skripta2

trát
přeměnitelných na peněžní prostředky nižší než splatné dluhy znamená totiž
platební neschopnost podniku, vyšší stav takových aktiv jež je potřeba totiž
snižuje výnosnost podniku. Podnik tedy usiluje o optimální likviditu majetku a
optimální strukturu majetku. Řízení každé položky majetku proto musí
manažeři věnovat neustálou pozornost.

Celková velikost podnikového kapitálu závisí zejména na:
1) velikosti podniku (čím větší podnik, tím větší kapitál vyžaduje),
2) stupni mechanizace, automatizace, robotizace (čím vyšší tyto stupně, tím
větší kapitál vyžaduje),
3) rychlosti obratu kapitálu (čím rychlejší obrat kapitálu, tím menší může být
kapitál), aj.
Podnik by měl mít právě tolik kapitálu, kolik potřebuje.

Kapitálová struktura podniku se vyjadřuje jako podíl jednotlivých
finančních zdrojů (vlastního kapitálu, cizího kapitálu) na celkové velikosti
podnikového kapitálu.
Základem podnikání je vlastní kapitál, jehož velikost se mění podle výsledků
hospodaření v daném období. Vlastní kapitál je dlouhodobým zdrojem.
Skutečná výše vlastního kapitálu (jako rozdíl mezi tržní hodnotou aktiv a tržní
hodnotou dluhů) nemusí souhlasit s vlastním kapitálem v rozvaze. Náklady na
vlastní kapitál představuje část zisku, který vlastníci očekávají a získávají za
vklad svého kapitálu do podniku (v akciové společnosti výše dividend).
Náklady na vlastní kapitál jsou většinou vyšší než náklady na cizí kapitál.
Cizí kapitál (cizí zdroje, dluh podniku) se člení na dlouhodobý (je poskytován
na dobu delší než jeden rok) a krátkodobý (je poskytován na dobu do jednoho
roku; je levnější než dlouhodobý cizí kapitál; jeho použití k financování
dlouhodobých aktiv je velmi riskantní). Podnik usiluje o optimální strukturu
cizího kapitálu pokud jde o členění na dlouhodobý a krátkodobý. Náklady na
cizí kapitál se skládají z úroku a z ostatních výdajů spojených s jeho získáním.
Podniková ekonomika
17


Rostoucí zadlužování podniku je výhodné tehdy, když je úroková míra závazků
nižší než ziskovost aktiv na bázi zisku před nákladovými úroky a před
zdaněním (využití cizího kapitálu přinese podniku více než jsou náklady na
něj); v takovém případě použití cizího kapitálu vede ke zvýšení ziskovosti
vlastního kapitálu na bázi zisku před zdaněním (pozitivní vliv „finanční
páky“). Pokud by úroková míra závazků byla vyšší než uvedená ziskovost
aktiv, klesala by s rostoucím zadlužováním uvedená ziskovost vlastního
kapitálu (negativní vliv „finanční páky“).
Při použití cizího kapitálu mimo to působí „daňový štít“, tj. snížení základu
daně z příjmů v důsledku zvýšení nákladů o úroky z cizího kapitálu.
Podnik usiluje o optimální kapitálovou strukturu v konkrétních
podmínkách. Zvýšení zadlužení je ekonomicky výhodné, pokud jeho využití
vede ke zvýšení majetku vlastníků.
Teoreticky je možné optimální kapitálovou strukturu určit podle minima
váženého průměru nákladů na celkový kapitál podniku. Vážený průměr nákladů
na celkový kapitál podniku ( Weighted Average Cost of Capital) je možné
vypočítat podle vztahu:

r
*
= r
D
. (1 - T) . (D/V) + r
E
. (E/V)

kde r
*
jsou upravené náklady na celkový kapitál [% vyjádřené desetinným číslem],
r
D


- běžné náklady na cizí kapitál (na dluh) před zdaněním příjmů
[% vyjádřené desetinným číslem],
T - mezní míra zdanění příjmů [% vyjádřené desetinným číslem],
D - tržní hodnota cizího kapitálu (dluhu) v Kč,
V - celkový kapitál (celková tržní hodnota podniku) v Kč,
r
E


- náklady na vlastní kapitál po zdanění příjmů [% vyjádř. desetinným číslem],
E - tržní hodnota vlastního kapitálu v Kč.

Kontrolní úkol:
Je dáno:
Varianta Vlastní kapitál Cizí zdroje
Podíl na celk.
kapitálu [%]
Míra nákl.adů na
vlastní kapitál p.a. [%]
Podíl na celk.
kapitálu [%]
Míra nákladů na
cizí zdroje p.a. [%]
A 30 16 70 13
B 50 15 50 12,3
C 70 14,5 30 12
Určete, která z dále uvedených variant finanční struktury je pro podnik
nejvýhodnější, pokud budete brát v úvahu jen náklady na kapitál.

Řešení:
Nejvýhodnější je varianta B. Má
nejmenší průměrnou míru
nákladů na kapitál p.a.

Varianta Průměrná míra nákladů na kapitál p.a. [%]
A 13,9
B 13,65
C 13,75

Vliv „finanční
páky“









Optimální
kapitálová
struktura


































18

Pravidla
financování
Existují orientační zásady zajištění likvidity, formulované v horizontálních a
vertikálních pravidlech financování.
Horizontální pravidla financování:
1. „Zlaté bankovní pravidlo“: zásada likvidity bank vyžaduje, aby poskytnuté
úvěry (objem a splatnost) odpovídaly disponibilním rostředkům banky.
2. „Zlaté pravidlo financování“: dlouhodobé investice se nesmí financovat
krátkodobými zdroji.
3. „Zlaté pravidlo vyrovnávání rizika“: vlastní zdroje mají být pokud možno
větší než cizí zdroje, v krajním případě se mohou rovnat cizím zdrojům.
4. „Zlaté pravidlo pari“ předpokládá, že podnik využívá také cizích zdrojů a
proto se stálá aktiva mohou rovnat vlastním zdrojům jen v krajním případě.
5. „Zlaté poměrové pravidlo“: tempo růstu investic nesmí střednědobě ani
krátkodobě předstihovat tempo růstu tržeb.
6. „Zlaté bilanční pravidlo“ upřesňuje požadavky „zlatého bankovního
pravidla“" a „zlatého pravidla financování“, která vyžadují, aby časový
horizont zdrojů odpovídal časovému horizontu jejich vázání v těch částech
majetku, které jsou z těchto zdrojů financovány (princip shodnosti lhůt).
Podle „zlatého bilančního pravidla“ má být dlouhodobě vázaný majetek
financován dlouhodobým kapitálem (z vlastních zdrojů nebo i z
dlouhodobých cizích zdrojů) a oběžný majetek odpovídajícím krátkodobým
kapitálem.
V přesnější verzi „zlaté bilanční pravidlo“ říká, že stálá aktiva mají být
financována vlastními zdroji a případně i dlouhodobými cizími zdroji,
oběžný majetek má být financován krátkodobými cizími zdroji.
Ve třetí verzi tohoto pravidla se žádá, aby vedle stálých aktiv byl
dlouhodobými zdroji financován také trvale vázaný oběžný majetek a jen
krátkodobě vázaný oběžný majetek stačí financovat krátkodobými zdroji.
7. „Pravidlo jedna ku jedné“ určuje, že stav peněz v pokladně a na účtech v
bance, směnek a dlužnických pohledávek dohromady nesmí být menší než
krátkodobé cizí zdroje.
8. „Pravidlo dva ku jedné“ říká, že oběžný majetek by měl být minimálně
dvakrát tak velký než krátkodobé cizí zdroje.
Vertikální pravidla financování se zabývají stupněm zadlužení. Vyžadují
určité relace mezi cizími a vlastními zdroji, zpravidla poměr 1 : 1.
Žádné z těchto pravidel není dostatečně podloženo teoretickými úvahami nebo
praktickými zkušenostmi; jedná se o orientační pravidla.
Mezi majetkovými a kapitálovými relacemi na jedné straně a rozsahem oh-
rožení platební schopnosti sice existují souvislosti, jsou však příliš volné na to,
aby určitá struktura majetku mohla zabránit platební neschopnosti.
Přesto nepostrádají pravidla financování praktický význam. Protože se podle
nich orientují banky a také jiní poskytovatelé úvěrů při ověřování
úvěruhodnosti, není při získávání kapitálu účelné je zcela zanedbávat. V
každém případě mají při ověřování úvěruhodnosti význam „požadované
bilanční relace“.



Podniková ekonomika
19


Úkoly k zamyšlení:
Z následujícího zadání si sestavte rozvahu a zamyslete se nad tím, zda byla
dodržena pravidla financování (údaje jsou uvedeny v tis. Kč).
1. Základní kapitál = 19 072, dlouhodobý finanční majetek = 8 905,
krátkodobé závazky = 460, kapitálové fondy = -10 070, rezervy = 350,
hospodářský výsledek minulých let = 156, dlouhodobé pohledávky = 359,
fondy tvořené ze zisku = 40, dlouhodobý nehmotný majetek = 202,
hospodářský výsledek běžného účetního období = 996, krátkodobý finanční
majetek = 1 538.
2. Krátkodobé pohledávky = 77 913, bankovní úvěry a výpomoci = 123 200,
fondy tvořené ze zisku = 2 164, hospodářský výsledek minulých let = -149,
dlouhodobý hmotný majetek = 11 548, dlouhodobé pohledávky = 323,
krátkodobý finanční majetek = 96 705, krátkodobé závazky = 104 161,
zásoby = 65 578, ostatní pasiva = 3 803, rezervy = 163, dlouhodobý
finanční majetek = 90, základní kapitál = 9 900, dlouhodobý nehmotný
majetek = 94, hospodářský výsledek běžného účetního období = 10 459,
ostatní aktiva = 1 450.

Kontrolní otázky:
1. V čem spočívá podstata úsilí podniku o optimální majetkovou strukturu?
2. Jak může cizí kapitál působit na ziskovost vlastního kapitálu? Vysvětlete
„daňový štít“.
3. Jak je možné určit optimální kapitálovou strukturu?

Pojmy k zapamatování:
− likvidnost majetku
− struktura majetku
− optimální struktura majetku
− řízení majetku
− kapitálová struktura podniku
− pozitivní vliv „finanční páky“
− negativní vliv finanční páky
− „daňový štít“
− optimální kapitálová struktura
− vážený průměr nákladů na celkový kapitál podniku
− horizontální pravidla financování
− vertikální pravidla financování











































20
1.3.2 Dlouhodobý hmotný majetek















Cíl:
Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni:
− objasnit význam racionálního pořizování a využívání dlouhodobého
hmotného majetku
− vysvětlit nákladovou funkci odpisů dlouhodobého hmotného majetku i
jejich funkci interního finančního zdroje podniku
− vysvětlit a vypočítat výrobní kapacitu určité výrobní jednotky v naturálních
jednotkách a v jednotkách času
− určit výrobní kapacitu výrobního zařízení metodou „koeficientu zatížení“
− vypočítat potřebný počet výrobních zařízení pro splnění plánovaných úkolů
v daném období
− vypočítat výrobní kapacitu výrobního zařízení, závislou také na objemu
výrobního zařízení nebo na výrobní ploše
− určit výrobní kapacitu dílny při známé výrobní kapacitě jednotlivých
výrobních zařízení v dílně
− vypočítat celkové, časové i intenzívní využití výrobní kapacity, kapacitní
rezervu výrobního zařízení za určité období
− objasnit členění času výrobního zařízení a jeho význam






Současný moderní výrobní proces se vyznačuje tím že je pracovní síla stále
více vybavována dlouhodobým hmotným majetkem. Mnohá strojní zařízení
dnes už prakticky nepotřebují spoluúčast lidské pracovní síly, vyrábějí,
dopravují, registrují a počítají plně automaticky, stačí jejich seřízení a kontrola
centrálou. Z tohoto vývoje vznikají podniku vedle technických problémů
významné ekonomické úkoly.
Náklady na dlouhodobý hmotný majetek v mnohých podnicích
několikanásobně převyšují náklady na pracovní síly a na materiál. Proto je
nezbytné věnovat zvláštní pozornost racionálnímu využití dlouhodobého
hmotného majetku.

Životnost dlouhodobého hmotného majetku a odpisy
Hlavní hospodářské problémy, které souvisí s dlouhodobým hmotným
majetkem vznikají především tím, že zařízení není spotřebováno v jednom
výrobním cyklu, ale má určitou fyzickou (technickou) životnost, že se tedy
může využívat mnoho let. V zařízení se musí vázat velké částky peněz po
mnoho účetních období. Tyto peněžní prostředky se pak musí do konce
ekonomické životnosti prodejem výrobků a služeb (tedy prostřednictvím
odbytového trhu) uvolnit a potřebným způsobem zhodnotit.

Průvodce studiem:
V této podkapitole vycházím z toho, že je vám jasná nutnost úsilí podniku o
plné využívání výrobní kapacity. Máte pochopit podstatu a umět aplikovat
výpočty potřebného počtu výrobního zařízení, výrobní kapacity a jejího
využití. To vám umožní přispívat k úspěchu podniku.
Na zvládnutí této části budete potřebovat asi 5 hodin soustředěné práce.

Podniková ekonomika
21

Podnik tedy musí odhadnout ekonomickou životnost dlouhodobého hmotného
majetku, správně zjistit snížení jeho hodnoty k němuž dochází během roku
(odpisy) a to připočítat k nákladům vzniklých výrobou. Pod ekonomickou
životností se rozumí období, po které je účelné zařízení hospodářsky využívat.
Ekonomická životnost je zpravidla kratší než technická životnost.
Částky, které vyjadřují roční snížení hodnoty dlouhodobého hmotného majetku
(tj. odpisy) mohou být zjišťovány různými plánovacími propočty. Hodnota
jednotlivých prvků zařízení se během jejich životnosti snižuje různě podle
jejich technických vlastností, přesto však může platit pravidlo, že užitná
hodnota strojů v prvních letech životnosti klesá pomalu a teprve koncem doby
využívání klesá rychleji. Přitom délka technické životnosti zařízení může být
ovlivněna pečlivou odbornou péčí a údržbou. Na rozdíl od toho tržní hodnota
(tj. hodnota, která by byla dosažena při prodeji stroje na trhu) klesá ihned po
uvedení do provozu, protože kupec při nákupu „opotřebeného“ zařízení (i když
se užitná hodnota vůbec nesnížila) požaduje podstatnou srážku z pořizovací
ceny.
Hodnota dlouhodobého hmotného majetku se snižuje jeho užíváním,
přírodními vlivy, technickým pokrokem. Nebezpečí, že dlouhodobý hmotný
majetek technicky a ekonomicky zastará, je tím větší, čím delší je jeho
životnost. Obchodní opatrnost nutí podnik, aby při hodnocení doby
ekonomické životnosti a při stanovení ročních odpisů bral v úvahu nejen
snížení hodnoty užíváním nebo přirozeným opotřebením, ale také technickým
pokrokem.
Protože existuje nebezpečí, že zařízení může být znehodnoceno technickým
pokrokem ještě dříve než se fyzicky opotřebuje, je nutné, aby se kapitál, který
je v něm vázán, uvolňoval prostřednictvím odbytového trhu co nejrychleji.
Podnik často musí řešit otázku, zda je účelné nahradit zastaralé zařízení
moderním, které má nižší provozní náklady, i když se staré zařízení může ještě
několik let využívat. Náhrada zastaralého zařízení novým není vždy výhodná.
Nové zařízení velmi často vyžaduje zvýšit objem výroby z kvantitativního nebo
kvalitativního hlediska, je tedy efektivně využitelné teprve od určitého objemu
produkce za stanovené období nebo od určité velikosti podniku nebo od
určitých požadavků na přesnost. Pro menší podnik může být někdy staré
zařízení nákladově výhodnější než nové. Velikost podniku a objem produkce
hraje podstatnou úlohu při volbě dlouhodobého hmotného majetku a
technologických postupů.
Správně zachytit snížení hodnoty dlouhodobého hmotného majetku odpisy patří
k nejdůležitějším problémům účetnictví. Odpisy jsou součástí nákladů. Jejich
výše tedy ovlivňuje hospodářský výsledek daného období. Proto je pro
účetnictví a pro daňové účely určen způsob provádění odpisů určen předpisy
(účetní odpisy - viz zákon o účetnictví, daňové odpisy - viz zákon o daních z
příjmů). V kalkulacích musí být odpisy (kalkulační odpisy) stanoveny tak, aby
podnik získal díky tržbám za vyráběné produkty dostatečné finanční zdroje k
opětnému opatření spotřebovaného dlouhodobého hmotného majetku.
Odpisy je třeba sledovat v časové řadě jak v absolutní výši, tak v %
z celkových tržeb. Dobrý průměr v maloobchodě a velkoobchodě se pohybuje
mezi 1% a 2%, u řemeslných a průmyslových podniků mezi 3% a 4% (pokud
podnik nepoužívá finanční leasing).



























Uvolňování
vázaného kapitálu


Náhrada
zastaralého
výrobního
zařízení?







Nákladová funkce
odpisů





22
Odpisy jako
finanční zdroj




Podstata výrobní
kapacity



Význam výrobní
kapacity


Vlivy na výrobní
kapacitu



Výrobní kapacita
vyjádřená na
výstupu

Odpisy nejsou jen nákladovým faktorem, ale také významným interním
finančním zdrojem, protože protihodnoty odpisů, získaných prostřednictvím
tržeb a jim odpovídajícím příjmům v daném období pro pozdější náhradu za
odepsanou část dlouhodobého hmotného majetku, jsou k dispozici pro
financování.

Výrobní kapacita a její využití
Výrobní kapacita určité výrobní jednotky je maximální objem výroby
plánované struktury sortimentu a žádané jakosti, kterého je možné dosahovat
za určité období (zpravidla za jeden rok, den, hodinu) při plném využívání
výrobního zařízení a výrobních ploch za optimálních podmínek. Určení
výrobní kapacity odhaluje perspektivní rezervy růstu výroby výrobní jednotky,
které je možné využít za určitých optimálních podmínek.
Výrobní kapacita se určuje při zjišťování možností výroby, při sestavování
plánu výroby, při zjišťování potřeby strojů a zařízení. Výrobní kapacita se
určuje pro určitou výrobní jednotku, tj. pro stroj, výrobní zařízení, skupinu
strojů, dílnu, provoz, závod, podnik. Výrobní jednotka musí být jednoznačně
vymezená (podnik, závod, dílna, stroj).
Výrobní kapacita výrobní jednotky je závislá na řadě činitelů, především na
technické úrovni strojů a výrobního zařízení, na době jejich činnosti, na
organizaci práce a výroby, na kvalifikaci pracovníků, na použitých materiálech
apod. Vlivy těchto činitelů se vzájemně překrývají a některé se obtížně
vyčíslují. Proto jsou vytvářeny modely, které zachycují působení jen
nejdůležitějších činitelů.
Výrobní kapacita výrobní jednotky vyjádřená na výstupu je maximální
objem výroby za rok za optimálních podmínek.
Obecně je možné výrobní kapacitu výrobní jednotky (Q
k
) vyjádřit na výstupu
jako násobek výrobnosti výrobní jednotky (V
k
) a doby, po kterou může být
výrobní jednotka v činnosti za optimálních podmínek(F
e
), tedy
Q
k
= F
e
. V
k
.


Výrobnost výrobního zařízení se při výpočtu výrobní kapacity vždy uvažuje
jako maximální výrobnost v počtu výrobků za jednotku času (obvykle za jednu
hodinu), při dodržení technologického postupu a jakosti výrobků. Při stanovení
výrobnosti se vychází ze jmenovitého výkonu výrobního zařízení s
přihlédnutím ke konkrétním podmínkám. Vychází se z kapacitních norem
výrobnosti, které určují maximální množství výrobků, které může být na
daném výrobním zařízení zhotoveno za časovou jednotku.
Doba, po kterou je výrobní zařízení v činnosti se vyjadřuje pomocí časových
fondů. Časový fond výrobního zařízení je plánovaný počet dnů (hodin) jeho
činnosti za rok. Rozlišují se: kalendářní časový fond (F
K
), nominální časový
fond výrobního zařízení (F
N
), využitelný (efektivní) časový fond výrobního
zařízení (F
e
). Mimo to se rozlišuje plánovaný počet hodin provozu (strojové
hodiny) výrobního zařízení, skutečný počet hodin provozu (strojní hodiny)
výrobního zařízení.
Kalendářní časový fond F
K
je počet dní v roce (v nepřestupném roce 365 dnů,
v přestupném 366 dnů), příp. počet hodin v roce (v nepřestupném roce 365 . 24
= 8 760 hodin, v přestupném 366 . 24 = 8 784 hodin).

Podniková ekonomika
23
Nominální časový fond výrobního zařízení F
N
se vypočítá odečtením
nepracovních dnů od kalendářního časového fondu. Vyjadřuje se ve dnech a v
hodinách [nominální časový fond ve dnech se násobí počtem směn v jednom
pracovním dnu (tím se liší od nominálního časového fondu pracovníka) a
počtem pracovních hodin v jedné směně]. Pro přerušovaný výrobní proces se
při výpočtech výrobní kapacity používá dvousměnný režim (případně i
směnnost větší než 2 podle skutečnosti).
Využitelný (efektivní) časový fond výrobního zařízení se vypočítá odečtením
časových ztrát (plánovaných prostojů) od nominálního časového fondu
výrobního zařízení.
Výrobní kapacita výrobní jednotky vyjádřená na vstupu je využitelný
(efekt