Spolehlivost jako taková

provedení jeodpojení porouchaného prvku a připojení záložního. K automatickému provedení takovézměny je potřeba technický prostředek, což je jakýsi přepínací prvek. Tento prvek detekujeporuchu základního prvku, provede jeho odpojení a připojí prvek záložní Mezi další metody udržování spolehlivosti systému patří například:Udržovatelnost Ta se dá chápat jako snaha rychlé výměny a náhrady poškozených dílů a to pokud možno bez složité demontáže. Tedy aby bylo možno co nejrychleji odstranit poruchu a tedy aby byla minimalizována doba prostoje při poruše zařízení.Zabudování zkušebních zařízení a zkušebních obvodůTyto zařízení a obvody umožňují rychlejší detekci poruchy, lze vytvářet kontrolní postupy, které odhalují správnou činnost zařízení a jeho provozuschopnost.Tzv. zahořování zařízeníToto tzv. zahořování jako počáteční etapa života zařízení se vyznačuje poměrně vysokou intenzitou poruch zařízení. Výrobek se nechá v provozu třeba i nepřetržitě, aby se projevily počáteční poruchy a ty se pak následně odstranily.Zkoušení na zničeníSoučást, díl nebo přístroj je vystavený nadměrnému zatěžování a očekává se, zda se porouchá předčasně. Pokud za těchto podmínek zkoušený díl nebo přístroj přežije, tak se považuje za vysoce spolehlivý, ovšem je nutné dobře rozlišovat druhy namáhání, neboť ne všechny mechanismy poruch jsou stejné. Hlavní je, aby při zkoušce byly napodobeny skutečné podmínkyVýběr součástek podle zvláštních zkoušekNa vytypovaných součástkách se provádí zkoušení za mimořádných okolních podmínek a to zpravidla podmínky jako střídání nízkých a vysokých teplot, vlhkostí nebo vystavení chvění a nárazům. Předpokládá se, že součásti, které přečkaly takovéto zkoušky, budou v konečném výrobku spolehlivě pracovat.Se spolehlivostí samozřejmě souvisí pojem „PORUCHA“. A co vlastně taková porucha je? Je to jev spočívající v porušení provozuschopnosti objektu a znaky poruchy se ustanoví technickou dokumentací daného objektu. Nebo se dá také chápat jako jev spočívající v ukončení schopnosti objektu plnit požadovanou funkci.Příčinou poruch mohou být různé mechanismy a to např. fyzikální, chemické, tepelné apod. Ty vedou buď ke ztrátě funkce objektu nebo k jeho nežádoucím změnám.Existují mnohé způsoby dělení poruch, těmito se nebudeme zabývat do hloubky, jen ať víme, že poruchy můžeme rozdělit na náhlé, postupné, úplné, částečné, havarijní (náhlá a úplná porucha), degradační (postupná a částečná) atd. Dále můžeme poruchy dělit například podle jejich projevů v čase a podle doby trvání, avšak mnohé dělení nemusí být správně, jelikož poruše předchází např. různé skryté změny vlastností objektu, které nám nemusí být jednoznačně známé a můžeme poruchu označit nebo zařadit do jiné třídy. Závěrem:V současné době dochází k neustálému zdokonalování jakýchkoli zařízení, ať už elektronických, tak také strojírenských a současně s tímto trendem zdokonalování by měla postupovat také zmíněná spolehlivost a to kvůli důvodům uvedeným v úvodu. Otázkou nyní však může být, zda se postupnou složitostí zařízení nestane spolehlivost ještě složitější záležitostí než samotná výroba zařízení… Literatura: SPOLEHLIVOST A TECHNICKÁ DIAGNOSTIKA – Ing. František Vdoleček, CSc.MEZNÍ STAVY A SPOLEHLIVOST – Doc. Ing. Miloš Vlk, CSc.WWW.GOOGLE.COM