PEDAGOGICKÝ VÝZKUM

vyučovací formy; dělíme: obecná didaktika ( didaktika jednotlivých předmětů; bývá podceňována (nejlépe by bylo, kdyby učitel byl i didaktik); teorie výchovy - zabývá se výchovou v užším slova smyslu; odděluje výchovu od vyučování; otázky organizace dětského, popř. studentského, kolektivu; metodiky – speciální didaktiky; nauka o školních formách a předpisech; dějiny pedagogiky - každá pedagogická teorie má svůj základ; každá kultura má své tradice; historické tendence; analýza životů pedagogů (monografie); srovnávací pedagogika - porovnává školské systémy jak z dnešního hlediska, tak i z hlediska historického; sociální pedagogika - zaměřuje se na rodinnou výchovu, na školní výchovu, zkrátka na sociální prostředí výchovy dítěte; dělíme: etopedie (poruchy chování); psychopedie (duševní postižení); logopedie (poruchy dorozumívání); surdopedie (poruchy sluchu); tyflopedie (poruchy zraku); somatopedie (tělesné postižení)
hraniční - pedagogická psychologie; filosofie výchovy; sociologie výchovy
aplikované obory mimoškolské pedagogiky - diagnostika žáka
historický vývoj pedagogiky jako vědy
v minulosti bylo vyučování zaměřeno na obsah; dnes se zaměřuje na osobnost
výchova má směřovat k pochopení společnosti i sebe sama; člověk má být vzdělaný, mravně vyspělá a sebevědomý
současná doba je dobou hledání optimálních cest v rozvoji vzdělanosti
objektivně sledujeme, co se ve vyučování osvědčilo; naše vědomosti musí být zaměřeny k objektivními přístupu k realitě (k minulosti; současnosti; k naší i světové realitě)
koncepce: oficiální (Ministerstvo školství) ( neoficiální (učitelé reformátoři; soukromě školy – podněty)
nová problematika: počítačová technika; nové směry a školy; nové hodnocení žáků
nutno změnit: cíle a charakter školy; atmosféru a vztahy
úkoly vychovatele: všímat si žákova prožívání; odstranit neúspěšnost; podporovat tvořivost; přihlížet k individuálním zvláštnostem
vznik pedagogiky
termín pedagogika pochází z antického Řecka, kde „paidagogos“ byl vzdělaný otrok, který vodil děti do školy nebo o ně pečoval (pais = dítě; agoge = vedení)
vyučovací proces prošel ve vývoji společnosti změnami, které odpovídaly společenským podmínkám, požadavkům a možnostem
škola = instituce zajišťující vyučování
pojem vyučování
dogmatické – do 16. století
bezděčné opakování; žák neměl nárok na názor; nepočítalo se s chybou; kláštery a univerzity
slovně názorové – od 17. století
renesance; objevy; knihtisk; Wolfgang Rathe; J. A. Komenský (názornost); J. F. Herbart (představy a asociace – čtyři formální stupně: jasnost; asociace; systém; metoda)
problémové a individualizované – od 19. století
John Dewey (zkušenost a učení činností); problém (vede k myšlení) ( projekt (potřebuje více času)
programové – Skinner
podporované výpočetní technikou
programy: lineární; větvené (zpětná vazba); generující (procvičování)
v 60. letech – užívání televize a mikropočítače (kalkulačky) ve škole
význam pedagogiky
teoretický: odhaluje zákonitosti výchovy a její důležitou úlohu v rozvoji jedince i v životě společnosti; pedagogi