- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
konzervace
AKA06E - Výživa zvířat
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Ing. CSc. Boris Hučko
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálKonzervace.
Při zajišťování krmivové základny pro výživu skotu je nutné vycházet ze zabezpečení požadovaného množství konzervovaných objemných krmiv. Z hlediska racionální výživy je nutné tato konzervovaná objemná krmiva zajistit v dostatečném množství, vysoké kvalitě a struktuře nejen pro zimní období, ale i pro letní krmnou dávku. V zimním krmném období se jedná o krmiva energetická i bílkovinného charakteru, letní krmnou dávku složenou ze zelené píce je nutné doplnit siláží s vysokým obsahem energie. Z požadavku krmit objemná krmiva konzervovaná celoročně, vyplývá nutnost konzervovat 70 – 75 % vyráběných objemných krmiv.
Pro uchování krmiv se používá nejčastěji konzervace sušením a silážováním.
Konzervace sušením.
Sušení zelené píce je z nejčastější způsob její konzervace. Je to fyzikální proces, při kterém se z píce odpařuje voda. Zvyšováním sušiny dochází ke zvýšení turgoru (napětí buněk ) a buněčný obsah ( voda a živiny ) se stávají pro mikroorganismy nepřístupné. Zvýšení sušiny musí být nad 85%. Takto usušenou píci lze skladovat v suchu bez větších ztrát živin i několik let, klesá však její chutnost a snižují se dietetické vlastnosti sena.
Seno je pro přežvýkavce přirozeným krmivem, odpovídá všem fyziologickým požadavkům jejich trávení. Má příznivý vliv na trávicí pochody v bachoru, dietetickými účinky snižuje nepříznivý vliv méně kvalitních krmiv. Pro přežvýkavce je hlavním zdrojem vitamínu D, provitaminu ( ( karotenu ) A. Senem lze uhradit u přežvýkavců značnou část potřeby minerálních látek ( 50% ), energie i stravitelných bílkovin.
Cílem výroby kvalitního sena je zachování maximálního množství živin, vitamínů a dietetických vlastností. K naplnění tohoto cíle je nutné dodržet několik zásad:
Sklizeň v optimální zralosti pícnin.
Nejkvalitnější seno lze získat z píce sklízené v optimální fázi zralosti. U travních porostů je toto období na počátku metání ( objevení se květní laty ), u vojtěšky v období butonizace ( tvorba květních poupat ) a u jetele těsně před začátkem kvetení. Častým nedostatkem je pozdní sklizeň pícnin určených na výrobu sena ( čekání na vyšší výnos hmoty, vyšší sušinu ). U takovýchto porostů dochází k nárůstu obsahu vlákniny ( vláknina lignifikuje ) . Seno pozdě sklízené se vyznačuje nižší stravitelností živin, zhoršenou vysokým zastoupením vlákniny. Zároveň se zhoršuje jeho příjem zvířaty.
Rychlé zavadání – krátká doba sušení.
Rostlinní buňka po posečení nekončí život. Probíhají zde disimilační pochody – rostliny dýchají a přitom dochází k prodýchání živin a tím ke ztrátám. Jedná se o urychlené zavadán v prvé fázi, kdy dýchání se zastavuje až při sušině 50 – 60%. Je to podporováno obracením zavadající píce. Ztráty prodýcháním mohou dosáhnout až 5 –10% organické hmoty. Zamezit jim lze pouze zvýšením sušiny. Další ztráty mohou způsobit mikroorganismy. Jedná se o tzv. epifytní mikroflóru. K potlačení životních pochodů těchto bakterií dochází při sušině nad 35%. Při sušinách nad 60% dochází při obracení, svážení sena a celkové manipulaci se senem ke ztrátám odrolem, hlavně u jetelovin. Nejvíce se odrolují na živiny nejbohatší částečky rostlin – lístky. Dochází k snížení výživné hodnoty sena, především snížením obsahu stravitelných N – látek, ale i vitamínů a minerálních látek, současně se zvyšuje obsah vlákniny. Doba zavadání by neměla překročit 2 - 3 dny.
Způsoby výroby a skladování sena.
Klasický způsob dosoušení sena na poli.
Je zde velká závislost na počasí. V nepříznivých podmínkách dochází k vysokým ztrátám živin i vitamínů.
Aktivní dosoušení chladným nebo teplým vzduchem.
Seno lze naskladňovat při sušině okolo 60 % do výše 2,5 m na rošty v halových senících. Je nutné sledovat teplotu sena a relativní vlhkost vzduchu. Je důležité důkladné prosušení, aby nedošlo k vytvoření vlhkých ohnisek, která se mohou vznítit. Seno se vysušuje chladným nebo předehřátým vzduchem vháněným do podroštových prostor ventilátory. Činnost ventilátorů je ovládána čidly, hlídajícími teplotu a vlhkost dosoušeného sena.
Skladování sena v balících – válcových nebo hranatých.
Stále častěji se seno sklízí pomocí vysokotlakých lisů, kdy objemová hmotnost takto vyrobeného sena je 150 – 300 kg/m3, ( u volně loženého je 30 – 70 kg/m3 ). Seno se lisuje přímo na poli, balíky se naloží na návěs a odvezou pod přístřešek. Minimální požadovaná sušina musí být 80%. Při tomto způsobu výroby sena se obvykle používá konzervačních prostředků.
Dozrávání sena trvá 5 – 8 týdnů. Činností mikroorganismů a enzymů se stává seno aromatičtější a chutnější.
Horkovzdušné sušení na sušárnách.
Jedná se o velmi nákladný způsob konzervace. Má však své významné přednosti. Píci lze sušit v optimální vegetační fázi bez závislosti na počasí. Při sklizni vznikají minimální ztráty. U sklizených pícnin neprobíhají posklizňové oxidační procesy a s nimi spojené ztráty živin. Pro efektivní horkovzdušné sušení je nutné využívat pouze nejkvalitnější pícniny – víceleté jeteloviny, případně odpady cukrovarnického průmyslu. Úsušky lze použít do krmných směsí pro všechna zvířata. Pro horkovzdušné sušení se využívají sušárny roštové, pásové, bubnové,válcové a proudové.
Konzervace objemných krmiv silážováním.
Silážování čerstvé nebo zavadlé píce je biologický způsob konzervace, při kterém je část zkvasitelných sacharidů za nepřístupu vzduchu přeměněna pomocí bakterií na kyseliny, zejména kyselinu mléčnou, která má značné konzervační účinky. Konzervovaná hmota se okyseluje a pH je sníženo pod hranici, kdy ještě mohou probíhat mikrobiální a enzymatické rozkladné pochody. Senáž je adekvátní název pro siláž, která se připravuje ze zavadlé píce.
Pro optimální průběh fermentace je nutné vytvořit podmínky na základě znalostí biochemie a mikrobiologie. Výsledný produkt bude tím kvalitnější, čím více kyseliny mléčné ( na úkor ostatních kyselin ) se vytvoří a čím méně živin ( hlavně energie ) se při tomto procesu ztratí. Obecné principy silážování jsou známy, rovněž kvalita sklizňové techniky se neustále zlepšuje. Technologie silážování se zdokonaluje, jsou používány nové různé konzervační přípravky, přesto ne vždy se podaří vytvořit kvalitní siláž. Je to způsobeno velkou variabilitou obsahu živin pozitivně i negativně ovlivňujících silážování různých rostlinných materiálů a podmínkami při silážování.
Kvasné procesy při silážování jsou z velké části určovány složením mikroorganismů v zelené píci. Složení je závislé na mnoha faktorech ( druh píce, roční období, klimatické podmínky, znečištění, atd. ). Celkový počet zárodků epifytní mikroflóry se pohybuje v rozmezí 12 20 x 106 / g zelené hmoty. Z tohoto množství je pouze 300 mléčných bakterií. U většiny pícnin jsou počty bakterií mléčného kvašení nízké, a proto je třeba vytvořit optimální prostředí pro jejich rychlý rozvoj.
Rozdělení rostlin podle silážovatelnosti.
Pícniny, které obsahují více zkvasitelných cukrů a nízkou tlumivou kapacitu, jsou lehce silážovatelné, konzervují se po přímé sklizni. Hlavním zástupcem je kukuřice. Pícniny s vyšším obsahem N látek – polobílkovinné pícniny ( tráva, jetelotrávy ) jsou středně silážovatelné. Bílkovinná píce – vojtěška,
Vloženo: 26.06.2009
Velikost: 71,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu AKA06E - Výživa zvířat
Reference vyučujících předmětu AKA06E - Výživa zvířat
Reference vyučujícího Ing. CSc. Boris Hučko
Podobné materiály
Copyright 2024 unium.cz