke snaze o prevenci tak závažných jevů jako je šikanování vydalo MŠMT Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování žáků spolužáky.
2.5. Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte
Zvláštní typ šikanování, tj. samoúčelné, asymetrické agrese představuje syndrom týraného, zneu žívaného a zanedbávaného dítěte = jakékoli nenáhodné preventabilní, vědomé (případně i nev ědomé) jednání rodiče, vychovatele anebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vý voj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt (Dunovský a kol. 1995, s.24).
Tento jev je vždy vymezen v rámci sociokulturního vzorce a v určitém historickém kontextu. Současné vymezení souvisí s dnešním pojetím práv dítěte
a zahrnuje celou řadu jevů, které mohou být schématicky rozděleny do tří oblastí.
Jev podléhá ohlašovací povinnosti, která je pro školu opět vymezena Pokynem MŠMT č. 14 144/98-22 Spolupráce škol a předškolních zařízení s Policií ČR při prevenci a při vyšetřování kriminality dětí a mládeže a kriminality na dětech a mládeži páchané.


Syndrom týraného, zneužívané ho a zanedbávaného dítěte fyzické ubližování psychické ubližování sexuální zneužívání aktivní pasivní aktivní pasivní bezdotykové dotykové týrání zanedbává-ní týrání zanedbává-ní exibicionis- mus obtěžová-ní harasement sex.útok