Sluneční soustava

km
Fotony z jádra jsou zde pohlcovány hmotou a znovu vyzářeny v různých směrech
Jejich přesun do vnějších vrstev je tak relativně pomalý (až 100 kA = 100 000 let)
Konvektivní zóna
Šířka 200 000 km
Horká hmota stoupá vzhůru a po vyzáření a ochlazení se klesá zpět Atmosféra Slunce – stavba Atmosféra Slunce je ta jeho část odkud k nám přichází záření
3 základní části:
Fotosféra
Přichází z ní k nám 99,9 % slunečního záření
Povrch má teplotu asi 5 800 K
Její povrch se neustále mění a je na něm možno pozorovat různé projevy sluneční aktivity – sluneční skvrny a granulace
Granulace
Vrcholky vzestupných a sestupných proudů z konvektivní zóny
Uprostřed jsou granule světlejší, protože zde vystupuje teplejší hmota
Okolí (intergranulární hmota) je tmavší, protože zde ochlazená hmota klesá zpět Atmosféra Slunce – stavba Chromosféra
Řídká a relativně tenká vrstva, přímo pozorovatelná jen při zatmění Slunce
Prudce v ní klesá teplota
Spikule
Zakončení granulí v podobě sloupce horkých plynů
Koróna
Nejsvrchnější část sluneční atmosféry
Má teplotu až 1 000 000 K
Částice jsou pohybovány rázovými vlnami přinášejícími energii z konvektivní vrstvy
Částice ji opouštějí vysokými rychlostmi ve formě slunečního větru Sluneční činnost Řada různých jevů vyskytujících se v některých obdobích a oblastech na Slunci, které jsou zdrojem záření a částic o vysokých energiích
Index sluneční aktivity: množství některých aktivních procesů na Slunci v v určitém časovém intervalu
Sluneční skvrny
Chladnější místa ve fotosféře s teplotou cca 4 500 K v místech zesíleného magnetického pole, které zpomaluje konvekci, což způsobuje ochlazení
U některých lze pozorovat nitřní strukturu (tmavé jádro = umbra, světlé okolí = penumbra)
Jejich množství kolísající v čase vyjadřuje Wolfovo relativní číslo R
Periody kolísání: 11 let, 80-90 let a 600 let Sluneční činnost Fakule
světlé třásňovité útvary ve fotosféře v okolí skupin slunečních skvrn
životnost týdny až měsíce
Jejich seskupení označujeme jako fakulová pole
Flokulová pole
nejvyšší část fakulového pole
jasnější útvary v chromosféře (rozměry až 30000 km)
Flokule jsou nad fakulemi Sluneční činnost Chromosférické erupce
Zjasnění ve flokulovém poli a výron energie
Při erupci vzniká intenzivní elektromagnetické záření skoro všech oborů a proud rychlých částic (elektronů a protonů)
Trvají minuty až desítky minut
Průvodními jevy jsou zvýšení toku, rentgenového, ultrafialového, viditelného a gama záření
Protuberance
Oblaka relativně hustšího a chladnějšího plazmatu ve sluneční koróně
Jsou ovládány magnetickým polem
Na slunečním disku jsou vidět jako filamenty
Klidná protuberance – trvá dny i týdny
Aktivní protuberance – trvá několik hodin Terestrické planety Terra = země, půda
Planety zemského typu
Rotují poměrně pomalu
Mají pevný povrch z křemičitanů
Menší objem, ale větší hustotu než obří planety
Tenké atmosféry druhotně vzniklé odplyněním niter planet
Merkur, Venuše, Země, Mars Terestrické planety Merkur
Nejmenší planeta
Velká výstřednost jeho dráhy
Má velmi pomalou rotaci (3 otočky kolem osy za 2 oběhy kolem Slunce), dříve považovanou za vázanou
Extrémní teplotní rozdíly na jeho povrchu
470°C ve dne ; -160°C v noci
Venuše
Velikostí a hustotou nejpodobnější Zemi
Atmosféra je tvořena z 96 % CO2 - silný skleníkový efekt
Rozsáhlá vulkanická činnost
Má retrográdní rotaci (v opačném směru než ostatní planety) Terestrické planety Mars
„rudá planeta“ – červený povrch díky velkému obsahu oxidů železa
Zhruba poloviční poloměr než Země a rok dvojnásobné délky
Atmosféra – 95 % CO2
Dříve na povrchu tekutá voda – dnes suchá řečiště
Dnes je voda jen jako vodní pára v atmosféře, jako led v polárních čepičkách a pod povrchem v permafrostu
Měsíce Phobos a Deimos Obří planety Nacházejí se ve vnější části sluneční soustavy za hlavním pásem asteroidů
Mnohem větší a hmotnější než Země
Složeny převážně z lehkých plynů
Rychle rotují
Nemají pevný povrch, za nějž je považována nejnižší ply