- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálLogika
předmětem logiky je řeč
logika je formální disciplína nezajímá nás obsah
subjekt a predikát pochází od Platóna
proměnná pochází od Aristotela
Etimologie slova logika
etimologie = původ slova
řecké slovo
logos = slovo, řeč (- jinak také mytos = bájné vyprávění, epos = vyprávění)
logos souvisí s důvodem (proč?), jde o argumentaci (zdůvodnění)
má předmět
Argument – základní jednotka
T1
T2
.- Tvrzení = předpoklady (= premisy) => z nic vyplývá závěr (= konkluze)
.
Tn
argument správný (= závěr vyplývá z premis)
nesprávný (= závěr nevyplývá z premis)
formální logika (- má strukturu, tvar), obsah logiky (- něčeho chceme dosáhnout)
argument se skládá z premis a závěru, to jsou výroky (- pravda; nepravda)
argument má dvě části: obsah (- to o čem argument pojednává) a formu (- způsob dokazování záležitosti
logika zajímá pouze forma argumentu, obsah ho nezajímá (abstrahuje od obsahu)
zakladatelem logiky je Aristoteles, uvědomil si, že základní jednotkou řeči je výrok (věta)- zaměřujeme se na věty oznamovací, zajímá nás základní prvek, takže jednoduché věty (- jednoduchý výrok)
jednoduchý výrok př.: Sokrates je smrtelný
Aristoteles je filosof
UL je krásné město
Sokrates běží
už Platón si uvědomil, že tyto jednoduché výroky mají něco společného (= vždy se spojuje něco s něčím -> Sokrates se smrtelností, atd...)
všechny jednoduché výroky mají tři části
SOKRATES JE SMRTELNÝ
(subjekt) (spona, kopule) (predikát)
druhý objev je čistě Aristotelův, je že potřebujeme jakýsi technický prostředek -> S je P, X je Y,... S, P, X, Y, … = proměnná = písmeno, které označuje věc určitého druhu, není však řečeno kterou
S P
př.: každý člověk, je smrtelný
a S
Sokrates je člověk
a P
Sokrates je smrtelný
formální stránka: Každé S je P
a je S
a je P
S: proměnná za obecné pojmy (př.: zvířata, živočich, člověk,....atd.)
a: proměnná za konkrétní individua (př.: Sokrates, Hitler,.....atd.)
P: proměnná za obecné pojmy
S P
př.: Každý Němec je Bavor
a S
Antonín Dvořák je Němec
a P
Antonín Dvořák je Bavor
Každé S je P
a je S => správný argument (ne pravdivý)
s je P
po formální stránce jsou oba argumenty stejné
Sémiotika
z řeckého séma = znamení
sémiotika – jazyk jako systém
dříve v lékařství symptologie (= z určitých znamení určíme diagnózu)
pak přešla sémiotika do jazykovědy => jazyk jako soubor určitých znamení nebo znaků
jazyk = soustava (=systém) znaků
znak (slovo, věta) – něco označuje (vtah mezi znakem a označovanou věcí)
jsou i vztahy mezi jednotlivými znaky
ZNAK sémantika = nauka o významu; vztah výraz - označení, jde o význam (- ve slovnících)
syntax = nauka o skladbě; vztah znak- znak
vztah mluvčí (= kontext) – výraz (př.: Ty vole! Vůl = vykastrovaný býk)
pragmatické zkoumání
řeč nás v závislosti na kontextu nezajímá, v logice postupujeme pouze buď ze sémantického nebo syntaktického hlediska
Vyplývání
T1, T2, T3,... Tn – něco vyjadřuje
obsahuje klíčovou informaci
metaforická definice: závěr vyplývá z premis tehdy a jen tehdy, když v tom co vyjadřují premisy je obsaženo to, co vyjadřuje závěr
závěr vyplývá z premis tehdy a jen tehdy, když není možné, aby když jsou premisy pravdivé, byl závěr nepravdivý
význam výroku = pravdivostní podmínky (chápeme podmínky pravdivosti výroku)
sémantické definice vyplývání: závěr vyplývá z premis tehdy a jen tehdy, když za podmínek, za nichž jsou pravdivé premisy je pravdivý i závěr
syntaktická metaforická definice vyplývání: závěr vyplývá z premis tehdy a jen tehdy, když struktura, čí forma závěru je určitým způsobem obsažena v struktuře, či formě premis
vědecká definice: struktura závěru je obsažena ve struktuře premis tehdy a jen tehdy, když existují pravidla pomocí nichž lze struktury premis vytvořit strukturu závěru
S P
př.: Žádný pes není kočka
P S
Žádná kočka není pes
sémantická definice: Žádné S není P
Žádné P není S
P1 : Žádné A není P Žádné P není A
1.) Žádné S není P
2.) Žádné P není S
cvičení sémantické definice vyplývání:
Každé S je P S
a je S P
a je P a
S P
Každý člověk je smrtelný forma: Každé S je P
a P a je P
Sokrates je smrtelný a je S
a S
Sokrates je člověk P S
a
může dojít k tomu, že premisy jsou pravdivé a závěr nepravdivý a tak to může být i: P a
S
metoda protipříkladem:
Každý Čech je smrtelný pravda
Sokrates je smrtelný pravda => nesprávný argument
Sokrates je Čech nepravda
Každé M je PKaždý pes je zvíře
Každé S je M Každý labrador je pes => správný argument
Každé S je P Každý labrador je zvíře
Každé M je P Každý člověk je savec
Některá S jsou M Některý živočich je člověk
Některá S jsou P Některý živočich je savec
P M
S
graf děláme jen z pravdivostních podmínek premis
M P
Žádný pták není savecŽádné M není P
S MNěkterá S jsou M
Některá zvířata jsou ptáciNěkterá S nejsou P
S P
Některá zvířata nejsou savci P
M S
HISTORIE LOGIKY
členíme do čtyř etap: 1.) Antická logika – objevitel Aristoteles => velký rozvoj
2.) Středověká logika – Scholastická, období rozkvětu
3.) Novověká logika – úpadek logiky
4.) Matematická logika – 19. stol.- rozkvět, změna, zakladatel této logiky je Gotlok Fräge
logiku vymysleli filosofové
v 19. století a 20. století se začala logika trochu odpoutávat od filosofie a začala koketovat s matematikou
ANTICKÁ LOGIKA
člení se do tří období:
1.) Přípravné
nutnou podmínkou vzniku logiky je systematické používání argumentační schopnosti
můžeme ztotožnit s Předsokraty, Sofisty, Platónem -> začali argumentovat
logika ve filosofických školách, v politice (Sofisté – cílem bylo naučit politiky přesvědčit lidi, to se nelíbilo filosofům), v matematice, geometrii (př. Eukleides -> Eukleidovská geometrie)
systematicky používal argumentační schémata i Zenón z Eleje
2.) Zlaté období (hlaní)
zakladatel logiky je Aristoteles
Megarsko-stoická škola
3.) Období komentátorů
nepřišli s ničím podstatným, pouze komentovali spisy svých předchůdců (př.: Galénos – římský lékař, studoval Aristotelovo pojetí vědy, pokusil se jako první udělat z medicíny vědu; Porfírios – komentoval Aristotelovy kategorie, otevřel diskuzi o povaze universálií; Boetius – 6.stol. po Kristu, hovoří se o něm jako o posledním Římanovi a prvním Scholastikovi, působí jako prostředník pro obě rozdílné kultury a předložil Aristotelovo dílo do latiny, vytvořil naši současnou vědeckou ferminologii)
ARISTOTELES
zakladatel logiky
nejslavnější spis je Metafyzika
napsal i Politiku, Organon
Organon – termín nepochází od Aristotela, ale od Andronika Rotského, ten vydával Aristotelovy spisy, i název Metafyzika od něj pochází
Organon = nástroj
zdá se, že Aristoteles považoval logiku za nástroj vědy
má 6 spisů – řazení není chronologické
1.) Kategorie => o pojmech
2.) O vyjadřování => výrok (soud)- vytvářejí určitý logický celek
3.) První analytiky => argument (úsudek) = sylogismus
4.) druhé analytiky => Aristotelovo pojetí vědy, využívají se zde logické poznatky
5.) Topiky => dialektické sylogismy = mají pouze pravděpodobné premisy
6.) O sofistických důkazech
Aristotelovo pojetí vědy je deduktivní (= odvozovat) => ve vědě bych měl na prvním místě odvozovat
princip = arché = pralátka => že z principu všechno vyplývá, měl by být samozřejmý, evidentní => nedokazuje (axiomy se nedokazují)
pokud bychom chtěli vše dokázat, skončíme ve skepticismu
cesta od arché k důsledkům je pomocí apodiktických sylogismů = premisy, se kterými sylogismy pracují jsou jisté, jsou založené na principech
dialektické sylogismy vznikají v dialogu (př.: Platónovy dialogy)
POJEM:
příklady pojmů: živočich, člověk, pták (= obecné termíny)
není pojem: Sokrates, nejvyšší hora (= singulární termíny)
to co může být jen subjekt
vlastní jména
pojem obecnost
obsah => vyjadřujeme pomocí definice
např.: člověk: = živočich rozumový
zpochybnění definice: a) definice může být příliš široká (př. Člověk = živý tvor)
b) definice může být příliš úzká (př.: člověk: = občan ČR)
KATEGORIE
Aristotelovi jde o to, aby uvedl nejvyšší pojmy, do kterých patří všechny věci, co existují
JSOUCNO
SUBSTANCE KVANTITA KVALITA VZTAH
(= podstata)
akcident (je jich devět)
substance = jsoucno o sobě
akcident = jsoucno na jiném
jsoucno o sobě: např. Já
jsoucno na jiném: např. Barva kůže, výška (kdyby neexistovalo Já, tak nejsou akcidenty)
akcident závisí na substanci
substance 1. substance (konkrétní (= srostlice látky a formy) živá bytost, rostlina)
2. substance (takové vymezení 1. substance, které když ta substance ztratí, přestane být sama sebou, např. Živočišnost, lidství,...)
dělení substance:
tzv. Porfírův strom
SUBSTANCE
JEDNODUCHÁ SLOŽENÁ - druhový rozdíl
(- př. Duchovní bytosti – ďábel, anděl, inteligence -> nemají tělo)
TĚLESA - druh, rod
ŽIVÁ NEŽIVÁ - druhový rozdíl
ŽIVOK - druh, rod
SMYSLOVÝ NESMYSLOVÝ - druhový rozdíl
ŽIVOČICH - druh, rod
ROZUMOVÝ NEROZUMOVÝ - druhový rozdíl
ČLOVĚK ZVÍŘE poslední druh, rod
individualita
takhle rozpracované to nalezneme až v období komentátorů (Porfírios to takhle krásně rozpracoval)
tento myšlenkový proces je proces dělení
Co všechno je v pojmu člověk obsaženo? - půjdu po tom stromě nahoru, budu pojem rozkládat => analýza
směrem dolů obecnost pojmů klesá
směrem dolů obsahovost stoupá
Jak tvoříme definici jednotlivých druhů? - uvedu bližší rod a druhový rozdíl
př.: LOVEC
začneme procesem dělení
lovec
rozumový nerozumový
člověk L predátor
predátor = definice: zvíře, které si obstarává potravu zabíjením jiných zvířat
člověk L = definice: člověk, který zabíjí divoce žijící zvířata pro uspokojení nějakých potřeb
VÝROK:
výroky jsou subjekt-predikátové
subjekt predikát příklad obecné nutné
1. substance
2. subsatnce
Václav Klauz je člověk.
ne
ano
2. substance
2. substance
Zvíře je živočich.
ano
ano
1. substance
akcident
Václav Havel je citlivý.
ne
ne
2. substance
akcident
Člověk je kuřák.
ano
ne
=> měli bychom se zabývat 2. substancí
SPIS O VYJADŘOVÁNÍ
Aristoteles se zabýval problematikou výroku
VĚTA
OZNAMOVACÍ TÁZACÍ ROZKAZOVACÍ PŘACÍ....atd.
VÝROK
SLOŽENÉ NESLOŽENÉ - složenými výroky se zabývá megarsko-stoická škola
Aristoteles se zabýval jednoduchými výroky a univerzálními výroky
JEDNODUCHÉ = subjekt-predikátové výroky
SINGULÁRNÍ TERMÍN NA MÍSTĚ SUBJEKTU OBECNÝ TERMÍN NA MÍSTĚ SUBJEKTU
SINGULÁRNÍ VÝROK UNIVERZÁLNÍ VÝROK
KLADNÉ kvalita ZÁPORNÉ
kvantita
VŠEM NĚKTERÝM VŠEM NĚKTERÝM
OBECNÉ ČÁSTEČNÉ OBECNÉ ČÁSTEČNÉ
Každý člověk je smrtelný. Někteří lidé jsou kuřáci. Žádný člověk není býk. Něktří lidé nejsou kuřáci.
Každé S je P Některá S jsou P Žádné S není P Některá S nejsou P
Scholastické zkratky
Vloženo: 25.06.2010
Velikost: 322,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu KSV/0860 - Logika a metodologie vědy
Reference vyučujících předmětu KSV/0860 - Logika a metodologie vědy
Podobné materiály
Copyright 2024 unium.cz