Mezilidské vztahy

The Nottingham Trent University
B.I.B.S., a.s. Brno
Bc. – EKONOMIKA A MANAGEMENT
Písemná práce k modulu
Sociologie
Sláva Marušce
aneb
Budujme dobré mezilidské vztahy
Autor: Diana Kučerová
Ročník: I., 2008/2009
Prohlašuji, že jsem práci zpracovala samostatně a všechny citované zdroje (včetně internetových) jsou uvedeny v seznamu citované literatury. Jsem si vědoma toho, že případná nepravdivost tohoto prohlášení by mohla mít za následek i předčasné ukončení mého studia.

V Brně 23. prosince 2008Diana Kučerová, v. r.
Obsah
RLINK \l "_Toc217799247" 2.1.Vymezení pojmu společnost a společenské vztahy
oc217799249" 2.3.Společnost v historickém kontextu
51 \h 9
 HYPERLINK \l "_Toc217799252" 3.Pojmy chování a jednání PAGEREF _Toc217799252 \h 11
 HYPERLINK \l "_Toc217799253" 3.1.Chování PAGEREF _Toc217799253 \h 11
 HYPERLINK \l "_Toc217799254" 3.2.Jednání PAGEREF _Toc217799254 \h 11
 HYPERLINK \l "_Toc217799255" 3.3.Shrnutí PAGEREF _Toc217799255 \h 11
 HYPERLINK \l "_Toc217799256" 4.Faktory ovlivňující chování jedince
RLINK \l "_Toc217799259" 4.3.Faktory psychické
7799261 \h 15
 HYPERLINK \l "_Toc217799262" 4.4.Masmédia PAGEREF _Toc217799262 \h 16
 HYPERLINK \l "_Toc217799263" 5.Komunikace a konflikt PAGEREF _Toc217799263 \h 17
 HYPERLINK \l "_Toc217799264" 6.Vztahy pod drobnohledem PAGEREF _Toc217799264 \h 18
 HYPERLINK \l "_Toc217799265" 6.1.Muži a ženy
REF _Toc217799268 \h 19
GEREF _Toc217799271 \h 20
c217799274 \h 22
Úvod
Sláva Marušce – pro tento vcelku neseriózní název jsem našla inspiraci u Briana Tracy, autora knihy Snězte tu žábu!. Jednoho dne jsem si šla koupit novou knihu z oblasti osobnostního rozvoje a právě název odlišný od řady volajících titulů „jak udělat to či ono“ mě vedl k sáhnutí po tomto. Tak jako je Tracyho sousloví „sníst žábu“ metaforou (pro zvládnutí nejsložitějšího úkolu dne) [Tracy 2007: zadní strana obalu], rovněž metaforou je i moje Maruška. Toto pojmenování použil v minulosti můj bratr pro osobu na úřadě, na kterou je zde dobré natrefit. Jde o osobu, která je vstřícná, ochotná a jednající v zájmu rychlého a konstruktivního řešení problematiky. Pro sebe jsem si Marušku zevšeobecnila - považuji ji za člověka,  jehož zájmem a přáním je vytváření kladných vztahů mezi lidmi.
Kdekdo si dnes stěžuje na úroveň mezilidských vztahů, ale položí si současně otázku, co sám pro jejich dobrý stav dělá? Kolik Marušek mezi námi nacházíme? Přestože „pro více jak 70 % lidí jsou důležité dobré mezilidské vztahy pro naplnění jejich štěstí“ (z přednášky prof. Večeři), každodenní realita ukazuje na opak.
Díky opakované kladné zpětné vazbě okolí se dovoluji sama považovat za Marušku, proto mě velmi trápí současné dění. Mnoho let pracuji v oboru obchodu a služeb – nejdříve spíše na administrativní úrovni, nyní téměř 4 roky v přímém prodeji. Vstup do přímého kontaktu se zákazníkem mě přivedl k zájmu o literaturu a semináře z oblasti psychologie a sociologie, které mi pomohly k lepší orientaci sama v sobě a k ovlivnění mého jednání s ostatními, k lepší orientaci v chování jednotlivců a chování lidí navzájem. Dovedla mě k přesvědčení, že pro uspokojivější život mezi lidmi napomáhá soustavné vzdělávání na úrovni osobnostního rozvoje. Toto přesvědčení mě vede k potřebě svůj postoj sdílet s ostatními (o to se snažím na osobních webových stránkách http://www.klub-dianak.estranky.cz), do budoucna bych se ráda aktivně podílela ve vzdělávacím procesu na tomto poli.
Vzhledem k výše uvedenému nebyla pro mě volba tématu písemné práce tvrdým oříškem. Pro její potřebu jsem měla možnost seznámit se s dalšími – pro mě novými – tituly knih psychologických a sociologických autorů. Za jejich pomoci v teoretické části vymezuji základní pojmy, popisuji vznik a vývoj společnosti a s tím související úrovně mezilidských vztahů. Na to navazuji faktory působící na jedince. Praktickou část věnuji komunikaci a prostředí, kde vznikají mezilidské vztahy a v závěru se snažím na základě vlastní zkušenosti předat poselství, že soustavným vzděláváním jsme schopni ovlivnit své jednání, a tak pěstovat lepší vztahy mezi sebou.
Společnost a společenské vztahy
Vymezení pojmu společnost a společenské vztahy
V celé práci se nejčastěji vyskytují slova společnost a společenské vztahy. Proto na úvod nejprve vymezím tyto pojmy:
Společnost
Pro společnost nalezneme různé definice. „V širokém smyslu jde o produkt vzájemného působení lidí (Marx); souhrn vztahů mezi lidmi vzniklý přírodně historickým procesem vydělování člověka z přírody hlavně na základě práce a ve stálém vzájemném působení s jeho prostředím.“ [Ilustrovaný encyklopedický slovník 1982]. Je tedy pojmem nadřazeným společenským vztahům.
Společenské vztahy
Vztahy mezi lidmi, jež se vytvářejí v procesu jejich praktické materiální a duchovní činnosti. [Ilustrovaný encyklopedický slovník 1982]. Podle Maxe Webera jde o stav vzájemné závislosti a ovlivňování. Realizují se na třech úrovních: mikrosociální (vztahy mezi jedinci navzájem a jedincem a skupinou), mezosociální (vztahy mezi skupinami a organizacemi), makrosociální (na celospolečenské úrovni mezi velkými společenskými skupinami – např. politickými stranami). [Večeřa, Urbanová 2008: 20].
Nejvíce vnímanou úrovní je úroveň mikrosociální, tedy jak probíhají vztahy mezi jednotlivci. Tyto jsou předmětem mojí práce. Neboť se jedná o vztahy mezi lidmi, dále spíše užívám výrazu „mezilidské vztahy”.
Kde hledat odpovědi na otázky o společenských vztazích
Jak jsem již v úvodu uvedla, kdekdo si dnes stěžuje na úroveň mezilidských vztahů. Vedle toho slýcháme větu: „To víte, to je tou dobou!“. Jak vidno, i laik tuší, že stav společnosti má vliv na naše chování a jednání. Ovšem, společnost tvoří lidé, a tak je pochopitelné, že společnost dospěje do určitého stádia díky vývoji lidstva. Odpovědi na otázky kam jsme došli a proč a proč se lidé od sebe vztahově vzdalují, hledejme ve výzkumech věd o společnosti, především v sociologii a psychologii. „Zkoumají niternou podstatu člověka, jeho postoje k druhým lidem a rozličné společenské zákonitosti. Obě vědy například vysvětlují, proč síly a jevy, které se vyjevují současně vně i uvnitř nás, nemáme vždycky pod racionální kontrolou a co všechno z toho může pro individuální osudy a společenské děje vyplynout.“ [Keller, Novotný 2008: 2].
Společnost v historickém kontextu
Na počátku byl člověk. „Jak jej známe dnes (Homo sapiens sapiens), se objevil se vší pravděpodobností před 100 000 lety v Africe. V následujících 50 000 letech lidé osídlili značnou část Asie a Austrálie. Teprve poté se lidský rod rozšířil do Evropy. V různých oblastech se lidé učili novým dovednostem různým tempem. Rozvoj lidské civilizace úzce souvisí se vznikem měst. Lidé mohli zakládat města až poté, co zemědělství dokázalo uživit nejen samotné rolníky, ale také řemeslníky, obchodníky, vládní úředníky a duchovenstvo.” (tj. cca od roku 3000 př. n. l.) [Almanach vědomostí 2003: 166]. Rozvíjí se kultura, vědy, ale bohužel i pocit moci související s vlastnictvím majetku, který společnost rozděluje na chudé a bohaté, probíhají boje o moc, území a jiný majetek.
Je patrné, že se vyvíjí lidské myšlení, protože lidé jsou schopni přijít s novými objevy v oblasti zdraví a techniky, které mají posloužit lidu. Dosud hovoříme o tradiční společnosti, kdy se lidé převážně věnují zemědělství, na omezeném území, tzn. doba přinášela sociální uzavřenost poměrů [Keller, Novotný 2008: 6, 7].
Na přelomu 18. a 19. století se ve Velké Británii přechází jako v první zemi na světě od převážně zemědělsky orientované ekonomiky k průmyslové. Nastupují nové vynálezy v mechanizaci zemědělství, nové způsoby využívání přírodních energií. Tato industrializace vnáší nový rozměr do společenských poměrů. Přináší prudké sociální změny – začíná se více vyrábět, rozšiřuje se dělnická třída. Dělníci jsou přetěžováni, žijí v závadném prostředí. [Almanach vědomostí 2003: 204, 205].
Chudí chudnou, bohatí bohatnou. Tato doba je datována jako přechod od tradiční společnosti ke společnosti moderní. „Lidé přestali žít v malých a navenek uzavřených pospolitostech a stávají se členy velkého, relativně otevřeného sociálního systému. Stěhují se z venkova do měst, kde oproti tradičním vztahům vstupují do prostředí, kde se potkávají s neznámými lidmi. Museli tedy vypracovat novou strategii jednání s druhými lidmi. Takovou strategii, která by je při přemíře kontaktů s nimi k ničemu trvaleji nezavazovala.” [Keller, Novotný 2008: 11]. Odtud tedy můžeme pozorovat proces odcizování se.
Žijeme v konzumní společnosti
„Člověku je postupně připisována určitá sociální role, zejména 2 základní – role producenta a konzumenta. Tyto role vznikly z nové situace, kdy se čas začal dělit na pracovní dobu (role producenta) a volný čas (role konzumenta – se zvýšením výroby roste spotřeba). Rozštěpují tak osobnost. Člověk musí více pracovat, aby byl dostatek peněz na spotřebu. Počátky tohoto začarovaného kruhu (nárůstu prosperity, vznik společnosti konzumu) můžeme klást do poslední čtvrtiny 19. století. Dochází ke zmasovění spotřeby, která dále vzrůstá díky nové filozofii prodeje – v zákazníkovi se vzbuzuje myšlenka, že od nynějška nutně potřebuje věci, které mu včera připadaly zbytečné. Přibližně ke konci 70. let 20. století nastupuje doba hyperkonzumu. Konzum se psychologizuje, slouží k intimnímu experimentování se zážitky. Konzumní postoj se šíří do celé společnosti – do oblasti trávení volného času, do vztahu k rodině, k výběru přátel a partnerů, k volbě školy, náboženství. Hledání uspokojení skrze nakoupené zboží tak proniká i do oblasti nejvyšších hodnot a duchovního života. Člověk této doby, konzument třetí generace není tedy zrovna harmonickou osobností. Někteří kritici konzumní společnosti tvrdí, že rostoucí spotřeba pouze zakrývá naši vnitřní chudobu, pocit odcizenosti a neuspokojenosti. Konzum působí jako droga, která zbavuje člověka kontaktu s realitou a vede ho do záhuby.“ [Keller, Novotný 2008: 12, 77, 78].
Shrnutí
Cílem práce není podrobně analyzovat společnost, pouze ve stručnosti pro pochopení chování lidí popsat kde se současná společnost nachází. Podrobněji se této otázce, otázce (post)modernity věnují např. Zygmunt Bauman (Tekutá modernita) nebo Anthony Giddens (Unikající svět).
Sociologové se shodují na čtyřech základních vlastnostech, které určují povahu modernity: generalizace vztahů – řízení úředníky, proces individualizace – kaž