Poznámky-první pomoc

mocněním, nejčastěji cévního původu, nebo účinkem lokálně působících inzultů např. tlaku,
jsou to všechny rány, jejichž hojení přesahuje dobu 8 týdnů – chronické vředy, bércové vředy, dekubity, diabetická noha
Akutní rány – podle mechanismu vzniku
Rána řezná:
vzniká působením ostrého předmětu tahem nebo tlakem na povrch těla.
Okraje jsou hladké, ostré, je-li předmět tupější, mohou být okraje mírně vlnité.
Rána je nejhlubší uprostřed a směrem k pólům se její hloubka snižuje.
Léčba záleží na velikosti a především hloubce rány.
Rána sečná:
vzniká kolmým nebo šikmým působením ostrého předmětu na povrch těla.
Okraje rány jsou podle tvaru nástroje, který dopadl na povrch těla.
Někdy je nutno poškozené tkáně rekonstruovat nebo řešit ztrátu plastikou.
Rána bodná:
tyto rány vznikají působení různě ostrých předmětů kolmo na povrch těla. Rána může být navenek zdánlivě malá.
Vbodnuté cizí těleso nikdy neodstraňujeme.
Rána tržná:
jedná se o prasknutí kůže vlivem tahu. Rána má nepravidelný tvar a okraje jsou vlnité, často pohmožděné.
Tržné rány nebývají hluboké, ale hůře se hojí.
Rána zhmožděná:
vzniká stlačením kůže a podkoží proti tvrdší překážce (kost, zem, volant apod.).
Okraje rány jsou zhmožděné, mohou být přítomny různě rozsáhlé hematomy.
Často je tento typ rány spojen s ránou tržnou.
Rána střelná:
dělíme na dva základní typy - projektilové a střepinové.
Při projektilovém střelném poranění je nutno odlišit postřel, průstřel a zástřel.
Při průstřelu rozlišujeme vstřel, střelný kanál a výstřel, u zástřelu je střelný kanál slepě zakončen a zpravidla se na jeho konci nachází projektil.
Jedná-li se o postřel, je střelný kanál otevřen do okolí. Střelné rány je téměř vždy nutné operačně revidovat.
Rána kousnutím:
je způsobená kousnutím člověkem nebo zvířetem.
Podle charakteru chrupu a síly stisku se jedná o rány zhmožděné, bodné, tržné.
Velmi často se jedná o kombinovaný typ poranění.
Často můžeme pozorovat ztrátové poranění.
Rány kousnutím bývají velmi často kontaminované a velmi špatně se hojí.
Zásady ošetření akutní rány
Zhodnotit situaci, ozřejmit si o jakou ránu jde a udělat opatření proti ohrožení života
Zastavit krvácení
Sterilně překrýt, nedotýkat se rány rukama
Dbát na vlastní bezpečnost
Rozhodnout, zda je nutná revize lékařem
Po celou dobu hojení ránu udržovat v čistotě a bránit zavlečení infekce.
První pomoc při akutních stavech – Šok
Akutní generalizovaný pokles perfúze (prokrvení) tkání a orgánů, který vyvolává neschopnost zásobení tkání a orgánů kyslíkem a živinami, a zhoršuje odvod CO2 a metabolitů.
Šok je nepříznivá reakce organismu na situaci, kdy tkáně trpí nedostatkem a živin.
Nejčastější příčinou je velká ztráta krve. - Šetří se zásoby pro mozek a srdeční sval.
Cílem první pomoci je podpořit dodávku krve právě do těchto životně důležitých orgánů.
Příčiny šoku
hypovolemický šok - snížení množství krve v cévách
vnitřní i vnější krvácení
ztráta tělesných tekutin – popáleniny, dehydratace
kardiogenní šok - selhání funkce srdce jako pumpy
poškození srdečního svalu (infarkt, pohmoždění srdce)
distribuční šok - „roztažení cévního systému“ - objem krve zůstává nezměněn a srdce pumpuje adekvátně, ale velikost cévního prostoru se zvětšuje
septický šok při těžké infekci („otrava krve“ bakteriemi)
anafylaktický šok - těžký alergický stav – reakce organismu na alergen
obstrukční šok - zapříčiněn mechanickou překážkou v oběhu (embolií) nebo krvácení do obalů srdečních (většinou po nárazu na hrudník – omezení srdečního plnění – tamponáda)
Příznaky šoku
Zrychlený, nitkovitý, špatně hmatný tep (postupně se zvyšuje až na 120-140/min)
Bledá, vlhká, chladná kůže až cyanóza
Pocit žízně (málo tekutin - hrozí zvracení)
Zimnice, třesavka
Neklid přecházející v apatii
Změny vědomí – somnolence až kóma
Postupné selhávání oběhu se zástavou dýchání
První pomoc při šoku
Voláme zdravotnickou záchrannou službu.
Uložíme pacienta do protišokové polohy (hlava a srdce níže než zbytek těla).
Pouhým nadzdvihnutím nohou přesuneme k srdci asi 0,5 litru krve.
Autotransfúzní poloha - postižený leží na zádech a ruce a nohy má zvednuty tak, aby byly pokud možno kolmo k podložce.
Protišoková opatření (5 T)
Teplo – zabránit ztrátám tepla, podchlazení postiženého
Ticho - zklidnění
Tišení bolesti – ne žádné léky, pouze polohou, znehybněním, obkladem
Tekutiny – nepodávat, hrozí zvracení - lehce smočit rty postiženého, nebo vyplachovat ústa vodou
Transport - pouze lékařský, improvizovaný je vysoce rizikový
Do příjezdu ZZS kontrolujeme životní funkce postiženého, v případě nutnosti ihned zahájíme NR.
První pomoc při akutních stavech – Zlomenina
„Kostra je trošku chudák. Dře od rána do noci a nosí všechno, co dělá člověka člověkem.“ (František Nepil)
Zlomeniny
Jsou častým poraněním vyskytujícím se při sportu a to zejména při zimních sportech.
Nejčastěji dochází ke zlomeninám končetin, ale nezanedbatelné v četnosti jsou i zlomeniny lebky, páteře, žeber a pánve.
Faktory ovlivňující vznik zlomeniny:
Pokročilý věk (souvislost s osteoporózou)
Netrénovanost (zatěžovaná kostra je pevnější).
Nadváha
Rizikové činnosti – pády z výšky při zaměstnání či sportu.
Zlomenina - fractura
Porušení kontinuity kostní tkáně způsobené úrazem nebo onemocněním.
K jejímu vzniku je potřeba uplatnění mechanických nebo patofyziologických sil.
Podle mechanismu vzniku:
Úrazová zlomenina (traumatická) - poškození zdravé tkáně zevním násilím
Spontánní (patologická) - příčinou jsou strukturální změny kostní tkáně
Únavová - poškození kostí dlouhodobým přetěžováním
Další rozdělení:
Úplná = s linií zlomu mezi úlomky
Neúplná = dojde k nalomení kosti (infrakce)
Jednoduchá = z jedné kosti vznikají dva fragmenty
Komplikovaná = kostních úlomků je více
Dislokovaná = s posunem úlomků
Podle vzájemného postavení úlomků:
Nedislokovaná
Dislokovaná s posunem úlomků do strany, s posunem z osy nebo rotačním posunem, s posunem do délky se zkrácením nebo s prodloužením
Podle toho, zda byla poraněna kůže:
Uzavřená
Otevřená
Jednotlivé zlomeniny jsou často kombinované, takže v nejjednodušším případě dostáváme zlomeninu jednoduchou, zavřenou, bez poškození okolních měkkých tkání a na straně druhé zlomeninu otevřenou, komplikovanou s poškozením okolních měkkých tkání, tzn. s krvácením a poškozením nervů.
Příznaky zlomenin:
Nejisté:
Bolest – bývá společným jmenovatelem všech zlomenin a často také prvním příznakem.
Otok a krevní výkon (hematom) v místě zlomeniny
Poškození funkce
Jisté:
Nepřirozená pohyblivost
Deformace v místě zlomeniny. (Porovnáme s druhou končetinou, lopatkou, klíční kostí atd.)
Krepitace = drhnutí úlomků kostí při prohmatávání
Ošetření zlomenin:
V první pomoci je základním pravidlem u ošetření zlomenin dokonalé znehybnění zlomené kosti, které zabrání dalším komplikacím a výrazně omezí bolestivost.
Musíme znehybnit kloub vždy pod a nad zlomeninou – přes dva klouby.
Použijeme připravené nebo improvizované dlahy a znehybníme zlomenou část, postiženého položíme a připravíme k transportu.
Obecné zásady PP u zavřených zlomenin:
Fixací zabráníme pohybu zlomené části
Zavřené zlomeniny ošetřujeme přes oděv
(zbytečně nezpůsobujeme bolest svlékáním)
Zajistíme odvoz do zdravotnického zařízení
Vždy je riziko nutnosti operačního řešení, proto postiženému nedovolíme jíst ani kouřit; podáváme pouze vodu po doušcích
Obecné zásady PP u otevřených zlomenin:
Zastavíme krvácení
Zabráníme infikování rány
Fixací zabráníme pohybu postižené končetiny
Oděv roztrhneme, nebo rozstřihneme
Okolí rány dezinfikujeme a přiložíme sterilní krytí
Pokud vyčnívá z rány kost, tak z čisté gázy vytvoříme věneček a obložíme jím vyčnívající kost (věneček musí kost převyšovat) - nikdy nezasunujeme úlomky pod kůži
Podložené místo překryjeme a obvážeme obvazem
Provedeme protišoková opatření 5T
Hrozí vysoké riziko nutnosti operačního zákroku – nejíst, nekouřit
Každá otevřená zlomenina má být definitivně ošetřena do 6 hodin od vzniku
Léčba zlomenin
Dokonalá repozice úlomků
Dostatečně dlouhá a správná imobilizace a fixace
Správná rehabilitace - jejím cílem je posílení svalstva, mobilizace kloubů, zlepšení cirkulace krve a dosažení správných pohybových stereotypů.
Dlouhotrvající znehybnění má nepříznivý vliv na trofiku svalstva, tkání
,,Zlomeninová nemoc,, - znamená svalovou atrofii, omezení hybnosti kloubů, prořídnutí kostní struktury z inaktivity.
Osteosyntéza - chirurgické spojení kostí
Intraoseální - aplikace kovového materiálu do dřeňové dutiny kostí ( hřeby, pruty, dráty)
Extraoseální - zavedení kovového materiálu na povrch kosti, pod měkké tkáně= subperiosteálně
Zevní fixace - ponechání hlavní části kovového materiálu mimo tělo zraněného
Materiál se odstraňuje vždy až po plném zhojení (týdny - roky)
Poranění kloubů
Pohmoždění kloubu
Vzniká působením tupého násilí na oblast kloubu - nárazem, pádem cizího předmětu na končetinu.
Z pohmožděných tkání kolem kloubu se rozlévá krev do kloubu a podkoží.
Pokud se přidruží ještě oděrky či jiné rány, vidíme i krvácení navenek.
Kůže tedy může být neporušená nebo jevit nejrůznější změny od pouhého stlačení až po roztržení.
Vazivové pouzdro může být částečně natrženo, při větším násilí může být poškozena i synoviální výstelka kloubu, stejně jako chrupavka či kost.
Při velkém násilí působícím na kloub někdy dojde až k rozdrcení kosti.
Příznaky
bolest, okamžitá, veliká, postupně ustupující.Vlivem otoku, krevního výronu se postupně může zvětšovat, hybnost nemusí být (podle stupně poškození) zpočátku omezena.
Ošetření
Postiženého uložíme do pohodlné polohy, pohmožděný kloub znehybníme a ošetříme povrchová poranění.
Poraněný kloub chladíme, snižuje se tak bolestivost.
Postiženého člověka dopravíme na odborné ošetření.
Podvrtnutí (distorze)
Neúplné vykloubení
Může dojít ke zkroucení nebo zpřetrhání vazů a poškození okolní tkáně příslušného kloubu.
Některá podvrtnutí jsou mírná, některá však vedou k těžkému poškození tkání.
V těchto případech je obtížné odlišit podvrtnutí od zlomeniny.
Pokud si nejsme jisti druhem poranění, ošetřujeme ho vždy jako zlomeninu.
Příznaky
bolest a pohmatová citlivost v okolí kloubu zvyšující se pohybem, otok v okolí kloubu s následným hematomem.
Ošetření
Postiženého ponecháme v klidu a poraněnou končetinu znehybníme v poloze, která je pro něho nejpohodlnější.
Kloub (jedná-li se o čerstvé podvrtnutí) šetrně stlačujeme sáčkem s ledem nebo studenou vodou, tak aby došlo ke zmírnění otoku, podkožního krevního výronu a bolesti.
Poraněnou část stáhneme elastickým obinadlem tak, abychom zachovali dostatečný průtok cévami.
Poraněnou končetinu uložíme do zvýšené polohy.
Zajistíme odborné zdravotnické ošetření i s RTG vyšetřením na chirurgické ambulanci.
Vymknutí (luxace)
Luxace – vymknutí kloubu, vykloubení.
Subluxace – částečné vykloubení
Kloubní zranění, při němž se kloubní plochy vychylují ze svého obvyklého postavení a nedotýkají se.
Nastává při přímém či nepřímém působení tak velké síly na kloub, že dojde k posunutí kosti v kloubu z jejich normálního postavení.
Vykloubení nejčastěji postihuje ramenní kloub, palec u ruky, prsty a dolní čelist.
Někdy je velmi obtížné odlišit vykloubení od zlomeniny. Obě poranění mohou nastat současně.
Léčba spočívá v repozici a znehybnění kloubu.
Příznaky
obvykle velmi si