Zákony a vyhlášky

ovní
pohotovost a o průměrném výdělku. 4) § 6 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb. 5) § 7 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb. 6) Zákon ČNR č. 586/1992 Sb. 7) § 83 odst. 1 zákoníku práce. 8) § 77 odst. 7 a § 102a zákona ČNR č. 337/1992 Sb.









299/1993 Sb.
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 1. prosince 1993,
kterou se zmocňují územní finanční orgány k promíjení
příslušenství daně




Změna: 209/2003 Sb.





Ministerstvo financí podle § 55a odst. 2 zákona České národní
rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona
České národní rady č. 35/1993 Sb., stanoví:

§ 1



(1) Finanční úřad může k zamezení nesrovnalostí vyplývajících
z uplatňování daňových zákonů nebo tvrdosti zcela nebo částečně
prominout příslušenství daně1) podle daňových zákonů,2) s výjimkou
exekučních nákladů, a to maximálně do výše 600 000 Kč v běžném
kalendářním roce u jednoho daňového dlužníka a jedné daně.3)



(2) Do této maximální výše se započte výše příslušenství
daně, které bylo již prominuto u stejné daně v běžném kalendářním
roce.




§ 2

Prominout nebo snížit příslušenství daně nelze, jestliže se
jedná
a) o nesplnění registrační povinnosti a nepředložení daňového
přiznání, jde-li o daň z přidané hodnoty4) a spotřební daně,5)
b) o opakování nedostatku, za který již bylo stejné příslušenství
daně uplatněno,
c) o penále stanovené trojnásobnou sazbou.6)




§ 3

(1) O prominutí příslušenství daně se rozhoduje na základě
žádosti daňového dlužníka.

(2) Žádost o prominutí příslušenství daně se podává u místně
příslušného finančního úřadu.


§ 4

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.

Ministr:
Ing. Kočárník CSc. v.r.



Vybraná ustanovení novel

Čl.II vyhlášky č. 209/2003 Sb.




Přechodná ustanovení

1. Podle nově stanovené částky se posuzuje povinnost
postoupit žádost k rozhodnutí Ministerstvu financí i u žádostí
dosud nepostoupených a došlých finančnímu úřadu před účinností
této vyhlášky.

2. Do maximální výše podle § 1 odst. 2, ve znění této
vyhlášky, se započte výše příslušenství daně prominuté finančním
úřadem v roce 2003 u stejné daně před účinností této vyhlášky.






1) § 58 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve
znění pozdějších předpisů. 2) Např. zákon ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve
znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 587/1992 Sb., o
spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů,
zákon ČNR č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, zákon ČNR č.
16/1993 Sb., o dani silniční, zákon ČNR č. 357/1992 Sb., o dani
dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění
pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 337/1992 Sb., zákon ČNR č.
368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných správními
orgány České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 3) § 1 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb. 4) § 40 odst. 4 zákona ČNR č. 588/1992 Sb. 5) § 16 odst. 4 zákona ČNR č. 587/1992 Sb. 6) § 63 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.

337/1992 Sb.
ZÁKON
České národní rady
ze dne 5. května 1992
o správě daní a poplatků
Změna: 35/1993 Sb.
Změna: 157/1993 Sb.
Změna: 302/1993 Sb., 315/1993 Sb., 323/1993 Sb.
Změna: 85/1994 Sb.
Změna: 255/1994 Sb.
Změna: 59/1995 Sb.
Změna: 118/1995 Sb.
Změna: 323/1996 Sb.
Změna: 61/1997 Sb.
Změna: 242/1997 Sb.
Změna: 168/1998 Sb.
Změna: 91/1998 Sb.
Změna: 29/2000 Sb.
Změna: 159/2000 Sb.
Změna: 227/2000 Sb.
Změna: 218/2000 Sb., 367/2000 Sb., 492/2000 Sb.
Změna: 120/2001 Sb.
Změna: 271/2001 Sb.
Změna: 320/2001 Sb.
Změna: 226/2002 Sb.
Změna: 320/2002 Sb.
Změna: 322/2003 Sb.
Změna: 354/2003 Sb., 438/2003 Sb., 479/2003 Sb.
Změna: 440/2003 Sb.
Změna: 19/2004 Sb., 237/2004 Sb.
Změna: 254/2004 Sb.
Změna: 436/2004 Sb.
Změna: 554/2004 Sb.

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:


ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Rozsah působnosti

(1) Tento zákon upravuje správu daní, poplatků, odvodů, záloh
na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně1) (dále jen
"daně"), které jsou příjmem
a) státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo rezervních
fondů organizačních složek státu (dále jen "státní rozpočet"),
b) rozpočtů územních samosprávných celků (dále jen "územní
rozpočet"), nebo
c) státních fondů nebo Národního fondu (dále jen "fond").

(2) Správou daně se rozumí právo činit opatření potřebná ke
správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových
povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně
vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto
zákona jejich splnění ve stanovené výši a době. Správce daně má
způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech
správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost.2)

(3) Podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány 3)
a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož
i orgány obcí v České republice věcně příslušné podle zvláštních
zákonů ke správě daní (dále jen "správce daně"), daňové subjekty,
jakož i třetí osoby stanovené v tomto zákoně.

(4) Je-li zvláštním zákonem orgánu uvedenému v odstavci 3
svěřeno vybírání odvodů a poplatků sankční povahy, pokut a penále
neuvedených v odstavci 1 a jsou-li tyto příjmy odváděny do
rozpočtu republiky, do územních rozpočtů a fondů, postupuje se při
jejich placení i vymáhání podle části šesté tohoto zákona, s
výjimkou ustanovení § 63 odst. 2 až 6, § 67 až 69, § 71 a 72. Při
postupu podle části šesté se použijí i ustanovení ostatních částí
zákona, pokud jsou k uplatnění části šesté nezbytná.
------------------------------------------------------------------
1) § 44 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech
a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla).
2) § 19 a 20 občanského soudního řádu.
3) Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech.

§ 2

Základní zásady daňového řízení

(1) Při správě daně jednají správci daně v řízení o daních
(dále jen "daňové řízení") v souladu se zákony a jinými obecně
závaznými právními předpisy, chrání zájmy státu a dbají přitom na
zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů
a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení.

(2) Správci daně postupují v daňovém řízení v úzké
součinnosti s daňovými subjekty a při vyžadování plnění jejich
povinností v daňovém řízení volí jen takové prostředky, které
daňové subjekty nejméně zatěžují a umožňují přitom ještě dosáhnout
cíle řízení, tj. stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny
daňové příjmy.

(3) Při rozhodování hodnotí správce daně důkazy podle své
úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich
vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém
řízení vyšlo najevo.

(4) Daňové řízení je vždy neveřejné.

(5) Jakékoliv osoby, s výjimkou daňových subjektů v daňovém
řízení o jejich daňové povinnosti, které byly jakkoliv zúčastněny
na daňovém řízení, jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co
se v řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděly; tato povinnost
však nezprošťuje správce daně povinnosti poskytnout údaje osobě,
která prokáže, že je oprávněna tyto údaje získat podle zvláštního
právního předpisu3a). Této povinnosti mohou být zproštěny jen za
podmínek stanovených tímto zákonem.

(6) Daňové řízení je povinen správce daně i z vlastního
podnětu zahájit vždy, jakmile jsou splněny zákonné podmínky pro
vznik či existenci daňové pohledávky, a to i v případech, kdy
daňový subjekt nesplnil v tom směru buď vůbec, nebo řádně své
povinnosti.

(7) Při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se bere
v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti
rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem
formálně právním a liší se od něho.

(8) Všechny daňové subjekty mají v daňovém řízení před
správcem daně stejná procesní práva a povinnosti.

(9) Právem i povinností všech daňových subjektů je úzce
spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání
daně. Přitom jsou povinny dodržovat zákony i ostatní obecně
závazné právní předpisy.
------------------------------------------------------------------
3a) § 33 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.

§ 3

Úřední jazyk

(1) Před správcem daně se jedná v jazyce českém nebo
slovenském. Veškerá písemná podání se předkládají v češtině nebo
slovenštině a listinné důkazy musí být opatřeny úředním překladem
do jednoho z těchto jazyků. Správce daně může v odůvodněných
případech upustit od toho, aby listinné důkazy byly opatřeny
úředními překlady. Správce daně může při ústním jednání připustit
tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, pokud si jej na své
náklady obstará daňový subjekt.

(2) Občané České republiky příslušející k národnostním
a etnickým menšinám mohou jednat před správcem daně ve svém
jazyce, musí si však obstarat tlumočníka zapsaného v seznamu
tlumočníků. Náklady na tohoto tlumočníka nese správce daně.

§ 4

Místní příslušnost

(1) Místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak
v tomto nebo ve zvláštním zákoně, se řídí u právnické osoby místem
jejího sídla v České republice a u fyzické osoby bydlištěm v České
republice, jinak místem, kde se převážně zdržuje, tj. v němž
pobývá nejvíce dnů v roce. Pro účely tohoto zákona se rozumí
bydlištěm fyzické osoby místo trvalého pobytu.

(2) Místně příslušným správcem daně částek za porušení
rozpočtové kázně je finanční úřad podle odstavce 1. U odvodů
příspěvkových organizací postupuje pouze takto určený správce
daně, a to jen v případech ukládání odvodů za porušení rozpočtové
kázně.

(3) Nelze-li určit místní příslušnost podle odstavce 1, řídí
se místem, kde má stálou provozovnu 4) nebo místem, v němž daňový
subjekt vykonává na území České republiky hlavní část své
činnosti, jejíž výsledky jsou předmětem zdanění, popřípadě místem,
v němž se nachází na území České republiky převážná část jeho
nemovitého majetku.

(4) Nelze-li určit místní příslušnost podle odstavců 1 až 3,
je příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 1, jde-li
o obor daní, k jejichž správě jsou příslušné územní finanční
orgány.

(5) Vzniká-li podle daňových předpisů daňová povinnost
okamžikem přechodu státní hranice, řídí se místní příslušnost
místem přechodu státní hranice.

(6) U poplatků je místně příslušný ten správce daně, který je
oprávněn podle zvláštních předpisů k provedení poplatného úkonu.

(7) U daní, kde předmětem zdanění je nemovitost, je místně
příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní
působnosti se nemovitost nachází. Tento správce daně je pak
povinen sdělit výsledky vyměření a případně další potřebné údaje
tomu správci daně, u kterého je dána místní příslušnost podle
předchozích ustanovení.

(8) Je-li předmětem zdanění převod, přechod či nabytí
majetku, je místně příslušným správcem daně finanční úřad,
v obvodu jehož územní působnosti
a) měl zůstavitel bydliště nebo se převážnou dobu zdržoval,
b) se nachází nemovitost, a to i v případě, nabývá-li se současně
též movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch,
c) má bydliště nebo sídlo nabyvatel movitého majetku nebo jiného
majetkového prospěchu,
d) má bydliště nebo sídlo dárce movitého majetku nebo jiného
majetkového prospěchu, jde-li o dar do ciziny.

(9) Má-li plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé
činnosti a funkčních požitků organizační jednotku, kde dochází
k vybírání nebo srážení daně nebo záloh na ni a kde jsou k tomu
uloženy potřebné doklady, je tato organizační jednotka plátcovou
pokladnou. Místně příslušným správcem daně plátcovy pokladny je
finanční úřad v místě plátcovy pokladny. Plátcova pokladna má
stejná oprávnění a povinnosti jako plátce daně. Majetková
odpovědnost plátce za jeho pokladny tím zůstává nedotčena.

(10) U srážkové daně vybírané zvláštní sazbou daně5) bankami
a pojišťovnami je místně příslušným správcem daně finanční úřad
v sídle banky, pojišťovny nebo jejich pobočky či organizační
jednotky, kde dochází k vybírání nebo srážení zvláštní sazbou
daně, pokud jsou zde k dispozici veškeré doklady nutné pro
provedení řádné srážky a její kontroly. Tyto pobočky či
organizační jednotky jsou plátcovou pokladnou podle odstavce 9.

(11) Je-li místně příslušných několik správců daně, řízení
provede ten z nich, který je zahájil jako první, pokud se
příslušní správci nedohodnou jinak. Spory o místní příslušnost
mezi správci daně rozhoduje orgán jim nejblíže nadřízený
a v nejvyšším stupni pak Ministerstvo financí České republiky
(dále jen "ministerstvo").

(12) Dojde-li u daňového subjektu ke změně místní
příslušnosti, dosud příslušný správce daně vykoná jen neodkladné
úkony a postoupí spisový materiál daňového subjektu za dobu, za
kterou dosud nezaniklo právo daň vyměřit nebo dodatečně stanovit,
tomu správci daně, na kterého přešla nově místní příslušnost. Za
stejné období připojí ke spisovému materiálu i výpis z osobního
účtu daňového subjektu. K tomuto výpisu doklady nepřipojuje.
Je-li vedena proti daňovému subjektu daňová exekuce, sdělí
dosavadní správce daně osobám, u nichž je vedena (poddlužník,
plátce apod.), změnu místní příslušnosti a oznámí jim současně
nové číslo účtu u banky, kam budou zabavené prostředky nadále
poukazovány.

(13) Každý správce daně je v obvodu své územní působnosti
příslušný k provedení místního šetření podle § 15, a to i bez
delegace.

(14) Nelze-li místně příslušného správce daně určit podle
tohoto nebo zvláštního zákona, stanoví jej ministerstvo.
Ministerstvo může rovněž z důležitých důvodů, zejména z důvodu
hospodárnosti nebo rychlosti řízení stanovit místní příslušnost
jinak.

(15) Pokud ukládá platební povinnost podle § 1 odst. 4 orgán
nepověřený současně jejím vybráním, je k vybrání místně příslušným
orgánem finanční úřad v sídle orgánu, který platební povinnost
uložil.
------------------------------------------------------------------
4) § 22 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve
znění pozdějších předpisů.
5) § 36 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.

§ 5

Dožádání a delegace

(1) Místně příslušný správce daně může požádat o provedení
jednotlivých úkonů v daňovém řízení kteréhokoliv jiného věcně
příslušného správce daně, téhož nebo nižšího stupně, může-li tento
správce daně požadovaný úkon provést snáze, hospodárněji nebo
rychleji. Dožádaný správce daně je povinen žádosti vyhovět nebo
sdělit důvody, pro které dožádání vyhovět nemůže.

(2) Spory o opodstatněnost dožádání rozhoduje orgán nadřízený
orgánu dožádanému a v nejvyšším stupni ministerstvo.

(3) Na návrh daňového subjektu nebo z podnětu správce daně,
může správce daně vyššího stupně nadřízený oběma správcům daně
delegovat místní příslušnost ke správě daně na jiného, pokud
shledá důvody takového návrhu opodstatněnými. Proti tomuto
rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

§ 6

Daňové subjekty

(1) Daňovým subjektem se rozumí poplatník, plátce daně
a právní nástupce fyzické či právnické osoby, která je jako daňový
subjekt vymezena zákonem.

(2) Poplatníkem se rozumí osoba, jejíž příjmy, majetek nebo
úkony jsou přímo podrobeny dani.

(3) Plátcem daně se rozumí osoba, která pod vlastní
majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od
poplatníků nebo sraženou poplatníkům.

§ 7

Osoby zúčastněné na řízení

(1) Daňového řízení vedeného správcem daně se zúčastňují,
kromě pověřených pracovníků správce daně, daňové subjekty a třetí
osoby. Všechny osoby zúčastněné na řízení jsou povinny na požádání
prokázat svoji totožnost.

(2) Třetími osobami se rozumějí
a) svědci a osoby přezvědné,
b) osoby, které mají listiny a jiné věci potřebné v daňovém
řízení,
c) znalci, auditoři a tlumočníci,
d) ručitelé, poddlužníci a plátci působící v rámci zajišťovacího
a vymáhacího řízení,
e) správci konkurzní podstaty, zvláštní správci, zástupci správce
nebo vyrovnací správci,
f) státní orgány a orgány obcí,
g) případně další osoby, které mají povinnost součinnosti
v daňovém řízení v rozsahu a způsobem stanoveným tímto
zákonem.

§ 8

Svědci a osoby přezvědné

(1) Každý je povinen vypovídat jako svědek nebo osoba
přezvědná o důležitých okolnostech v daňovém řízení týkajících se
jiných osob, pokud jsou mu známy; musí vypovídat pravdivě a nic
nesmí zamlčet. Správce daně může svědkovi nebo osobě přezvědné
uložit, aby se dostavil osobně k podání výpovědi.

(2) Výpověď může odepřít ten, kdo by jí způsobil nebezpečí
trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým. Osobou blízkou se
rozumí pro účely tohoto zákona manžel, druh, příbuzný v řadě přímé
a jeho manžel, sourozenec a jeho manžel, osvojitel a jeho manžel,
osvojenec a jeho potomci, manžel osvojence a manželé jeho potomků.

(3) Jako svědek nebo osoba přezvědná nesmí být vyslechnut
ten, kdo by porušil státní tajemství,6) nebo zákonem uloženou nebo
zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této
povinnosti zproštěn přís