- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
komplet přednášky
KČJ/ZAJA - Úvod do studia jazyka
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Doc. PhDr. Milan Hrdlička CSc.
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálVZNIK A VÝVOJ JAZYKA
původu jazyka nemáme zcela jasnou představu
nejsou jasné důkazy
nejstarší památky 6000 let zpátky
různé názory na vznik jazyka
jazyk vzniknul zhruba před 50 až 100 tisící lety
ve východní Afeice nalezeny ostatky člověka z doby zhruba před 3,5 miliony lety(skutečné stáří člověka asi 5 milionů let)
vývoj jazyka byl postupný a trval mnoho let
jazyk v dnešním chápání se předpokládá zhruba u homo sapiens asi před 30 000 lety
50 až 70 tis. Let zpátky plně vyvinutý jazyk
Vývoj díky nárůstu mozkové kapacity(mozek se zvětšil 3,5krát) a vývoji artikulačních orgánů a
Existuje noho teorií o vzniku jazyka, zdůraznění role různých faktorů, ale ani jedna neřeší jestli jazyk vznikla na jednom místě či na více různých částech světa
TEORIE
POLYGENETICKÁ(jazyk vznikl na různých místech)
MONOGENTICKÁ
2 SKUPINY TEORIÍ O VZNIKU JAZYKA
INDIVIDUALISTICKÉ
Jazyk vytvořil jednotlivec a celek ho přijal
Teorie zvukové nápodoby(onomatopoická)
Teorie interjekční(citoslovečná)- vznik z emocionálních reflexí člověka
Teorie magického jazyka- jazyk nevznikl jako dorozumívání mezi lidmi, ale jako dorozumívací prostředek úzkého okruhu lidí(šamanů)
SOCIÁLNÍ
Jazyk vytvořen v rámci a z potřeb kolektivu
Pracovní teorie- vznik z potřeby domluvit se při kolektivní činnosti
Genetická teorie- vznik jazyka jako důsledek mutace lidí, vývojový skok jako působení biologického vývoje, evoluční teorie, ne revoluční
UTOPISTICKÉ
Náboženské teorie
Např. Babylon
FYSEI=přirozený vznik jazyka
THESEI=cestou domluvy mezi lidmi
DOSI= dán od boha
KLASIFIKACE JAZYKŮ
Údaje o počtu jazyků se velmi liší
Není možné zjistit přesný počet jazyků
Odhad počtu jazyků je něco mezi 2500 až 8000
Velký problém je rozlišit samostatný jazyk a dialekt, nejsou zde totiž přesná kritéria pro rozlišení
Neustále jsou nově deklarované nové jazyky- např. kašubština či lucemburština
Na světě jsou i skupiny neprozkoumaných jazyků
Pidži= dorozumívací útvar s redukovanou gramatikou(slovní zásoba slouží jen v omezeném styku)
Kreolský jazyk=směs světového a domorodého jazyka, může se stát novou mateřštinou- kreolizace pidži(např. přejímání slov z angličtiny do češtiny)
90% jazyků zanikne ve 21. Století
teorie:
SOCIOLINGVISTICKÁ(sociologická)
Vychází z počtu uživatelů(ne jen rodilých mluvčí)
SVĚTOVÉ JAZYKY , OSTATNÍ JAZYKY
Např. angličtina- asi 1,5 miliardy uživatelů, Čínština- 1 miliarda, Hindština- 0,7 miliardy
Zkoumá společenské uplatnění jazyka a jeho význam
Více než půl lidstva mluví světovými jazyky
? jako mateřský jazyk – jazyk, kterým je mluveno na dítě, proces osvojování
? jako druhý jazyk – u přistěhovalců, žadatelé o azyl, potomci uprchlíků „druhá mateřština“
? jako cizí jazyk – každý který není mateřský
Živé a mrtvé(berština, ztratily společenského nositele)
Přirozené a umělé(více než 100, usilují o pravidelnost a jednoduchost, např. interlunga- na bázi latiny; ido- odvozenina esperanta; esperanto- 16 základních pravidel a žádné výjimky, od 1887, autor Zamerhoff)
GEOGRAFICKÁ(areální)
Studuje jazyky z hlediska kulturních kontaktů a z hlediska zeměpisného a sociogeogafického
6 jazykových makroareálů- např. Evropský(křesťanství, latinské základy vzdělanosti)
Jazykové svazy-různorodé jazyky, které geografickým kontaktem začínají mít společné rysy(např. rumunština, bulharština, makedonština= balkánský svaz; čj, nj, maďarština, slovinština, chorvatština, slovenština(jádrem je čj a nj)= středoevropský svaz)
Jazykově nejchudší je Evropa, asi jen 3% z celkového množství jazyků, nejvíce jich je v Asii 32%(2000 a více jazyků)
GENEALOGICKÁ(genetická)
Jazyk vznikl na více místech nezávisle
Rozlišuje čeledi jazyků, které sdružují příbuzné skupiny
Např. jazyky indoevropské
Předpoklad společného prajazyka
TYPOLOGICKÁ
Vladimír Skalička- napsal Typ češtiny 1951
Typologie je disciplína, co patří do obecné lingvistiky
Typologie srovnává různé jazyky na rovině synchronní= současný stav jazyka, zjišťuje shody a rozdíly v jejich stavbě a systému
Základ pro srovnávání jazyků je morfologie(tvarosloví)
Žádný jazyk nepatří jen do jedné skupiny
IZOLAČNÍ(ANALYTICKÁ)
AJ či FJ
Vztahy ve větě se nevyjadřují ohýbáním čili flexí(koncovkami), ale předložkami
V různých pádech má slovo stejnou podobu
Slovní druhy se někdy liší jen členem
Pevný slovosled
AGLUTINAČNÍ
Finština, maďarština, turečtina
Gramatické kategorie se vyjadřují pomocí afixů(sufix či prefix= přípona či předpona) připojených ke kořenu slova
Specifický sufix pro plurál a podobně
FLEXIVNÍ
Slovanské jazyky, latina, sánskrt, řečtina
Ohyb, časování, skloňování, koncovky pádové a osobní
Degenerační paradigmata
Volný slovosled
Gramatická shoda
Slovní druhy tvarově rozlišeny
INTROFLEXIVNÍ
Arabština, hebrejština, částečně němčina
Významové změny se vyjadřují změnami souhlásek uvnitř slov
POLYSYNTETICKÝ
Čínština, vietnamština
kompozita
Čeština je nejflexivnější a tím pádem i nejstručnější:
Zájmenný podmět
7 pádu
Složitá stratifikace
Volný slovosled: Karel studoval historii v Praze na Univerzitě 5 let.- to, co je nejdůležitější a nové(jádro) je na konci, to co je známé(východisko)
Přízvučné(akcentované) a nepřízvučné pozice- 1. Pozice je přízvučná, 2 nepřízvučná
Dativ obecných zájmen
Akusativ osobních zájmen
Enklitické „To“
V češtině většinou substantivum za adjektivem: kočka domácí X domácí kočka
Čeština nemá člen
Čj nemá konjunktivní aspekt
Vid dokonavý a nedokonavý- nedokonavá slovesa jsou nepřízvučná, např. i singulár
Imperfekiva(imperfektivní slovesa=nedokonavá slovesa): 15 okruhů užití
Nedokonavá slovesa jsou tzv. nepříznaková(můžou vyjadřovat i více funkcí)
Aktuální přítomný čas, děj probíhá v okamžiku promluvy
Imperfektivum může aktualizovat: Pamatuju se, jak jsem mu o knihu půjčil(půjčoval).
Imperfektiva vyjadřují sérii neaktuálních dějů
Imp. Vyjadřují kulisu pro jiný děj: Když se díval na televizi, zazvonil telefon
Imp. Vyjadřují sérii po sobě jdoucích jevů: Dopil, oblékl se a odešel.
Imp. Vyjadřují paralelní děje
Imp. Vyjadřují nějakou schopnost, dovednost
Imp. Vyjadřují záměr: Bratr hledá větší byt.
Imp. Vyjadřují rozkaz, zákaz: Řekni X Neříkej!; Pozor nevyhoď ty knihy X nevyhazuj!
Perfektiva vyjadřují dotaz na zkušenost: Už jsi četl Kunderu?
Perfektiva vyjadřují děj, který se vždy dostaví v každém jednotlivém případě
Perfektiva vyjadřují neschopnost, nezpůsobilost: Bez slovníku nic nepřeloží. Neumí si ani uklidit.
JAZYK JAKO:(např. čeština)
Jazyky jsou ůzné pokusy řešení stejného problému
MATEŘSKÝ JAZYK
Jeden jazykový kód, jehož působení je jedinec od narození vystaven
Jak se získá jazyk mateřský: osvojováním(přirozený, nevědomý proces)
CIZÍ JAZYK
Každý, který není mateřský
DRUHÝ JAZYK
Např. když má někdo rodiče z různých zemí, druhá mateřština
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA
Zvuková stránka jazyka- zabývá se sní fonetika a fonologie(významy zvuků)
Pro češtinu je typický přízvuk na první slabice, neexistence přídechu(aspirace), čeština má 37 fonémových hlásek, nemá nosovky, má významotvorný protiklad samohlásek dlouhých a krátkých, má protiklad souhlásek znělých a neznělých, máme specifickou hlásku ř, máme latinské písmo a diakritická znaménka(čárka, háček, kroužek), český pravopis je založen na fonologickém principu: korespondence mezi grafémem a fonémem(píšeme , co slyšíme)- princip fonologický, princip morfologický -grafická podoba morfému se v různých tvarech slova nemění HAD(vyslovujeme hat) HADA vyslovujeme s d
PŘEHLED JAZYKŮ, JAZYKOVÉ ČELEDI
INDOEVROPSKÉ
Vznikly ze společného prajazyka, základu
Jsou v nich různé podskupiny a ty se dále štěpí: např. podskupina Baltoslovanská(baltoslovanská jazyková jednota)- později štěpení na slovanské a baltské
Je jich asi 150
Člení se na 11 větví
Hovoří s nimi asi 2 miliardy mluvčí
IDE- zkratka
Jazyky Evropy, Indie a přední Asie
V rámci indoevr. Jazyků rozlišujeme:
Indoíránské: sánskrt, hindština, bengálština, rómština, perština, tádžičtina, nepálština…
Arménština
Řečtina(stará a nová)
Albánština- dříve sem patřila i Thráčtina a Irillština(ty už nejsou dochované, jen Albánština)
Románské(=italické)
Západní(Portugalština, španělština, galicijština, katalánština, oxyntánština= provensálština, francouzština, Italština, sardinština, rétorománština…)
Východní(Rumunština, maďarština)
Vymřelé jsou např. umberština, dahmádština
Americká verze francouzštiny- kajunfrench
Keltské-Irština, skotská galština, velština, bretonština
Germánské
Severní(islandština, norština, švédština, dánština, perština)
Západní(angličtina,nizozemština= holandština, vlámština- obdoba holandštiny v Belgii, vlámština, němčina, lucemburština, frýština, jidiš)
Mrtvé- gótština
Baltské- litevština, lotyšština a vymřelá pruština
Slovanské-
Západoslovanské(čeština, slovenština, polština, horní a dolní lužická srbština, kašubština v okolí polského gdaňsku, vymřelá polabština, vym. pomořanština, vym. severní slovanština)
Východoslovanské(ruština, běloruština, ukrajinština, rusínština)
Jihoslovanské(slovinština, srbština, chorvatština, bosenština, makedonština, bulharština, staroslověnština- církevní slovanština)
Anatolské-všechny jsou vymřelé- např. chetitština
Vymřelá Tochařština
KAVKAZSKÉ JAZYKY
Kavkazzské- gruzínština, apcháština, čečenština, inguština
TIBETOČÍNSKÉ JAZYKY
Čínština, barmština, tibetština
THAJSKÉ JAZYKY
Thajština, laoština
PALEOASIJSKÉ JAZYKY
Eskymáčtina, aleutština, čukotština
DRÁVIDSKÉ JAZYKY
Jižní a západní Indie
Tamilština
SEMITOHAMITSKÉ JAZYKY(AFROASIJSKÉ)
Severní polovina Afriky
Arabština, hebrejština, vymřelá akádština nebo Féničana
URALSKÉ
Ugrofinské(finština, estonština, maďarština, laponština) a samojedské
ALTAJSKÉ JAZYKY
Turečtina, mongolština, uzbečtina, ázerbajdžánština
AUSTROASIJSKÉ JAZYKY
Vietnamština, khmerština
AUSTRONÉSKÉ JAZYKY(MALAJSKO-POLYNÉZSKÉ)
Malajština, indonézština
PAPUÁNSKÉ JAZYKY
AMERICKÉ INDIÁNSKÉ JAZYKY
AUSTRALSKÉ
AFRICKÉ
Svahilština
IZOLOVANÉ
Baskytština, japonština, korejština
JAZYK A KOMUNIKACE
Jazyk a jeho funkce, zásady řečové komunikace u nás
Každý přirozený jazyk slouží členům jazykového společenství k dorozumívání, komunikaci
Komunikacio(sdělování)= záměrný přenos informace prostřednictvím určitého ustáleného signalizačního systému, výměna informací, emocí, zkušeností
Pro komunikaci je základem jazyk přirozený, ten jediný je totiž zárukou plnohodnotného dorozumívání(prošel totiž dlouhýma složitým vývojem, má bohatou slovní zásobu, bohatou kombinatorika slov atd.)
I jiné prostředky pro komunikaci, ale ty jsou vždy omezené(simplifikované)- např. kostelní zvony(oznamují, že někdo natáhl brka), semafor, značky
I některé živočišné druhy mají propracovanou komunikaci, jsou to spíše signály ne řeč jako taková
Zkušenost může člověk sdělit i jinak, ne vždy prostřednictvím přiraz. Jazyka: např. ukáže, jak se něco dělá- to se nazývá ostenze - má to omezení- nemůže se týkat abstrakt, neumí uchovat informaci
Vytvoření syst. dorozumívání založeného na reprezentaci-a je založena na použití symbolů, zástupců
Podmínky, předpoklady komunikace
Musí být k dispozici zdroj informace- komunikant je účastník komunikace(neboli produktor= autor, mluvčí, pisatel)- produktor kóduje obsah sdělení a adresuje ho příjemci(adresátovi)
Adresát je druhá podmínka
Komunikační kanál- spojení mezi adresátem a komunik.- prostředek k přenosu(telefon, rozhlas…)
Sdělení je nezbytnou podmínkou, je to předmětně- pojmový obsah textu
Autor i adresát mají společný jazykový kód- kódování(převod sdělení do podoby jazykových znaků) a dekódování
Společný komunikační, civilizační kontext- musí mít společnou znalost světa, obdobnou informační úroveň, pragmatické presupozice
Specifika lidské komunikace oproti ostatním živočichům:
Člověk pracuje s abstrakcemi a fikcemi, vzdálené skutečnosti v čase i prostoru
Lidská řeč funguje na základě různé hierarchie složek- dvojí členení(double articulation z francouzštiny- řekl to André Martinet): jednotky prvního členění mají jen rozlišovací funkci, nemají význam, jsou to fonémy a grafémy, jsou to stavební jednotky(figury) zvukového plánu jazyka; jednotky druhého členění se skládají z fonémů a grafémů
Člověk užívá jazyka v různých funkcích, nejen prostěsdělovací, ale i estetické atd….
Teorie kom.se zabývá problematikou dorozumívání-je pro to důležité v jakých podmínkách se odehrává
Komunikaci ovlivňuje- stylotvorné faktory: věk komunikantů, relace(vztah) komunikantů, jestli o psanou či mluvenou komunikaci, jestli jde o projev připravený a nepřipravený, zda je oficiální či ne, zda je to dialog či monolog
Komunikace verbální(mluvená či psaná)- realizováná prostřednictvím jazyky, vrbálně- neverbální= jazyk s gesty, proxemika- vzdálenost mezi komunikanty,kinetika- zabývá se gesty a mimikou, neverbální(nonverbální)- pantomima, signály
Komunikace psaná a mluvená- pokládají se za nezávislé a rovnocenné, dříve to tak nebylo, většina jazyků se vyskytuje v těchto dvou podobách, ale není tomu tak vždy, mezi oběma existují značné rozdíly- mluvná k. je primární, rozvoj od počátku existence člověka, jeden ze základních příznaků, kterými se člověk odlišuje od ostatních živočichů, mluvená komunikace má většinou dialogický charakter- partner má možnost bezprostřední reakce, lidé užívají kontaktní výrazy- např. hele, poslouchej…,redundatnost- opakování v mluvené komunikaci, vatové slova udržují proud mluvené komunikace, mprovizovanost mluvené komunikace a spontánnost a expresivita, mluvená k.je jedinečná, nepakovatelná, mluvená podoba má jednosměrný charakter(nemůžeme se k ničemu vrátit), situační zakotvenost- vycházení z bezprostředního okolí a situace
Psaná komunikace- sekundární, je relativně nová, vznik asi před 6000 tisíci lety, byla původně omezená pouze na nejvyspělejší civilizace a vztahovala se pouze na omezený počet vzdělanců, k nám se dostává písmo v 9. St. našeho letopočtu v souvislosti se šířením křesťanství(Cyril a Metoděj), konzervace komunikátů, určen ke čtení- možno se k různým místům vracet, faktor připravenosti, větší obsahová sevřenost, převaha monologu nad dialogem, užití delších souvětí, méně kontaktů s adresátem, neumožňuje uplatnění intonace, gestikulace apod., má k dispozici slovosled, interpunkci atd., realizace textu na ploše- členění na odstavce, nadpisy atd.
Hlaholice- nejstarší slovanské písmo, cyrilice- sestavena na přelomu 9. A 10. St.
Psaný jazyk(písemná realizace jaz. projevu
Písmo(grafika)- je to soustava grafických znaků pro grafické zachycení jazyka
Pravopis(orthograpfie)- způsob užití písma ve spisovném vyjadřování
Nejmenší jednotkou graf. systému je grafém
Nejmenší jednotkou textu(realizace jazyka) je písmeno(realizovaná podoba)
U nás grafém koresponduje většinou s fonémem, ale jsou i výjimky Y a I
Princip fonologický, morfologický, syntaktický(projevuje se interpunkcí), historický- zachovávání staršího způsobu psaní(dcera píšeme, říkáme cera)
Abeceda- ustálené pořadí grafémů, znaků písma
Transkripce- zvukový přepis řeči
Transliterace- způsob převodu jedné soustavy do druhé(z latinky do azbuky)
Diakritický pravopis- pomocí diakritických znamének
Tři historické typy pravopisu- primitivní(používal pouze grafémy , co odpovídaly hláskám v latině);13. St. spřežkový pravopis- dva grafémy zachycovaly jeden foném(místo ř bylo rz), 15. St. Hus- de ortographia bohemica zavádí užívání háčků a čárek
JAZYK A JEHO FUNKCE
Má společenský charakter, je to společenský nikoliv přírodní jev
Je výtvorem lidské společnosti, není člověku vrozen, člověk má pouze dispozice pro jeho naučení
Jazyk je nástrojem spol. komunikace, jazyk plní v komunikaci různé funkce
Jazyk je vázán na určité příslušenství, je atributem etnika, národa, národně reprezentativní funkce
Sjednocující role
Základní funkcí je funkce dorozumívací, prostěsdělovací, komunikační, referenční, informativní, denotativní(synonyma)
Cílem je doplnit a opravit příjemcovu znalost světa
Mentální, kognitivní, myšlenková, poznávací funkce- poznávání okolního světa, prostřednictvím jazyka se sdělují myšlenky, jazyk se podílí na rozvoji myšlením jazyk podporuje myšlení a je jeho nástrojem, myšlenky jsou ve formě jazykových sdělení sdělovány adresátovi
Expresivní funkce- výrazová, emotivní funkce-mluvčí dává najevo svůj emoční stav
Funkce výzvová- konativní, apelová, direktivní, apelativní- mluvčí chce svým jazykovým projevem usměrnit, modifikovat, ovlivnit činnost adresáta, výzva, příkaz, varování…
Funkce kontaktová-fatická- typická pro ústní komunikaci- jde o to udržet pozornost a komunikaci, haló, co si o tom myslíš, to vám byla legrace…, nejde o sdělování ale o komunikaci jako takovou(hovoří se o počasí apod.) jde o udržení komunikace
Estetická funkce- poetická, básnická- krása řeči a jazyka, libozvučnost, důraz se klade na formu, která má ozvláštnit určitý obsah, vytváří pozitivní komunikační efekt, pozornost adresáta je zaměřena na sdělení samo(ne na obsah ale na formu)
Metajazyková funkce- metařečová- jazyk má schopnost sám sebe popsat, jazyk slouží k tomu, aby se vyjadřoval o jazyku(např. studie o jazyce), popis jazykových projevů
Funkce charakterizační- jazykové projevy mohou charakterizovat individum, idiolekt- jazyk jednotlivce
Sociálně diferenciační- podle mluvy lze určit v jakém soc. prostředí se pohybuje
Teritoriálně diferenciační- různé vyjadřovací prostředky na různých místech(nap. V regionech)
Jazykové projevy jsou vždy polyfunkční, jedna z funkcí dominuje
Odráží se to ve funkčních stylech(odborný, publicistický…)
Rakušan Karl Bühler- funkce zobrazovací, expresivní, apelová- každá funkce vyplývá ze vztahu jaz. Znaku k jedné ze tří složek jaz. Projevu: obsah komunikace, autor, adresát
Zobrazovací má za úkol komunikaci prostěsdělovací, zaměření na prostou realitu
Expresivní když se autor projevu zaměřuje sám na sebe, sebevyjádření
Apelová- mluvčí se snaží ovlivnit chování adresáta, příjemce
Při komunikaci je důležitý:
oční kontakt- ne stálý ale pravidelný, Tabuová témata- někde se o něčem nesmí mluvit(např. věk ženy, výši platu atd.), Není vhodné příliš gestikulovat, Nepokřikujeme, neukazujeme, Důležitý je určitý odstup, užití vykání či tykání, Žena nabízí tykání
Češi moc neprojevují emoce(např. jen mám rád ne miluji)
Češi šetří chválou
Různé zóny- intimní zóna(45 cm)- pro osoby, které známe a důvěřujeme jim, u různých národů jsou různé, američani ji mají vetší,; osobní zóna- při běžné komunikaci(asi 1,2 m); společenská zóna- pro oficiální komunikaci, úřední styk(3,7 m); s rostoucí vzdáleností stoupá formálnost; veřejná zóna(víc než 3,7m)- při setkání slavné osobnosti s publikem
Jsme tolerantnější k jazykovým chybám, víc než k těm společenským
ONTOGENEZE A FYLOGENEZE JAZYKA
Jazyk se neustále vyvíjí
u každého jednotlivce se vyvíjí znalost jazyka= ontogeneze
jazyk se vyvíjí v rámci společenství= fylogeneze
historicky(diachronie, evoluce, vývoj)
ONTOGENEZE
chronologicky uspořádaný proces, v rámci kterého jedinec získává znalost určitého přirozeného jazyka, nebo ho jedinec zapomíná
fáze vývoje:
předjazyková fáze- křik, broukání- cvičení svalů nemluvněte do 3 měsícu
v 9 měsících užívání citoslovcí
od 12 měsíců první elementární slova, první věty= holofrastická fáze
fáze elementárních vět 18 až 24 měsíc života- tvorba dvoučlenných kombinací- dítě zná přes 200 slov
vlastní jazyková fáze- začíná asi 2. Až 3. Rokem života a končí v 15; 2-4 kritické období- dochází k aktivaci vrozených biologických předpokladů(musí žít mezi lidmi, kteří na něj mluví)
postpubertální fáze- po celý dospělý život- zdokonalování jazyka, učení
podmínky pro osvojení mat. jazyka:
VROZENÁ SCHOPNOST
vrozená schopnost člověka získat znalost jaz. Kódu(Langage- langáž)- soubor dispozic, které se musí aktivovat
Noam Chomsky- nabývání jazyka je geneticky podmíněné, dítě se učí častým a dostatečným působením jazyka(internalizace jazyka- univerzální gramatika), soubor dispozic, které se v kontaktu s přirozeným jazykem
Vloženo: 22.06.2009
Velikost: 273,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu KČJ/ZAJA - Úvod do studia jazyka
Reference vyučujících předmětu KČJ/ZAJA - Úvod do studia jazyka
Reference vyučujícího Doc. PhDr. Milan Hrdlička CSc.
Podobné materiály
- KČJ/UDLB - Úvod do lingvistické terminologie - komplet přednášky
- KČJ/FF - Fonetika a fonologie ČJ - Přednášky
- KNJ/FON - Fonetika a fonologie - Přednášky
- KNJ/UVNJ - Úvod do studia německého jazyka - přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KVK/HVP - Hermeneutika výtvarného projevu - přednášky
- KPG/SKL - Legislativa ve školství - přednášky
- KPG/SKL - Legislativa ve školství - Přednášky
- KPG/SPEZ2 - Speciální pedagogika základní B - přednášky
- KPG/PPG - Předškolní pedagogika - Přednášky z pedagogiky 1. semestr
Copyright 2024 unium.cz