Literarni pojmy

STRUKTURA LITERÁRNÍHO DÍLA
PLÁN JAZYKOVÝ
ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY:
eufonie (libozvučnost): příjemné uspořádání zvuků v projevu „V mhách stříbrných měsíčních paprsků se taví sníh“ (Toman)
kakofonie (nelibozvučnost): opak eufonie » zvuk v projevu zní nepříjemně a podivuhodně„Ge Geni Genie země naší“ (Halas)
onomatopoie (zvukomalba): napodobení zvuku slovy„Na topole podle skal zelený mužík zatleskal“ (Erben)„Řinčí řetězů hřmot“ (Mácha)„Vyvalily se vlny zdola, roztáhly se v šírá kola…“ (Erben)„…biče svist a pouta chřest…“ (S. Čech)
paronomázie: hromadění slov se stejným kmenem nebo kořenem, opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu„Slavme slavně slávu Slávů slavných“ (Kolár)„Hej holky hejhejte se rejděte rejdivý rej“ (V+W)
zvukosled: pravidelné opakování stejných hlásek ve verši„Tyčinky v tichých a bílých liliích,Ve světle zeleném světle zeleně…“ (Biebl)
BÁSNICKÉ PROSTŘEDKY
pojmenování přímá
epiteton (básnický přívlastek):
konstans: označuje stálou vlastnost, logicky vyplývá z vlastnosti věci„Zelená tráva, zlatá hvězdička, širý kraj, vrané koně“
ornans (ozdobný): zvýrazňuje vlastnost neběžnou, mimořádnou„Růžový večer, elastický most, česká hlava, bídná mluva“
přirovnání: připodobnění dvou jevů„Oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty)“…hájek jako mlíčko kvetl, slavík zpíval jak na flašinetu.“ (K.H.B.)
paralelismus: dva jevy jsou postaveny vedle sebe za účelem porovnání, druh přirovnání„Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce –Holubici, zobající na psacím stroji…“ (Florian)„Pověz, o pověz, dívčino krásná,Matčina ty slávo, sivá holubičko!Pověz, o pověz, statný mládenče,Otcova ty slávo, sokole jasný!Přihnali se tři mládci k vysoké hoře,Na ní pták Velikán – hora nad horou.“ (Čelakovský)
antiteze: přirovnání protikladem, úplná má tři části: obraz (teze), jeho popření, cílový obraz (přirovnání)„Nezhaslo slunce, ale umřel člověk“ (K.Toman)„Odněkud kůň vyjíždí, on nevyjíždí, on větrem letí (jako vítr)“ (Čelakovský)
pojmenování nepřímá (obrazná) = tropy
metafora: přenesení pojmenování na základě podobnosti, označení jednoho jevu pojmenováním jevu jiného, srovnání nebo konfrontace obou jevů na jejich základě„… bledá tvář luny…“ (Mácha)„Jdou světem, polní lilie,S nevinnou duší apoštolů.“ (K.Toman)„Na hliněných nohou opustili hospodu.“ (O. Pavel)
personifikace (zosobnění): lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty, věcem neživým se přisuzují vlastn. věcí živých„Ó jak plakaly šlehačkové dorty, že už se nemohou dosyta rozplácávat na nosech hrdinů!Ó jak tesknily kalhoty po vášnivém dotyku bagančat!“„…o lásce šeptal tichý mech…“ (Mácha)„Na stole světlo boxuje s noční můrou.A po dvoře chodí vítr jako chlap.Dveře se rozletí. Lampa zhasne. Vejde noc a za ní pes.Větev z akátu pod okny korunuje meluzínu: jak je ti?“ (K.Biebl)
metonymie: přenesení pojmenování jednoho jevu na jev jiný na základě jejich věcné souvislosti (časové, místní nebo příčinné)„dům se seběhl, celé město klečelo na kolenou,má dobré o