Zákony a vyhlášky

lušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu
tuto povinnost má.

(4) Správce daně je povinen před výslechem poučit svědka nebo
osobu přezvědnou o možnosti odepřít výpověď, o jeho povinnosti
vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích
nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

(5) Jako osoba přezvědná může být k výpovědi vyzván každý,
kdo má znalosti o povšechných poměrech určitého daňového subjektu
nebo celé skupiny daňových subjektů nebo oboru činnosti či
majetkového vlastnictví, které jsou předmětem zdanění.
------------------------------------------------------------------
6) Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění
pozdějších předpisů.

§ 9

Způsobilost k jednání

(1) Každý může před správcem daně samostatně jednat v tom
rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva
a brát na sebe povinnosti.

(2) Za právnickou osobu jedná statutární orgán nebo ten, kdo
prokáže, že je oprávněn za ni jednat.

§ 10

Zastupování

(1) Za fyzické osoby, které nemohou před správcem daně jednat
samostatně pro nezpůsobilost nebo omezenou způsobilost k právním
úkonům, jednají jejich zákonní zástupci.7) Pokud nebyl opatrovník
soudem ustanoven, stanoví zástupce pro daňové řízení správce daně.

(2) Správce daně může ustanovit zástupce také tomu, jehož
pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit písemnost na
známou adresu a který nezmocnil žádného zástupce, jakož i tomu,
kdo byl stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemůže
v řízení jednat, nebo kdo není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
Správce daně ustanoví zástupce také právnické osobě, pokud
vzniknou pochybnosti o tom, kdo je oprávněn jednat jejím jménem.
Proti rozhodnutí o ustanovení zástupce se lze odvolat.

(3) Daňový subjekt, jeho zákonný zástupce nebo ustanovený
zástupce se může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže
věci může mít současně jen jednoho zástupce. Zástupce jedná
v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně do protokolu.
Není-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, je
tato plná moc pro daňové řízení neomezená.

(4) Zastupování daňového subjektu zástupcem nevylučuje, aby
správce daně jednal v nutných případech s daňovým subjektem přímo
nebo aby ho vyzval k vykonání některých úkonů. Daňový subjekt je
povinen výzvě správce daně vyhovět. Správce daně musí o tomto
jednání zástupce daňového subjektu současně vyrozumět.

(5) Pokud v téže věci jedná daňový subjekt i zástupce jím
zmocněný a jejich jednání si odporuje, respektuje správce daně
jednání daňového subjektu. Správce daně musí o tomto jednání
zástupce daňového subjektu současně vyrozumět.

(6) Učinilo-li několik daňových subjektů společné podání nebo
vystupují-li společně ve stejné věci, případně jsou spoluvlastníky
věci, která je předmětem zdanění, jsou povinni si zvolit
společného zástupce pro účely daňového řízení. Pokud tak neučiní
ani na výzvu, určí společného zástupce správce daně sám a vyrozumí
o tom všechny příslušné daňové subjekty.
------------------------------------------------------------------
7) § 26 a 27 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění
pozdějších předpisů, (úplné znění č. 47/1992 Sb.).

§ 11

Vyloučení ze zastupování

(1) Správce daně je oprávněn k daňovému řízení nepřipustit
nebo z daňového řízení vyloučit též zástupce, pokud by došlo ke
střetu se zájmy zastupovaného nebo ke střetu zájmů daňových
subjektů v daňových věcech zastupovaných týmž zástupcem.

(2) Je-li zástupcem daňový poradce nebo advokát (dále jen
"daňový poradce)",7a) nemůže ho správce daně vyloučit z podání
daňového přiznání nebo hlášení a podání řádných a mimořádných
opravných prostředků proti rozhodnutí správce daně, i když by
jinak byly splněny podmínky pro vyloučení podle odstavce 1.

(3) Není-li zástupcem daňový poradce a nejde-li o společného
zástupce, může zástupce zastupovat současně u jednoho správce daně
pouze jeden daňový subjekt, nejde-li o osoby blízké.
------------------------------------------------------------------
7a) Zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře
daňových poradců České republiky.

§ 12

Protokol o ústním jednání

(1) O ústním jednání v daňovém řízení sepíše správce daně
protokol, který je veřejnou listinou.8)

(2) Z protokolu musí být zejména patrno, kdo, kde a kdy
daňové řízení prováděl, které osoby se zúčastnily, označení
hlavního předmětu jednání, souvislé vylíčení jeho průběhu,
označení dokladů a jiných listin odevzdaných při jednání nebo
podstatný obsah listin předložených k nahlédnutí, udělená poučení,
vyjádření poučených osob, jejich návrhy nebo námitky směřující
proti obsahu protokolu, rozhodnutí o těchto návrzích nebo
námitkách apod. Nahrazuje-li protokol podání, musí mít též jeho
náležitosti.

(3) Součástí protokolu jsou i ujednání přijatá při ústním
projednávání věci a rozhodnutí vyhlášená při jednání.

(4) Protokol podepisují po seznámení se s ním všechny osoby,
které se jednání nebo provedení úkonu zúčastnily, včetně
pracovníků správce daně. Není-li protokol hlasitě diktován, je
nutno jej před podepsáním hlasitě přečíst a zapsat v něm, že se
tak stalo a dále uvést, co bylo před podpisem protokolu opraveno
nebo jinak změněno. Přeškrtnutá místa musí zůstat čitelná. Po
vyznačení všech návrhů, námitek, oprav či změn musí být protokol
schválen a jednání skončeno. Odepření podpisu, důvody tohoto
odepření a námitky proti obsahu protokolu se v něm zaznamenají.
Bezdůvodné odepření podpisu nemá vliv na důkazní moc protokolu. Na
to je třeba osobu odepírající podpis upozornit. Vzdálila-li se
osoba na jednání zúčastněná před podpisem protokolu, nutno tuto
okolnost v protokolu zaznamenat s uvedením důvodu.

(5) Opis protokolu vydá správce daně daňovému subjektu,
s nímž bylo ústně jednáno.

(6) Správce daně opraví v protokolu chyby v psaní a jiné
zřejmé nesprávnosti. Rozhoduje též o návrzích na doplnění
protokolu a o námitkách proti jeho znění. Proti tomuto rozhodnutí
se nelze samostatně odvolat.
------------------------------------------------------------------
8) § 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (úplné znění č. 70/1992 Sb.).

§ 13

Úřední záznam

Úřední záznam zachycuje skutečnosti mající vztah k daňovým
spisům jinde neuvedené, např. různá ústní sdělení, oznámení,
poznámky, obsah telefonických hovorů, odkazy na jiné spisové
materiály, výpisy ze záznamů ať již vlastních nebo cizích a další
skutečnosti k věci se vztahující a zjištěné správcem daně. Úřední
záznam podepíše pracovník správce daně, který ho vyhotovil,
s uvedením data. V úředním záznamu odkáže též na zdroj informace
v záznamu uvedené. Pro další náležitosti úředního záznamu platí
přiměřeně ustanovení týkající se protokolu.

§ 14

Lhůty

(1) Není-li lhůta pro některý úkon v daňovém řízení stanovena
obecně závazným právním předpisem, určí přiměřenou lhůtu
rozhodnutím správce daně. Zároveň upozorní na právní důsledky
nedodržení této lhůty. Lhůtu kratší osmi dnů lze stanovit jen
zcela výjimečně pro úkony jednoduché a zvlášť naléhavé.

(2) Z důležitých důvodů mohou osoby zúčastněné na řízení před
uplynutím stanovené lhůty požádat správce daně o její prodloužení
k úkonům, jichž se lhůta týká.

(3) Na první žádost o prodloužení lhůty, pokud se nejedná
o zákonnou lhůtu, povolí správce daně vždy prodloužení lhůty
alespoň o dobu, která v den podání žádosti ještě zbývala ze lhůty,
o jejíž prodloužení je žádáno. Správce daně však nemůže povolit
delší prodloužení lhůty, než o jaké je žádáno.

(4) Nerozhodne-li správce daně o žádosti o prodloužení lhůty
před uplynutím žádané lhůty, považuje se žádané prodloužení lhůty
za povolené. Je-li zamítavé rozhodnutí o včas podané žádosti podle
odstavce 2 doručeno po uplynutí stanovené lhůty, jejíž prodloužení
je žádáno, končí běh žádané lhůty uplynutím tolika dnů po doručení
zamítavého rozhodnutí, kolik dnů zbývalo v době podání žádosti do
uplynutí stanovené lhůty.

(5) Prošla-li původní lhůta již před podáním žádosti
a nešlo-li o lhůtu již prodlouženou podle předchozích ustanovení,
může správce daně ze zvlášť závažných důvodů povolit navrácení
v předešlý stav, to je obnovit běh lhůty a stanovit lhůtu novou.
Žádost o navrácení v předešlý stav může být podána nejdéle do
třiceti dnů ode dne, kdy u žadatele pominuly důvody zmeškání
původní lhůty. Tuto novou lhůtu nelze ani prodloužit ani navrátit
v předešlý stav.

(6) Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke
skutečnosti určující počátek lhůty.

(7) Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím
toho dne, který se svým jménem nebo číselným označením shoduje se
dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta posledním dnem měsíce.

(8) Připadne-li poslední den lhůty pro uplatnění právních
úkonů vůči správci daně na sobotu, neděli nebo státem uznaný
svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

(9) Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn
úkon u správce daně nebo podána poštovní zásilka obsahující daňové
podání, popřípadě doručena čitelná8a) datová zpráva opatřená
zaručeným elektronickým podpisem8b) na adresu elektronické
podatelny správce daně.

(10) Kromě případu uvedeného v odstavci 5 nelze prodloužit
lhůtu nebo povolit navrácení v předešlý stav také u řádných
a mimořádných opravných prostředků a u lhůt, se kterými je spojen
zánik práva podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů.

(11) Lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení
v předešlý stav, uplynul-li ode dne skončení původní lhůty jeden
rok.

(12) V pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou, pokud
se neprokáže opak.

(13) Proti rozhodnutí o žádosti za prodloužení lhůty nebo za
navrácení v předešlý stav není přípustný opravný prostředek.
Podaná žádost nemá odkladný účinek, nestanoví-li tento zákon
jinak.

(14) O povolování lhůt k zaplacení daně platí zvláštní úprava
obsažená v § 60.
------------------------------------------------------------------
8a) § 1 odst. 1 písm. c) nařízení vlády č. 304/2001 Sb., kterým se
provádí zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu
a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém
podpisu).
8b) § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu
a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém
podpisu).

§ 15

Místní šetření

(1) Správce daně je oprávněn v souvislosti s daňovým řízením
provádět místní šetření jak u subjektu daně, tak i u jiných osob.
K provedení místního šetření je pracovník správce daně povinen se
prokázat služebním průkazem pracovníka správce daně.

(2) Pracovník správce daně má v době přiměřené předmětu
šetření, zejména v době provozu, právo na přístup do každé
provozní budovy, místnosti a místa, včetně dopravních prostředků
a přepravních obalů, k účetním písemnostem, záznamům a informacím
na technických nosičích dat v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení
účelu podle tohoto zákona. Toto právo má též, jde-li o obydlí,
které daňový subjekt užívá rovněž pro podnikání.

(3) Pracovník správce daně má právo provést nebo si vyžádat
výpis nebo kopii z účetních písemností, záznamů nebo informací na
technických nosičích dat bez náhrady nákladů na tato vyhotovení.

(4) Jestliže daňový subjekt vykonává dani podrobenou činnost
mimo své obvyklé pracoviště, na veřejném prostranství nebo místo
výkonu této činnosti střídá, je povinen na výzvu pracovníka
správce daně prokázat se občanským průkazem, případně jiným
osobním dokladem, jímž může prokázat svou totožnost. Cizí státní
příslušník se prokazuje povolením k trvalému pobytu nebo cestovním
pasem.

(5) Daňový subjekt a třetí osoby jsou povinny poskytnout
pracovníku správce daně všechny přiměřené prostředky a pomoc
potřebnou k účinnému provedení místního šetření, zejména mu podat
potřebná vysvětlení.

(6) Subjekt, u něhož je místní šetření prováděno, je povinen
zapůjčit správci daně jím vyžádané doklady a jiné věci mimo svůj
prostor. Při tomto postupu platí přiměřeně ustanovení § 16
odst. 7.

(7) Pracovník správce daně může zajistit též věci, u nichž
jejich nezajištění by mohlo mít za následek nemožnost dodatečného
průkazu skutečností potřebných v daňovém řízení. K tomuto opatření
přistoupí zejména, chybí-li řádný průkaz o původu obchodního zboží
nebo věcí, o jeho či jejich množství, ceně, kvalitě nebo o řádném
vypořádání finančních povinností v souvislosti s jeho či jejich
dovozem nebo nákupem. V rozhodnutí, které je součástí protokolu,
současně pracovník správce daně stanoví lhůtu pro odstranění
pochyb ohledně zajištěných věcí. Věci, které nelze na místě
spolehlivě zajistit, může na náklady jejich majitele nebo držitele
nechat převést na místo, kde je to možné. Je-li to pro dokazování
nezbytné nebo vhodné, může pracovník správce daně odebrat
bezúplatně pro účely bližšího ohledání nebo expertizy vzorky
zajišťovaných věcí. Takto odebrané vzorky budou po expertize či
ohledání vráceny, připouští-li to jejich povaha. Při zajištění
věcí se postupuje v ostatním přiměřeně podle § 38. Pokud věci
zajištěné podle tohoto ustanovení nelze vrátit jejich vlastníkovi
nebo oprávněnému držiteli proto, že není znám nebo si věci
nevyzvedl, a to ani na výzvu správce daně, nebo pokud jde o věci
volně neobchodovatelné, může správce daně rozhodnout o jejich
propadnutí státu. Není-li správci daně vlastník nebo oprávněný
držitel zajištěných věcí znám, rozhodnutí o propadnutí věci musí
být zveřejněno na úřední desce správce daně po dobu šedesáti dnů.

(8) O místním šetření sepíše pracovník správce daně podle
povahy šetření protokol nebo úřední záznam. Došlo-li při místním
šetření k zajištění věcí, předá pracovník správce daně opis
protokolu osobě, u níž k zajištění došlo, i bez její žádosti.

§ 16

Daňová kontrola

(1) Daňovou kontrolou pracovník správce daně zjišťuje nebo
prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné
stanovení daně u daňového subjektu nebo na místě, kde je to
vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější. Daňová kontrola se provádí
v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení účelu podle tohoto zákona.

(2) Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má
ve vztahu k pracovníku správce daně povinnost
a) sám nebo jím určeným pracovníkem poskytovat informace o vlastní
organizační struktuře, o pracovní náplni jednotlivých útvarů,
o oběhu a uložení účetních a jiných dokladů,
b) zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly,
c) předložit na požádání záznamy, jejichž vedení bylo správcem
daně uloženo, účetní a jiné doklady a účetní písemnosti, které
prokazují hospodářské a účetní operace, jež jsou pro správné
stanovení daňové povinnosti rozhodné anebo o které pracovník
správce daně požádá, a podat k nim ústně nebo písemně
požadovaná vysvětlení, má-li pracovník správce daně pochybnost
o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti,
d) nezatajovat doklady, které má daňový subjekt k dispozici nebo
o nichž je mu známo, kde se nacházejí,
e) předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení v průběhu
kontroly,
f) umožnit vstup do každé provozní budovy, místnosti, místa
i obydlí a dopravních prostředků, které daňový subjekt užívá
buď též k podnikání, nebo souvisí s předmětem daně, dále do
přepravních obalů a umožnit jednání s jakýmkoliv svým
pracovníkem,
g) zapůjčit potřebné doklady a jiné věci mimo prostor
kontrolovaného subjektu.

(3) U fyzických osob, které neprovozují podnikatelskou
činnost, se ustanovení odstavce 2 použije přiměřeně.

(4) Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má
ve vztahu k pracovníku správce daně právo
a) na předložení služebního průkazu pracovníkem správce daně,
b) být přítomen jednání s jeho pracovníky,
c) předkládat v průběhu daňové kontroly důkazní prostředky,
případně navrhovat předložení důkazních prostředků, které on
sám nemá k dispozici,
d) podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně,
e) klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a místním
šetření,
f) vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému
ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho
doplnění,
g) nahlížet u správce daně kdykoliv v jeho obvyklou úřední dobu do
převzatých dokladů.

(5) Právo uvedené v odstavci 4 písm. b) si daňový subjekt
nemůže vyhradit, je-li při daňové kontrole přítomen statutární
orgán nebo zástupce daňového subjektu.

(6) Námitky podle odstavce 4 písm. d) vyřizuje pracovník
správce daně nejblíže nadřízený tomu, vůči němuž směřují. Tento
nadřízený pracovník námitce vyhoví a zajistí nápravu nebo daňovému
subjektu sdělí písemně důvody, pro které nelze námitce vyhovět.
Proti tomuto rozhodnutí se nelze samostatně odvolat.

(7) Převzetí dokladů a jiných věcí podle odstavce 2 písm. g)
potvrdí pracovník správce daně ve zprávě o kontrole nebo
samostatně při převzetí. Tento postup se použije vždy, hrozí-li
nebezpečí, že takto označené důkazní prostředky budou zničeny,
pozměněny, zavlečeny nebo učiněny jinak nepotřebnými. Převzaté
doklady a jiné věci vrátí správce daně kontrolovanému subjektu
nejdéle do třiceti dnů. Ve zvlášť složitých případech, zejména
je-li nutno zapůjčené doklady a jiné věci podrobit vnější
expertize, může tuto lhůtu prodloužit orgán přímo nadřízený
správci daně. Proti těmto rozhodnutím není přípustné samostatné
odvolání.

(8) O výsledku zjištění sepíše pracovník správce daně zprávu
o daňové kontrole. Po projednání této z