Literární moderna na přelomu 19. a 20. st.

Literární moderna na přelomu 19. a 20. století
Dosavadní úspěšný rozvoj společnosti umožňuje optimistický pohled na skutečnost. Koncem 19. století dochází ke změně – rychlé životní tempo, konkurenční boje, katastrofické představy, chaos a dezorientace – roste napětí, neshody a kritická se pozoruje každodenní realita. Odmítají se hodnoty i ideály měšťanské společnosti 19. století – pesimistický životní pocit a beznaděj.
Je to vlivem filozofie Arthura Schopenhauera (voluntarismus = vůle je základní složka poznání, nejvyšší podstata bytí či rozhodující základ vědomí a psychiky) a německého filozofa Fridericka Nietzscheho, který obdivoval silného jedince, jeho vůli k moci, odmítnutí demokracie, útoku na křesťanství, odmítnutí absolutní pravdy (nihilismus = nic na světě nemá absolutní hodnotu). Nový životní postoj souvisí i se spiritualismem (duchovnost).
Toto vše se odráží v literatuře. Mění se směry, zvláště v poezii se hledá nový umělecký sloh a cesta. Spisovatelé vyjadřují odpor ke společnosti, její morálce a vkusu. Zdůrazněna je svoboda jedince (individualismus). Prosazují se pomocí nových estetických norem – rozmanitost stylů, směrů a žánrů a různá východiska. Vznikají idealistické teorie a náboženské představy, popř. radikálně revoluční názory.
Nové umělecké směry konce století
1. Impresionismus – z latinského impressio = dojem. Původně francouzští malíři C. Monet (obraz Imprese – zachycení východu slunce na mořské hladině), A. Renoir, E. Degas či sochařř A. Rodin, hudební skladatel C. Debussy. V malířství jasné a čisté barvy, vystižení bezprostředního dojmu a nálady (hra světel a stínů), mozaiky barev a neurčité kontury. V literatuře se sděluje bezprostřední subjektivní dojem, okamžitá nálada či neopakovatelná chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie). Potlačují se rozumové části na obsahu. Volně se řadí zrakové sluchové dojmy – melodičnost. V popředí je lyrika, hlavně přírodní. Lyrizace prózy (uvolnění kompozice, oslabení příběhu, fragmentárnost). Patří sem básníci jako P. Verlaine či A. Sova, K. Hlaváček a v próze F. Šrámek.
2. Symbolismus – reakce na realismus, naturalismus a impresionismus. Vyjadřuje se pomocí náznaků, symbolů a obrazových pojmenování (přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ – rozvoj básnické obraznosti). Důraz je kladen na hudebnost verše. Výskyt podmanivé působivosti a snaze vsugerovat pocit. Volný verš. Básnici jako Ch. Baudelaire, P. Verlaine, A. Rimbaud, S. Mallarmé, O. Březina, A. Sova, K. Hlaváček a další.
3. Dekadence – z francouzského décandence = úpadek – odklon od společnosti. Snaha o zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti či opovržení životem. Pocity rozkladu a smrti (únik z reálného světa, který básníkům připadá těsný, úzký, nedokonalý, do světa snů, k mystice – víra v nadpřirozený svět, v Boha). Úsilí o „čisté umění“ (larpourlartismus – umění pro umění – melodičnost, zvukomalba). Básníci P. Verlaine, S. Mallarmé, O. Wilde, K. Hlaváček, J. Karásek ze Lvovic.
1) Francie
Tzv. prokletí básníci. Ve své době byli nepochopeni (svou tvorbou a životním postojem pobuřovali měšťáckou morálku), ale otevřeli cestu pro novou poezii. Rozcházejí se s dobou. Kladou důraz na vlastní a neobvyklé zkušenosti – svobodu. Hledání skutečné, nepovrchní krásy – nepomíjivé. Upřímnost a touha po kráse.
Charles Baudelaire – básník a překladatel, věnoval se výtvarné i literární kritice, protiměšťácký postoj a bohémský život, hledá harmonii, čistou vs. skutečný svět, touží po kráse a pravdivém, citlivém (až syrově otřesném) vyjádření, bohatá obrazotvornost, fantazie, lyrismus, vytříbená forma, cynismus a otevřenost pobuřuje měšťáky
Květy zla – stěžejní dílo, v němž hledá krásu v ošklivosti, spojení krásy a zla (oxymorón), provokují otevřenost a pobuřující cynismus, velký odpor – odsouzena k pokutě, bohatá obrazotvornost, lyrismus, volný verš, bez rytmu, veršovaný přesah; báseň Zdechlina – syrový obraz rozkladu a hniloby x skutečná krása mrtvých lásek, život x smrt, krása je v pravdě – klasicismus, život i krása je pomíjivá, strach ze smrti, vyrovnává se sám se svými pocity; Co povíš dnes večer – intimní zpověď – pocity smutku a samoty x touha po kráse a plném životě
Paul Verlaine – představitel symbolismu, žil bohémský život, toulá se po Evropě s Rimbaudem – stálé rozepře, při jedné ho postřelí a je vězněn
Básnické umění – programová báseň, formuluje principy symbolistické poezie – obsahová neurčitost (obraz nemá přímo zachycovat realitu), básnění náznakem a odstínem, vnitřní opravdovost, citovost a subjektivita, hudebnost
Saturnské básně, Galantní slavnosti, Moudrost – básnické sbírky, silná hudebnost – melodičnost, volně řazené představy, okamžité nálady a náznakovost, symboly, př. Podzimní píseň – pocity povzbuzené podzimní přírodou (nejistota a beznaděj)
Jean Arthur Rimbaud – považován za geniální dítě, ale velmi svéhlavý, utekl z domova, nejslavnější z prokletých básníků, dokonalé básnické dílo vytvořil ve svých 15-19 letech, uveřejněno je v časopisech, poezie z bezprostředních osobních zážitků a fantazií, metafory kontrastní a barvité, zvuková stránka verše (zvukomalba), spisovný jazyk i obrat z periferie, kritický k měšťácké společnosti – šokující otevřenost, synestézie – vyvolává dojmy pro více smyslů (prolínání smyslových vjemů)
Iluminace – vydáno Verlainem po jeho smrti, př. Mé bohémství – odpor k soudobé společnosti, jeho životní postoj, tuláctví (rozbitý střevíc, děravé kapsy), ale pocit spokojnosti, štěstí a klidu; Večerní modlitba – bohémství, tuláctví – snaha šokovat čtenáře; základní umělecký prostředek je protiklad – sen se prolíná s realitou, která bolí, forma sonetu, všestranné smyslové vnímání; Opilý koráb – snová báseň, nikdy neviděl moře, fantazie, obraz bouřlivé plavby – řetězec metafor přecházejících do symbolického vyjádření – básník ztotožněn s lodí, spontánní; Spáč v úvalu – zobrazuje přírodu, voják spí v příkopě – velmi působivý obraz – zjistí se, že je mrtev (šokující)
Stéphane Mallarmé – hudební koncepce poezie, hudebnost poezie v její podstatě
Faunovo odpoledne – básnická skladba, časté pomlky a symboly, které nerespektují logičnost ani stylistické zákonitosti
2) Belgie
Émile Verhaeren – obraz