komplet přednášky

dotvářejí
MOTIVACE
motivace jedince, nějaký jazyk se naučit, snaha, vůle, platí to zejména v případě cizího jazyka
na motivaci velice záleží a musí být přítomna pořád, když chybí, tak se proces může zpomalit nebo dokonce ukončit
bez motivace je jakákoliv lidská činnost nemyslitelná,motivace pozitivní(člověk má touhu něčeho dosáhnout) a motivace negativní(učení z donucení, strach ze špatné známky)
důležitý je pozitivní vztah ke kultuře a lidem používajícím daný jazyk, zájem o cestování, pracovní důvody, partner je cizinec atd.
NÁLEŽITÝ PŘÍSTUP
náležitý přístup k osvojovanému jazyku, přístup musí být dostatečně častý a kontakt musí být srozumitelný
Saussure hovoří o označujícím(signifiant) a označovaném(signifié), pro studium jazyka je velice důležité aby komunikace prostřednictvím jazyka probíhala ve společenském a kulturním rámci-
teorie interakce- relace mezi mluvčím a příjemcem,
teorie konstruktivismu(Piaget)- k osvojení jazyka dochází díky ontogenetickému a mentálnímu vývoji člověka, vlivem vývoje a prostředí
teorie kulturního kontextu(Vygotský)- hlavní hybná síla má být civilizační rámec, specifické projevy jednotlivce- patří mezi ně řeč
když jsou splněny všechny 3 podmínky postuně se utváří jazykový kód
ZÁKLADNÍ ZPŮSOBY NABÝVÁNÍ ZNALOSTI JAZYKA
základní způsoby nabývání(získávání) znalosti jazyka(mateřského i jiného)
UČENÍ SE JAZYKŮ(learning)
koncepce, výběr učiva podle určitých koncepcí, posloupnost učení podle určitých pravidel, procvičování poznatků a pouček, cílené kumulování, shromažďování, studium důležitých poznatků o určitém jazyce; mluvčí záměrně studuje jaz. pravidla: gramatická i řečová
OSVOJOVÁNI SI JAZYKA(acquisition)
pravý opak učení se, spontánní proces, neřízený, neuvědomovaný, neorganizovaný
neprobíhá v rámci žádné instituce, buď u mateřského jazyka nebo při pobytu v cizí zemi prostřednictvím komunikace(ne cíleně)
Schmidt nevidí mezi učením se a osvojováním rozdíl- každý mluvčí si to přeci musí nějak uvědomit a je jedno jakým způsobem informace o jazyce získá
Crashen pokládá oba principy za neslučitelné- tvůrce tzv. přirozené metody studia jazyka- člověk se má učit pouze v začátcích a když už je pokročilý má odjet do autentického cizojazyčného prostředí a tam se ho naučit, učení se kritizuje
dnes panuje přesvědčení, že obě koncepce mohou vzájemně koexistovat a doplňovat se
učení se a osvoj. si odpovídaly v minulosti dvě tradiční antagonistické vyučovací metody- soupeří spolu
Gramaticko – překladová metoda
klasická metoda, po celá staletí sloužila, někdy jako jediná nebo v kombinaci s přímou, k výuce latiny či řečtiny
pracuje s cizím jazykem jako s určitým naučitelným systémem, systém, který je vystavěn podle určitých zásad
důležitou roli má mluvnice
základním metodickým postupem je dedukce- nejprve je formulováno pravidlo, a to se pak aplikuje na nějaká cvičení
prioritou je četba a písemný projev, práce s texty klasických autorů apod.
cvičení jsou formální, jde o to vytvořit gramaticky správné formy, ale bez vztahu ke komutačním účelům
důležitou roli má překlad, překlad není jen prostředek výuky, ale i cíl
důležitou roli hraje racionální složka, intelekt
metoda přímá
učí jazykům přímo, to znamená bez účasti mateřského jazyka
klade důraz na vytváření přímých asociací mezi formou a významem
uvažování přímo v cizím jazyce
mateřština je záměrně potlačena
hlavní priorita je mluvená komunikace a poslech
podceňuje psanou komunikaci
psaný projev se nechápe jako specifická řečová dovednost, má to být pouze grafický záznam řeči, dnes už to neplatí
gramatika hraje minimální roli a základní metodický postup je indukce(na základě analýzy materiálu se dospěje k zobecňující poučce)
nepracuje s mateřštinou
klade veliké nároky na vyučujícího, v ideálním případě je to cizinec
podobná cesta získávání jako u mateřského jazyka,ale nní to úplně totéž(nesouměřitelný časový rámec)
4 řečové dovednosti
Ústní
Psaná
Poslech
Četba
Někdy se uvádí i překlad
Základní koncepce nabývání znalosti cizího jazyka:
Koncepce nebo názory, které vidí v procesu získávání cizího jazyka paralelu se získáváním jazyka mateřského, dva přístupy:
Behaviorismus
uplatňuje se od 40. Let 20. St.
vychází z asociativitu- zakladatel Thorndik- asociativismus znamená, že dochází k nabývání znalosti tak, že za příznivých okolností se vytváří u organismu asociace mezi smyslovým vjemem a reakcí(něco jako Pavlovovi reflexe), dostatečné opakování podnětů a reakce
Skinner pohlíží na řečové chování jako na jakékoliv jiné, práce Řečové chování, kde tu koncepci popisuje, řečová komunikace je vlastně imitace(opakování, napodobování) a vytváření analogií, velkou roli mají vzorové struktury(tzv. patterns), princip stimul a reakce
Chomsky Skinnera kritizuje
Nativismus
Představitel je Chomsky
Chomsky říká, že osvojování jazyka není podmíněno jenom externími stimuly, člověk není pasivní loutka, produkt okolí, ale naopak získávání jazyka se děje díky vrozené dispozici jazyka, tak se cizí jazyk nenaučí, nejde vytvořit si znalost pouze na základě slyšeného, ale dík vlastním schopnostem si to pak člověk dotváří na základě jazykového citu, skládá si podobu určitého jazyka
Mluvčí potřebuje k získání jaz. kódu schopnost gramatikalizace- to znamená dovednost intuitivně rozlišovat správné výpovědi od nesprávných
Člověk má vrozenou schopnost jazykové kreativity- smysluplné jazykové kombinace
Vidím mezi nimi podstatné rozdíly
Osvojování jazyka je spojeno s ontogenezí
Porovnáváním si vytváří systém snadněji
Nesouměřitelná kvalita znalosti mateřského a naučeného nového jazyka
Jen asi 5% lidí dosáhne znalost cizího jazyka na velmi pokročilé úrovni
I když je člověk bilingvální, vždycky jedním mluví líp a zná ho líp
Kontrastivní teorie-
fakt, že se učíme cizí jazyk lépe na základě znalosti systému mateřského- pozitivní transfer, něco je ale v našem mat. jazyce odlišné a to se natývá negativní transfer, protože to stěžuje učení, Lado(lingvista USA), typologický příbuzné jazyky se učí lépe
Teorie interlanguage
U nás ne moc známá
Vznik v pol. 60. Let 20. St.
Od předchozích koncepcí se naprosto liší
Vychází ze specifického přístupu k jazykové chybě, chápe chybu jako přirozený fenomén, jako zákonitou věc, chyby mají velkou výpovědní hodnotu o úrovni komunikační inteligence daného mluvčího, koncepce: Chybami se člověk učí!
Užívá poznatky ze studia Pidžinu a kreolských jazyků
Interl. Je určitý přechodový jazyk, který se utváří v mysli mluvčího, přechodový jazyk mezi mateřským a učeným, postupné vytváření přesné představy o učeném jazyce, zdokonalování
Mezijazyk
Komunikační úroveň 0 až 100%
Má dynamický charakter, vyvíjí se a v optimálním případě se blíží úrovni 100% znalosti učeného jazyka
MLUVNICE
Podstatnou měrou přispívá k osvojení si systému studovaného jazyka
Lépe se učí na základě srozumitelných pravidel a lépe se učí něco, co strukturované
KOMUNIKAČNÍ KOMPETENCE A KOM. METODA
Ve 20. St. celá řada nových vyučovacích metod, které ovšem vždy nepřináší uspokojivé výsledky
Stále více se poukazuje na nevyváženost jednotlivých komponentů jednotlivých metod- jsou totiž často orientovány jen na určitý soubor dovedností(psaní nebo třeba jen čtení)
Metody nejsou komplexní a nevěnují dostatečnou pozornost všem řečovým dovednostem
Metoda přímá, audio-orální, přirozená, situační, preferují ústní vyjadřování na úkor četby a psaní
Metodě audio-orální se vytýká jednostrannost a malá míra kreativity, stereotypnost, omezená komunikační autonomnost mluvčího- mluvčí sám není schopen tvořit nové konstrukce, umí jen to, co se nadrtil ve škole, kritizuje se nedostatečné zohledňování komunikačních potřeb mluvčího, učí totiž všechny mluvčí totéž, aud-or. Metoda formuje pouze kompetenci jazyková ale ne kompletní kompetenci komunikační
V 60. Letech velká vlna kritiky
Hledání cest, jak překonat naznačené problémy, do výzkumu se zapojuje celá řada lingvistů- snahy vyúsťují v komunikačně pragmatický obrat
Postupné utváření metody komunikační
Komunikační kompetence
Hymes zavádí tento pojem
Klíčový pojem pro oblast cizích jazyků
Patří sem znalost jaz. prostředků ve všech rovinách, ale také znalost pravidel a zvyklostí(úzú) adekvátního společenského používání jaz. prostředků
Dochází k dalšímu vývoji
Specifikují to Canale a Swayne, specifikace 3 složek:
Kompetence gramatická- tradiční znalost jazyka(gramatika apod.)
Kompetence sociolingvální-mluvčí by měl znát sociokulturní pravidla používání jaz.prostředků
Kompetence strategická- mluvčí by měl znát principy výstavby tvorby textu, adekvátní realizace komunikačního záměru
Moirand- francouzská lingvistka
Rozlišuje složkujazykovou,referenční(znalost reálií) diskurzní(člověk musí znát funkční styly), sociokulturní(řečová etiketa)
Jan van Ek
Nejkomplexnější pojetí, Holanďan
6 dílčích kompetencí:
Kompetence jazyková
Kompetence socio-lingvální- schopnost mluvčího používat jazykové formy adekvátně s ohledem na komunikační situace, rozdíly mezi projevem psaným a mluveným
K. diskurzní- uplatněn různé strategie při vytváření různých funkčních stylů
K. strategická- schopnost mluvčího vystačit si v komunikaci se znalostí jazyka, kterou má, schopnost vhodně nakládat s dosaženými jaz. znalostmi
K. sociokulturní- reálie, pravidla společek. Chování
K. společenská- asertivní- umění komunikovat, vést dialog, umění naslouchat, umění vycházet s lidmi, umění prosadit se a dosáhnout komunikačního cíle
Komunikační metoda je jen jedna, těch komunikativních je víc
Vlastnosti komunikační metody:
Komplexnost
touto vlastností se liší od všech předchozích metod- dá se chápat dvojím způsobem, rozvíjení všech řečových dovedností- měla by je rozvíjet jako specifické, tedy každou speciálním způsobem, pozornost se má věnovat složce jazykové i mimojazykové(reáliím a kulturní historii apod.)
Adresnost
pozornost se obrací k jedinci a jeho komunikačním prioritám a potřebám, zohledňuje se úroveň komunikačních schopností jedince
Užitečnost
Mluvčí se má učit prakticky mluvit a ne jen teorii; učení praktického systému v praxi
FYLOGENEZE
Chronologický vývoj od počátků až po současnost jazyka
Na jedné straně vznik nových jazyků- divergence a na druhé straně zánik jazyků, integrace jazyků, míšení jazyků- konvergence
Např. angličtina se stále více člení na britskou a americkou
Hlavně v minulosti vedla divergence ke vzniku nářečí, z nichž se časem mohl vyvinout samostatný národní jazyk
Vývoj jazyka
Jazyk má svůj vývoj a kontinuitu, trvání
Současný stav jazyka(synchronie) je výsledkem vývoje jazyka v minulosti
Jazyk je kategorie historická, vyvíjí se v čase
Tempo jazykového vývoje není stejné, některé jazyky se mění rychle a některé pomaleji(např. Rychlejší byla francouzština než Italština)
Ani jednotlivé jaz. roviny se nevyvíjí stejně rychle, nejrychleji se vyvíjí slovní zásoba
Souvisí s vývojem společnosti, závislost vývoje jazyka na vývoji společnosti není mechanická, některé změny nelze hápat jako důsledek společenských změn
Vliv rozvoje abstraktního myšlení na rozvoj syntaxe-
Dopad různých společenských vlivů na podobu jazyka(např. vojenská situace v zemi, pobělohorská germanizace Čech, nebo např. globalizace)
Tendence a zákonitosti ve vývoji jazyka
Tendence k nerovnoměrnosti vývoje jazyků a jaz. plánů
Tendence ke stabilitě jazyka, jazyk projevuje odolnost proti změnám, jde to pomalu ne skokově, pružná stabilita
Tendence k rovnováze výrazových prostředků- k udržení jazyka dochází k udržení změn
Tendence k ekonomii- tendence k úpornému vyjadřování
Konverg.je integrační proces= sbližování jazyků, probíhá i dnes, i u nás v současnosti mizí nářečí
Hovoří se o třech zákl. případech kontaktu jazyků:
SUBSTRÁT - Původní domorodý jazyk byl nahrazen jiným jazykem, ale mohl v něm zanechat určité stopy, ve španělštině v jižní Americe jsou tím substrátem pozůstatky indiánských jazyků
SUPERSTRÁT- Domorodý jazyk nezaniká, ale nese stopy jiného jazyka, aj nese stopy fr
ADSTRÁT - Vzájemné ovlivňování jednotlivých jazyků, česko- polské ovlivňování
JAZYK JAKO SYSTÉM A STRUKTURA
Jazykové jevy mají systémový charakter
Systém
celek složený z více částí; to, co se z něčeho skládá
širší pojem než struktura
uspořádaná množina prvků s hierarchií
Inventář= soubor prvků
Struktura - Kostra systému- jen soubor vztahů, množina vztahů/ relací mezi jednotkami
V systému jsou prvky navzájem spjaty určitými vztahy= struktura
Strukturalismus - Zavádí pojmy jako struktura, systém na poč. 20. St. - Ferdinand de Saussure
Chaos a anarchie jsou opak systému
Přirozené jazyky
velice složité systémy a ještě se rozlišují podsystémy
strukturovaný soubor znaků
Podsystémy
Jazykové roviny-podřazeno plánu
Jazykové plány- fonologický(=zvukový), gramatický, lexikální
Mají vlastní jednotky a svoje kategorie
Gramatický plán se skládá z morfologické a syntaktické roviny
V rámci morfologické roviny- systém vidů, slovesných tříd- každá rovina má další subsystém
Jazyk
Systém smyslově vnímatelných jednotek- slyšíme a čteme, vidíme
Materiální jednotky ke komunikaci= jazykové znaky
Jazykový znak
Něco, co zastupuje něco jiného, zástupná funkce, souvisí s významem
Bilaterální koncepce znaku
Dvě složky znaku: forma a význam
Forma= označující= signifiant
Význam= označované= signifié
Základní typy znaku
Slovo
Znakové spojení= sousloví- vlčí mák
Denotát= označované- nebývá s formou žádná spojitost
Různé jazyky různé formy- pes, hund, dog
Jazykový znak má:
Materiální povaha- vnímáme
Arbitrární povaha- signifiant signifié
Konvenční povaha- stabilní relace mezi…pes je pes pro všechny čechy- jinak se nedomluví
Dle vztahu mezi denotátem a znakem rozlišujeme:
IKONA
Obraz, Na základě faktické podobnosti
Znak shodný s objektem
SYMBOL
Znamení, Funguje na základě konvence
Obrázek srdíčka= láska, H2O- voda
INDEX
ukazatel, příznak, symptom
kauzální souvislost
něco příznak něco- „kouř doprovází oheň“
Pierce z USA- budoval vědu o znacích= sémiotika
Dle de Saussure- ještě další charakteristiky:
Bilaterální charakter
Společenská povaha- komunikace mezi lidmi
Lineární charakter-jde od někudy někam- posloupnost
Duální povaha- fonémyXgrafémy- jazykové znaky
Kulturní přenos- je naučitelný
Ne všechny jednotky jazyka mají charakter znaku
Morfém= nejmenší vydělitelný znak
Ferdinand de Saussure - Jazyk= langue- abstrakce, nemateriální podob, člověk využívá jen zlomek
Řeč= parole- promluva- realizace systému, Langage- vrozená schopnost naučit se jazyk
Chomsky - Kompetence= langue- schopnost mluvčího užívat gramatická pravidla a jazykové jednotky k vytváření správných výpovědí, performace – aktuální užití jaz.prostředků v souladu s gram. pravidly
PARADIGMATICKÉ VZTAHY MEZI JAZ. JEDNOTKAMI
Vytváření paradigmat= tvarů téhož slova
Vztahy mezi jednotkami téže kategorie
V systému pádů, souhláskách a samohláskách
Některé prvky shodné, něco bývá odlišné
Mají protiklady
SYNTAGMATICKÉ VZTAHY MEZI JAZ. JEDNOTKYMI
Umožňují výběr jazykových forem
Paradigma slova STUDENT
1.p. student
2.p. studenta +
3.p. studentu…
Paradigma slova PSÁT
Píšu
Píšeš
Píše
Píšeme…
+ Paradigma slova CVIČENÍ =» Výsledek je student píše cvičení
Syntagmatické vztahy= kombinujeme prvky
Neutralizace= když přestanou platit protiklady
BEZPŘÍZNAKOVOST
Vidíme formu, ale nemůžeme říct přesně význam…singulár, prézens, imperfektiv
Muži nosili na hlavě klobouk.(jeden klobouk označuje více klobouků)- příznakovou by by byla muži nosili klobouky
Měli hlavu plnou starostí., Kdo to psal?, Toto maloval Mánes., Příští týden píšeme test.
Píšem, píšem! Rozkaz- piště, Studenti- bezpříznakové- jsou to muži i ženy, Studentky- jen ženy
-plurál je vždy plurál
CENTRUM A PERIFERIE
Centrum- více časté, klíčové pojmy, každodenní používání
Periferie- méně významné
Centrum a periferie- frekvence jazykových prostředků
Jazyk nefunguje jako dokonalý systém s rovnoměrným uspořádáním
Teorie vln= jazykové změny vycházející z epicentra a šíří se dál, čím dál tím slabší, kolikrát na okraj ani nedojdou
STRUKTURA A SYSTÉM ČEŠTINY
1.KOMPLEX STRUKTURNÍCH JAZYKOVÝCH ÚTVARŮ
Specifická slovní zásoba
Varieta= útvar jazyka- spisovná čeština, obecná čeština, dialekty
2.KOMPLEX SPÚECIÁLNÍCH DOROZUMÍVACÍCH ÚTVAŮ
Mají jen něco specifického- slang, argot- specifická slovní zásoba
3.KOMPLEX VYZUÁLNÍCH FOREM ŘEČI
Úzus – běžný výskyt jevu
Běžná mluva- mísí se tu spisovná a nespisovná řeč
Městská mluva-slovní zásoba+ spisovná
Území čech
Oficiální příležitosti- spisovná čeština
Spontánní promluva- obecná čeština/ moravské nářečí
Spisovná čeština
Knižní= archaická- např. „toliko“
Neutrální- „studuji“
Hovorová- „studuju“
Nespisovná čeština= městská mluva, nářečí
Systéme je celek, který se skládá z mnoha částí, z různých komponentů
V systému jsou mezi prvky určité vztahy
JEDNOTKY JAZYKOVÉHO PLÁNU
Rovina zvuková
Zkoumá ho fonetika i fonologie
Fonetika- nauka o zvucích, kde vznikají zvuky, jaký mají charakter, fonologie-nauka o významu zvuků v řeči, co má rozlišovací význam
Přir. jazyky se člení na dvě velké množiny, langue a parol- parol je realizace langue(ideálního systému)
Foném
minimální systémová jednotka
Nesémantická- sám o sobě není nositelem významu, ten a den- T a D samo o sobě nemá význam
foném je figura
komponent znaku- znaky se tvoří z fonému,
foném má funkci distinktivní(rozlišovací)
Fón
Realizace fonému je fón- konkrétní řečová nebo textová realizace ransf
Varianty fónů jsou alofóny, způsoby výslovnosti téhož
Rovina grafická
Je nezávislá na tom zvukovém, ale tvoří s ním paralelu, je na něj úzce vázán
Grafém
Jednotka jazyka
Abstraktní písmeno
Písmeno je realizace grafému
Pro jeden foném dva grafémy Y a I
Grafém Ě neodpovídá fonému
Rovina gramatická
Morfém
Jednotka jazyka
Nejmenší znaková jednotka gramatického plánu jazyka
Nositel významu- má znakovou podobu
Nejmenší vydělitelná jednotka znakové podoby
Má vždy nějakou funkci a často i sémantický význam
Dělení:
Kořenné morfémy
Přímý vztah k sémantice
Gramatické morfémy
Další morfémy mají funkci ale ne přímý význam- např. spojovací morfémy- vodovod- o je zde spojovací morfém- spojuje dva kořenné morfémy; nebo např. veletok
Tematické morfémy
Dělat- a je tematický morfém
Modifikační morfémy
Vyjadřuje se s nimi opakování
Nosívat- nos í vat- ív je modifikační morfém
Nulové morfémy
transformač morfémů má také svůj význam
Morf
V rovině realizace jazyka
Různé realizace morfu jsou alomorfy
Někdy má morf více alomorfů někdy jen jeden
Jednotkou jazyka(langue) je věta
Na rovině parol je výpověď- textová realizace věty
Rovina lexikální
Lexém
Na rovině langue máme jednotku lexém
Systémové slovo
Lex
Slovo textové, na rovině parol
VZNIK A VÝVOJ GRAMATIKY
Od počátků do konce 19. St
Vznik gramatiky a lingvistiky je spojen se vznikem písma
4 základní typy písma:
OBRÁZKOVÉ(piktografické) - Zobrazuje se celý denotát, referen, Např. v čínštině
SLOVNÍ(ideografické) - Skládá se z morfémům Např. hieroglyfické
PÍSMO SLABIČNÉ - Např. v japonštině
PÍSMO HLÁSKOVÉ - Současnosti nejrozšířenější, Latinka
Základní krok k vytvoření písma hláskového vytvořili féničané ve 13. St. př. n. l.- vytvořili hláskovou abecedu, která měla 22 písmen- ze slab. systému potlačili vokály - zůstaly pouze samohlásky
Systém féničanů doplnily řekové o chybějící vokály- vytvořena abeceda v dnešním chápání
Gramatika má svůj původ v řeckém slově grama= písmeno, gramatika v původním smyslu umění psát
V Řecku se gramatika a lingvistika rozvíjela pomalu, nebyla samostatná, ale součástí filozofie
Slovní druhy- řekové jim jako prvním věnovali pozornost
už v 5. St. př. n. l. Protágoras definuje jako nejstarší slovní druh člen
Dionýsios Thrácký- gramatik, napsal Tekné gramatiké a ze prezentuje 8 základních slovních druhů, které s malými změnami platí doteď: jméno, sloveso, participium(příčestí), člen, zájmeno, předložka, příslovce, spojka
V Indii- Pánini - v 5 st. přnl-vytvářel velmi dokonalé gram. sánskrtu- zabý