materiál

o investic.
Předměty krátkodobé spotřeby - mají kratší životnost (např. potraviny a oděvy).
Služby - představují významnou složku spotřebitelských výdajů. Zahrnují všechny služby od stříhání vlasů a jízd taxíkem přes právní a finanční poradenství až po vzdělávání.
Výdaje na spotřebu tvoří zpravidla u vyspělých zemí kolem 65% HDP.
Investice (Investment, I) jsou výdaje firem na finální statky, které představují kapitálové statky a bydlení. Investice se dělí na tři skupiny:
Investice firem do fixního kapitálu - nákupy nových kapitálových statků, např. strojů, továren a kancelářských budov. (Připomínáme, že pro výpočet HDP se dlouhodobé kapitálové statky považují spíše za finální statky než za meziprodukty.) Firmy nakupují kapitálové statky, aby zvýšily svoji výrobní kapacitu.
Investice do obytných budov — výstavba nových domů a bytových staveb. Pro výpočet HDP se investice do obytných budov chápou jako investice firem, které pak prodávají tyto domy domácnostem.
Investice do zásob - neprodané statky, které se zahrnují do zásob. Zboží, které firma vyrobí avšak v daném období ho neprodala, se pro účely výpočtu HDP považuje za zboží, které si firma zakoupila pro sebe. (Tento přístup zaručuje, že se vytvořený HDP rovná výdajům.) Investice do zásob mohou mít zápornou hodnotu, jestliže se hodnota zásob v průběhu období sníží.
Podíl investic se pohybuje obvykle okolo 15% HDP.
Vládní nákupy (Government expenditure, G) jsou nákupy finálních výrobků, jako jsou například bojová letadla, a služeb, například výuky ve veřejných školách, státními vládami. Vládní nákupy nezahrnují transferové platby, což jsou jednostranné platby vlády, za něž nedostává žádné statky. Příkladem transferových plateb (které se, opakujeme, nezahrnují do vládních nákupů) jsou dávky sociálního zabezpečení, podpory v nezaměstnanosti, platy státních úředníků a sociální podpory. Z vládních nákupů se rovněž vylučují úroky placené z vládního dluhu.
Podíl vládních nákupů se pohybuje obvykle okolo 15% HDP.
Čistý vývoz (Net Export, X) představuje saldo (rozdíl) obchodní bilance země. Získáme ji jako rozdíl mezi výší vývozu (exportu Ex) a výší dovozu (importu Im) dané země. Můžeme tedy napsat: X = Ex - Im
Vývoz - v zemi vyrobené finální statky, které se prodávají do zahraničí.
Dovoz - nákupy statků, které byly vyrobeny v zahraničí, domácími kupujícími.
U vyspělých zemí je většinou saldo obchodní bilance mírně pozitivní a pohybuje se okolo 3% HDP.
Vztah mezi HDP a výdaji na statky vyjádříme rovnicí: HDP = C + I + G + X
kdeC … výdaje na spotřebu
I … investice
G … vládní nákupy
X … čistý vývoz
4.2.2. Metoda důchodová
Touto metodou získáme HDP jako součet jednotlivých důchodů i tzv. nedůchodových položek (nepřímé daně a odpisy), t.j.:
HDP = w + i + r + p + a + T, přičemž
w = hrubé mzdy a platy a veškeré náklady firem, vynaložené ve spojení s jejich zaměstnanci
i = čisté úroky domácností - rozdíl mezi úroky přijatými a placenými
r = renty z půdy a nemovitostí
p = zisky firem včetně dividend
a = amortizace kapitálových statků ve výši jejich opotřebení
T = nepřímé daně jako přirážka k tržním cenám spotřebních statků
 
 
4.2.3 Metoda produkční (výrobní)
Touto metodou získáme HDP jako součet hodnot přidaných zpracováním nakoupeného materiálu a polotovarů ve všech odvětvích národního hospodářství. HDP je sumou prodejů na straně finální nabídky po odečtení hodnoty meziproduktů. Tuto metodu dnes již žádný statistický úřad nepoužívá a je využívána především metoda výdajová (Eurostat či ČSÚ).
4.3 Nominální a reálný HDP
Při měření makroekonomických veličin vzniká ještě jeden vážný problém, který je nutno vyřešit. Všechny ukazatele je totiž možné konstruovat pouze jako peněžní ukazatele. Přitom musíme vycházet z existujících cen statků a služeb. Ceny se však rok od roku mění, a tak velikost makroekonomických ukazatelů ovlivňuje sám vývoj cen či přesněji cenové hladiny. Z hlediska uspokojování potřeb a vývoje výkonnosti národního hospodářství nás však zajímá, jaké bylo skutečné množství statků a služeb, jimiž ekonomika v daném období disponovala. Proto je třeba určitým způsobem vyloučit vliv změn cenové hladiny (růst či pokles cen).
Pokud vyjadřujeme HDP v běžných cenách, mluvíme o nominálním HDP či HND (totéž platí i u všech ostatních ukazatelů). Tyto ukazatele však mají dobrou vypovídací schopnost pouze při stabilitě cen. V obdobích růstu či poklesu cen je třeba tyto ukazatele od důsledků změn cenové hladiny očistit.
K očištění makroekonomických ukazatelů typu HDP se používají cenové indexy, které ukazují míru změn cenové hladiny v čase. Nejvýznamnější z nich jsou: index spotřebitelských cen, index cen výrobců a tzv. deflátor HDP. Index spotřebitelských cen odráží cenový vývoj koše spotřebních statků a služeb, a týká se tedy v zásadě vývoje cen u spotřeby domácností. Index cen výrobců zahrnuje řadu důležitých položek, s kterými obchodují firmy. Je tedy mnohem širší než index spotřebitelských cen. Deflátor HDP odráží změny cen všech statků a služeb na trhu. Čím je však do tohoto indexu zahrnuto více cen, tím je obtížnější ho zkonstruovat.
Očištěné ukazatele označujeme jako reálné ukazatele - jsou vyjádřeny ve stálých cenách čili cenách vztažených k určitému výchozímu roku.
Nominální HDP (běžný) – je hrubý domácí produkt vyjádřený v tržních cenách každého roku.
Reálný HDP – je hrubý domácí produkt vyjádřený v cenách výchozího roku, čímž se vytváří míra produktu ve stálých cenách. Reálná HDP měří celkové množství produktu, zatímco nominální HDP jeho současnou peněžní hodnotu. Jedná se vlastně o nominální HDP očištěný o změny cen všech statků a služeb na trhu.
R