semestrální práce

ku nebo služby. Jednotlivé firmy dodávají na trh malé množství produkce vzhledem k celkové nabídce odvětví, že jakákoliv změna chování této firmy neovlivní celý trh v odvětví. Pro firmy platí, že mají relativně podobnou technologii, techniku a organizaci a často i srovnatelný kapitál.Firma je v dokonalé konkurenci příjemce ceny („price taker“). Pro firmu je cena její produkce a cena vstupů (specifických výrobních faktorů) exogenní, tj. daná zvnějšku. Tržní cena výrobku se změní pouze v případě, že se změní i cena všech ostatních výrobků na daném trhu. Výrobce má tedy jedinou možnost jak maximalizovat svůj zisk a to úsporami při výrobě. Dokonalá konkurence nutí výrobce, aby při výrobě snižovali své náklady, které jsou tedy minimální.Tyto předpoklady jsou tak silné, že tento model v realitě neexistuje. Příklad, který se mu pravděpodobně nejvíce blíží, je obchodování s hojně prodávaným a velmi srovnatelným a standardizovaným zbožím např. s počítačovými komponenty, kdy „dokonalé” informace o cenách suplují mimo jiné servery srovnávající ceny.2.1 Kritika modeluModel dokonalé konkurence je v mnohém zavádějící. V okamžiku, kdy podnikatel přijde na trh s novým produktem, po jistý čas realizuje „monopolní“ zisky, protože nikdo z jeho konkurentů nemá nic srovnatelného. Právě tyto zisky jsou ale důvodem, proč je vysoce lukrativní jeho příklad následovat. Pokud tento hráč na trhu nepřijde záhy s dalším vylepšením svého produktu, konkurence jej dohání a jeho monopolní zisk mizí, až se opět ustálí v „rovnovážném stavu“ dokonalé konkurence. Tento příklad ukazuje, že odvětví, ve kterém by trvale panovala dokonalá konkurence, by se stalo dokonale neměnným, nikdy by v něm nedošlo k žádnému zlepšení. Naopak monopol (nebo spíše exkluzivita či konkurenční výhoda jednoho hráče na trhu nad ostatními) je tím, co pobízí ostatní hráče, aby jej dohnali, nabídli srovnatelné nebo lepší zboží nebo služby, a tím posunuli nabídku a zlepšili celkový užitnou hodnotu pro zákazníky, kteří ze stavu tohoto prostředí v důsledku nejvíce těží. Existuje několik prostředků, jak se podnikatelský subjekt může bránit dokonalé konkurenci – kromě zmíněných patentů je to například uzavíráním individuálních smluv přímo s dodavateli na exkluzivní prodej (exkluzivní odběr, zpracování, logistiku, reselling, atp.) a to globální nebo omezený určitým regionem. Nepřímo mohou výrobci např. různého spotřebního zboží proti dokonalé konkurenci „bojovat“ výrobou vlastních doplňků a příslušenství, pasující pouze do jejich produktů; snahy zvyšovat povědomí o vlastní značce, pečovat o své zákazníky, atp. ale tyto činnosti již souvisejí více s marketingovými strategiemi té které firmy. [6]Tento teoretický model trhu slouží však pro základní pochopení fungování trhu a odvíjejí se z něj další tržní modely. 3 CHOVÁNÍ FIRMY V DOKONALÉ KONKURENCIV dokonalé konkurenci se na trhu stanoví cena, která je pro firmu daná, firma je „price taker“. Trh přijme jakékoliv množství produkce jednotlivé firmy, protože podíl produkce firmy k celkové produkci v odvětví je nepatrný. Poptávka po produkci dané firmy je dokonale elastická (pružná), graficky ji můžeme znázornit jako přímku rovnoběžnou s osou x (obr.1 ). Jestliže výrobce bude měnit objem produkce, nedojde ke změně ceny a zároveň se nebude měnit ani mezní, průměrný příjem.336554826000Obr.1: Poptávka po produkci firmy na dokonale konkurenčním trhuFirmy si vzájemně konkurují, jejich konkurence tlačí ceny dolů až na minimální cenu. I spotřebitelé si navzájem konkurují a ženou cenu vzhůru až do výše, kde cena, kterou jsou kupující ochotni maximálně zaplatit, je dána jejich mezním užitkem.Optimum spotřebitele určuje mezní užitek ve vztahu k ceně. Křivka poptávky je totožná s křivkou mezního užitku. Poptávka je v rovnováze, pokud platí, že se poptávka D rovná meznímu užitku MU (obr.2 a).Optimum firmy určuje vztah ceny a mezních nákladů. Křivka mezních nákladů je totožná s křivkou nabídky. Nabídka je v rovnováze, pokud platí, že se nabídka S rovná mezním nákladům MC (obr.2 b).Aby byl v rovnováze celý trh, musí být v rovnováze nabídka S i poptávka D. Tento stav nastane, je-li P = MU = MC. Z toho vyplývá následující: MU = MC, tzn. mezní užitek se musí rovnat mezním nákladům. Tržní rovnováha se značí E (Equilibrium) a vzniká v průsečíku křivky nabídky a křivky poptávky, kde se nabízené množství rovná poptávanému. Rovnovážná cena (cena čistící trh) odráží mezní užitek spotřebitelů i mezní náklady výrobců.Obr.2: Rovnováha spotřebitele, firmy, trhu3.1 Stanovení maximálního ziskuVýrobce řeší problém, kolik výrobků má vyrábět, aby realizoval maximální celkový zisk, tzn. hledá průsečík mezních nákladů a mezních příjmů. Jelikož mezní příjmy odpovídají ceně, tak hledá bod, kdy se mezní náklady rovnají této ceně (obr. 3). Právě množství odpovídající tomuto stavu umožňuje firmě realizovat maximální celkový z