Budhismus

Základní charakteristika buddhismu
Se svými zhruba 300 miliony vyznavačů rozptýlených v 86 zemích prakticky na všech kontinentech představuje buddhismus čtvrté největší světové náboženství, ovlivňující životy 6% populace naší planety. Buddhismus je většinovým náboženstvím Srí Lanky, Barmy, Thajska, Laosu, Kambodže, Vietnamu, Tibetu, Bhútánu a Japonska.
Buddhismus se odvíjí od základní zkušenosti, kterou učinil princ Siddharta Gótama. Ve 29 letech při setkání s krajní lidskou nouzí a utrpením odešel do samoty hledat řešení lidské bídy. Odpověď našel ve chvíli vnitřního osvícení (v sanskrtu znamená Buddha osvícený, takže odtud získává jméno Buddha). Svou zkušenost začal sdělovat, získával si následovníky a nakonec vyvolal celé hnutí.
Dharma (nebo také Dhamma) je etické a filozofické učení Buddhovo o vesmírném a mravním řádu ovládajícím tento svět a náš život, jak jej poznal Buddha a jak jej odhalil svým žákům. Buddhovo ústní podání bylo sepsáno do skupin textů obdobné délky a s příbuznými náměty. Tyto skupiny větších knižních celků byly nazvány „Pitaky“ a celý soubor těchto sbírek dostal jméno „Tři sbírky písem“, čili „Tripitaka“. Jednotlivé sbírky nesou názvy VINAJA, tj. sbírka pravidel a ustanovení řídících život mnišské obce, SUTTA čili sbírka rozprav o dharmě a ABHIDHARMA neboli filozofie,doslova vyšší učení.
Základ Buddhova učení lze nalézt ve ČTYŘECH UŠLECHTILÝCH PRAVDÁCH, do nichž Buddha vtělil svou zkušenost.
Tyto pravdy zní takto:
Vše v životě je strast
Příčinou strasti je touha, žízeň po životě
Zánik žízně, dosažení svobody od vášní, neulpívání, značí též zánik strasti
Cestou k zániku strasti je OSMIDÍLNÁ STEZKA, kterou lze shrnout na: mravný život, kultivaci mysli a moudrost.
Mravný život se řídí 5-ti přikázáními: upustit od zabíjení a ubližování živým cítícím bytostem ; nekrást a nebrat co mi nikdo nedává ; nezneužívat sexuality ; nelhat a neužívat opojné nápoje a látky.
Závěr osmidílné stezky tvoří pravá bdělost a pravé soustředění, což souvisí s propracovanými metodami BUDDHISTICKÉ MEDITACE. Ta předpokládá mravný život, ovládání smyslů, soustředěnost mysli a bdělost.Člověk začíná postupně vnikat do hlubokého poznání skutečnosti a jeho osobnost se proměňuje, mizí negativa a probouzí se láska a svoboda. Tak se člověk zbavuje nevědomosti a klamu, osvobozuje se od tužeb a chtivosti a směřuje k osvícení. Tento stav vrcholí dosažením NIRVÁNY, což je stav nejvyššího a nejzazšího uvědomění a absolutního bytí. Uskutečnění či dosažení tohoto stavu je konečným cílem veškerého snažení opravdového buddhisty. Někteří doufají, že dosáhnou cíle osvobození už v tomto životě ; jiní pevně věří, že tento cíl uskuteční v příštím životě nebo v jednom ze životů, které jsou před nimi.
K Buddhově filozofii patří také učení o NE-JÁ (o neexistenci „já“).Člověk je tvořen 5-ti elementy: tělesností, cítěním, vnímáním, charakterem a myšlením. Každý z nich je nestálý, podrobený změnám a o žádném z nich člověk nemůže říci: toto je mé já. Učení o ne-já vede zejména v etice k odvrácení egoismu, soběstřednosti a umožňuje rozvíjet pokorný láskyplný soucit k lidem i přírodě, rozvíjí toleranci.
Buddhistické myšlení se rozvíjelo v několika směrech. THÉRAVÁDA, učení starších (nebo také HÍNÁJÁNA – malý vůz) je časově bližší zakladateli. V četných školách se rozpracovávaly myšlenky o neexistenci já a o tom, že nic nemá