materiál

ny v daních a transferových platbách však na rozdíl od vládních nákupů neovlivňují agregátní poptávku přímo. Namísto toho působí nepřímo tím, že mění disponibilní příjem v soukromém sektoru. Jak snížení daní, tak růst vládních transferových plateb působí na zvýšení disponibilních příjmů v soukromém sektoru, což by mělo v souladu se spotřební funkcí vést domácnosti k větším nákupům spotřebního zboží. Stručně řečeno, změny v daních a transferových platbách ovlivní agregátní poptávku jen do té míry, že změní výdaje soukromého sektoru.
Na teoretickém příkladu 7.3 jsme viděly dopady zvýšených vládních výdajů na zvýšení agregátní poptávky a HDP, nyní předpokládejme, že vláda se v rámci fiskální politiky rozhodne namísto zvýšení vládních výdajů ke snížení daní a to tzv. čistých daní. Čisté daně jsou daně mínus transferové platby. Otázkou je jaký bude účinek tohoto snížení čistých daní na agregátní poptávku a rovnovážnou produkci v krátkém období.
Pokud Vám někdo zmenší čistou daňovou zátěž, pak pravděpodobně budete mít více peněz k dispozici na utrácení…, avšak většina z nás, neutratí všechnu sumu rovnající se částce snížené čisté daňové zátěže, neboť část si ponechá stranou – uspoří je. A právě tato skutečnost, znamená, že z krátkodobého hlediska je větší účinnost na zvýšení agregátní poptávky z vydané 1 Kč vládními výdaji než z 1 Kč o niž byly sníženy čisté daně. Jinými slovy 1 Kč o niž byly sníženy čisté daně vyvolá růst agregátní poptávky, avšak tento růst je menší v krátkém období, než by tomu bylo v případě zvýšení vládních nákupů o tuto 1 Kč.
7.5.1 Fiskální politika jako stabilizační nástroj a automatické stabilizátory
Základní keynesiánský model by mohl vést k názoru, že fiskální politika se dá spolehlivě použít pro odstranění produkční mezery. Jak tomu však často bývá, skutečný svět je komplikovanější než ekonomické modely.
V našich příkladech jsme předpokládali, že vláda může změnit výdaje nebo daně poměrně rychle, když chce odstranit produkční mezeru. Ve skutečnosti procházejí změny vládních výdajů nebo daní obvykle zdlouhavým legislativním procesem, který omezuje včasnou reakci fiskální politiky. Vládou navrhované změny v rozpočtu a daních musí být předloženy v parlamentu i senátu rok i více předtím, než skutečně začnou platit. Fiskální politika není vždy dostatečné pružná, aby mohla být využita pro stabilizaci.
Tento nedostatek pružnosti je příčinou toho, že fiskální politika není pro stabilizaci agregátní poptávky tak užitečná, jak vyplývá ze základního keynesiánského modelu. Přesto považuje mnoho ekonomů fiskální politiku za důležitý stabilizační nástroj ze dvou důvodů:

1) Prvním jsou automatické stabilizátory, zákonná ustanovení, která vedou k automatickému zvýšení vládních výdajů nebo poklesu daní, když reálná produkce klesá. Některé vládní výdaje jsou například označovány za „pomoc v recesi“. Plynou lidem automaticky, když míra nezaměstnanosti dosáhne určité výše. Daně a transferové platby také reagují automaticky na produkční mezeru, když HDP klesá, daně z příjmů klesají (protože klesají zdanitelné příjmy domácností), a naproti tomu podpory v nezaměstnanosti a sociální dávky rostou, a to všechno bez nějakého přímého aktu parlamentu. Tyto automatické změny vládních výdajů a výběru daní napomáhají vzestupu agregátní poptávky v průběhu recese a zmírňují ji v období expanze bez zpoždění způsobených legislativním procesem.
2) Druhý důvod, proč je fiskální politika důležitou stabilizační silou, spočívá v tom, že fiskální politika může být užitečná při déletrvající recesi, i když se nemůže rychle měnit. Velká deprese třicátých letech a japonský propad v devadesátých letech jsou takovými příklady. Fiskální politika však postrádá flexibilitu, proto moderní ekonomiky využívají pro stabilizaci častěji monetární politiku.
příjmy SR

návratné
nenávratné
z emise dluhopisů apod.
bankovní úvěry
veřejné příjmy
-z podnikání
-z veř. majetku
-poplatky
-dávky
-soc. zabezb.
nedaňové
daňové
Nepřímé
kapitálový rozpočet
Přímé:
-důchodové
- majetkové
Selektivní:
akcízy
cla
selekt dovoz

Univerzální:
DHP
dovozní
daň z obratu
běžný rozpočet