Spolehlivost jako taková

u, zahrnující bezporuchovost a opravitelnost v podmínkách provozuSkladovatelnost: schopnost objektu zachovávat nepřetržitě bezvadný stav po dobu skladování a přepravyJaké jsou tedy možnosti zvyšování spolehlivosti?Metoda „bez využití nadbytečnosti“Jedním ze základních prostředků zvyšování spolehlivosti systémů je zvyšování jejich bezporuchovosti. Při návrhu systému se volí minimální nutný soubor technických prostředků, aby stačily k realizaci požadovaného rozsahu a kvality jeho funkcí. Nezavádí se žádná tzv. nadbytečnost, proto se tato metoda také nazývá metodou bez využití nadbytečnosti. Obecně tedy můžeme dosáhnout zvýšení bezporuchovosti systému např.zvýšením bezporuchovostí prvků systémuvolbou co nejnižšího počtu prvkůA dále:vhodným způsobem aplikace prvků, tzn. správnou volbou pracovního režimu (např. uelektronických a elektrických prvků, nepřetěžování elektrickými, tepelnými a chemickými vlivy)použití prvků lepších než jsou standardní, tj. buď přímo od výrobce (prvky, u kterýchjsou provedeny zkoušky spolehlivosti) a nebo tzv. vytříděním prvků vytřídíme již předem prvky poruchovéJestliže chceme získat prvky s vyšší bezporuchovostí, jednou z možností je zavedenídokonalejší technologie výroby těchto prvků, protože právě ta určuje meze pasivní bezporuchovosti systému.Metoda „zálohováním“Jedná se v podstatě o využívání prvků (technických prostředků), které nejsou prorealizaci systému nutné, jsou použity pouze pro zvýšení bezporuchovosti. Nejpoužívanější dělení zálohování je asi toto:podle vzájemného vztahu základního a záložního prvku a to, zda je struktura základního a záložního prvku stejná nebo různá, ale funkce je zachována stejnápodle způsobu připojení zálohy na stálé (statické) a substituční (dynamické)podle provádění obnovy rozlišujeme na zálohování, kdy provozuschopnostzákladního ani záložního prvku není obnovována a na druhé straně kdy v určitém okamžiku po vzniku poruchy je provedena obnova jejich provozuschopnostiPři výběru a rozsahu zálohování je nutné vycházet z přípustnosti krátkodobéhonarušení provozuschopnosti systému, tedy povolené doby prodlevy, která vznikne ponarušení provozuschopnosti. Pokud systém po stanovenou dobu musí mít nepřetržitýprovoz bez jakékoliv poruchy, používá se nejčastěji stálé zálohování. Jestliže je dovolenokrátkodobé přerušení, které se nehodnotí jako porucha, ale jako tzv. selhání, potompoužijeme substituční zálohování.U životně důležitých systémů se zpravidla používá zálohování celým nezávislýmsystémem, i když mnohem lepší výsledky dává zálohování jednotlivých prvků. Pak jevhodné vybrat zejména kritické prvky a zálohovat pouze nejslabší místa systému.Dalším dělením zálohování je již zmíněné dělení na stálé a substituční:Stálé zálohování: Při stálém zálohování (též nazývaném statické) jsou zálohované i záložní prvkytrvale zapojeny v systému a plní stejné funkce. Jako příklad může být zdvojené pojistnéventily, zdvojené spojovací linky apod. Při vzniku poruchy nedochází ke změně strukturysystému. Poruchový prvek zůstává nadále zapojen v systému. Proto je nutné vždyanalyzovat následky poruch prvků.Substituční zálohování:Substituční (též dynamické) zálohování při vzniku poruchy systému mění svojistrukturu tak, aby se obnovil bezporuchový stav. Nejjednodušší způsob