- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálFormální Logika
Aristotelsko-scholastická logika
Abstrakt z přednášek
(pracovní verze – poslední aktualizace: 31.1.2005)
Mgr. Lukáš Novák
OBSAH
––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––-
1. Úvod do logiky 2
1.1 Historie logiky 2
1.2 Povaha logiky 3
1.3 Předpoklady aristotelsko-scholastického pojetí logiky 4
2. Pojem 4
2.1 Pojem pojmu 5
2.2 Vlastnosti pojmu 6
2.3 Vztahy pojmů11
2.4 Dělení a typy pojmů13
3. Definice17
4. Dělení19
5. Soud21
5.1 Vstupní úvaha – cesta k pojmu soudu21
5.2 Vlastnosti a dělení soudů24
5.3 Logický čtverec26
6. Bezprostřední vyvozování (illace)27
6.1 Přechody v logickém čtverci27
6.2 Vlastní illace28
7. Usuzování a argumentace30
7.1 Úvod do nauky o usuzování30
7.2 Sylogismus31
7.3 Úsudek z přímého na nepřímé (a recto ad obliquum)37
7.4 Úsudky ze složených soudů38
7.5 Důkaz sporem42
8. Technika racionálního diskursu42
8.1 Protiargumentace43
8.2 Racionální diskurs a jeho meze46
––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––-
Modře jsou uváděny příklady.
Červeně jsou uváděny definice a důležité body.
Hnědě jsou uváděny odkazy literaturu (podle kapitol, podkapitol, atd.), kde lze k tématu nalézt další informace.
Plné údaje o zkráceně uváděné literatuře
Zkratka
Plné údaje
Fuchs
Jiří Fuchs: Úvod do filosofie. 1. Filosofická logika, Krystal, Praha 1993, část "Filosofická logika" (str.45-191).
Fuchs*
Jiří Fuchs: Úvod do filosofie. 1. Filosofická logika, Krystal, Praha 1993, část "Úvod do filosofie" (str.3-39).
Cmorej
Pavel Cmorej: Úvod do logické syntaxe a sémantiky, Triton, Praha 2002
Sousedík
Prokop Sousedík: Logika pro studenty humanitních oborů, Vyšehrad Praha 2001
Kolář
Petr Kolář: Argumenty filosofické logiky, Filosofia, Praha 1999, hlava I (str.23-84).
Sousedík S.
Stanislav Sousedík: Jsoucno a bytí. Úvod do četby sv. Tomáše Akvinského. Křesťanská akademie Praha 1992
1. ÚVOD do logiky
1.1 Historie logiky
(Sousedík II)
1.1.1 Antická logika
i) Počátky: Sókratés (hledání definic), Platón (první pokusy o systematické použití argumentace jako filosofické metody (dialektika), pokus o systematickou metodu definování (diairesis kai synagógé) (Sousedík II.1.3)
ii) Aristotelés: „zakladatel logiky“, teorie pojmu, soudu, kategorického sylogismu, tj. úsudku ze dvou jednoduchých subjekt-predikátových (=kategorických) soudů na třetí (Každý člověk je smrtelný; Sókratés je člověk; tedy Sókratés je smrtelný). Jeho logické dílo (korpus „Organon“) stálo v základech logiky až do vzniku moderní logiky koncem 19. století. (Sousedík II.1.1)
iii) Megarsko-stoická škola: druhý proud vedle školy peripatetické (=aristotelské), předmětem zkoumání na rozdíl od Aristotela výroková logika, tj. úsudky na základě výroků složených výrokovými spojkami: Jestliže prší, je mokro; prší; tedy je mokro.
(Sousedík II.1.2)
1.1.2 Scholastická logika
(Sousedík II.1.3§4, II.2; Sousedík S. předn.8)
- pokračování a rozvíjení antického dědictví:
- cca 6.-13. století: seznamuje se s aristotelským a megarsko-stoickým dědictvím
- od 13. stol.: vlastní tvůrčí rozvíjení logiky vede k vytvoření hluboce propracovaného a jemného nástroje, stojícího v základech scholastického pojetí vědy, .
- tento vývoj trvá nepřerušeně až asi do konce 17. století, kdy se scholastika jako taková začíná rozpadat vlivem působení vznikající novověké filosofie. Scholastická logika upadá v zapomnění.
1.1.3 Novověká logika (tzv. tradiční logika)
(Sousedík II.3)
- období úpadku logiky
- vzniká v rámci novověké filosofie; uchovává základní fragmenty aristotelské logiky
- dominantní vliv: logika Port Royal (A. Arnauld, P. Nicol)
- psychologismus: redukce objektivních logických vztahů na subjektivní psychologické zákonitosti.
- Výjimka: geniální dílo G.W. Leibnize (Sousedík II.3§1-2): Pokus o syntézu scholastické i novověké tradice; snaha vytvořit univerzální formální kalkul, umožňující po vzoru matematiky mechanické vyvozování a ověřování argumentů. Předchůdce moderní formální logiky.
1.1.4 Moderní logika
(Sousedík II.4; Kolář I)
- vzniká v 19. století s díly G. Boola, F. De Morgana a především Gottloba Fregeho
- základní idea: odstranit psychologismus vládnoucí v novověké logice ( logika chápána jako záležitost jazyka, nikoliv myšlení.
- logika rozvíjena především ve spojení s matematikou a pro matematické účely
- důraz na formalizaci: překlad výroků do formálních jazyků, snaha postihnout pravidla vyplývání syntaktickými odvozovacími pravidly.
1.2 Povaha logiky
(Kolář I.1-2; Sousedík I. str.13-14; Sousedík II.1.3, Fuchs* I.1-I.2)
2 stanoviska:
a) Logika je umění, nástroj skutečných věd, „organon“: Aristotelés, Boëthius) (Sousedík II.1.1)
b) Logika je věda: megarsko-stoická škola (Sousedík II.1.2)
jaký je její (formální) předmět? Různé názory:
- lekton („to řečené“, objektivní abstraktní význam řeči): stoikové (Sousedík II.1.3§3)
- druhé intence (pojmy pojmů, na rozdíl od pojmů věcí: rod, druh, subjekt, predikát…(Fuchs I.1.3.2)): vlivné středověké pojetí (Sousedík S. předn.8)
- správnost myšlení: Aristotelem inspirované tradiční pojetí (v různých verzích)
- vztah vyplývání: moderní pojetí (Kolář I.1; Sousedík I.1)
Obě stanoviska na povahu logiky se však nevylučují.
Vyplývání: (Sousedík I.4; Kolář I.1)
Vyplývání je vztah mezi posloupností tvrzení zvaných premisy a jiným tvrzením, zvaným závěr, spočívající v tom, že není možné, aby byly všechny premisy pravdivé a závěr nepravdivý.
- jedná se o vztah objektivně daný, nikoliv subjektivní
- tvrzením zde prozatím míníme cokoliv, co může nabývat pravdivostní hodnoty (být pravdivé či nepravdivé).
- v různých pojetích logiky jsou za nositele pravdivostní hodnoty pokládány různé věci: soud (mentální entita): scholastická a novověká logika; věta (jazyková entita): nominalističtí moderní logikové (A. Tarski apod.), propozice („abstraktní entita“, význam věty, často modelovaný jako funkce): B. Russel, Wittgenstein, P. Tichý, P. Materna, P. Kolář…; promluva (událost proslovení nějaké věty): J.L. Austin; přesvědčení: B. Russel; atd. (Kolář I.1)
( Různé názory na to, co je materiálním předmětem logiky (tj. čeho se vlastně týkají specificky logické vztahy a zákonitosti, které logika zkoumá).
2 základní stanoviska:
a) Materiálním předmětem logiky je myšlení (Fuchs* I.1-I.2; Fuchs I.1.1, I.5.1)
- tradiční stanovisko aristotelsko-scholastické tradice, převzaté novověkou logikou
b) Materiálním předmětem logiky je jazyk (Cmorej 1.1-1.5; Sousedík I.1)
- převládající stanovisko moderní logiky, mnoho různých verzí
1.3. Předpoklady aristotelsko-scholastického pojetí logiky
a) realistické a objektivistické pojetí poznání
- existuje realita nezávislá na našem poznání a myšlení – naše myšlení realitu nevytváří,
- tato realita je sama v sobě nějak určitá a strukturovaná; tuto strukturu do reality naše poznání nevnáší, nýbrž je rysem reality samé.
- realitu můžeme bezprostředně poznávat, tj. svými schopnostmi vystihovat její strukturu: nepoznáváme jenom stavy našich poznávacích schopností, pouze naše vlastní myšlenky apod., nýbrž realitu samu.
b) pojetí myšlení jako svébytné poznávací činnosti
- když poznáváme svět, činíme tak různými poznávacími schopnostmi. Jsou schopnosti, které postihují věci v jejich konkrétnosti a nahodilosti: to jsou smysly. Kromě toho máme schopnost, která postihuje nutné a obecné vlastnosti skutečnosti: rozum. Rozumové poznání se podstatně liší od smyslového, nelze na něj redukovat (např. nelze redukovat pojmy na představy).
- Myšlení je poznávací činnost rozumu obecně.
- konkrétně tradice rozlišuje 3 její hlavní složky či prostě 3 činnosti rozumu:
ČINNOST
(
VÝSLEDEK
jednoduchá aprehenze = pojmotvorba
(
pojem
souzení
(
soud
usuzování
(
úsudek
2. POJEM
(Fuchs I.1)
2.1 Pojem pojmu
- Pojem je určitý nejjednodušší prvek myšlení: je to akt našeho rozumu: a to akt v širokém slova smyslu poznávací: přesněji akt, který nám pro myšlení zpřítomňuje nějakou část skutečnosti. Má tedy povahu znaku – to, co zpřítomňuje (dává poznat) něco jiného, je totiž znak.
porovnání s jinými znaky: například se slovem (Fuchs I.5.2)
slovo: konvenční znak ( pojem: přirozený znak
- na rozdíl např. od slova je pojem nutně, svojí povahou svázán s tím, co označuje: jakožto poznávací akt je pojem specifikován a definován právě tím, co reprezentuje, zpřítomňuje: jeho povaha je určena jeho předmětem.
- jiné příklady přirozených znaků:
- představa, fotografie, kouř z ohně, hluk motoru
- jiné příklady konvenčních znaků:
- znak morseovky, dopravní značka, číslice
slovo: instrumentální znak ( pojem: formální znak
- instrumentální znak musí být sám poznán, aby mohl dát poznat to, co označuje.
- formální znak nikoliv: prvotně reprezentuje (tj. zpřítomňuje, dává poznat) svůj předmět, a teprve druhotně sám sebe.
- příklady instrumentálních znaků:
- fotografie, dopravní značka
- příklady formálních znaků
- pojem, představa
Jak se liší představa a pojem?
- představa není něčím, co je svázáno s rozumem, nýbrž se smyslovostí: není obecná a abstraktní, ale individuální a konkrétní: pojem červené se dá predikovat o všech červených věcech, ale představa červené je vždy představa určité konkrétní červené věci či plochy, skvrny apod.
- Pojem je tedy znakem přirozeným a formálním.
- Proč nemůže být pojem instrumentální znak (jak si to představovalo mnoho novověkých filosofů)?
- Protože kdyby byl pojem instrumentálním znakem, tak by nám nikdy nemohl zpřítomnit, tj. dát poznat svůj předmět. To se ukazuje v následující úvaze (důkaz pomocí reductio ad absurdum):
K tomu, aby nám ho mohl zpřítomnit, by totiž musel být (jsa instrumentálním znakem) nejprve poznán, tj. zpřítomněn jiným pojmem. Ale tento jiný pojem, aby mohl zpřítomňovat, by opět nejprve musel být poznán, protože by byl také instrumentálním znakem. A tak by bylo třeba třetího pojmu – a tak dále až do nekonečna. Potřebovali bychom tedy nekonečný počet pojmů na to, abychom poznali jeden jediný předmět – ale náš rozum není schopen nekonečného počtu aktů. To, že myslíme a že pomocí pojmů uchopujeme skutečnost, je tedy známkou toho, že nám pojmy zpřítomňují své předměty přímo, tj. jakožto znaky formální, nikoliv instrumentální.
2.2 Vlastnosti pojmu
2.2.1 Předmět pojmu
(Fuchs I.1.3)
- Každý pojem je pojmem něčeho: něco pro naše myšlení zpřítomňuje. Toto něco je předmět pojmu. Předmět pojmu je tedy to, co je pojem zpřítomněno. Každý pojem lze pravdivě predikovat o všech jeho předmětech, a pouze o nich. Mít předmět náleží k esenci (bytostné povaze) pojmu.
- Za předměty pojmu budeme považovat buď pouze vše skutečné, o čem lze pojem predikovat, obecně však vše možné, o čem lze pojem predikovat. To, že každý pojem má nějaký předmět, tedy neznamená, že je tento předmět skutečný, aktuálně existující.
- Předměty pojmu nemusí být reálná jsoucna, tj. taková, která mohou existovat v realitě, nýbrž i jsoucna pouze pomyslná, intencionální: tj. taková, která mohou existovat pouze jako předměty myšlení (druhá odmocnina z -1; kulatý čtverec; specifická diference; slepota) (srov. Fuchs I.1.3.2).
- V určitém smyslu lze říci, že předmět mají i pojmy sporné: jejich předměty však nenáleží do oboru možného, a nelze ani smysluplně říci, že se sporné pojmy pravdivě predikují o svých předmětech: neboť kritériem pravdivosti je identita předmětu, avšak právě identitu sporné předměty postrádají.
2.2.2 Formální ( materiální předmět pojmu
(Fuchs I.1.3)
- Žádný pojem nevystihuje svůj předmět dokonale
( existuje rozdíl mezi předmětem v celku a aspektem, v němž je vystižen pojmem.
- předmět se vším, co mu reálně náleží = materiální předmět pojmu
- jakoby „materiál“, látka, kterou poznáváme
- to, co je na předmětu vystiženo = formální předmět pojmu
- jakoby forma, kterou na materiálním předmětu vystihujeme, aspekt, co do kterého je materiální předmět poznán: někdy se hovoří o metafyzické části předmětu.
- Formální předmět je to, co je pojmem vystihujeme bezprostředně, materiální předmět je vystižen zprostředkovaně, prostřednictvím formálního předmětu.
POJEM
FORMÁLNÍ PŘEDMĚT
MATERIÁLNÍ PŘEDMĚT
současný prezident ČR
Klausova současná prezidentská funkce
Václav Klaus
červený
každá červená věc po stránce své barvy
Každá červená věc
Právě formální předmět je to, co specifikuje každý pojem a co je důvodem jeho odlišnosti od ostatních pojmů.
Distinkci (rozdíl) mezi formálním a materiálním předmětem lze provést i v jiných oblastech, ne jen u předmětu pojmu. Rozlišujeme například formální a materiální předmět vědy (např. filosofická a biologická antropologie sdílí svůj materiální předmět (člověka), ale liší se formálním předmětem (každá zkoumá člověka z jiné stránky: filosofická antropologie po stránce jeho metafyzické přirozenosti, biologická antropologie nakolik je organismem), nebo formální a materiální předmět poznávací mohutnosti – např. smyslu (formálním předmětem zraku je barva; materiálním předmětem je vše, co je barevné).
2.2.3 Formální pojem vs. objektivní pojem, abstrakce
2.2.3.1 Formální pojem
- Chápeme-li pojem jako akt rozumu, který něco zpřítomňuje, tj. tak, jak jsme pojem výše definovali a jak jsme o něm doposud hovořili, máme na mysli v přesném slova smyslu to, čemu tradice říká pojem formální.
- proč formální? Protože takový akt je určitou formou v našem rozumu, je to jakási naše „mentální modifikace“, podobně jako například běh je určitá forma či modifikace našeho těla. Technicky aristotelsky řečeno, formální pojem je akcident či akcidentální forma našeho rozumu.
Formální pojem je tedy akt, který nám pro myšlení zpřítomňuje nějakou část skutečnosti.
2.2.3.2 Objektivní pojem
- Protějškem formálního pojmu je pojem objektivní. Objektivním pojmem nazývá aristotelská tradice formální předmět materiálního pojmu, nakolik je zpřítomněn v myšlení.
Pochopení toho, co realistická logika míní objektivním pojmem,
je důležitým předpokladem porozumění této logice,
proto věnujme následujícímu výkladu o objektivním pojmu zvýšenou pozornost.
Důvodem, proč rozlišujeme formální předmět pojmu a objektivní pojem je fakt, že předměty, které uchopujeme pojmy, nepoznáváme přesně tak, jak existují ve skutečnosti: předměty totiž v poznání získávají určité vlastnosti, které ve skutečnosti nemají. Je tomu tak proto, že rozum je poznávací schopnost („mohutnost“), která vyžaduje, aby jí byl předmět, který poznává, přiměřený. Rozum je schopnost, která poznává obecné a abstraktní; reálně existující předměty jsou však individuální a konkrétní; proto, aby rozum mohl nějaký takový přemět poznat, musí si jej určitým způsobem „upravit“ – zbavit jej individuality a konkrétnosti a dodat mu charakter obecnosti a abstraktnosti (a ještě některé další vlastnosti, které z toho vyplývají, jako například predikovatelnost, rozčleněnost ve znaky – ty však nechme prozatím stranou). Tento proces „adaptace“ předmětu se nazývá abstrakce, přesněji totální abstrakce (viz 2.4.1). Objektivní pojem je výsledek abstrakce.
V čem přesně proces abstrakce spočívá? Neformálně si jej můžeme představit jako činnost rozumu, jíž přihlíží k jedné stránce věci (materiálního předmětu), zatímco jiné stránky ponechává stranou: ta stránka věci, k níž přihlédne, se stane jeho formálním předmětem. Ve skutečnosti je ovšem tato „stránka“ („metafyzická část“ materiálního předmětu, která se stává formálním předmětem) spojená, „srostlá“ (concreta od con-crescere „srůstat“) se všemi ostatními stránkami či metafyzickými částmi předmětu, především s jeho individualitou. Nemůžeme například udělat v člověku čáru a rozdělit jej na část „živočich“ a část „rozumový“. Abstrakce spočívá v tom, že je tato „metafyzická část“ jakoby „vyproštěna“, „vytažena“ (abs-trahere) a „oddělena“ od ostatních částí – tím se stane abstraktní – a především od individuality – tím se stane obecnou. Jinými slovy, tato „stránka“ věci se stane objektivním pojmem.
Toto oddělení či vyproštění, v němž abstrakce spočívá, není ovšem oddělením či vyproštěním reálným, nýbrž pouze intencionálním, pomyslným. Předmět se nezmění ve své reálné existenci, ale pouze nakolik je poznán, nakolik je myšlen, nakolik se stává předmětem pojmu – nakolik získává existenci intencionální.
Proto ani rozdíl mezi formálním předmětem a objektivním pojmem není reálný, nýbrž pouze intencionální, pomyslný. Reálně jsou předmět a objektivní pojem TOTOŽNÉ.
Jestliže je abstrakce pouze jakousi změnou pomyslnou, intencionální, pak i vlastnosti, které předmět díky abstrakci získává, tj. především obecnost a abstraktnost, jsou pouze pomyslné.
Z toho vypývá, že i samotný objektivní pojem nakolik je objektivním pojmem neexistuje reálně, nýbrž pouze intencionálně, pomyslně.
Jinými slovy, abstrakcí nevznikne nějaká nová reálná věc, ale pouze cosi myšleného. Kdyby totiž byl objektivní pojem reálným jsoucnem, a tudíž by byl něčím, co je reálně obecné a abstraktní, nikdy by nemohl být reálně totožný s něčím, co je reálně individuální a konkrétní.
- Jaký je tedy rozdíl mezi formálním předmětem pojmu a objektivním pojmem?
- formální předmět je aspekt materiálního předmětu, uvažovaný tak, jak reálně je, ve spojení se všemi ostatními stránkami materiálního předmětu.
- objektivní pojem je tentýž aspekt materiálního předmětu uvažovaný jakožto jsoucí intencionálně, pomyslně, tj. jakožto zpřítomněný v myšlení, jakožto poznaný myšlením, jakožto myšlený (toto vše znamená jinými slovy totéž) – tj. ve stavu separace od ostatních stránek předmětu, v němž se nalézá díky úkonu abstrakce.
- Z řečeného vyplývá, že objektivní pojem není nějaký „odraz“ nebo „obrázek“ předmětu v myšlení, nýbrž že je to předmět sám, nakolik je po určité stránce (totiž po té stránce, která je formálním předmětem daného pojmu) vystižen pojmem.
Jinými slovy, předměty samy (a nikoliv jejich obrazy) vstupují do našeho poznání, byť určitým modifikovaným způsobem. Nepoznáváme své pojmy, nýbrž předměty samotné. Přesněji řečeno, tím, že poznáváme objektivní pojem, poznáváme zároveň předmět: objektivní pojem není totiž nic jiného, než předmět, který vstoupil do myšlení.
Reálná identita objektivního pojmu a předmětu je rovněž důvodem, proč lze při predikaci objektivní pojem s reálným předmětem ztotožňovat.
- Jaký je vztah objektivního a formálního pojmu?
Objektivní a formální pojem se liší jako akt a jeho předmět: objektivní pojem je bezprostředním předmětem formálního pojmu, je to to, co formální pojem specifikuje (dává mu určitost). Je-li formální pojem akt myšlení, pak objektivní pojem je to, co je tímto aktem myšleno, nakolik je to myšleno.
Přesnější určení povahy vzájemného vztahu formálního a objektivního pojmu přesahuje rámec těchto skript
2.2.4 Obsah pojmu
(Fuchs I.1.4)
- Obsah pojmu je nejpodstatnější a určující charakteristika pojmu: to, co dává pojmu jeho identitu.
- Obsah pojmu je to, co má objektivní pojem společného s předmětem pojmu.
Při výkladu o objektivním pojmu jsme si řekli, že objektivní pojem procesem abstrakce, jímž vzniká, získává některé vlastnosti, jimiž se liší od předmětu pojmu.
Všechno ostatní, tj. vlastnosti, které nevznikly procesem abstrakce,jinými slovy to, co si objektivní pojem „přinesl“ z reality, tvoří obsah pojmu.
- Obsah pojmu je tedy „uskutečněn“ jakoby na dvou místech: v objektivním pojmu a v materiálním předmětu pojmu (zde ho nazýváme formálním předmětem pojmu) Ve skutečnosti však víme, že to žádná „dvě místa“ nejsou, protože ve skutečnosti, reálně, je objektivní pojem s předmětem totožný.
- Na každém z těchto „míst“, nebo lépe v každém z těchto stavů, doprovázejí pojmový obsah jisté vlastnosti:
- v realitě, tj. v reálném předmětu, je pojmový obsah konkrétní – „srostlý“ s ostatními stránkami předmětu, a díky srostlosti s individualitou rovněž individu
Vloženo: 25.06.2010
Velikost: 407,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu KSV/0860 - Logika a metodologie vědy
Reference vyučujících předmětu KSV/0860 - Logika a metodologie vědy
Podobné materiály
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - Logika, zápisky
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - Logika, zápisky
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika, vypracovaný test, skup. B
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika, vypracovaný test, skup. A
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
- KSV/0860 - Logika a metodologie vědy - logika
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: