skripta2

tivů,
který vede všechny pracovníky k plnému využívání svých schopností,
iniciativy, tvůrčího přístupu k práci, k dosažení pocitu sounáležitosti
zaměstnanců s vedením podniku při dosahování jeho cílů).
7. Procesy v podniku:
a) hmotně energetické: vstupy z pořizovacích trhů, transformační procesy,
výstupy pro trh,
b) sociální: mezilidské vztahy v podniku,
c) informační,
d) hodnotové: zahrnují přibližně řečeno především peněžní nebo finanční
stránku podnikového dění (hodnota je užitek, který subjekt přikládá
nějakému předmětu; hodnota nějakého předmětu nebo postupu v podniku
závisí na představách vedení podniku o jeho užitku).

Úkoly k textu:
1. Vyberte si určitý podnik a pokuste se určit, jak a v jaké míře pro něj platí
charakteristické znaky podniku uvedené v této kapitole.
2. Vyberte si určitý podnik a pokuste se určit:
a) které prvky okolí jsou pro tento podnik nejdůležitější,
b) které prvky okolí může tento podnik aktivně ovlivňovat.

Test 1:
Podle principu efektivnosti se má určitého cíle dosáhnou
a) co nejmenším vynaložením prostředků
b) kombinací různých provozních prostředků
c) co nejdříve


Jako funkce podniku se označují určitým způsobem vymezené skupiny
činností podniku. Hlavní funkce podniku v současné době:
1. prodejní (vyčleněné činnosti související s prodejem výrobků a služeb),
2. výrobní (zhotovování výrobků; u nevýrobních podniků se tato funkce
označuje jako provozní),

Podniková ekonomika
9
3. zásobovací (pořízení surovin, materiálů, součástí, příjem, skladování,
předávání do výroby),
4. personální (zajištění pracovníků, hodnocení pracovníků a jeho důsledky vč.
růstu jejich kvalifikace, systémy odměňování, pracovní podmínky),
5. finanční (obstarávání potřebného množství finančních zdrojů, použití
finančních zdrojů k obstarání potřebných statků a k úhradě výdajů na činnost
podniku, rozdělování zisku, všechny finanční operace při založení podniku,
při rozšiřování podniku, při fúzi, sanaci a likvidaci podniku),
6. vědeckotechnická (příprava a uskutečňování změn technických inovačních
faktorů podniku; zejména aplikovaný výzkum, technický vývoj, příprava
výroby, realizace výsledků uvedených fází vědeckotechnického pokroku u
výrobce nových technických prostředků a u uživatelů),
7. investiční (zajištění potřebného dlouhodobého majetku),
8. správa (zejména: controlling, plánování, účetnictví, statistika, právní
činnosti, vnitřní audit aj.).


Typologie podniků vytváří přehled o podnicích vymezováním jejich
charakteristických znaků. Podniky je možné třídit podle mnoha hledisek, z
nichž nejdůležitější jsou následující:
1. Podle právní formy podnikání. Toto hledisko má význam např. pro určení
kapitálového rizika (neomezené nebo omezené ručení), možností
financování, daňového zatížení, povinností procházet auditem a publikovat
některé skutečnosti. Podniky se zpravidla člení na: podniky jednotlivce
(obvykle živnosti), osobní společnosti (veřejná obchodní společnost,
komanditní společnost), kapitálové společnosti (společnost s ručením
omezeným, akciová společnost), družstva, státní podniky.
2. Podle sektorů a hospodářských odvětví:
a) v sektoru veřejném, v sektoru soukromém, v sektoru smíšeném;
b) v sektoru primárním (podniky získávají statky z přírody, tj. těžební
průmysl, zemědělství, lesnictví aj.),
v sektoru sekundárním (podniky zpracovávají statky vyrobené
v primárním sektoru na výrobní prostředky nebo spotřební předměty,
tj. strojírenství, potravinářský průmysl, textilní průmysl),
v sektoru terciálním (nevýrobní podniky – podniky služeb, tj. obchodní,
bankovní, dopravní, pojišťovací a ostatní podniky poskytující služby);
c) v sektoru zemědělství (zemědělství, rybolov, lesní hospodářství),
v sektoru průmyslu (včetně stavebnictví),
v sektoru služeb (obchod, peněžnictví, pojišťovnictví, doprava,
skladování, spoje, školství, zdravotnictví, veterinární činnost, sociální
činnost, ostatní služby).
V České republice se hospodářská odvětví klasifikují podle Odvětvové
klasifikace ekonomických činností, kde se zemědělství člení do tří odvětví,
průmysl do sedmnácti odvětví, služby do devíti odvětví.
3. Podle velikosti podniku (velké, střední, malé podniky)
podle počtu zaměstnanců, ročního obratu, ročního obratu na zaměstnance,
roční přidané hodnoty na zaměstnance, velikosti majetku nebo kapitálu,
ročního zisku, postavení na trhu.

















Třídění podniků
podle různých
hledisek

10




































4. Podle převládajícího výrobního faktoru na
a) pracovně náročné podniky (mají zvlášť vysoký podíl mzdových nákladů
na celkových nákladech; např. průmysl jemné mechaniky),
b) investičně náročné podniky (mají zvlášť vysoký stav dlouhodobého
hmotného majetku, který váže velký kapitál, proto hlavní části nákladů
představují odpisy dlouhodobého hmotného majetku a úroky z úvěrů,
zatímco náklady na suroviny a materiál a na mzdy představují menší část
nákladů),
c) materiálově náročné podniky (mají zvlášť vysoký podíl nákladů na
suroviny a materiál na celkových nákladech).
Existují i kombinace uvedených hledisek. Třídící hledisko převládajícího
výrobního faktoru vychází z toho, který výrobní faktor má nejvyšší podíl na
celkových nákladech. Převládajícímu výrobnímu faktoru je nutné věnovat
zvláštní pozornost. Pracovně náročné podniky se snaží přesnou přípravou
práce a využitím časově úsporných postupů snižovat mzdové náklady.
Podniky náročné na dlouhodobý hmotný majetek se snaží co nejlépe
využívat výrobní kapacitu výrobních zařízení. Materiálově náročné podniky
zaměřují zvláštní pozornost na opatřování materiálu a účinnou kontrolu jeho
spotřeby.

Test 2:
Na základě vašich znalostí z vámi již absolvovaných předmětů
určete, který z následujících sektorů má při hospodářském růstu
stále větší podíl na celkovém počtu zaměstnanců.
a) sekundární sektor
b) primární sektor
c) terciální sektor

Kontrolní otázky:
1. Vysvětlete podstatu a obsah funkcí podniku.
2. Podle jakých hledisek je možné třídit podniky?

Shrnutí
Podnikáním se rozumí soustavná výdělečná činnost prováděná samostatně
podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Tuto činnost provádí
podnikatel za účelem uspokojování potřeb zákazníků výrobky a službami ke
spokojenosti zákazníků s cílem maximalizace hodnoty podniku, resp.
maximalizace bohatství vlastníků. Podnikatel je rozhodujícím faktorem
hospodářského rozvoje.
Cílem podnikání je maximalizace hodnoty podniku resp. maximalizace
hodnoty majetku vlastníků. Podnik hospodaří efektivně, když zvětšuje
bohatství vlastníků podniku. Aby podnikání bylo úspěšné a zajišťovalo
dlouhodobou existenci podniku, je nezbytné v souladu s obecným cílem
podnikání určit a zpřesňovat soustavu dílčích dlouhodobých i krátkodobých,
ekonomických, technických i sociálních, cílů funkčních oblastí, cílů
organizačních jednotek podniku. Dílčí cíle musí být v souladu s nadřazenými
cíli, s obecným cílem podnikání.

Podniková ekonomika
11
Podnik je soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání.
Podnikatelská činnost probíhá nejintenzivněji v podnicích, v nichž jsou
vyjasněné, relativně koncentrované a stabilní vlastnické vztahy.
Snahu po zvyšování hodnoty majetku vlastníků podniku nelze oddělit od
společenského poslání podniku.
Podnik je obklopen okolím, jehož vývoj na podnik výrazně působí nejen jako
určité omezující podmínky, ale také jako příležitosti pro další rozvoj, jejichž
včasné využití znamená konkurenční výhodu. Podnik ovšem také působí na své
okolí.
Podnik má znaky, jejichž znalost přispívá k jeho správnému řízení.
Funkce podniku představují skupiny činností: prodejní, výrobní, zásobovací,
personální, finanční, vědeckotechnická, investiční, správa.
Typologie podniků vytváří přehled o podnicích vymezováním jejich
charakteristických znaků. Nejdůležitější hlediska třídění podniků: podle právní
formy podnikání, podle sektorů a hospodářských odvětví, podle velikosti
podniku, podle výrobního faktoru který převládá.


Pojmy k zapamatování:
− podnikání a cíl podnikání
− EVA (Economic Value Added),
− CVA (Cash Value Added),
− MVA (Market Value Added)
− ROE (Return on Equity),
− EPS (Earnings Per Share)
− podnik, znaky podniku
− funkce podniku
− typologie podniků

Řešení a odpovědi:
Test 1: Správné je a). Pro doplnění k tomu přistupují úvahy podle b).
Opatření podle c) hrají roli jen ve zvláštních případech.
Test 2: Správné je c).





































12
1.2 Výrobní faktory z hlediska podnikové ekonomiky














Dispozitivní
výrobní faktor


Elementární
faktory








Sekvenční
manažerské funkce


Průběžné
manažerské funkce

Cíl:
Po prostudování této podkapitoly byste měli být schopni:
- vysvětlit výrobní faktory z hlediska podnikové ekonomiky,
- vysvětlit vázanost kapitálu, a o co usiluje podnik v této oblasti.


Výrobní faktory z národohospodářského hlediska se obvykle člení podle
jejich povahy do třech hlavních skupin: přírodní zdroje (půda), práce, kapitál
(kapitálové statky).
Výrobní faktory z hlediska podnikové ekonomiky:
1. dispozitivní výrobní faktor, tj. dispozitivní práce (řídící práce):
a) část originální [původní], tj.řízení podniku vlastníky, jejichž rozhodovací
pravomoc je odvozena z vlastnictví výrobních prostředků,
b) část odvozená (práce manažerů; jejich rozhodovací pravomoc je více
nebo méně omezována příkazy vlastníků),
2. elementární výrobní faktory:
a) výkonná práce (práce vztažená k objektu),
b)dlouhodobý hmotný majetek,
c) materiály.
Kombinace výkonné práce, dlouhodobého hmotného majetku a materiálu
neprobíhá živelně, ale je výsledkem řídící činnosti lidí. Protože celková
kombinace výrobních faktorů představuje dispozitivní pracovní výkon a
protože bez řídící činnosti nemohou být ostatní výrobní faktory (výkonná práce,
dlouhodobý hmotný majetek, materiál) hospodářsky účelně využívány,
vyčleňuje se z faktoru práce (lidská pracovní síla) dispozitivní (řídící) práce
jako samostatný výrobní faktor (manažerské funkce).
Z řady klasifikací manažerských funkcí je dále použita klasifikace, vycházející
z pojetí „sekvenčních“ a „průběžných“ manažerských funkcí.
Sekvenční manažerské funkce (sequential functions) jsou typické úlohy, které
manažer více či méně následně řeší v řídící činnosti určitého procesu. Rozšířené
je členění navržené H. Koontzem a H. Weihrichem: plánování - organizování -
výběr a rozmístění personálu - vedení lidí - kontrola.
Pro průběžně prováděné manažerské funkce (continuous fonctions) je dále
použito modifikované členění R. Mackenzieho: analyzování činností (řešených
problémů) - rozhodování - komunikace při realizaci (sdělování informací s
akcentem na koordinaci).


Průvodce studiem:
Pochopení výrobních faktorů z hlediska podnikové ekonomiky navazuje na
vaše dříve získané znalosti o výrobních faktorech z národohospodářského
hlediska (z předmětů makroekonomika, mikroekonomika). Všimněte si
rozdílů mezi národohospodářským a podnikovým hlediskem.
Na zvládnutí této podkapitoly budete potřebovat asi 1 hodinu.

Podniková ekonomika
13
Uvedenou klasifikaci manažerských funkcí znázorňuje tabulka:
Manažer musí umět slaďovat a vyvažovat plnění manažerských funkcí tak, aby
vytvářely harmonický celek.
Pro fungování podniku je nezbytné, aby výrobní faktory byly v potřebném a
účelném množství neustále k dispozici, aby byly v podniku vázány. Podnik
usiluje o optimální vázanost kapitálu.
Podnik usiluje také o minimalizaci spotřeby výrobních faktorů.

Kontrolní otázky:
1. Vysvětlete výrobní faktory z hlediska podnikové ekonomiky a jejich význam.
2. V čem spočívá vázanost kapitálu a o co usiluje podnik v této oblasti?
3. Které výrobní faktory jsou dlouhodobé a které krátkodobé? Jaké to má
důsledky v nákladech, vznikajících spotřebou těchto faktorů?

Shrnutí:
Kombinace elementárních výrobních faktorů (výkonné práce, dlouhodobého
hmotného majetku a materiálu) se neuskutečňuje jako živelný proces, ale je
výsledkem řídící činnosti lidí (dispozitivního výrobního faktoru).
Pro fungování podniku je nezbytné, aby výrobní faktory byly v potřebném a
účelném množství neustále k dispozici, aby byly v podniku vázány. Podnik
usiluje o optimální vázanost kapitálu a o minimalizaci spotřeby výrobních
faktorů.

Pojmy k zapamatování:
- dispozitivní výrobní faktor
- sekvenční manažerské funkce
- průběžné manažerské funkce
- elementární výrobní faktory
- výkonná práce
- vázanost kapitálu
- spotřeba výrobních faktorů

P r ů b ě ž n é f u n k c e
Sekvenční funkce

Analyzování
řešených problémů
Rozhodování

Komunikace
při realizaci
Plánování
Organizování
Výběr a rozmístění personálu
Vedení lidí
Kontrola








Vázanost kapitálu

Spotřeba výrobních
faktorů













14
1.3 Majetek a kapitál podniku


1.3.1 Majetková a kapitálová struktura













Cíl:
Po prostudování: této podkapitoly byste měli být schopni:
- vysvětlit nutné úvahy o optimalizaci struktury majetku,
- vysvětlit významné vlivy působící na velikost kapitálu podniku,
- vysvětlit pozitivní i negativní vliv „finanční páky“,
- vysvětlit podstatu „daňového štítu“,
- vypočítat vážený průměr nákladů na celkový kapitál podniku, jehož
minimalizace je použitelná při určování optomální kapitálové struktury,
- prakticky uplatňovat horizontální a vertikální pravidla financování.




























Majetek podniku (aktiva) představují věci, práva a jiný majetek, který patří
podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze má
tomuto účelu sloužit.
Kapitál (pasíva) představují finanční zdroje nezbytné k tomu, aby podnik
získal potřebná aktiva.
Průvodce studiem:
Tuto podkapitolu člením na čtyři části. V první části vám chci stručně
připomenout vaše znalosti o majetku a kapitálu z dřívějšího studia a
zdůraznit důležité základní poznatky o struktuře majetku a kapitálu při
řízení ekonomiky podniku. Ve druhé části se zaměřte především na
zvládnutí výpočtů výrobní kapacity a jejího využití. Ve třetí části na
výpočty spojené s řízením zásob, spotřeby a využití materiálu a ve čtvrté
části na výpočty v oblasti zásob nedokončené výroby.
Nepodceňujte tuto podkapitolu. Věřím, že si výpočty mnohokrát procvičíte,
protože patří do existenčního minima každého ekonoma v podniku.

Průvodce studiem:
Doporučuji vám, abyste si nejprve zopakovali členění majetku, které znáte
z účetnictví. Potom věnujte pozornost vlivům na majetkovou strukturu
podniku a úvahám o optimální struktuře majetku. Po osvěžení vašich
znalostí o struktuře pasiv věnujte pozornost vlivům působícím na velikost
podnikového kapitálu a nákladům na vlastní a cizí kapitál, „finanční
páce“, „daňovému štítu“, úsilí podniku o optimální kapitálovou strukturu,
zásadám zajištění likvidity – tj. „požadovaným bilančním relacím“.
Na zvládnutí této podkapitoly budete potřebovat asi 2 hodiny.

Podniková ekonomika
15
Přehled o aktivech a pasívech a tedy také o majetkové struktuře podniku a o
kapitálové struktuře podniku k určitému datu poskytuje rozvaha (bilance)
podniku.
Rozvaha (v rozsahu pro zveřejňování v Obchodním věstníku):
AKTIVA CELKEM (A+B+C+D) PASIVA CELKEM (A+B+C)
A Pohledávky za upsaný vlastní kapitál A Vlastní kapitál
B Stálá aktiva A.I. základní kapitál
B. I. dlouhodobý nehmotný majetek A.II. kapitálové fondy
B.II. dlouhodobý hmotný majetek A.III. fondy tvořené ze zisku
B.III. dlouhodobý finanční majetek A.IV. hospodářský výsledek minulých let
B.III.1. z toho: podíl. cen. papíry a vklady
v podn. s rozhodujícím vlivem
A.V. hospodářský výsledek běžného účetního období
C Oběžná aktiva B Cizí zdroje
C.I. zásoby B.I. rezervy
C.II. dlouhodobé pohledávky B.II. dlouhodobé závazky
C.III. krátkodobé pohledávky B.III. krátkodobé závazky
C.IV. krátkodobý finanční majetek B.IV. bankovní úvěry a výpomoci
D Ostatní aktiva B.IV.1 z toho: dlouhodobé bankovní úvěry
C Ostatní pasiva
Majetek (aktiva) se člení podle likvidnosti (tj. podle rychlosti možné přeměny v
peněžní hotovost) jednotlivých složek majetku na:
- dlouhodobý majetek (stálá aktiva, fixní aktiva, neoběžný majetek),
- oběžný (krátkodobý) majetek.

Podnikových cílů je možné dosáhnout jen aktivním jednáním, proto podnik
musí dynamicky používat kombinací prostředků, které jsou nutné k dosažení
podnikových cílů. Podnik usiluje o co nejvyšší využití všech částí majetku.

Dlouhodobý majetek (stálá aktiva, fixní aktiva, neoběžný majetek) se člení na:
1. dlouhodobý nehmotný majetek [jehož ocenění je vyšší než 60 tis. Kč
jednotlivě (např. patenty, licence, autorská práva, software, know-how)],
2. dlouhodobý hmotný majetek (nemovitý majetek: pozemky, budovy, stavby;
samostatné movité věci jejichž ocenění je vyšší než 40 tis. Kč jednotlivě s
dobou použitelnosti delší než 1 rok),
3. dlouhodobý finanční majetek (např. dlouhodobé cenné papíry a vklady v
držení déle než jeden rok, půjčky s dobou splatnosti delší než 1 rok).
Dlouhodobý majetek slouží podniku déle než 1 rok, nespotřebovává se
najednou, postupně se opotřebovává a přenáší svou hodnotu ve formě odpisů
do nákladů podniku (neodpisují se pozemky, umělecká díla a sbírky).


Význam rozvahy





















Majetková
struktura

Likvidnost majetku






Stálá aktiva







16
Oběžná aktiva










Optimální
majetková
struktura




Faktory velikosti
kapitálu





Kapitálová
struktura

Vlastní kapitál




Cizí kapitál







Formy oběžného majetku (oběžných aktiv, krátkodobého majetku):
1. zásoby:
1.1 skladovaný materiál,
1.2 zásoby vlastní výroby (nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby,
výrobky a zvířata),
1.3 skladované zboží (nakoupené za účelem prodeje),
2. pohledávky,
3. krátkodobý finanční majetek (pokladní hotovosti, ceniny, peníze na běžném
účtu, krátkodobé cenné papíry).
Jedna forma oběžného majetku přechází v druhou, oběžný majetek neustále
obíhá. Rychle a beze ztrát jsou k úhradě závazků použitelné pouze peníze.
Pohledávky je možné přeměnit v peníze rychleji než zásoby.
Majetková struktura podniku (podíl jednotlivých částí majetku na celkovém
majetku) je určena odvětvím a typem podniku, rozhodováním o pořízení
dlouhodobého majetku, úsilím o využití majetku, finanční politikou podniku.
Podnik usiluje o optimální strukturu majetku vzhledem k nutnosti zajištění
stálé platební schopnosti podniku. Stav aktiv rychle bez větších z