slovníček

ací slovesný způsob
komplementarita = opačné, nejsou přechodné členy – rozbitné a nerozbitné
komparativ = 2. stupeň příd. jména
kongruence = shoda
konjugace = časování
konjunkce = spojky
*konjunkce, parataktické = souřadicí
* konjunkce, hypotaktické = podřadicí – aby, že, protože, jelikož
konsonant = souhláska
konvergence = jaz. sbližování, vývoj směřuje k jednotě
konverzitnost = dvojice, není založ. na negaci, ale protichůdnosti – otec a syn
koordinace = přiřazování
korpusová lingv. =
L)
labiodentály - hlásky = zuby a rty – F, V, W
langue (lang) = z fr., abstraktní systém znaků
laryngální hlásky = hrtanové – H
lexém = abstr. jednotka lexikálního systému, pro potř. popisování
lexikografie = zab. se slovní zásobou, tvorba slovníků
lexikologie = sl. zásoba a její význam
lexikon = slovní zásoba – jádro (neutr., nejstarší slova – voda), periferie (zastaralá sl. – humna)
limitativa – podtyp zájmen – vymezovací
lingea = lat. jazyk
lingvistika, textová = z fj, od 60.l. 20. stol, zk. jazykové jednotky
lokál = 6. pád
M)
maskulinum = mužský rod
maskulinum animanum = mužský rod životný
maskulinum inanimatum = mužský rod neživotný
matemat. lingv. =
metafora = pojmenování na zákl. podobné skutečnosti
metonymie = přenesené pojmenování na skutečnost (četl Čapka), *synekdocha
modalita = vyjádření postoje mluvčího k obsahu výpovědi
*modalita, evaluativní = hodnotící postoje
*modalita, jistotní = postoj mluvčího k obsahu výpovědi, zda jistý / nejistý
*modalita, voluntativní = volní postoje produktora k výpovědi
modus = slovesný způsob
morfologie = tvarosloví
morfologie, fční = zab. se fcí slovních druhů a tvarů
morfologie, formální = popisuje formální paradigmata (zach. všechny možné tvary)
morfém = nejmenší vydělitelná systémová jednotka jazyka, jak. znak nesoucí význam
morfém, kmenotvorný = zejm. u sloves, děla-t, t je kmenotv. morf, děla je tvarotvorný základ
morfém, kořenný = nejmenší část slova nesoucí lexikální význam
morfém, slovotvorný = utváří se s ním nové slovo, ryb – a, a je slovotvorný morfém
morfém, tvarotvorný = žena – a je finální (je až na konci) tvarotvorný morfém, nese gramat. význam
multiverbizace = víceslovné pojmenování – minerální voda
N)
negativa = zájmena záporná
neurolingvistika =
neutrum = střední rod
nominativ = 1. pád
numerace, numeralia = číslovka
numerus = slovesné číslo
O)
objekt = předmět
onomastika = nauka o vlastních jménech
onomatopoia = zvukomalba
opozitnost = dvojice s protichůdnou hodnotou
*antonymie (krajní body – vřelý a teplý), komplementarita (vzáj. se doplňují, není prost. pro přechod. členy – rozbitné a nerozbitné), konverzitnost (protichůdnost – otec x syn, učitel x žák)
ortoepie = nauka o spisovné výslovnosti
ortografie = pravopis
P)
pády – nominativ, genitiv, dativ, akusativ, vokativ, lokál, instrumentál
palatály – hlásky = tvrdé patro – Ť, Ď, Ň
parataxe = souřadnost
patiens = v ději koho – matka navštívila babičku
perfektiva = slovesa vidu dokonavého
persona = slovesná osoba
personalia = zájmena osobní – bezrodá / rodová (zájmenná měkká deklinace)
parole (parol) = realizace abstrakt. znaků, nekoneč. počet prvků
participium = příčestí - trpné / minulé
partikule = částice
pasivní artikul. orgány = nepohybují se volně při artikulaci (hrtan, tvrdé patro, měk. patro, dásně, čípek, horní ret, zuby, atd.)
pasivum = trpný rod slovesný
*pasivum opisné = složený slovesný tvar – byl vyroben
*pasivum zvratné = reflexivní – tvořeno indikativem a volným morfémem se – knihy se nečtou
polozávěrové hlásky = C, Č
polysémie = mnohovýznamovost – metafora, metonymie
posesiva = zájmena přivlastňovací
pozitiv = 1. stupeň příd. jména
písmo = soubor písmen, grafická soustava
plurál = množné číslo
plurália tantum = pouze tvar množného čísla, ale vyjadřují mnohost – varhany, tepláky, Budějovice
plusquamperfektum = předminulý čas
predikace = přisuzování, vztah větotvorný
predikát = přísudek
*predikát, syntetický = tvořen urč. tvarem 1 slovesa – psal, psal by
*pr. analytický = tvoř. více tvary sloves – přestaň kouřit
- verbální složený = slovesný složený (chtěl bych začít studovat), vebnominální = jmenný se sponou (otec je zubař), souslovný = vzal do zaječích
predikativum = stavové příslovce – je chladno
prefix = předpona
prepozice = předložky
*prepozice, vlastní (primární) = nemohou být jiným sl. druhem – v, na, pod
*prepozice, nevl. (sekundární) = původně jiným sl. druhem – díky jeho neschopnosti
préteritum = minulý čas
prézens = přítomný čas
promluva = realizace abstraktních schémat
pronomen, pronomina = zájmeno
*druhy zájmen – personalia (osob.), demonstrativa (ukaz.), posesiva (přivl.), interogativa (táz.), relativa (vztaž.), indefinita (neurč.), negativa (zápor.), limitativa (podtyp, vymezovací)
propozice = předst. věcný obsah výpovědi, o něčem vypovídat
proprium = jména vlastní – osob, zvířat, věcí
přízvukový takt = část věty obsahuje