Mezilidské vztahy

dý se musí spolehnout sám na sebe, funkční diferenciace – vznik funkčních sektorů lidských činností, racionalizace – oproti nevědomosti minulosti; má však kontraproduktivní dopad, jde-li o účelový rozum. [Keller, Novotný 2008: 19, 20]. S rozvojem informačních technologií nás zasahuje druhá vlna modernizace (70. léta 20. století), vzniká dle Manuela Castellse síťová společnost (podstatné je to, co proudí sítí). [Urbanová 2006: 168]. Díky informačním sítím se lidé ještě více odosobňují, vytrácí se osobní komunikace, zvyšuje se sociální kontrola.
Z výše uvedeného spatřuji příčiny současné úrovně mezilidských vztahů ve společnosti hyperkonzumu ve spojení se sítí. Stále rychleji se roztáčí kolečko krysího závodu - lidé se snaží více pracovat, aby si mohli dovolit pořizovat trhem nabízená „lákadla“. Jejich „… životy se tak odvíjejí na základě dvou pocitů – strachu (být bez peněz) a chamtivosti (touha po konzumu).“ [Kiyosaki 2001: 47]. Již Jan Masaryk řekl: „Většina lidí dře, že vůbec nemá čas myslet na život jinak než myslet na prachy pro krajíc chleba s máslem.“ [Fischl 1991]. Příliš se zabývá každý sám sebou – chudší vrstvy – jak vůbec přežít, bohatší - svým prospěchem. Na významu stále více nabývají peníze. Známé rčení Peníze kazí charakter je tak příznačné na charakter celé společnosti. „Vše, k čemu se dříve přistupovalo s citem, s vášní, s pietou a oddaností, se mění v předmět chladného kalkulu.“ [Keller, Novotný 2008: 59]
Lidé by se měli zastavit a říci si, co je pro jejich kvalitu života důležité. Ukazují-li průzkumy, že pro více jak 70 % lidí jsou důležité dobré mezilidské vztahy, pak je patrné, kam bychom měli soustředit do budoucna naši pozornost. Měli bychom se vrátit k původním „obyčejným“ hodnotám jako jsou čestnost, pokora, spolehlivost, spolupráce [DeVos 1998].. To, co jsme ztratili, je třeba se zpátky naučit. Půjde o dlouhodobý proces, protože co je jednou narušeno, těžko se napravuje. Ale kde bude vůle, bude i cesta.
Pojmy chování a jednání
Pro potřeby práce považuji také za důležité vymezit pojmy chování a jednání.
Chování
„Sociální chování představuje souhrn aktivit jedince, které jsou viditelné z vnějšku a jsou více nebo méně diferencovanou reakcí na vnitřní a nebo vnější podněty.“ [Večeřa, Urbanová 2008: 14]. Až 80 % lidských aktivit vychází z oblasti pod úrovní vědomí (informace z přednášky doc. Urbanové), tzn. z toho lze vyvodit, že základem chování jsou vrozené vlastnosti a to, co se během našeho života dostane do podvědomí (např. prostřednictvím šoku, vliv prostředí, výchova – hodnotový žebříček, vliv masmédií). Proto bychom měli velmi rozmýšlet, co a koho na sebe necháme působit (viz vliv reklamy od pol. 19. století).
Jednání
Jde o vědomou, k cíli zaměřenou činnost, která zahrnuje vědomé uvážení a je v podstatě řešením určitého úkolu [Večeřa, Urbanová 2008: 14]. Je základní skladebnou jednotkou společenských vztahů.
Shrnutí
Z předešlého mi vyplývá, že jednání je podřízeno chování. Naše jednání se bude odvíjet od situace, ve které se vyskytneme (vliv prostředí), jaký „problém“ je před nás postaven a s jakými protějšky se setkáme. Každý jedinec však bude jednat za stejných podmínek jinak odvíjejíce se od jeho podstaty.
Z pohledu výsledku chování a jednání můžeme tyto hodnotit jako:
sociální (společenské) – jedinec bere v úvahu existenci jiných sociálních subjektů
prosociální – usilování o vytvoření sociálně žádoucích vztahů a situací
antisociální – opak prosociálního
asociální – sociální bezohlednost
altruistické – nezištná pomoc druhým [Večeřa, Urbanová 2008: 14].
Chování a jednání většiny lidí můžeme považovat za sociální, ovšem pro naplnění štěstí by bylo potřeba více prosociálního. Tímto se vyznačuje právě Maruška.
V teoretické části práce se zaměřuji spíše na chování, v praktické na jednání – to je „praktickou činností“ v mezilidských vztazích.
Faktory ovlivňující chování jedince
Podívejme se na počátek lidstva: prvotní vlivy hledejme v přírodě, tedy v prostředí. Člověk musel přizpůsobit své chování v zájmu přežití. Ve stejný čas tu máme Adama a Evu. Každému příroda dala do vínku jinou biologickou úlohu, tzn. chování se současně začíná odvíjet od biologické podstaty. Lidský rod se rozrůstá, nastupuje potřeba dělby práce a s tím vzrůstající potřeba výměny informací, tedy komunikace. Jak si lidé vyměňují informace, je také dáno biologicky, „naprogramováním“ našeho mozku.
Lidé si stále vytvářejí „lidské“ prostředí (kultura, prostředí odvíjející se od vztahů mezi sebou), které zpětně působí na ně.
Faktory biologické
Biologický faktor „nula“ je pohlaví. John Gray říká svým titulem knihy Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Manželé Peaseovi obdobně: „Muži a ženy jsou odlišné bytosti. Žijí v jiných světech, vyznávají jiné hodnoty a v důsledku toho stanovují jiná pravidla..“ [Peaseovi 2003: 21].
Věk - dítě se bude chovat jinak než senior.
Genetika – nepředurčuje přímo chování předků, genetická vloha ale může zvýšit práh citlivosti pro působení určitých vlivů prostředí (sociální a emoční inteligence) [Večeřa, Urbanová 2008: 14].
Faktor prostředí
Mnohé zprávy dokazují, že pokud člověk nevyrůstá mezi lidmi, nestane se člověkem (viz např. zavřené děti v kozím chlívku, život mezi opicemi apod.).
Když už žijeme mezi lidmi, záleží v jaké skupině. Např. bude-li „uspořádaná“ rodina, je pravděpodobné, že toto prostředí členy rodiny ovlivní pozitivnějším směrem než jedince v rodině alkoholiků.
Aischylos, velký athénský autor tragédií řekl, že prostředí, v němž se člověk zdržuje většinu dne, určuje jeho charakter [záznam z přednášky doc.Urbanové].
Příklad z mého okolí (spolužačka ze střední školy): rodiče dělníci, tedy zúžený rozhled prostředí, ale spolužačka natolik chtěla v životě něco dokázat, že byla schopna z rodiny odejít a nechat se ovlivňovat takovým, které by ji přivedlo k jejímu cíli (studovala 3 vysoké školy, pracovala na oddělení zahraničních vztahů, dnes majitelka úspěšné firmy).
Z tohoto docházím k názoru, že psychické faktory mohou vítězit nad vlivem prostředí. Náš psychický potenciál nám určuje, zda se více či méně necháme ovlivnit prostředím.
Faktory psychické
Jaký člověk je, je výsledkem jeho myšlení. Tuto větu považuji za klíčovou, tzn. stejně tak i psychické faktory, protože práce s nimi může pozitivně ovlivnit vztahy k ostatním lidem. Hovořím především o povahovém typu jedince a emoční a sociální inteligenci. Znalost povahových typů a rozvoj emoční a sociální inteligence nám mohou pomáhat ovlivnit sami sebe, předcházet konfliktním situacím nebo je alespoň zmírnit a naučit se převážně prosociálnímu chování.
Povahové typy
Povahový typ je rovnocenný s tím, zda jsme muž či žena. Jde o systém způsobu chování, systém silných a slabých stránek jedince, který je nám vrozen, tzn. velmi těžko jej ovlivňujeme, ale jeho znalost nám může pomoci v jeho ovládání.
Nalezneme různé pojmenování povahových typů, ale v zásadě obsah zůstává stejný. „Jednu z prvních typologií sestavil už ve 4 století př. n.l. řecký lékař HIPPOKRATES. Uvádí temperament a charakter člověka ve vztahu k činnosti endokrinních žláz. Podle šťáv v našem těle (sanquis – krev, phlegma – sliz, chole – žluč, melan-cholé – černá žluč) a podle poměrů v jakém jsou smíšeny, mohou vzniknout 4 typy temperamentu: sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik.“ [http://valachnet.cz/~krepelj 22.12.2008 8:12 ].
Sangvinik a cholerik jsou tzv. extroverti (otevřené osobnosti), přičemž melancholik a flegmatik a introverti (uzavřené osobnosti).
Ve stručnosti základní rysy těchto osobností:
Sangvinik (extrovert)
Věčné dítě. Má rád zábavu, dobrodružství, chybí mu zodpovědnost, je chaotický. Čiší optimismem. Touží po změně. Herec, hlučný, lehce sebestředný, upovídaný. Chce kontrolovat jiné, ale současně chce být kontrolován jinými a nemít zodpovědnost [Večeřa, Urbanová 2008: 18].
Cholerik (extrovert)
Silná osobnost, rozený vůdce, v davu se ujímá se vedení, skvělý organizátor. Zaměřuje se na cíl, na moc a peníze. Chce kontrolovat, aniž sám kontrole podléhá [Večeřa, Urbanová 2008: 18].
Melancholik (introvert)
Uzavřený, často podléhá depresi, zaměřený na detaily, analytik.
Flegmatik (introvert)
Mírná osobnost, udržuje vztahy, trpělivý, nemá rád konflikty, výborný posluchač. Nechce kontrolovat, vládnout, rozhodovat, chce být kontrolován [Večeřa, Urbanová 2008: 18].
Každý jsme jedinečný, v každém z nás se snoubí všechny typy, některý však převažuje. Znalost výše uvedeného nám může pomoci přizpůsobit postoj k danému jedinci a způsob jednání s ním a tím ovlivnit vztahy mezi sebou.
Emoční a sociální inteligence
Známe několik druhů inteligence vedle „standardní“ IQ, z nichž pro chování lidí mezi sebou jsou nejdůležitější emoční a sociální.
Sociální inteligence
Jde o „… schopnost orientovat se v mezilidských vztazích a sociálních situacích, rozumět jim, žít s lidmi, působit na ně a nasměrovat je tam, kam chceme. Je geneticky podmíněna, ale nerozvine se bez jejího průběžného rozvíjení (tréninku) v procesu sociálního učení.“ [Večeřa, Urbanová 2008: 9]. Z toho je patrná důležitost zařazení do vzdělávacího systému.
Emoční inteligence
Této otázce se podrobněji věnuje v titulu se stejným názvem David Goleman. Považuje ji za skupinu „dalších vlastností“ vedle IQ. Vytyčuje ji jako „… schopnost dokázat sám sebe motivovat a nevzdávat se tváří v tvář obtížím a frustraci, schopnost ovládat svoje pohnutky a odložit uspokojení na pozdější dobu, schopnost ovládnout svoji náladu a zabránit úzkosti a nervozitě, schopnost ovlivňovat kvalitu svého myšlení, schopnost vcítit se do situace druhého člověka a ani v těžkých chvílích neztrácet naději.“ [Goleman 1997: 42]. Stejně jako sociální inteligence je geneticky podmíněna a lze si ji ještě více osvojit a zdokonalit ve vzdělávacím procesu.
Ovládání svých emocí je právě to, co může vnést do mezilidských vztahů příznivý vítr. Goleman uvádí, že nepodléhat svým vášním bylo považováno za velkou ctnost už v dobách Platónových [Goleman 1997: 63]. Kde se tedy vytratila tato ctnost?
Jsme na prahu roku 2009. Dle informací lidí z „astrologické obce“ má být pro mnoho lidí rokem změn a čištění emocí. Že bychom se dočkali příjemných změn ve vztazích mezi lidmi? Věřme v to a hlavně přiložme každý ruku „k dílu“.
Masmédia
Masmédia – noviny, časopisy, rozhlas a televize - jsou zvláštním faktorem. Nejde o hmatatelnou věc, je to tok informací, který velmi nebezpečným způsobem ovlivňuje naše podvědomí.