sociální filosofie

TA
vnitřní sféra - SUBJEKTIVITA
hmotná přirozenost
tělesnost
vegetativní bytí
smyslovost
konečnost
minulost
transcedentalita
subjektivita
vědomí sebe
já
nekonečnost
svoboda
tělesnost – instrumentalita (mé tělo)
vědomí smrti
činnost – práce
otevřenost
schopnost jazyka
minulost – budoucnost => dějinnost člověka
člověk se liší od zvířete svou subjektivitou
bez svobody a odpovědnosti není morálka
kultura je základním nástrojem adaptace
s písemným záznamem se naše paměť výrazně zvětšila
Sociální filozofie
Někdy se používá politická filozofie
Je považována za moderní, interdisciplinární obor (sociologie, politologie, právo, ekonomie)
Reflektuje úsilí člověka proniknout do společnosti
Politika a téma společnosti vznikly, když lidé měli potřebu tyto problémy řešit
Zabývá se tím, jaká je funkce pro člověka, co společnost člověku dává, jestli je společnost pro člověka nutné zlo
Snaží se postihnout podstatu sociálních procesů a snahu řešit sociální problémy
Společnost
Joseph –
Edmund B –
Dostaneme ve studijním textu na netu
Společnost je soubor jedinců, kteří se nějakým způsobem ovlivňují (společné všem třem definicím) – jak na sebe působí, jak jsme to schopni popsat
Polohou sociální filozofie je popsat vzájemné interakce lidí, kteří tvoří společnost
Společnost je prázdný pojem, ptž nic neoznačuje
Společnost je pavěda, zkoumá něco co neexistuje
Náš život je jednoznačně určen společností
Jsme nadřazeni všemu, čemu říkáme společnost jsme jejím produktem
Role jsou už člověku předurčeny
Děti se své role učí od rodičů, přebírají to, co vidí
Funkce a význam společnosti pro člověka – sociální filozofie má hodnotovou a normativní funkci, sociální filozofie hraje roli „sociální etiky“ – co je dobré a co je špatné, co je to spravedlnost, podle těchto kategorií usuzujeme, čím je tvořen společenský řád
Jak poznáme, že je někdo z jiné společnosti? – jeho chování je pravidelné, člověk je determinován určitými normami, kulturou
Sociální filozofie zkoumá, které normy jsou pro člověka dobré, jak má být společenství uspořádáno, aby zajišťovalo člověku zmožná nejšťastnější život.
Další funkcí je společensko-kritická funkce, definování“ideální společnosti“ (Thomas More, Hippodamus, Platón)
Platónova koncepce – ve středověku je to vše, co si přeje Bůh, utopická představa se objevuje až v renesanci. Tyto koncepty slouží, i když samotní autoři si byli vědomi, že jejich ideje jsou v reálném světě neuskutečnitelné. Jsou to často hypotetické konstrukce, které nevyplývají z reálného světa. Může to sloužit k tomu, že pozice ideálu můžeme kritizovat dosavadní systém společnosti a mohou pro nás být odrazovým můstkem pro navození změn.
Každá politická akce musí vycházet z ideálu představy.
Skripta: Ivana Holzbachová – Dějiny společenských teorií
Holzbachová – Sociální filozofie
Solon přinesl své obci nové společenské řády a ty vedly k novému uspořádání společnosti
Nejoriginálnější struktura byla vytvořena ve Spartě a Athénách
Solon byl zvolen vládcem v Athénách, když zavládl chaos, provedl reformu, jejíž platnost si pamatovali ještě dlouho po jeho smrti, zapsal se do dějin reformou Athénských společenských institucí, kde se většina lidí mohla účastnit ve věcech veřejných, jako první používá pojem spravedlnost
V Antice rozuměli spravedlností to, že každý dostane to, co mu náleží jak ale určit to, co komu náleží?
Spravedlnost je ctností těch silnějších.
Solón se pokusil definovat, podle čeho volit, kdo si zaslouží jaký post. Vyšel z majetkového cenzu- ten přetrval dlouho. Vychází z toho, že ti, co mají více majetku, mají větší právo rozhodovat než ti, kteří nepřispívají ničím. Demokracie se vyvíjela tím, že se snižovala závislost majetku na váze občana. Demokracii pak značí naprosté srovnávání občanů, bez závislosti na majetku či čemkoliv jiném.
Solón rozdělil do fílií – územních celků
30.3.10
- první filozofie se zabývá přírodou
- skutečná společenská analýza se objevila až se sofisty
Solón
„mudrc“
velká autorita
byl pověřen reorganizací společenských institucí
vykoupil otroky, reformoval a opravil zákony
archonti – největší úředníci
arpag – rada straších
chtěl odstranit příčiny vnitřních sporů
1. hlubší společenská reflexe
neodvolává se na boží vůli => začínají myslet racionálně, opouští fatalismus
co je příčinou lidské nespravedlnosti ?
je třeba napravit nespravedlnost => soubor pravidel a principů, který nedovolí pokračovat v nespravedlnosti => zákonný řád
lidi rozdělil podle výše majetku
domníval se, že každému dá tolik moci, aby to nemělo vliv na jeho důstojnost, ale aby se mohl bránit
podpora hospodářských aktivit
Solónova ústava – vyhlášena, ale lidé nebyli schopni podle těchto principů žít
lidé očekávali něco víc a něco jiného
lidé si mysleli, že provede pozemkovou reformu
vlády postavené proti dřívější vládě => tyran => nižší poddaní se stávají vyššími => to Solón neudělal !!!
Atéňané ho nepochopili => přišla tyranida Peisistrata
koncem 6. století měli Atéňané aristokracie dost => jeden z aristokratů (Kleisitenés) navrhl demokratickou ústavu (majetek neměl hrát roli) => přímá demokracie, všichni stejnou možnost účastnit se sněmu
později se prosadilo i to, že lidé měli povinnost zastávat místo v úřadu, kde se dosazovalo losováním, který se používá tehdy, když jsme přesvědčeni, že každý je schopný rozhodovat o druhých v určitých záležitostech
volba se používá tehdy, když je někdo schopnější než ten druhý, ale podle čeho to poznáme? co je měřítkem?
v Aténách existoval princip naprosté ROVNOSTI, Atéňané o něm byli přesvědčeni a snažili se ho naplnit
Periklés – zavedl placení výkonu veřejné funkce, aby umožnil všem tuto funkci vykonávat
funkce byla na 1 rok a po roce se úředník musel zpovídat před sněmem ze svých přečinů
museli plnit úřad vzorně a prakticky 24 hodin museli být k dispozici
=> nový typ společnosti a vznik politiky, vznik porotního soudnictví, kde soudilo až 5 000 spoluobčanů, většinou zasedalo 500, objevuje se funkce obhájce
je třeba ovládat řečnické schopnosti, v této souvislosti se objevují sofisté
sofisté
zabývali se i řečnickými triky a učili řečnit za velké částky
je třeba učinit slabší argument silnější
přesvědčení, že pravda je na mé straně
mistr sofistiky (ZEMAN, KLAUS)
Pythagoras dostával velké částky
přišli na mnoho věcí týkajících se základů společnosti
řád přírody – daný, konečný řád
řád lidský – nejsou nutné, volba, jak se budeme řídit je na nás; je vytvořeno lidmi => závisí na vůli lidí, pouze člověk rozhodne, co je a co ne
jedni říkají, že - řád přírody by měl být přenesen do řádu lidí, zákony, které ochraňují slabší jsou špatné
druzí, že – zákony jsou dobré proto, že umožňují mírové soužití mezi lidmi (prospěšné pro všechny), každý, kdo poruší, poškodí sám sebe => jak zajistit, aby lidé brali normy vážněji => tresty za jejich porušení, bojí se božského trestu
Xenofanés – byl vyhoštěn z Atén za to, že řekl, že hvězdy jsou rozžhavené kameny ne Bohové
začíná se uplatňovat princip společenské smlouvy; Kritias – vytvoření společnosti a dodržování norem a strach z Bohů
princip přirozeného zákona – Listina základních práv a svobod
zákony by měly být základním měřítkem spravedlnosti
normy jsou výsledkem lidské vůle – teorie pozitivního práva
můžeme říct, že zákon je nespravedlivý pokud porušuje základní přirozená práva
práva byly výrazně rozšířena až od 20. století (např.: hospodářská práva – ale jsou opravdu přirozená?)
Sokrates
byl proti Sofistům !!!
člověk koná zlo proto, že neví, co je dobro => zlo z nevědomosti
pokoušel se na základě dialogu vymezit základní pojmy z etiky, to se mu však nepovedlo (spravedlnost, statečnost, ctnost)
dělal to proto, že když najdeme odpověď na otázku, tak ji pochopíme definitivně
všechny dialogy Sokrata sepsal Platón
v žádném dialogu nedosáhl potřebného konce
byl obviněn, že kazí mládež
jediným měřítkem spravedlnosti je každý jedinec
celý život se snažil upozornit lidi na to, že žijí špatně, ale narozdíl od něj si to oni neuvědomují
pokud si neuvědomíme svou nedokonalost, nemá možnost společnost změnit
snažme se, co nejvíce přiblížit pravdě
zajímavý film – Grisham – Čas zabíjet – o černošské dívce, která byla znásilněna
každý z nás je zdrojem normy, která bude závazná pro budoucí generace
Platón
šel cestou zavrhování demokracie
chce přijít s ideální podobou společnosti
velký Sokratův žák
jak udělat, aby v úřadu byli ti nejlepší?
řeší otázku spravedlnosti,
aby byla společnost spravedlivá, musí být spravedlivé instituce
ale co to je spravedlnost a jak ji má být dosaženo?
to vše řeší v Ústavě
spravedlivější je to, co prospívá silnějším a vládnoucím
jsou však silnější vždy vědoucí o tom, co jim prospívá nebo chybují?
čas od času se i silní dopouštějí omylu
podle čeho poznat dobrého vládce? podle toho jestli jeho vláda prospívá ovládaným
ne všichni jsou dobrými vládci, ale měli bychom umět posoudit kdo je dobrým vládcem
Aristoteles
významný myslitel
velké množství autorů se na něj odvolává
člověk jako jednotlivec není soběstačný, není schopný sám z vlastních sil rozvinout své lidské potenciály (řeč)
forma lidství, která se postupně uskutečňuje
jsme schopni potencionálně myslet, ale musím splnit určité podmínky, abychom skutečně přemýšleli
v obci je dosaženo všech nutných podmínek, aby byl možný dobrý život
podmínkou dobrého života je dobrá obec
co je dobrá společnost? Aristoteles se ji snaží najít, jde ale jinou cestou než Platón, je více praktik, Aristotelovo zkoumání začíná u jednotlivých věcí, snaží se postihnout jak vypadá společnost a jak ji uspořádat, aby byla lepší, cesta k ideální společnosti trnitá, postupné zlepšování toho, co teď