Mezilidské vztahy

Zejména televize, ta je spojením hlasového i obrazového „útoku“. Dick DeVos velmi trefně říká: „Televize odvedla lidi z verand jejich domů a zakulila je uvnitř. Dlouhodobé vystavování nesmyslnému násilí v televizi a ve filmu také vede k tomu, že lidé jsou hluší k realitě a všemu, čemu čelí skuteční lidé. Výsledkem je izolace, odcizení, osamělost, ztráta soucitu a odvahy být zodpovědný sám za sebe“. [DeVos 1998]. Myslím, že toto vystihuje vše.
Komunikace a konflikt
Komunikace je důležitým prostředkem pro fungování vztahů mezi lidmi. Jde o „… řetězec aktivit, jejichž podstatou je předávání informací, jejich vytváření, přenos a interpretace. (J. Kohout). Cílem komunikace je porozumění.“ [http://www.podnikavazena.cz].
Probíhá na úrovni neverbální (řeč těla) a verbální.
Způsob komunikace je výsledkem dříve popsaných faktorů. To, co narušuje vztahy, jsou konflikty. „S konflikty je dobré vycházet po dobrém, naučit se s nimi žít, ne proti nim bojovat. Vycházejí z našich odlišností. Tyto odlišnosti je třeba respektovat a tolerovat, tříbí náš vkus, nutí nás přemýšlet o vlastních myšlenkách a postojích.“ [http://www.podnikavazena.cz]. Bohužel tolerance je to, co lidem dosti chybí, a proto jsme tak často přítomni ostrým konfliktům.
Způsobu komunikace se lze naučit. Dnes se spíše ale věnuje výuce komunikace v zájmu vyšších obratů v obchodě, jednání s obchodními partnery na firemních úrovních, pro „obyčejný lid“ stále tato výuka chybí.
Vztahy pod drobnohledem
V této kapitole uvedu několik prostředí, které mnozí známe a jsou místem vzniku mezilidských vztahů. Někdy přidám komentář Marušky.
Každý známe z mnoha situací nějakého „křiklouna“ – při řešení reklamací, stojíme ve frontě na poště apod. Dale Carnegie ve své knize Jak získávat přátele a působit na lidi uvádí výsledek výzkumu o přáních dospělých lidí. Výzkum ukázal osm důležitých bodů, z nichž jako nejpodstatnější k pochopení konfliktních lidí je „… cítit se důležitým.“ [Carnegie 1991]. Není to tedy to, že bychom byli na někoho nebo něco rozhněváni, ale podvědomě se snažíme „ukázat se“. Od doby, kdy jsem se setkala s touto informací, pohlížím na „křiklouny, pány Důležité“ s úsměvem.
Muži a ženy
Jak jsem již výše citovala manžele Peaseovi, muži a ženy jsou jiné bytosti. Každý má nejen jinou biologickou podstatu, ale také jiné emoční naladění. Nespočetněkrát tak proto dochází ke konfliktu. Daniel Goleman ve své Emoční inteligenci uvádí několik doporučení, jak konfliktům předejít anebo je alespoň zmírnit. Opět je na místě ona tolerance.
Rodina
„Rodinný život je naší první školou emocí. V tomto intimním prostředí se učíme, co máme cítit sami k sobě a co k ostatním. Někteří rodiče jsou nadanými učiteli, jiní spíše bezohlední.“ [Goleman: 129]. Současná rodina se vyvíjí v duchu dříve popsaného konzumního života, rodiče mnoho pracují, děti jsou ovlivňovány technickými vymoženostmi a pokulhává ona škola emocí.
Měla jsem štěstí na rodiče, vztahy jsou u nás na prvním místě. Kdykoliv cokoliv někdo z rodiny nebo z okolí potřebuje, jsme tu jeden pro druhého. V současné době mám 20letou dceru, vyrůstá ve stejné společnosti jako její vrstevníci, ale vliv rodiny byl u ní silnější, aby zůstala věrná dobrým vztahům. Někdy si připadá mezi ostatními jako bílá vrána.
Děti nepotřebují zrovna nějaké „ťuťu-ňuňu“, ale potřebují cítit přítomnost rodičů a ta se díky jejich (pseudo)zaneprázdněnosti vytrácí.
Škola
Do školy si přinášíme to, co v nás vychovala rodina. Mnozí rodiče si myslí, že škola bude suplovat, co oni svým dětem nedávají. Škola však toto plně není schopna předat, ovšem se současnými poznatky lze ve vztazích děti pozitivně nasměrovat, když by „… ve třídě docházelo ke spojení srdce a mysli.“ [Goleman 1997: 11]
Pozn.: Mám několik kamarádek-kantorek a stále více si stěžují na chování dětí ovlivněné konzumem.
Bydliště
Záleží, kde bydlíme. Vesnice a město mají odlišný chod. Na vesnici si dnes mladí lidé stěžují, že se lidé kolem moc starají, lidé ve městě zase na anonymitu.
Sama bydlím v bytovém domě ve městě. Od jisté doby mi začala vadit anonymita, a tak jsem se ujala funkce „domovního důvěrníka“. Dostávám se tak do kontaktu s ostatními nájemníky, řeším za ně jejich starosti. Získala jsem si jejich důvěru, jsem tak schopna mnohdy umírnit konflikty, které občas nastanou.
Pracoviště
Pracoviště bych nazvala malým vzorkem společnosti. Zpravidla zde existuje hierarchie zaměstnanců – od ředitele (šéfa, majitele firmy) po pracovníky nejnižší úrovně, setkáváme se tu proto s působením moci.
Kdysi jsem na webovém personálním portále četla (článek jsem již nenalezla) o druzích šéfů. Jedním z nich byl typ, který byl ochotný naslouchat svým podřízeným a v zájmu konstruktivního výsledku spolupracovat. Komentář k tomuto typu však zněl, že tento druh je spíše výjimkou.
S rozvojem způsobu práce (práce v oblasti informací) bude vzrůstat důležitost týmové práce, tzn. bude nutné se zaměřit na vztahy mezi lidmi.
Veřejná místa
Za veřejná místa budu považovat úřady, obchody a místa služeb. Sem přicházíme s určitou potřebou – vyřídit si něco nebo něco koupit . Očekávali bychom tu profesionály – možná se setkáme sem tam s profesionály dané problematiky, ale již méně s profesionály mezilidských vztahů, které právě tato místa potřebují. V obchodech a službách je na prvním místě zisk a jen málokde se setkáme s vlídností. Zákazníci se vracejí tam, kde vlídnost a orientace na zákazníka nechybí.
Lidé jako řidiči
Jací jsme, takoví jsme řidiči. Jsem často na cestách, postrádám ohleduplnost. Proč je někomu zatěžko pustit řidiče na křižovatce nebo chodce? Naše chování na silnicích si však neustále vybírá krutou daň v podobě tragických havárií, ale ani toto neodradí některé v jejich bezohlednosti. Uvažuji tedy, zda by součástí výuky v autoškole neměla být i „emoční výchova“.
Potřeba vzdělávání
V celé mé práci poukazuji na potřebu vzdělávání lidí v oblasti osobnostního rozvoje. Moje přesvědčení se tak shoduje s osobou více povolanou, mnohokrát citovaným Davidem Golemanem. Popisuje, že „…již děti jsou schopné si rozhodující citové schopnosti osvojit a zdokonalit je – pokud si dáme tu práci.“ [Goleman 1997: 42]
Z citovaného vyplývá, kdy už je možné, ba dokonce potřeba začít s rozvojem, tzn. již na úrovni předškolních zařízení. Děti ve školkách se dnes učí cizí jazyky, ale co takhle se naučit „jazyk emocí“? Pokračujme pak ve školách a dále v životě. Staňme se profesionály života – každý profesionál se musí stále vzdělávat. Vezmeme-li v úvahu prognózu vzrůstající potřeby týmové práce, pak je vzdělávání na místě.
Jak na to
Dle mého soudu každý může učinit první krok již nyní sám – vyhledat si literaturu z oboru psychologie. Za výchozí považuji znalost povahových typů. To nám pomůže vyznat se sám v sobě i ostatních a vést nás ke zvýšení respektu a tolerance druhých a lépe jim porozumět.
Zejména ženy by měly vyhledávat literaturu na podporu sebevědomí. Jejich biologickou podstatou je jim dána podřídivost. V dnešní době jsou však ženy nuceny být samostatné, a tak je potřeba jim dodat větší „sílu přežít“, která spočívá právě v uvědomění si sebe sama. (Pozn. Jsem v kontaktu s Asistenčním centrem pro podnikání žen a výsledkem výzkumu za dobu jeho existence je, že ženy mají mnoho nápadů, ale chybí jim sebevědomí).
Literatura sama o sobě je však málo. Důležitá jsou osobní setkání ve skupinách, abychom mohli převádět teorii do praxe. Firmy dnes využívají služeb vzdělávacích společností, které vzdělávají v oblasti komunikace, prodejních dovedností, firemní kultury apod., vedoucí nejen ke komerčním účelům, ale také ke zlepšení vztahů na pracovišti. S jednou společností jsem měla možnost krátce spolupracovat a nahlédnout do jejich „kuchyně“ (www.aliacte.cz). Po konání kurzů zpracují zpětnou vazbu vzdělávání dle informací frekventantů a firmě předají v podobě dokumentu. Dle informace paní majitelky mělo vzdělávání vždy pozitivní účinek.
Vzhledem k uvedenému bych ráda zavedla vzdělávání pro „běžný“ život. Toto lze např. v prostředí různých zájmových kroužků nebo vytvořit samostatný zájmový kroužek např. s názvem „Ať se nám spolu lépe žije“. Najde-li každý pro sebe důvod změnit vztahy, určitě se zájemci najdou.
Závěr
Téma mezilidských vztahů zůstane nekončícím příběhem. V životě vzniká nespočetně situací, při kterých nikdy předem nevíme, jak sami zareagujeme, přičemž abychom předpověděli, jak zareaguje náš protějšek (protějšky). Abychom co nejvíce uměli ovládat své emoce, je třeba neustálého tréninku. Protože emoce jsou to, co způsobuje dobré klima či naopak konflikty mezi lidmi.
Každý jsme se narodili s nějakým „software“ v mozku. Tak jako jsme schopni přizpůsobovat software v prostředí počítače, můžeme se o to snažit u sebe samých. Jan Masaryk říká, že „Když opravdu hledáme cestu, brzy ji najdeme.“ [Fischl 1991]. Tzn. když budeme mít vůli a vysokou prioritu vytvářet dobré mezilidské vztahy, vytvoříme je i pod tlakem doby.
Literatura
Tracy, B. Snězte tu žábu!. Olomouc: ANAG, 2007. ISBN 978-80-7263-403-3.
Ilustrovaný encyklopedický slovník III. Díl Pro – Ž. Praha: ACADEMIA, 1982.
Večeřa, M., Urbanová, M. Sociologie (learning package). B.I.B.S., 2008.
Keller, J., Novotný, P. Úvod do filozofie, sociologie a psychologie. Liberec: Dialog, 2008. ISBN 978-80-86761-81-7.
Almanach vědomostí. Praha: Reader´s Digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-63-1.
Urbanová, M. Systémy sociální kontroly a právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006. ISBN 80-86898-94-6.
Kiyosaki, R. T. Bohatý táta, chudý táta. Praha: PRAGMA, 2001. ISBN 80-7205-822-3.
Fischl, V. Hovory s Janem Masarykem. Praha: Mladá fronta, 1991. ISBN 80-204-0222-5.
Peaseovi, A. & B. Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Brno: Nakladatelství Alman, 2003. ISBN 80-86135-15-2.
DeVos, D. Základy svobody. Praha: MEDIUM, 1998. ISBN 80-86095-16-9.
Carnegie, D. Jak získávat přátele a působit na lidi. Bratislava: Bradlo, 1991.ISBN 80-7127-026-1.
Goleman, D. Emoční inteligence. Praha: Columbus, 1997. ISBN 80-85928-48-5.
Gray, J. Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Praha: Práh, 1995. ISBN 80-85809-41-9.
Křepel, Jan. Typologické a individuální rozdíly osobnosti [on line].[cit. 2008-12-22; 08:12]. Dostupné z: (http://www.valachnet.cz/~krepelj/vyuka/typologie_osobnosti.pdf>.
E-learning projektu Podnikavá žena [on line]. [cit. 2008-12-22; 10:12]. Dostupné z: (http://www.podnikavazena.cz/web/o.php?o=kurzy> (podmíněno heslem).