slovníček

1 slovní přízvuk, rozděl. vety na přízvuk. takty
přízvuk, větný = zesílení významově důležité části věty
psycholingvistika = stud. vžij, vazby mezi myšlením a řečí
R)
regionalizmus = spjat s širším územím, např. moravský
rekce = řízenost
relativa = vztažná zájmena
S)
sémantické vztahy – vztah dominance – vztahy na rovině významové
sémiotika = znaková teorie jazyka
signifiant = označující – zvuk, konvenční sled. hlásek, formální stránka znaku
signifié = označované – pojem, váznam, osah. stránka znaku
singulár = jednotné číslo
singularia tantum = pouze tvar čísla jednotného, ale označují mnohost – žactvo, ptactvo
skladba = zkoum. syntaktické vztahy na úr. slov a vět – mezislovní a mezivětné
slabika = umělý útvar, základ je samohl., dvojhl. či slabikotvorná souhláska (R, E)
slabika, otevřená = slabika končí na samohlásku (lavice)
slabika, zavřená = slabika končí na souhlásku (pekař)
slangizmus = výrazy v urč. soc. prostředí, nespis.
slovesné kategorie = numerus (číslo), modus (způsob), tempus (čas), genus (rod), aspekt (vid)
slovní druh = zákl. klasifikační morfologické kritérium všech jazyků
sl. druhy, nezákladní = napodobují soustavu nezákladních sl. druhů
nástavbové = pronomia, interjekce, numeralia
nesamostatné (synsémantické) = prepozice, konjunkce, partikule
sl. druhy, základní = substantiva, verba, adjektiva, adverbia
sl. přízvuk, na 1. slabice – ČJ
sl. přízvuk dynamický = silový, zesílení intenzity hlasu
sl. přízvuk, melodický = vietnamština, je založen na změně tónu
sl. přízvuk, pevný = i v ČJ, i když je použit špatně, nezmění se význam
sl. přízvuk, pohyblivý = angl. litevština, ruština, distinktivní fce
slovo, značkové = nemůžeme najít základ, ze kt. byla stvoř.
slova, popisné = můžeme najít slovo, ze kt, bylo vytvořeno
slovosled volný = slovosled nemá gramat. fci
sociolingvistika = zab. se vlivy spol. vývoje na strukt. jaz. a jeho fce
stylistika = zkoumá styly, individuální a fční
synekdocha = typ metonymie, zal. na souvislostech části a celku – pod rodnou střechou
synonymie = podobný význam, ale jiná forma
*synonymie, úplná = tady a zde
*synonymie, částečná = ideografická - liš. se v obl. věcného význ. (moudrý a chytrý), pragmatická – liš. emocionalitou (jíst a papat)
subjekt = podmět
substantivum, substaniva = podstatné jméno
substantiva, abstraktní = názvy vlastností a dějů
substantiva, konkrétní = pojmenovávají jevy hmotné podstaty
sufix = přípona
superlativ = 3. stupeň příd. jména
7 svobod. umění = gramatika, rétorika, astronomie, dialektika, aritmetika, geometrie, hudba
suprasegmentální jevy = přesahují souhl. či samohl., týk. se vyšších mluvnických celků (přízvuk, intonace, barva hlasu)
synchronní = průřez současí. stavem jazyka
syntagma = základní skladebná dvojice
syntaktické vztahy – vzt, dominance – vzniká syntagma – jeden čl. řídící, druhý závislý
- vztah množení – skup. rovnocenných výrazů (Pavel, Honza a Jana šli)
syntax = větná skladba
*syntax, větná = nižší úr., zk. jaz. jednotky až po úroveň výpovědi
*syntax, nadvětná = vyšší úr., jednotky vyšší než výpověď = textem
syntetický slovesný tvar = jednoduchý
T)
tempus = slovesný čas
*časy relativní = nevzt. se k okaž. promluvy, ale k jin. sloves. ději (pom. přechodníkových konstr. nebo vidu)
* časy objektivní = prézens (přít.), préteritum (min.), futurum (bud.), plusquamperfentum (předminulý)
text = abstraktní schéma
timbre = barva hlasu, individuální
transgresiv = přechodník – přítomný / minulý
U)
univerbizace = ze dvou slov jeden název - minerálka
úžinové hlásky (konskriktivy) = výdechový proud musí prorazit úž. nejrůznějšího tvaru – středové F, V, Z, S a bokové L
V)
valence = organizace na rovině formálně gramatické
velární hlásky = na měk. patře pomocí jazyka – K, G, CH
verbum, verba = slovesa
*verba plnovýznamová
*verba modální = významově oslabená, = způsobová – moci, smět, chtít…
*verba fázová = významově oslabená, ozn. urč. fáze slovesného děje
verbum finitum = určitý slovesný tvar
věta = nosný termín, abstraktní struktura, jednotka jaz. systému ve smyslu langue
větné členy = subjekt (po), predikát (př), atribut (přívl), objekt (Pt), adverbiale (PU), atribut verbální (Do)
vokál = samohláska
vokativ = 5. pád
výpověď = realizace systémové jednotky v konkrétní komunikativní situaci, rovina parole
*výpověď, nevětná = základem větný ekvivalent, neobs. urč. slovesný tvar
*výpověď, souvětná = syst. základem je věta složená – Nevím, kdy přijdeš.
význam, lexikální = jazyk. zpracování obsahu vědomí
význam, věcný = zákl. význam slova, ve slovníku
vztahy, paradigmatické = propojují jednotky, kt. lze věcně dosadit na jedno místo
vztahy, syntagmatické = význ. vzt. mezi jednotkami, kt. se mohou spojovat
Z)
závěrové hlásky (okluzívy) = proud zvduchu musí prorazít abs. závěr – P, B, T
znak = něco, co zastupuje něco jiného
znělé hlásky = při artikulaci se rozkmit. hlasivky