- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálální, a v jednotlivých individuích zmnožený: pojmový obsah člověk je uskutečněn v Petrovi, Pavlovi, Anežce tak, že každé individuum má „svůj“.
- v myšlení, tj. v objektivním pojmu, je pojmový obsah obecný (zpravidla), abstraktní, díky abstrahovanosti od individuálních odlišností jeden pro více individuí (Petra, Pavla i Anežku myslíme prostřednictvím jednoho a téhož objektivního pojmu člověk) a přistupují k němu některé další vlastnosti, o nichjž bude řeč níže.
V praxi uvažujeme o pojmovém obsahu většinou pouze nakolik je myšlen v objektivním pojmu. Proto často není důvod mezi pojmovým obsahem a objektivním pojmem vůbec rozlišovat (viz předchozí verze skript (). Striktně vzato však zde rozdíl je: Objektivní pojem zahrnuje kromě pojmového obsahu navíc vlastnosti, které pojmový obsah získal díky abstrakci.
Věnujme se některým z těchto vlastností podrobněji:
a) obecnost: V rámci aristotelské tradice převažuje přesvědčení, že lidský rozum není schopen postihovat věci v jejich individualitě. Proto při jejich poznání musí vždy abstrahovat alespoň právě od jejich individuality. Pokud se hovoří o individuálních pojmech (viz 2.4.3), tj. pojmech, které mají ve svém rozsahu (viz 2.2.8) pouze jediné individuum, nechce se tím říci, že by takový pojem postihoval samotnou individualitu tohoto individua. Docílit aplikability pojmu pouze na jediné individuum lze, jak se zdá, i jinými způsoby, než tak, že by se samotná individualita individua stala součástí obsahu takového pojmu – podrobnější výklad těchto způsobů však přesahuje rámec těchto skript.
b) abstraktnost: např. objektivní pojem savec nijak neobsahuje diference, rozdíly mezi jednotlivými savci, které obsahuje každý jeho předmět. Je od nich abstrahován. Tuto vlastnost abstraktnosti mají všechny objektivní pojmy, neboť všechny byly abstrahovány totální abstrakcí z nějakého předmětu. Neplést s abstraktností v užším slova smyslu, kterou pojmy získávají na základě abstrakce formální (viz 2.4.1)
c) rozčleněnost ve znaky: pojmový obsah, pokud je myšlen v objektivním pojmu, můžeme rozkládat na jeho jednodušší složky (savec: obratlovec sající mléko; obratlovec: strunatec s páteří; atd.)
Tato rozčleněnost však neodpovídá nějakým částem předmětu pojmu:
Alík se neskládá ze „strunatcovitosti“ a „obratlovcovitosti“ a „savcovitosti“ a „šelmovitosti“ – spíš se skládá z nohou, hlavy, trupu, ocasu apod.
- znaky jsou tím, co udává obsah pojmu: pojmy se definují uvedením znaků.
- Tyto vlastnosti objektivních pojmů, které nepocházejí z jejich předmětů, nýbrž z myšlení, se mohou samy stát předmětem jiných pojmů, jakoby pojmů „druhého řádu“ – technicky řečeno „pojmů druhé intence“.
- Příkladem pojmu druhé intence je pojem druh: to, že má nějaký pojem povahu druhu je totiž dáno právě jeho abstrahovaností od individuálních diferencí – rozdílů mezi jednotlivci spadajícími do tohoto druhu. Pojem druh se tedy predikuje o pojmech pouze nakolik jsou myšleny, nakolik jsou abstrahovány z reality, je to tedy pojem druhé intence (Fuchs I.1.3.2).
Jak poznáme, zda určitý pojem obsahuje nebo neobsahuje určitý znak?
- Jedná se o základní dovednost při práci s pojmy!
- Platí: Y je znakem X právě tehdy, když je nutně pravda, že každé X je Y.
Nutně platí, že každý pes je savec.
( „savec“ je znakem pojmu „pes“.
Nutně platí, že každý strunatec je živočich.
( „živočich“ je znakem pojmu „strunatec
- tady vidíme, že části věcí neodpovídají znakům:
pes není noha.
- znakem pojmu statečný rovněž není statečnost:
žádný statečný není statečnost.
2.2.5 Aktuální ( virtuální znaky
(Fuchs I.1.4.1)
- obsah pojmu je sice konstituován formálním předmětem, ale není na něj omezen:
- Vezměme pojem trojúhelník:
- na základě jeho formálního předmětu vymezujeme obsah tohoto pojmu následovně:
plošný geometrický útvar mající tři úhly
- analýzou obsahu tohoto pojmu na znaky, jimiž je definován, ale nikdy nezískáme určení jako mající součet úhlů 180°, útvar, osy jehož stran se protínají v jediném bodě apod.
- přesto tyto znaky nutně vyplývají z obsahu pojmu trojúhelníka: jsou tam nutně implikovány.
Takové znaky, které nejsou „součástí“ formálního předmětu pojmu, ale jsou jím nutně implikovány, se nazývají virtuální.
! každý pojem má nějaké virtuální znaky
- v odkrývání virtuálních znaků spočívá postup poznání deduktivních věd (matematika, filosofie)
- virtuální znaky je třeba brát v úvahu, když zkoumáme, zda jsou dva pojmy totožné či různé.
2.2.6 Virtuální ( potenciální znaky
- jak aktuální, tak virtuální znaky jsou skutečnou součástí obsahu pojmu.
- Naproti tomu znaky potenciální jsou takové, které v obsahu pojmu obsaženy nejsou, ale mohou být přidány, aniž vznikne spor.
POJEM
POTENCIÁLNÍ ZNAKY
savec
šelma, býložravec, …
pes
hodný, vzteklý, bratrův, koupený od kamaráda, mající rodokmen, …
Ptáme-li se tedy na znaky nějakého pojmu, ptáme se na jeho znaky aktuální a virtuální, nikoliv na znaky potenciální, neboť ty v obsahu pojmu ve skutečnosti obsaženy nejsou (jsou tam pouze v možnosti, tak, jako ten, kdo ve skutečnosti stojí, může sedět).
2.2.7 Dodatek k obsahu pojmu
(Fuchs I.4.1a)
Pokud se v logice hovoří o pojmu, míní se většinou objektivní pojem, a to právě po stránce svého obsahu (a tohoto úzu se budeme držet i my). Logiku nezajímá subjektivní stránka pojmu (že je to pojem můj, tvůj, Aristotelův…), ale stránka objektivní, daná obsahem (a obsah, jak víme, pochází z předmětu=objektu pojmu) tohoto pojmu: od subjektivní stránky logika abstrahuje.
- Z hlediska logiky jsou dva objektivní pojmy různé, mají-li různé obsahy, a totožné, mají-li totožné obsahy, i když je třeba jeden pojem myšlen Petrem a druhý Pavlem (tj. prostřednictvím dvou různých formálních pojmů). Protože obsah pojmu je dán jeho předmětem, je něčím objektivně daným, je takto zaručena objektivita logiky (to je obrana proti námitce psychologismu).
- Z hlediska ontologie a ve speciálních logických otázkách však je třeba vzít v úvahu, že formální pojmy „nevisí ve vzduchu“, nýbrž jsou individuálními akty myšlení individuálních lidí a že objektivní pojmy jsou pouze intencionálně, pomyslně existující předměty formálních pojmů. Z tohoto hlediska jsou můj pojem psa a tvůj pojem psa dva různé pojmy.
2.2.8 Rozsah pojmu
(Fuchs I.1.5)
Rozsah pojmu je soubor všech materiálních předmětů pojmu, neboli soubor všeho, o čem lze pojem pravdivě predikovat.
- Důležitý vztah obsahu a rozsahu:
Je-li pojem A obsažen v pojmu B, pak je rozsah pojmu B podmnožinou rozsahu pojmu A:
živočich ( pes: obsah pojmu živočich je částí obsahu pojmu pes,
ale naopak rozsah pojmu pes je částí rozsahu pojmu živočich
- Toto je tzv. zákon nepřímé úměrnosti obsahu a rozsahu. (Fuchs I.1.6)
2.3 Vztahy pojmů
2.3.1 identita-různost
(Fuchs I.4.1b)
- zásadně dána obsahem pojmu, jak bylo řečeno:
Pojmy jsou identické právě tehdy, mají-li stejný obsah.
- ale pozor, je třeba vzít v úvahu virtuální znaky, které rovněž náležejí do obsahu pojmu!
- může se stát, že máme dva pojmy, které vypadají jako různé, ale nejsou!
vrchní velitel české armády ( český prezident
mnohoúhelník mající součet úhlů 180° ( trojúhelník
- pojmy v těchto dvojicích se sice liší co do aktuálních znaků, ale jsou totožné, protože znaky, které má jeden z nich aktuálně, má druhý virtuálně a naopak.
- abychom mohli říci, že jsou dva pojmy různé, musíme vědět alespoň o jednom znaku, který jeden z nich má a druhý ne.
- jak dokazujeme totožnost pojmů?
- důkazem je, že každý z obou je obsažen (implikován) v tom druhém, jinými slovy, každý z obou pojmů je znakem toho druhého pojmu (je to podobné jako důkaz totožnosti množin důkazem toho, že každá z obou je podmnožinou té druhé):
- nutně platí, že každý vrchní velitel české armády je český prezident
- nutně platí, že každý český prezident je vrchním velitelem české armády
( pojmy český prezident a vrchní velitel české armády jsou totožné
2.3.2 Nadřazenost-podřazenost
- Pojem A je nadřazen pojmu B, pokud je v něm obsažen – to je kritérium nadřazenosti v širokém slova smyslu.
- Pojem nadřazenosti se ale používá většinou v užším smyslu. Pro vysvětlení dalšího kritéria, které musí být splněno, aby se jednalo o nadřazenost i v užším smyslu, je třeba ještě doplnit něco o vzájemných vztazích znaků pojmu.
- doposud jsme obsah pojmu chápali jako prostě sumu znaků – a ve většině případů to stačí. Ale přesnější pohled ukáže, že mezi různými znaky v obsahu pojmu existují určité vztahy: a to vztahy určujícího a určovaného. Jinými slovy: některé znaky se chovají jako určovaná část obsahu, jiné znaky se chovají jako určující část rozsahu.
- v pojmu živočich rozumový je znak živočich určovanou částí, znak rozumový určující částí.
- v pojmu anglický spisovatel je znak spisovatel určovanou částí, znak anglický určující částí.
- v pojmu spisovatel Angličan jsou ale oba znaky prostě souřadně spojeny, není mezi nimi vztah určujícího a určovaného.
Nyní můžeme uvést druhé kritérium pro nadřazenost pojmu v užším smyslu:
Aby byl pojem A v užším smyslu nadřazeným pojmem vůči pojmu B, musí v něm nejenom být obsažen, ale navíc ještě nesmí být určující částí (určujícím znakem) obsahu pojmu A.
Př.: pojem živočich (resp. spisovatel) je nadřazený pojmu živočich rozumový (resp. anglický spisovatel), pojem rozumový, resp. anglický nikoliv. Vůči pojmu spisovatel Angličan je nadřazený jak pojem Angličan, tak pojem spisovatel.
Historická poznámka: Existenci vztahů určující–určovaný mezi znaky pojmů popíral Leibniz – podle něj je pouze záležitostí jazykového vyjádření, zda řekneme živočich rozumový nebo rozumovec živočišný – na logické úrovni jde prý o totožné pojmy. Podle Leibnize by tedy nadřazenost pojmu spočívala čistě v tom, že je v podřazeném pojmu obsažen, druhé kritérium ztrácí smysl.
2.3.3 Slučitelnost-neslučitelnost
(Fuchs I.4.2a)
- Pojmy jsou slučitelné právě tehdy, když lze jejich obsahy sloučit, aniž vznikne spor.
Jinými slovy: právě tehdy pokud je možné, aby se shodovaly v materiálním předmětu (tj. měly nějaký společný materiální předmět; měly společnou část rozsahu).
Ještě jinak: pokud jeden je potenciálním znakem druhého.
Příklady neslučitelných pojmů:
pes ( kůň
prvočíslo ( podstatné jméno
spravedlnost ( statečnost (Fuchs I.4.4.2)
Příklady slučitelných pojmů:
spisovatel ( otec 3 dětí,
spravedlivý (statečný
Speciální druhy neslučitelnosti:
- jsou to takové druhy neslučitelnosti, kdy jsou pojmy neslučitelné z důvodu nějakého zvláštního vztahu opozice mezi nimi. Tyto vztahy opozice popsal Aristotelés čtyři:
a) kontradikce
- vztah mezi pojmem a jeho negací
(Fuchs I.4.1b)
- takové pojmy svým rozsahem společně vyčerpávají celé logické universum, rozsah jednoho je doplňkem rozsahu druhého
- proto pro kontradikci platí zákon vyloučeného třetího: jsou-li A a B kontradiktorní pojmy, pro každou věc platí, že je buď A, nebo B.
(bílý ( nebílý; člověk ( nečlověk)
b) kontrárnost
- vztah mezi pojmy, které jsou opačnými extrémy nějaké škály
(Fuchs I.4.1d)
- pojmy svým rozsahem nevyčerpávají celé logické universum
- proto neplatí zákon vyloučeného třetího
- kontrárnost je třeba pozorně rozlišovat od kontradikce!
(černý ( bílý; bohatý ( chudý; východ ( západ)
- v širším smyslu hovoříme o kontrárnosti i tehdy, když se nejedná o extrémy nějaké škály (červená ( zelená; kůň ( pes)
d) korelace (relativní opozice)
(Fuchs I.4.1e)
- týká se pouze relativních pojmů, tj. pojmů vyjadřujících nějaký vztah
- korelativní pojmy jsou pojmy, které vyjadřují opačný vztah:
(otec ( syn; větší ( menší; dárce ( příjemce; zaměstnavatel ( zaměstnanec)
- !!! neslučitelnost nastává pouze vzhledem k témuž předmětu vztahu a v témže ohledu
(dárce jednoho daru může být příjemce jiného daru (tj. v jiném ohledu), otec je zároveň synem, ale pokaždé vzhledem k jiné osobě (tj. předmět vztahu je jiný)
c) privace (privativní opozice)
(Fuchs I.4.1c)
i) privace v širokém smyslu: částečná negace pojmu – tj. pojem A je v privativní opozici k B právě tehdy, pokud A je částečnou negací B:
komunista ( nekomunista
- Pojem nekomunista není (v běžném chápání tohoto slova) úplnou negací pojmu komunista, protože v něm nechává některé znaky neznegované: například virtuální znak člověk (neřekneme, že pes je nekomunista: každý nekomunista je člověk, a tedy člověk je virtuálním znakem pojmu nekomunista).
( Proto i u privace existuje třetí možnost: pes není ani komunistou, ani nekomunistou, protože není člověkem.
ii) privace v striktním slova smyslu: negovaný znak je pro subjekt žádoucí dokonalostí: (vidoucí ( slepý; slyšící ( hluchý)
2.4. Dělení a typy pojmů
2.4.1 abstraktní ( konkrétní
(Fuchs I.2.2.D)
- V obecném smyslu, v jakém jsme výše (2.2.3) hovořili o abstrakci, je každý pojem abstraktní, protože každý byl abstrahován z nějakého předmětu: a sice byl abstrahován pomocí totální abstrakce. O abstraktních a konkrétních pojmech hovoříme ve vztahu k jinému typu abstrakce, která se nazývá abstrakcí formální, jejíž povahu vápětí vyložíme níže. Pouze z hlediska formální abstrakce můžeme říci, že nějaký pojem je konkrétní, tj. nebyl abstrakci podroben.
Existují 2 typy abstrakce:
a) totální abstrakce (viz 2.2.3)
- abstrahujeme pojem z předmětu nebo obecnější, nadřazený pojem z méně obecného pojmu
- abstrahované se vypovídá o tom, z čeho se abstrahovalo
- abstrahovaný pojem je znakem pojmu, z nějž byl abstrahován
- oba pojmy se shodují v tom, zda jsou abstraktní nebo konkrétní (abstrakcí se nemění povaha pojmu co do jeho abstraktnosti či konkrétnosti)
- totální abstrakce může mít mnoho stupňů: z individua na druh, z druhu na rod, z nižších rodů na stále vyšší rody…
b) formální abstrakce
- abstrahujeme od nositele určení a zaměřujeme se na samotné určení – formu.
- abstrahované se nevypovídá o tom, co bylo abstrahováno
- abstrahovaný pojem není znakem pojmu, z nějž byl abstrahován
- abstrakci lze provést pouze u konkrétního pojmu, vznikne pojem abstraktní.
- formální abstrakce má pouze jeden stupeň: abstrakce z konkrétního pojmu na abstraktní.
lidství
animalita
živost
substancialita
bytí
směr formální abstrakce
konkrétní člověk
člověk
živočich
živý tvor
substance
jsoucno
směr totální abstrakce
Žlutá políčka:konkrétní pojmy
Modrá políčkaabstraktní pojmy
- kritérium dělení pojmů na konkrétní a abstraktní: zda pojem vyjadřuje vlastnost spolu s jejím subjektem (nositelem), nebo nikoliv
- abstraktní pojmy vyjadřují vlastnost abstrahovanou od subjektu
- konkrétní pojmy vyjadřují vlastnost spolu se subjektem
- abstraktní pojmy vznikají z konkrétních formální abstrakcí:
- abstraktní pojmy se obecně nevypovídají o konkrétních, ani naopak!
Příklady konkrétních pojmů:
člověk, statečný, bílý, pěticentimetrový, dlouhý, senátor, jsoucno…
Příklady abstraktních pojmů:
lidství, statečnost, bělost, délka 5 cm, délka, funkce senátora, bytí…
2.4.2 kladné (záporné
(Fuchs I.2.2.A)
kritérium: přítomnost negace v obsahu pojmu
2.4.3 individuální ( obecné
(Fuchs I.2.3.B)
kritérium: počet členů rozsahu
- jeden člen rozsahu: individuální (=jedinečný)
- více členů rozsahu: obecný
2.4.4 transcendentální pojmy
- pojmy všerozsáhlé (Fuchs I.2.3.A)
- tj. pojmy, které ve svém rozsahu zahrnují všechna jsoucna (přesahují, „transcendují“ všechny rozsahové meze)
- tomisté popírají jednoznačnost těchto pojmů; jiní (scotisté apod.) nikoliv.
(jsoucno; věc; něco; jedno)
2.4.5 jednoduché ( konotativní ( složené
(Fuchs I.2.2.B-C)
- jednoduché pojmy jsou takové, jejichž předměty jsou pouze jednotlivá jsoucna (přesněji, vyjadřují jen jedinou esenci). (člověk; spravedlnost, kůň)
- složené pojmy jsou takové, jejichž předměty jsou složené z více jsoucen (většinou substance a jeden či více akcidentů). (spisovatel (předmět: člověk+vlastnost být spisovatelem), černoch (předmět: člověk+barva jeho kůže)).
- konotativní pojmy jsou takové, které označují nějaký jeden subjekt, avšak pouze skrze nějakou jeho vlastnost (akcident). Jinak řečeno: přímo vyjadřují nějakou vlastnost, ale jakožto inherující v subjektu, takže nepřímo označují i samotný subjekt. Konotativní pojmy jsou tedy jakoby uprostřed mezi složenými a jednoduchými.
- konotativními pojmy jsou konkrétní pojmy akcidentů
(spravedlivý, černý, deseticentimetrový)
2.4.6 kolektivní pojmy
- zvláštní případ složených (Fuchs I.2.3.C)
- kolektivní pojem je takový pojem, jehož předmětem je soubor jsoucen (ne jedno jsoucno), často spolu se vztahy a vlastnostmi, které členy souboru navzájem svazují.
(senát, les, vojsko)
- nevypovídá se o členech souboru!!! (senátor není senát, strom není les, voják není vojsko)
2.4.7 třídění pojmů na predikabilia
(Fuchs I.3; Sousedík S. předn. 9)
- jedno z nejdůležitějších třídění pojmů
- kritérium dělení: co pojem vyjadřuje o svém materiálním předmětu.
- dělení se týká pouze nesložených kladných pojmů
- vazba na ontologii, metafyziku: dělení vychází ze struktury samotné skutečnosti.
Dělení pojmů na predikabilia je vícestupňové:
Pojem může vyjadřovat o svém předmětu buď co věc je, tj. něco o její esenci, nebo nějakou její vlastnost. Podle toho se predikabilia třídí na esenciální (Fuchs I.3.2) a neesenciální neboli akcidentální (Fuchs I.3.3).
esenciální predikabile buď je, nebo není relativně úplnou odpovědí na otázku, co věc je: tj. buď vyjadřuje esenci relativně úplně, nebo ne. Relativní úplností se míní to, že vyjadřuje vše, čím věc je, kromě individuality.
pokud ano, jedná se o DRUH (člověk; pes; spravedlnost)
pokudne, nastupuje další dělení: Pojem vyjadřuje esenci částečně, může tedy vyjadřovat buď její určující, nebo její určovanou část.
pokud vyjadřuje určovanou (=určitelnou) část, je to ROD
(živočich; živočich; ctnost)
pokud vyjadřuje určující část, je to DIFERENCE
(rozumový; [esenciální diferenci psa neznáme]; spočívající ve sklonu dávat každému, co mu patří)
- diferenci, která konstituuje druh, nazýváme specifickou diferencí, diferenci, která konstituuje rod, nazýváme generickou diferencí. Poslední diferencí je diference individuální, ta vymezuje jednotlivá individua v rámci druhu.
neesenciální predikabile vyjadřuje nikoliv co věc je, nýbrž nějakou její vlastnost. A to vlastnost buď nutnou nebo nikoliv nutnou, tedy nahodilou.
pokud nutnou: pak se jedná o ATRIBUT (smrtelný; umějící štěkat)
Poznámka: Ve středověké logice se namísto atributu uvádí jako čtvrté predikabile proprium; nicméně pojem propria je užší než pojem atributu: proprium vyjadřuje vlastnost, která je pro subjekt nejen nutná, ale navíc výlučná, tj. mají ji pouze příslušníci daného druhu (latinsky „proprium“ znamená „vlastní“, tj. to, co mám pouze já, co nepatří ostatním). Použití termínu proprium ve smyslu atributu by bylo možné tolerovat, pokud připustíme, že mohou existovat i „generická“ propria, tj. vlastnosti, které mají nutně a výlučně příslušníci daného rodu. Tak by každý atribut byl zároveň propriem: ne sice vždy specifickým (propriem nějakého druhu), ale vždy alespoň generickým (propriem nějakého rodu) (Fuchs I.3.3.1).
pokud nahodilou, jedná se o LOGICKÝ AKCIDENT (spravedlivý; drahý)
Vztahy mezi esenciálními predikáty
(Fuchs I.3.2.1)
- rod je nadřazen druhu, druh je podřazen rodu
- z obsahového hlediska druh=rod+diference (ovšem druh obsahuje rod a diferenci nerozlišeně: pokud druh rozlišíme na rod a diferenci, získáme esenciální definici daného jsoucna (Př.: člověk ( živočich rozumový) – viz níže)
- Nejvyšší rody se nazývají kategorie (Fuchs I.3.4; Sousedík II.1.1§2; Sousedík S. předn. 9)
- podle Aristotela je jich 10:
- substance (člověk; zlato)
- 9 akcidentálních kategorií: kvalita (červený), kvantita (pěticentimetrový), vztah (podobný), činnost (ohřívající), trpnost (ohřívaný), místo ((jsoucí) v Praze), poloha (ležící), čas (včerejší), habitus (=„míti“) (oblečený).
- Jiní se domnívají, že nejvyšší rod je jen jeden: jsoucno
Vloženo: 25.06.2010
Velikost: 407,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu KSV/0860 - Logika a metodologie vědy
Reference vyučujících předmětu KSV/0860 - Logika a metodologie vědy
Podobné materiály
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - Logika, zápisky
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - Logika, zápisky
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika, vypracovaný test, skup. B
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika, vypracovaný test, skup. A
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
Copyright 2024 unium.cz