WALDORSKÉ ŠKOLY; FILOSOFIE R. STEINERAWALDORSKÉ ŠKOLY; FILOSOFIE R. STEINERA

ní, které charakterizuje všechny přednosti a nedostatky dítěte, jeho pokroky i obtíže v uplynulém školním roce
specifikem je absence učebnic – jejich roli plní materiály, které si učitel sám, eventuelně ve spolupráci s kolegy vybírá nebo vytváří – knihy mohou být doplňkem (např. cvičebnice a atlasy), nikoli hlavním prostředkem výuky, neboť postrádají vztah ke konkrétní pedagogické situaci a svou strnulostí nevyhovují dynamickému postupu a momentálnímu stavu třídy
děti mají epochální sešity (zapisují si)
učitel
kladou se na něj vysoké nároky
požadavky: cit; vroucnost jeho přístupu k dětem; entuziasmus; iniciativa; láska; praktičnost atd.
učitele si představují jako umělce v oblasti výchovy, který svým jednáním a postojem odpovídá dětské individualitě
musí mít nejen dostatečnou inteligenci, ale také umělecké předpoklady, řemeslnou zručnost a smysl pro práci s dětmi a schopnost kontaktu s nimi
každý z nich se snaží pracovat tak, aby porozuměl záhadě člověka (vychází z antroposofie)
stálé vzdělávání – rozvoj je veden zejména k poznání člověka, k němuž přichází skrze poznání sama sebe – v základu vzato je pedagogika láska k člověka vyplývající z poznání člověka
musí být schopen rozeznat a vysvětlit vývojové kroky – posuny nebo stagnace, přičemž vychází ze studia lidského vývoje na bázi učení R. Steinera
stává se tak do značné míry architektem učebního plánu, jeho kompetence jsou v tomto ohledu mimořádně široké
od 1. do 8. ročníku vyučuje téměř všem předmětům třídní učitel (nejméně dvě hodiny denně) – měl by být univerzálním duchem, nikoli specialistou – stává se autoritou pro dítě, které v této fázi autoritu očekává a potřebuje
od 9. ročníku se mění styl vyučování tak, aby odpovídal vývojovému stupni žáků – místo třídního učitele nastupuje učitel – specialista v oboru, který ovládá díky důkladnému odbornému vysokoškolskému studiu – jeho hlavní úkol je být prostředníkem mezi třídou a školou, stýkat se s rodiči, odpovídat za specifické aktivity třídy a pomáhat při výběru povolání atd.
waldorfské školy u nás
po roce 1989 bylo novelizací školského zákona u nás umožněno zakládání waldorfských škol
někteří lidé v naší republice byli již řadu let dobře obeznámeni s waldorfskými školami v Evropě – vznikl Spolek přátel waldorfské pedagogiky a další občanské iniciativy – záhy po začátku tohoto pohybu se různé iniciativy sdružily v Koordinační radě pro waldorfskou pedagogiku
v podmínkách více či méně příznivých byly postupně založeny tyto
1990 – Písek; 1991 – Příbram, Ostrava; 1992 – Praha, Semily, Pardubice
souběžně vznikaly na různých místech waldorfské mateřské školy
v roce 1990 zahájila činnost Speciální v Praze, která na principech waldorfské pedagogiky pracuje s postiženými dětmi
v závěru roku 1996 byl schválen vlastní vzdělávací program "Waldorfská škola" ministerstvem školství ČR
v současné době funguje na principech waldorfské pedagogiky 11 škol základních a 18 škol mateřských
v českých waldorfských školách se pojetí otevřeného občanského společenství, v němž se každý může podílet na utváření věcí, které se ho týkají, také postupně prosadilo
jednotlivé školy mají své Rady nebo Spolky rodičů
existuje též České sdružení pro waldorfskou pedagogiku a Ústav pro svobodné alternativní školství při pedagogické fakultě v Ostravě
čtyřikrát ročně vychází v Semilech časopis věnující se waldorfské pedagogice pod názvem Člověk a výchova
Rudolf Steiner (1861 – 1925) – německý filosof, který založil antroposofii (zabývala se jiným pohledem na život; zabývá se celým člověkem – jeho tělem, psychikou a náboženským životem; hlavním principem je tedy dokonalé poznání člověka a využití tohoto poznání ve výchově o vzdělávání)
odmítal podobně jako řada jeho pedagogicky uvažujících současníků státní školu, protože výchova v ní uplatňovaná nutně musí omezovat individualitu tím, že preferuje potřeby stávající sociální organizace
naopak ideálem organizační formy školy mu byla volná škola, z hlediska obsahového důraz na esteticko – morální působení jak ve sféře poznatkové, tak i tvorby charakteru
z hlediska metody prosazoval pracovní školu nebo tzv. činnou školu s výraznými prvky vnitřní samosprávy
děti jsou ve třídách rozmisťovány bez ohledu na nadání, sociální nebo národnostní původ rodičů a jejich majetkové poměry
určujícím a pedagogicky využitelným hlediskem je princip rovnosti šancí, princip integrace sociálních skupin a princip spolupráce žáků různého nadání a schopností
všichni žáci jsou v jedné třídě až do 8. třídy vedenu a vyučováni třídním učitelem (vyučuje všechny hlavní předměty v epochách)
žáci nepropadají, ale postupují dále se spolužáky, přičemž se jim v předmětech, kde podávají slabší výkony, věnuje od třídního učitele zvláštní pozornost a individuální péče
ve třetím stupni začínají vedle třídního učitele vyučovat také odborní učitelé
PAGE 3


12. -  PAGE 3 -