Poznámky-první pomoc

lná bolest v oblasti kloubu, mnohdy i pocit celkové nevolnosti
neschopnost pohybu poraněné části, kloub je v "zaklíněné" poloze
deformace poraněného kloubu
otok s následně se tvořícím hematomem v místech poranění
Ošetření
Postiženého posadíme a podložíme mu končetinu polštářem nebo jiným měkkým podkladem, případně vyzveme pacienta, aby si poraněnou horní končetinu či ruku držel sám v poloze, která mu nejvíce vyhovuje,aby se cítil co nejpohodlněji.
Končetinu znehybníme za pomoci měkkého vypodložení, obvazu nebo dlah, pokud je to praktické a vhodné. Neodkladně zajistíme odbornou zdravotnickou pomoc.
Rozhodujícím faktorem pro plné uzdravení je včasnost ošetření na odborném pracovišti, protože v místě vykloubení dochází k pohmoždění tkáně a otoku.
Vykloubenou kost se nikdy nesnažíme vrátit do normální polohy. Hrozí nebezpečí dalšího poranění okolních tkání, cév a nervů.
Ortézy
Sledování a hodnocení fyziologických funkcí
Symptomy
Choroby se projevují příznaky = symptomy
Subjektivní – bolest, neklid, tíseň, pocit vyčerpanosti, celková nevolnost, nechutenství, potíže při polykání, tlak na hrudi, pocit na zvracení (nauzea), svědění atd.
Objektivní – dají se změřit, sledovat zrakem, čichem, sluchem, pohmatem nebo pomocí přístrojů a laboratorních metod – změny barvy kůže, sliznic, deformace kloubů a kostí, otoky, ochrnutí, poruchy hybnosti, držení těla, stav výživy, poruchy vyprazdňování moče a stolice, změny hmotnosti, TT, P, D, TK, EKG...
Sledujeme vždy celkový stav – vzhled, chování, projev, fyziologické funkce – při hodnocení celkového stavu postiženého zapojte všechny své smysly.
Měření tělesné teploty (TT)
Za fyziologické rozmezí TT pokládáme hodnoty 36-36,9°C
Řízení TT – termoregulační centrum v mezimozku (hypotalamu)
TT ovlivňuje mnoho faktorů – věk, denní doba, tělesná aktivita, hormony, okolní prostředí
Hodnoty TT
Hypotermie - pod 35°C
Normotermie - 36-36,9°C
Subfebrilie - zvýšená teplota - 37-38°C
Horečka (febris, hypertermie) nad 38°C
Vysoká horečka (hyperpyrexie) nad 40°C
Příznaky změny TT
Příznaky horečky:
Nástup – pocit zimy a chladu, zrychlený puls, třesavka, napětí svalů, bledost, studená kůže, „husí kůže“, zástava pocení, vzestup TT
V průběhu – teplá kůže, pocit žízně, sucho v ústech, ospalost, slabost, bolest svalů, nevolnost, nechutenství
Ústup – pocení, snížení třesavky, teplá kůže, možná dehydratace
Příznaky hypotermie:
Pocit chladu až mrazení, bledá, studená, voskovitá kůže, zpočátku silná třesavka, snížená TT, snížené vylučování moče, dezorientace, poruchy svalové koordinace, ospalost až bezvědomí
Měření TT
V axile, v rektu, v ústech, v pochvě (vaginální – sledování bazální teploty), invazivně v dutých orgánech (teplota tělesného jádra)
TT naměřená v ústech je o 0,3°C vyšší než na kůži, v konečníku je o 0,5°C vyšší než na kůži.
Druhy teploměrů
Teploměr lékařský maximální - pro měření v axile, tříslech, v pochvě, také ústní (slabší, trojboký), rektální (pro měření v konečníku – má hruškovitě rozšířený rezervoár na rtuť) – z rezervoáru se rtutí vychází kapilára, která je v dolní části zúžená –zajišťuje udržení naměřeného maxima
Teploměr rychloběžný – používá se např. u dětí k měření teploty v konečníku
Teploměr elektronický digitální
Teploměr ušní digitální infra – měřící sonda ve tvaru trychtýřku se šetrně zavede do zevního zvukovodu (hodnota se zobrazí během 1 sekundy)
Teploměry s tekutými krystaly – orientační měření teploty – na čele u batolat a malých dětí v domácnosti
Teploměry speciální (ARO, JIP) – pro kontinuální, případně invazivní sledování TT
Měření pulsu (P)
Puls (tep) vzniká nárazem krevního proudu na stěnu tepen
Nárazy jsou vyvolávány systolou levé komory srdeční, jsou ovlivněny aortální chlopní a pružností tepen (rytmické stahy levé komory přenášejí tlakový impuls na tepny)
Tep zjišťujeme pohmatem
Při měření sledujeme jeho rychlost (= srdeční frekvenci), pravidelnost a kvalitu
Tep měříme na tepnách, které jsou blízko povrchu kůže a pod nimiž je uložena kost – lze je proti kosti stlačit
Nejčastěji jsou to:
arteria radialis – tepna vřetenní
arteria carotis – krkavice
arteria femoralis – tepna stehenní
arteria temporalis – tepna spánková – u dětí
Dále a.brachialis, a. poplitea, a. tibialis posterior, a. dorsalis pedis
Také můžeme měřit přímo na srdci pomocí fonendoskopu (auskultačně) – apikální, centrální puls
Měříme celou minutu
Tepová frekvence
Fyziologické hodnoty:
novorozenec120-140/min
kojenec100-120/min
desetileté dítě80-90 /min
dospělý 60-90/min
Frekvence je ovlivněna: věkem, pohlavím, horečkou, tělesnou kondicí, krvácením, stresem, změnou polohy (ortostatická tachykardie), léky
Poruchy frekvence:
Tachykardie – zrychlený tep - fyziologicky- při zvýšené námaze, při rozrušení; patologicky- choroby srdce, plic, horečka, krvácení atd.
Bradykardie – zpomalený tep - fyziologicky- ve spánku, vlivem fyzické kondice; patologicky – po lécích, při podchlazení, v bezvědomí
Pravidelnost (rytmus) tepu
pravidelný (rytmický)
nepravidelný (arytmický) – mezi údery jsou nepravidelné pauzy (u srdečních chorob)
Kvalita tepu
normální (plný) – lze dobře nahmatat
tvrdý – tepnu lze těžko stlačit, údery na stěnu tepny jsou silné (např. u hypertenze)
měkký – tepnu lze lehce stlačit, je obtížnější tep změřit (u hypotenze)
slabý, nitkovitý – špatně hmatný (u šoku)
Sledování dechu (D)
Dýchání je základní životní funkcí nezbytnou pro difúzi plynů mezi plicními alveoly a krví a také pro udržení pH krve.
Plicní ventilace je mechanický proces, při kterém dochází k přesunu vzduchu do plic a z plic.
Prostřednictvím dýchání dochází k výměně plynů O2 a CO2
Dýchací centrum se nachází v prodloužené míše
Hodnotíme frekvenci dechu, jeho hloubku a pravidelnost
Dýchání ovlivňuje mnoho faktorů – věk, fyzická aktivita, stres, prostředí, nadmořská výška, léky, životní styl
Dechová frekvence
Dechová frekvence určuje rychlost ventilace a zaznamenává se jako počet dechů za minutu
Fyziologické hodnoty:
novorozenec 55/min
kojenec25/min
desetileté dítě20/min
dospělý 12-18/min
Základní pojmy
Eupnoe – normální dýchání
Tachypnoe – zrychlené dýchání
Bradypnoe – zpomalené dýchání
Dyspnoe – dušnost – potíže při dýchání, dýchání je obtížné a hlučné (v prostředí chudém na kyslík, při chronických onemocněních plic, průdušek, srdce a poruchách látkové výměny)
Apnoe – úplná zástava dechu
Hypoxie – nedostatek kyslíku ve tkáních, má různé příčiny: poruchy ventilace, poruchy transportu plynů krví, poruchy difuze plynů v plicích, ve tkáních, bývá spojena s cyanózou (namodralé zbarvení kůže koncových částí těla a sliznic, nehtových lůžek
Hloubka dýchání
Představuje objem vzduchu proudícího dovnitř a ven při dýchání
Měříme ji jako dechový objem, který je za normálních okolností asi 500 ml
Normální, povrchní, hluboké
Normální klidové dýchání je nenásilné, automatické, pravidelné a téměř neslyšné
Hyperventilace – zvýšení frekvence i hloubky
Hypoventilace - povrchní dýchání
Měření krevního tlaku (TK)
Krevní tlak je tlak krve v arteriích, je výsledkem srdečního výdeje a odporu cév
„Síla, kterou vyvíjí krev na stěny tepen“
Určuje ho mnoho faktorů – nejvýznamnější je srdeční minutový objem, periferní odpor, elasticita cév a hormonální a chemické řídící mechanizmy.
Krevní tlak má dvě složky:
Systolický tlak – tlak, který se přenáší na stěnu tepen při stahu svaloviny levé srdeční komory
Diastolický tlak – tlak krve před další komorovou kontrakcí. Ovlivňuje jej především periferní odpor krevního oběhu. Tlak je při systole vyšší, při diastole nižší
Hodnoty TK
Fyziologické hodnoty se pohybují v rozmezí (dle WHO) – 100/60 - 140/90 mm Hg (Torrů)
Hodnota tlaku krve je ovlivňována mnoha faktory – věkem, pohlavím, tělesnou námahou, emočními prožitky, užíváním léků, nemocemi srdce, cév, úrazy spojenými s krvácením, nemocemi nervového systému a žláz s vnitřní sekrecí
Poruchy krevního tlaku:
Hypertenze – zvýšený krevní tlak
Hypotenze – snížený krevní tlak
Metody měření krevního tlaku
Nepřímá – neinvazivní
auskultační - (tonometr, fonendoskop) nebo elektronické měření
Přímá – invazivní - přímé monitorování TK se provádí kanylací arterie a připojením katétru k hadičce naplněné tekutinou (přetlaková infuze) a k elektromechanickému převodníku, který je napojen na zdroj napětí (osciloskopická metoda)
Palpační metoda (hmat pulzní vlny)
Sledování stavu vědomí
Vědomí
Je projevem správné funkce CNS.
Podmínkou normálního stavu vědomí je neporušená stavba nervových buněk a dostatečná dodávka energetických zdrojů (kyslíku a glukózy) funkčním krevním oběhem.
Nezbytná je rovněž metabolická rovnováha organismu, jež může být narušena toxickým působením látek vznikajících při poruchách metabolismu nebo přívodem jedovatých látek ze zevního prostředí.
Hodnotíme ho celkovým sledováním N a jeho orientací místem, časem a osobou; skórovacími systémy - Glasgow Coma Scale – nejčastěji (Benešovo skóre – používá se minimálně)
Poruchy vědomí kvantitativní
Somnolence – postižený je spavý, reakce na slovo zachována, zpomalena, spontánní projevy bdělosti minimální, reaguje na jednoduché povely, odpovídá na jednoduché dotazy.
Sopor – postižený nereaguje na oslovení, lze vybavit reakci na dotek či bolestivý podnět, (semikoma - stav předcházející hlubokému bezvědomí),
Koma – postižený nereaguje ani na bolestivý podnět, je neprobuditelný
Mělké koma – jsou zachovány obranné reflexy
Hluboké koma – jsou zachovány jen životně důležité funkce
Vigilní koma – apalický syndrom, nevratné, těžké poškození mozku
Synkopa - krátkodobá porucha vědomí
Příčiny
Vazovagální kolaps – vyčerpání, horko, dlouhodobé stání, pobyt ve vydýchaném a horkém vzduchu, bolest
Ortostatická synkopa – rychlé postavení, např. z lůžka (nedokrvení mozku)
Syndrom sinus caroticus – podráždění karotického sinu při holení nebo rychlém záklonu či otočení hlavy
Dalšími příčinami mohou být epileptické záchvaty nebo srdeční arytmie.
Příznaky: bledost, nevolnost, pocení, bradykardie, hypotenze, výpadek sluchu, později i zraku, ztráta vědomí a pád.
Poruchy vědomí kvalitativní
Nejsou spojeny s bezvědomím v pravém slova smyslu, postižený nepadá a životní funkce jsou zachovány.
Uvědomování si sama sebe a okolní reality je však značně narušené a omezené.
Projevy kvalitativních poruch vědomí: halucinace, zmatenost, dezorientace.
Poruchy vědomí tohoto typu jsou příznakem psychických onemocnění nebo organických poškození mozku a toxických porušení mozkové činnosti (léky,alkohol,drogy)
Amence – zmatenost. Kvalitativní změna vědomí, při níž je postižený dezorientován, neví přesně kde je, jaké je roční období, který je rok apod. Je bezradný a chová se zmateně
Delirium – kvalitativní porucha vědomí, pozornosti, vnímání, myšlení, paměti, organický mozkový syndrom s prudkým průběhem. Postižený je naprosto dezorientován, má poruchy vnímání (halucinace), bývá rozrušený, úzkostný. Současně bývají přítomny i vegetativní příznaky (bušení srdce, změny krevního tlaku apod.). Bývá způsobeno otravami (včetně alkoholu), těžkými celkovými chorobami a infekcemi. D. tremens – alkoholické d. provázené výrazným třesem. Velmi živé a děsivé halucinace („bílé myšky“, častěji spíše odporný hmyz apod.)
Mrákotné stavy - obnubilace