Jak psát seminární práce

kteru může zdát jako nadbytečné, je
možno to brát jako průpravu na do budoucnosti, například pro psaní diplomové práce či vědeckou
činnost.

a) Titulní list
Seminární práce musí obsahovat tyto údaje (shora dolů): celý název školy, fakulty (popř.
katedry, na PF není nutné): jméno autora, název práce, případný podnázev, označení (např.
seminární práce), název předmětu, dole: jméno vedoucího práce včetně správně a aktuálně
uvedených akademických a vědeckých titulů (jen u diplomové práce); místo a rok (viz vzor na
konci tohoto dokumentu).
Na druhé stránce je především u diplomové práce obvyklé uvádět čestné prohlášení, které
je umístěno v dolní části (viz vzor na konci tohoto dokumentu). Není ale na škodu, když toto

6 Založeno na materiálu „Základní instrukce pro správné psaní písemných prací“, používaného na KPES FF UP, s. 1-2.
Děkuji Jiřímu Lachovi za svolení ho využít.
5
prohlášení je i v seminární práci a student si jeho prostřednictvím uvědomí, že je třeba při
koncipování písemných prací dodržovat také jisté výše uvedené etické normy.

b) Obsah
Je v něm uvedeno členění práce na jednotlivé části s číselným označením, včetně podkapitol.
Kapitoly i podkapitoly jsou označeny římskými číslicemi v desetinné podobě. Pro
přehlednost doporučuji, aby podkapitoly dosahovaly maximálně do hloubky třetí úrovně
(tedy 1.1.1.), další dělení již atomizuje text (pro seminární práci našeho rozsahu lze i dvě
úrovně považovat za maximum). V moderních textových editorech je obsah možno
generovat automaticky, pokud pro názvy jednotlivých kapitol a podkapitol použijete tzv. styly
(Nadpis 1, Nadpis 2 atd.). Vřele doporučuji se tomuto způsobu naučit (viz vzor na konci
tohoto dokumentu).

c) Úvod
Úvod nelze považovat za formální záležitost, jakousi bezúčelnou vycpávku jenž má čtenáře
rychle převést do vlastního výkladu. Slouží k tomu, aby si autor (ale i čtenář) uvědomil
základní metodologické postupy a kroky při koncipování práce a hledal širší souvislosti
tématu, o němž píše. Proto je třeba úvodu věnovat mimořádnou pozornost co se týče obsahu
i rozsahu.
V úvodu by měly být obsaženy mimo jiné i tyto náležitosti:
• vymezení cíle a tématu práce,
• zdůvodnění výběru tématu; autorovo východisko (věcné, teoretické a metodologické),
• časové a obsahové vymezení (popřípadě také geografické),
• zhodnocení dosavadního zpracování tématu,
• charakteristiku použitých pramenů a literatury, jejich zhodnocení,
• zdůvodnění použité metody,
• vysvětlení členění práce,
• vlastní pohled na výsledky práce, problémy, úspěchy, nedostatky a rezervy,
• případné poděkování osobám, které si myslíte, že si to zaslouží.
d) Vlastní text
Je členěn na kapitoly a podkapitoly, dále na odstavce. Ty by měly být délkou mezi 5-15 řádky,
nezapomeňte ale na logiku textu. Celý text zarovnávejte do bloku (justified), čísla stránek
umístěte nejlépe nahoru uprostřed. Kapitoly první úrovně začínají na nové straně.
Je vhodné držet se následujících doporučení (jedná se pouze o výběr):
• číslovky do 10 vypisujeme slovy, poté používáme číslice,
6
• osobnosti při prvním uvedení v textu vypisujeme i s plným křestním jménem,
podobně u zkratek při prvním použití uveďte do závorky plně znění (nepoužívejte
zkratky v případě, že ji nevyužijete v textu alespoň pětkrát; obecně známé zkratky
jsou výjimkou- např. USA),
• buďte konzistentní- vše stejné v textu musí být sjednoceno (transkripce cizích slov a
jmen, označení dokumentů či institucí atd.).
e) Závěr
Je mu nutné věnovat stejnou, ne li větší pozornost jako úvodu, má být vyvrcholením a
zakončením celého vašeho snažení (více viz. text níže).
f) Poznámkový aparát
Pro poznámkový aparát používáme systém poznámek pod čarou (footnotes). Ty slouží jak
k uvedení odkazů na použitý zdroj (přímá i nepřímá citace), tak i k bližšímu vysvětlení
skutečností z hlavního textu (z cvičných důvodů musí být v pracích oba typy), aby ten nebyl
příliš složitý a komplikovaný. Je ovšem nutné užívání vysvětlujících poznámek pod čarou
nepřehánět, aby nevytvářely druhé pásmo výkladu. V textových editorech je vkládání
poznámek pod čarou automatické (doporučuji si nadefinovat vlastní klávesovou zkratku,
např. ve Wordu pro příkaz VlozitPoznPodCarouIhned).
7

JAK NEJLÉPE NAVRHNOUT A NAPSAT ANALYTICKO-EMPIRICKOU SEMINÁRNÍ
PRÁCI?7


Následujících 10 bodů vám snad poskytne vodítka jak psát seminární práce nejen v rámci
předmětů Instituce EU a Dějiny evropské integrace. Žádné z níže uvedených doporučeních
není vytesané do kamene, ale doufám že vám pomohou organizovat výzkum a psaní
takovým způsobem, aby výsledkem byla přesvědčivá seminární práce (a získané kolokvium
či zápočet).

1. Cílem téměř každé práce je vysvětlit určitý jev, událost, tedy proč se něco stalo či nestalo určitým
způsobem. Hned zpočátku je nutné si uvědomit, co vysvětlujete a proč je to zvláštní nebo
důležité. Ujistěte se, že čtenář již na začátku vaší práce ví o čem práce je a co vysvětluje. Dobrým
způsobem jak toho docílit je položit otázku(y).

2. Zamyslete se nad všemi skutečnostmi, které vyplývají z toho co vysvětlujete. Pokud vaše prvotní
otázka obsahuje termín který je nejasný či není všeobecně známý, definujte jej. V některých
případech i zdánlivě jednoduchý problém může mít několik dimenzí. Vaše otázka například může
znít: Proč byl Václav Klaus zvolen prezidentem, ačkoliv původně jeho šance byly minimální? K zodpovězení
této otázky je možno rozlišovat mezi situací v parlamentu, uvnitř jednotlivých politických stran,
pozicí dalších kandidátů, postojem médií a veřejnosti atd. V seminární práci se můžete věnovat
pouze jednomu z těchto aspektů nebo libovolné kombinaci, ale musíte v tom mít jasno.
V závislosti na vaší volbě může dojít i k přehodnocení základního empirického předpokladu
(např. byly šance Klause skutečně minimální?). Měli byste identifikovat nejdůležitější dimenze
toho co vysvětlujete a objasnit proč jste se rozhodli na ně soustředit.

3. V mnoha případech budete chtít navrhnout vaši vlastní teorii k objasnění skutečnosti, kterou
vysvětlujete (abychom byli přesní, v tuto chvíli budete mít pouze hypotézu, tedy zatím
nedokázané abstraktní vysvětlení). Vaše teorie může mít několik stupňů. Může být složitější, ale
neměla by být tak komplikovaná aby připomínala košatý strom. Dá se říci, že pokud nejste
schopní vyjádřit podstatu teorie v jedné či dvou větách, něco je špatně.

7 Napsali Tim Büthe (Stanford University) a Peter Hall (Harvard University). Přeložil a volně upravil Robert Zbíral, na
jehož hlavu padají všechny chyby a nepřesnosti.
8
Jak formulovat vlastní teorii? Jeden z nejlepších způsobů jak začít je zeptat se: Jak ostatní
autoři přede mnou přistoupili k vysvětlení skutečnosti, o které chci psát? Analyzujte teorie, které
jsou otevřeně či skrytě obsaženy v těchto pracích. Pokud se vám některá z těchto teorií hodí pro
váš záměr, použijte ji. Lepší je ale zeptat se, co by se na použitých teoriích dalo zlepšit: neobsahují
bod který si myslíte že je důležitý?; vychází z faktů se kterými nesouhlasíte nebo považujete jiné
hlediska za důležitější? Poté je možná čas pokusit se formulovat vlastní teorii. Nezapomeňte, že
teorie použitá v jedné oblasti (např. v ústavním právu) je někdy vhodná i k vysvětlení skutečností
z oblasti jiné (např. institucionální vývoj EU).

4. I případné formulování vlastní teorie neznamená její okamžité použití a tím konec vašeho
snažení. Místo toho vyhledejte jiné teorie popisující tu samou skutečnost (např. v literatuře),
ale se kterými nesouhlasíte. Uveďte alespoň jednu či dvě podobné teorie a objasněte je ve své
práci, která tím získá na přesvědčivosti, zvláště pokud dokážete, že:
a) vaše teorie odpovídá faktům
b) ostatní teo