WALDORSKÉ ŠKOLY; FILOSOFIE R. STEINERAWALDORSKÉ ŠKOLY; FILOSOFIE R. STEINERA

z na citový a duchovní rozvoj dětí – porozumění dítěti
tři základní metody:
1. imaginace (nejprve napodobování, pak fantazie)
2. inspirace (otevřenost člověka, nechá se inspirovat)
3. intuice (intuitivně vytuší, přijde na řešení)
lidské tělo chápe ve třech fázích ( podle toho, ve které se dítě nachází, zvolil odpovídající předměty a metody:
1. tělo fyzické (do 7 let) – důraz na tělesnou s smyslovou výchovu ( výchova nejde k poznatkům (děti často z těchto škol neumějí ani číst ani psát v té době, což je nevýhodou, jsou pozadu, když se pak připravují na přijímací zkoušky – musí dohánět)
2. tělo éterické (do 10 let) – rozvoj hlavně paměti a vůle cestou prožitku
3. tělo astrální (do 14 let) – rozvoj rozumových schopností a duchovního prožívání
eurytmie – druhy těla – co vše je dáno v rytmech (člověk je na to naprogramován)
výchovné a vzdělávací úkoly waldorfské školy – výchova ke svobodě, rovnosti, bratrství; výchova ke zdraví (životní harmonie); rozvoj osobnosti; probouzení věcného zájmu, svobodné vůle k učení a tvůrčí činnosti; podporování samostatného vzdělávacího úsilí, kritického posuzování a schopnosti nově spoluutvářet společnost
cíle pedagogiky – jsou odlišné pro jednotlivé fáze rozvoje jedince
0 – 7 let: vyrovnat se s tělem, se sebou samým; naučit se funkcím; položit základ pro život
6 – 7 až 13 – 14 let: rozvinout emocionální rovnováhu; prožít a rozvinout cítění; rozvinout schopnosti pro myšlení
13 – 14 až 18 – 20 let: rozvinout individualitu; zdokonalit analytické a kritické schopnosti; dosáhnout sebedisciplíny a nezávislosti
hlavní cíl: žáci by měli získat motivaci pro „chuť sám se od života učit a chtít se učit“
učební plán
upravit ho potřebám dítěte, protože důležité je prožívání a formování žáka, nikoliv učební látka
velice bohatý: vedle tradičních předmětů zahrnuje i spíše zábavné a zajímavé předměty s velkou rozmanitostí jejich nabídky, aby každé dítě mělo šanci v nějaké oblasti vyniknout
snahou je nenadřazovat žádné předměty nad druhé
do týdenního plánu práce je začleněna i sobota a neděle strávená v rodině
jde o pokus vytvořit školu na tzv. rodinném principu, to jest školu s prvky domova
úprava školního prostředí na domácí
vnitřní organizace
pevně stanovený rozvrh hodin, jehož součástí jsou různé vyučovací formy (nejčastěji hromadné vyučování)
východiskem výstavby denního rozvrhu je rozdělení předmětů do tří přirozených skupin:
1) dvě periody dne: na základní škole (trivium, dějepis, zeměpis a přírodní vědy); na střední škole (všechny „akademické“ předměty kromě moderních jazyků)
2) 40 – 45 minut (především jazyky, zčásti matematika a mateřský jazyk)
3) pozdní odpolední hodiny, případně odpoledne (umění, řemesla, tělesná výchova)
v první skupině je působeno na intelekt, v druhé na cit a ve třetí na vůli
toto rozvržení vychází z toho, že žák je více klidný a pozorný dopoledne a méně odpoledne (hodiny vrcholné aktivity žáka jsou druhá a třetí)
epocha je specifická organizační přibližně dvouhodinová jednotka, umísťovaná vždy na začátku rozvrhu dne
probírá se vždy jeden z tzv. hlavních předmětů obvykle nepřetržitě po dobu 3 – 6 týdnů, poté nastupuje další hlavní předmět navazující na první předmět, který si tímto zopakují a upevní ( dlouhodobé znalosti (dítě se k tomu vrací třeba až po 6 týdnech)
vyučování v epochách je omezeno jen na hlavní předměty – vyloučeny jsou z toho cizí jazyky, pracovní vyučování, tělocvik, eurytmie a náboženství)
tento systém rozvrhu vyučovací látky v určitém čase měl nahradit podle Steinera lidské přirozenosti škodlivý tradiční rozvrh, kdy žák je nucen soustředit pozornost během jednoho dne na řadu problémů různorodého obsahu, čímž je jeho soustředěnost omezována, ne-li zcela zničena
metodika vyučování
vše se řídí zásadami waldorfské pedagogiky – průběh školního roku, týdne a dne je rytmický, podřizuje se přirozenému střídání intelektuálních zájmů, ochoty prožívat, touhy utvářet a pohybovat se
vyučování staví na rytmickém sledu tří fází:
poznávání, porozumění, vytvoření dovednosti: pozorování, prožívání, experimentování
vzpomínání, popisování, nakreslení, verbalizování
zpracování, analýza, abstrahování, generalizování, tvoření teorií
využívají se především takové metody, které rozvíjejí zejména tvořivost, fantazii, samostatné myšlení, umožňují hluboký prožitek a svobodnou volbu – soutěživé metody se využívají ve smyslu soutěživosti sám se sebou, tzn. překonání sama sebe
pro život a práci platí zásada, že spolupráce žáků jasně převažuje nad jejich vzájemnou soutěživostí – děti nejsou frustrovány chybou, protože ta je považována za běžnou součást učení
za práci se neznámkuje, čímž odpadá nepříjemný fakt propadnutí (zájmem nebyla a není maturita; žákům je umožněno studovat dobrovolný 13. ročník, jakožto přípravu k maturitě – ta je zajištěna státem)
vysvědčení na konci školního roku mají formu slovního hodnoce