hrw36

aké ve vzduchu). Dosazení rov.(36.33) do
rov.(36.30) a nahrazení liché číslo/2 výrazem (m + 1/2)
dává
2h = (m+
1
2
)
λ
n
2
, kde m = 0,1,2,…
(maxima — vrstva ve vzduchu je světlá).(36.34)
962 KAPITOLA 36 INTERFERENCE
Podobně nahrazení m za celéčíslo v rov.(36.32) dává
2h = m
λ
n
2
, kde m = 0,1,2,…
(minima — vrstva ve vzduchu je tmavá). (36.35)
Pro danou tlouštquoterightku h určují rov.(36.34) a (36.35) ty
vlnové délky světla, pro které se vrstva jeví jako světlá,
resp. tmavá (jedna vlnová délka pro každou hodnotu m).
Pro světlo s jinými vlnovými délkami je vrstva světlá jen
částečně.Pro danou vlnovou délku λ vyjadřují rov.(36.34)
a (36.35) tlouštquoterightky vrstvy, pro které se vrstva v tomto světle
jeví jako světlá nebo tmavá (jedna vrstva pro každé m).Při
jiné tlouštquoterightce vidíme vrstvu opět jen v částečném jasu.
Ke zvláštnímupřípadu dochází,když je vrstva tak ten-
ká, že h je mnohem menší než λ,např.hn
2
>n
1
. To znamená, že dochází k fázovému po-
sunutí 0,5 vlnové délky vlivem odrazu jak na předním, tak
i na zadním rozhraní tenké vrstvy. Při sestavování tabulky
odpovídající tab.36.1 uvedeme v prvním řádku 0,5a0,5. Ve
druhém a třetím řádku je rozdíl drah rovněž 2h a dochází
k němu v prostředí (zde MgF
2
), které má index lomu n
2
.Po
odrazech zůstanou vlny, odpovídající paprskům r
1
a r
2
,ve
fázi. Aby tyto vlny měly opačnou fázi a od čočky se tedy
neodrážely, musí být dráhový rozdíl 2h uvnitř vrstvy
2h =
(liché číslo)
2
·vlnová délka =
= (m+
1
2
)λ
2
, kde m = 0,1,2,….
Dosazení λ/n
2
za λ
2
vede ke vztahu
2h = (m+
1
2
)
λ
n
2
, kde m = 0,1,2,….
Hledáme nejmenší tlouštquoterightku vrstvy, tzn. nejmenší h. Zvolíme
tedypro mnejmenšíhodnotu, m = 0.Řešenímvzhledemk h
a dosazením zadaných hodnot dostaneme
h =
λ
4n
2
=
(550nm)
4(1,38)
= 99,6nm. (Odpovědquoteright)
PŘÍKLAD 36.6
Obr.36.16a ukazuje průhledný plastový blok s tenkým klí-
nem, vyříznutým vpravo v plastu. Široký svazek červeného
světla o vlnové délce λ = 632,8nm směřuje dolů přes vršek
bloku (v dopadovém úhlu 0
◦
). Část světla se odráží zpět od
vrchní a spodní plochy klínu, který působí jako tenká vrstva
(vzduchu) o tlouštquoterightce, která se stejnoměrně a postupně mění
od h
L
na levém konci do h
P
na pravém konci. Pozorovatel
dívajícísedolůnablokvidíinterferenčníobrazec,obsahující
podél klínu šest tmavých proužků a pět světlých červených
proužků. Jaká je změna tlouštquoterightky Delta1h = h
P
−h
L
klínu?
(a)
dopadající světlo
h
L
h
P
(b)
(c)
h
i
r
1
r
2
n
1
n
2
n
3
Obr.36.16 Příklad36.6.(a)Červenésvětlodopadánatenkývzdu-
chovýklínv průhlednémplastovémbloku.Tlouštquoterightka klínuje h
L
na
levémkoncia h
P
napravémkonci.(b)Pohledshora na blok:inter-
ferenční obrazecpodél oblasti klínu obsahuje šest tmavých a pět
jasnýchčervenýchproužků.(c)Znázorněnídopadajícíhopaprskui,
odražených paprsků r
1
a r
2
a tlouštquoterightky h v libovolném místě klínu.
ŘEŠENÍ: Tatotenkávrstvaseodpředchozíchlišítím,žemá
proměnnou tlouštquoterightku; proto vidíme podél klínu několik tma-
vých a světlých proužků. Protože tmavých proužků vidíme
více než světlých, vzniká zřejmě tmavý proužek na levém
964 KAPITOLA 36 INTERFERENCE
i na pravém konci vrstvy. Odpovídající interferenční obrazec
jenaobr.36.16bamůžemehopoužítkurčenízměnytlouštquoterightky
Delta1h klínu.Označme h tlouštquoterightku vrstvy vobecnémmístě podél
klínu a použijeme obr.36.16c. Z toho, co víme o fázovém
posunutí vlivem odrazu, plyne, že fázové posunutí pro vlnu
paprsku r
1
je nula a pro vlnu paprsku r
2
je 0,5 vlnové dél-
ky. Při sestavování tabulky v souladu s tab.36.1 uvedeme
v prvním řádku 0 a 0,5. Ve druhém a třetím řádku je rozdíl
drah rovněž 2h a vzniká v prostředí (zde vzduch) s indexem
lomu n
2
. Pro destruktivní interferenci nalezneme, že
2h = celé číslo·
λ
n
2
= m
λ
n
2
. (36.36)
Tento vztah můžeme použít v libovolném místě podél klínu,
kde vidíme tmavé proužky. Nejnižší hodnota celého čísla m
jezávislánanejmenšítlouštquoterightceklínu,kdeležítmavýproužek.
Tmavý proužek pozorujeme na levém konci, kde je
tlouštquoterightka klínu nejmenší. Užitím rov.(36.36) pro tento konec,
dosazením h
L
místo h a řešením vzhledem k h
L
dostaneme
h
L
=
m
L
λ
2n
2
, (36.37)
kdem
L
jeceléčísloodpovídajícítmavémuproužkunalevém
konci a n
2
je index lomu prostředí uvnitř klínu (vzduch).
Rov.(36.36)můžemerovněžpoužítpropravýkonecklínu,
kdepozorujemejinýtmavýproužek.Tlouštquoterightkajezdeh
P
acelé
číslo odpovídající tomuto tmavému proužku je m
L
+5 (pro-
tože tento proužek je pátým proužkem od proužku na levém
kraji klínu). Dosazením h
P
za h a m
L
+5zam v rov.(36.36)
dostaneme
h
P
=
(m
L
+5)λ
2n
2
. (36.38)
Odečtením rov.(36.37) od rov.(36.38) nalezneme změnu
tlouštquoterightky Delta1h klínu:
Delta1h = h
P
−h
L
=
(m
L
+5)λ
2n
2
−
m
L
λ
2n
2
=
5
2
λ
n
2
.
Dosazením 632,8·10
−9
mzaλ a1,00 za n
2
do této rovnice
dostaneme
Delta1h =
5
2
(632,8·10
−9
m)
(1,00)
=
= 1,58·10
−6
m. (Odpovědquoteright)
PŘÍKLAD 36.7
Duhové zbarvení povrchu křídel motýlů z rodu Morpho je
důsledkem konstruktivní interference světla, odraženého na
tenkých terasovitě uspořádaných stupních průsvitných kuti-
kul (buněčných blan na povrchu křídel). Ty jsou rovnoběžné
spovrchemkřídelarozšiřujísesměremdolůzestředovéčás-
ti, kolmé ke křídlu. Řez středovou částí a terasovitými stupni
ukazuje snímek z elektronového mikroskopu na obr.36.17a.
Stupně mají index lomu n = 1,53 a tlouštquoterightku h
t
= 63,5nm
a jsou odděleny mezerou (vzduch) tlouštquoterightky h
a
= 127nm.
Světlo na ně dopadá kolmo (obr.36.17b, v němž je pro pře-
hlednost schématu použit šikmý chod příslušných paprsků).
Projakouvlnovou délkuviditelného světlavznikápřiodrazu
interferenční maximum?
(a)
(b)
i
r
1
r
2
r
3
h
t
h
a
A
B
C
Obr.36.17 Příklad 36.7. (a) Snímek z elektronového mikroskopu
ukazuje řez terasovitou strukturou kutikul, které vystupují z horní
plochykřídlamotýlůzroduMorpho.(b)Světelnévlny,odrážejícíse
vbodechAaB nastupni,interferujívokupozorovatele;odpovídají
jim paprsky r
1
a r
2
.Vlnapaprskur
1
také interferuje s vlnou, která
se odráží v bodě C apříslušíjípaprsekr
3
.
ŘEŠENÍ: Podle obr.36.17b uvažujme nejdříve paprsky r
1
a r
2
, u kterých dochází k odrazu v bodech A a B.Tento
případjeshodnýspřípademnaobr.36.12,takžeinterferenční
maxima udává rov.(36.34). Jejím řešením pro λ dostáváme
λ =
2n
2
h
m+
1
2
.
Dosazením h
t
= 63,5nmzah a n = 1,53 za n
2
dostaneme
λ =
2nh
t
m+
1
2
=
2(1,53)(63,5nm)
m+
1
2
=
194nm
m+
1
2
.
36.8 MICHELSONŮV INTERFEROMETR 965
Pro m = 0 nalezneme interferenční maximum pro vlnovou
délku λ = 388nm v ultrafialové oblasti. Pro všechny větší
hodnoty m je λ ještě menší, tedy hlouběji v ultrafialovém
pásmu. Paprsky r
1
a r
2
tedy nevytvářejí jasně modrozelené
zbarvení Morpho.
Uvažujme nyní v obr.36.17b paprsky r
1
a r
3
. Vlna, která
projde terasovitým stupněm a vzduchovou mezerou k dal-
šímu stupni, se od něho odráží v bodě C. Potom se šíří zpět
nahoru a vytváří vlnu, které na obrázku přísluší paprsek r
3
.
Dráhový rozdíl mezi vlnami paprsků r
1
a r
3
je 2h
t
+ 2h
a
.
Tento případ se podstatně liší od případu podle obr.36.12,
takže rov.(36.34) nemůžeme použít. Abychom pro inter-
ferenční maxima nalezli rovnici odpovídající nové situaci,
musíme nejdříve uvažovat odrazy a potom vypočítat vlnové
délky podél dráhového rozdílu 2h
t
a2h
a
.
Každý z odrazů v bodech A a C způsobí fázový rozdíl
poloviny vlnové délky. Samotné odrazy tedy přivedou vlny
paprsků r
1
a r
3
do fáze. Ale aby tyto vlny byly skutečně ve
fázi, musí být počet vlnových délek podél dráhového rozdílu
2h
t
+ 2h
a
roven celému číslu. Vlnová délka terasovitého
stupně je λ
n
= λ/n. Tedy počet vlnových délek podél dráhy
2h
t
je
N
t
=
2h
t
λ
n
=
2h
t
n
λ
.
Podobně počet vlnových délek podél dráhy 2h
a
je
N
a
=
2h
a
λ
.
K tomu, aby vlny příslušející paprskům r
1
a r
3
byly ve fázi,
potřebujeme, aby součet N
t
+N
a
byl roven celému číslu m.
Pro interferenční maximum tedy platí
2h
t
n
λ
+
2h
a
λ
= m, kde m = 1,2,3,….
Řešením vzhledem k λ a dosazením zadaných hodnot dosta-
neme
λ =
2(63,5nm)(1,53)+2(127nm)
m
=
448nm
m
.
Pro m = 1 nalezneme
λ = 448nm. (Odpovědquoteright)
Tato vlnová délka odpovídá jasně modrozelenému zbarvení
horního povrchu křídla motýla Morpho. Pokud světlo nedo-
padá přesně kolmo k rozhraní terasovitého stupně, ale poně-
kud šikmo, změní se dráhy vln reprezentovaných paprsky r
1
a r
3
, a tím i vlnová délka interferenčního maxima. Díváme-li
se tedy na křídlo, které se pohybuje, pak se stále nepatrně
mění vlnové délky, pro které je křídlo nejjasnější. To způso-
buje duhový lesk povrchu křídla.
36.8 MICHELSONŮV INTERFEROMETR
Interferometrjezařízení,kterýmmůžememěřitsvysokou
přesností délky nebo délkové změny pomocí interferenč-
ních proužků. Popíšeme interferometr, který navrhl a po-
stavilA.A.Michelsonvroce1881.Uvažujmesvětlo,které
vychází z bodu P na prostorovém (nebodovém) zdroji S
(obr.36.18) a dopadá na dělič svazku M. Je jím zrcadlo,
které propouští polovinu dopadajícího světla a odráží zby-
tek. Podle obrázku pro jednoduchost předpokládáme, že
má zanedbatelnoutlouštquoterightku.Na děliči M se tedy světlo roz-
dělí na dvě vlny. Jedna postupuje po průchodu děličem
k zrcadlu M
1
; druhá postupuje po odrazu na děliči smě-
rem k zrcadlu M
2
. Na zrcadlech se vlny odrážejí a vracejí
se zpět podél směrů dopadů a nakonecvstupují společně
do dalekohledu T. Pozorovatel vidí strukturu zakřivených
nebo přímých interferenčních proužků podobných pruhům
na zebře.
pohyblivé
zrcadlo
M
S
T
P
d
1
d
2
M
1
M
2
Obr.36.18 Michelsonův interferometr. Ukazuje dráhu světla
vznikajícího v bodě P plošného zdroje S. Zrcadlo M rozdělí
světlo na dva svazky, které se odrážejí od zrcadel M
1
aM
2
zpět
k M a potom k dalekohledu T. V dalekohledu pozorovatel vidí
obraz interferenčních proužků.
Dráhovýrozdílobouvlnpřijejichsetkáníje2d
2
−2d
1
a jakákoli změna tohoto dráhového rozdílu způsobí mezi
oběmavlnamizměnufázevoku.Jestliženapříkladzrcadlo
M
2
je posunuto o vzdálenost λ/2, dráhový rozdíl se změní
o λ a struktura proužků se posune o jeden proužek (jako
by se každý pruh na zebře posunul tam, kde byl předtím
sousední tmavý pruh). Podobně pohyb zrcadla M
2
o λ/4
způsobí posunutí o polovinu proužku (každý pruh na zebře
966 KAPITOLA 36 INTERFERENCE
se posune o svou šířku — tmavý pruh se posune do místa
světlého, světlý do místa tmavého).
Posunutí struktury proužků může být také způsobeno
vložením průhledné látky do optické dráhy jednoho ze zr-
cadel,např.M
1
.Jestližemálátkatlouštquoterightkuhaindexlomun,
potom počet vlnových délek podél dráhy světla, zahrnující
dvojnásobný průchod světla látkou, je
N
m
=
2h
λ
n
=
2hn
λ
. (36.39)
Počet vlnových délek v téže tlouštquoterightce 2h vzduchu je
N
a
=
2h
λ
. (36.40)
Světlo vracející se od zrcadla M
1
prodělá v látce změnu
fáze (vyjádřenou ve vlnových délkách)
N
m
−N
a
=
2hn
λ
−
2h
λ
=
2h
λ
(n−1). (36.41)
Při každé změně fáze odpovídající jedné vlnové délce se
strukturaproužkůposuneojedenproužek.Ztohovyplývá,
že určením počtu proužků, o které se struktura posune vli-
vem vložené látky, a dosazením tohoto čísla za N
m
− N
a
v rov.(36.41) můžeme určit tlouštquoterightku h této látky v hodno-
tách λ.
Tímto postupem můžeme vyjádřit délku objektů po-
mocí násobků vlnové délky světla. V Michelsonově době
byl standard délky — metr — přijat na základě meziná-
rodní dohody jako vzdálenost mezi dvěma jemnými rys-
kaminaurčitékovovétyči,uloženévS`evresblízkoPaříže.
Michelson byl schopen pomocí svého interferometru uká-
zat, že standard metru byl roven 1553163,5 vlnové délky
definovanéhomonochromatickéhočervenéhosvětla,vyza-
řovaného ze světelného zdroje obsahujícího kadmium. Za
toto pečlivé měření obdržel Michelson v roce 1907 Nobe-
lovu cenu za fyziku. Jeho práce položila základ k opuš-
tění (v roce 1961) tyčového metru jako standardu délky
a ke změnědefinice metru na násobky vlnové délky světla.
Avšak ani tento vlnově délkový standard nebyl dostatečně
přesný, aby uspokojil rostoucí požadavky vědy a techni-
ky, a v roce 1983, jak bylo již dříve uvedeno, byl nahrazen
novýmstandardem,založenýmnahodnotěrychlostisvětla.
PŘEHLED&SHRNUTÍ
Huygensův princip
Šíření vln v prostoru, včetně světla, můžeme často určit Huy-
gensovým principem, podle kterého všechny body vlnoplochy
slouží jako bodové zdroje kulových sekundárních vln. Po čase t
bude poloha nové vlnoplochy určena tečnou plochou k těmto
sekundárním vlnám.
Zákon lomu a odrazu můžeme odvodit z Huygensova prin-
cipu pomocí předpokladu, že index lomu každého prostředí je
n = c/v,kdev jerychlostsvětlavprostředíac jerychlostsvětla
ve vakuu.
Vlnová délka a index lomu
Vlnová délka λ
n
světlavprostředízávisínajehoindexulomu n:
λ
n
= λ/n, (36.8)
kdeλjevlnovádélkasvětlavevakuu.Vzhledemktétozávislosti
se může fázový rozdíl mezi dvěma vlnami změnit, jestliže vlny
procházejí různými látkami s odlišnými indexy lomu.
Geometrická optika a difrakce
Pokusyvytvořitúzkýpaprsekprůchodemsvětlaúzkouštěrbinou
selhávají, protože difrakcí na štěrbině se světlo rozšíří i do ob-
lasti geometrického stínu. Pro popis chování světla na štěrbině
nedostačuje výklad pomocí geometrické optiky (kap.34 a 35)
a musí se výhradně vycházet z metod vlnové optiky.
Youngův pokus
Světlo, které v Youngově interferenčním (dvojštěrbinovém) po-
kusuprojdejednouštěrbinou,dopadánadvěštěrbinyvestínítku.
Světlo vycházející z těchto štěrbin se rozbíhá (vlivem difrakce)
a v oblasti za stínítkem interferuje. Interferencí vzniknou inter-
ferenční proužky na pozorovacím stínítku.
Intenzita světla v kterémkoli bodě stínítka závisí na rozdílu
délek drah ze štěrbin k tomuto bodu. Jestliže je tento rozdíl
roven celočíselnému násobku vlnových délek, dochází ke kon-
struktivní interferenci a vzniklá intenzita je maximální. Jestliže
je roven lichému násobku poloviny vlnové délky, dochází k de-
struktivní interferenci a intenzita je minimální. Podmínky pro
maximum a minimum intenzity jsou
d sinθ = mλ, když m = 0,1,2,…
(maxima — světlé proužky), (36.14)
d sinθ = (m+
1
2
)λ, když m = 0,1,2,…
(minima — tmavé proužky), (36.16)
kde θ je úhel šíření světla se středovou osou o a d je mezera
mezi štěrbinami.
Koherence
Jestliže dvě prostupující se vlny vytvářejí pozorovatelný inter-
ferenčníobrazec,neměníse s časemjejich fázový rozdíl,tzn.že
vlnymusíbýtkoherentní.Kdyžsedvěkoherentnívlnyvprostoru
překrývají, můžeme nalézt výslednou intenzitu užitím fázorů.
OTÁZKY 967
Intenzita při interferenci světla ze dvouštěrbin
VYoungově interferenčním experimentudávajídvě vlny, každá
o intenzitě I
0
, výslednou vlnu, jejíž intenzita na stínítku je
I = 4I
0
cos
2 1
2
ϕ, kde ϕ =
2D4d
λ
sinθ. (36.21,36.22)
Rov.(36.14)a(36.16),určujícípolohysvětlýchatmavýchprouž-
ků, jsou obsaženy v předchozích vztazích.
Interference na tenké vrstvě
Když světlo dopadá na tenkou průhlednou vrstvu, vlny odra-
žené od přední a zadní plochy interferují. Pro případ téměř kol-
méhodopadujsoupodmínkypromaximumaminimumintenzity
světla odraženého od vrstvy ve vzduchu
2h = (m+
1
2
)
λ
n
2
, kde m = 0,1,2,…
(maxima — vrstva ve vzduchu je světlá), (36.34)
2h = m
λ
n
2
, kde m = 0,1,2,…
(minima — vrstva ve vzduchu je tmavá), (36.35)
kde n
2
jeindexlomuvrstvy, h jejejítlouštquoterightka a λ jevlnová délka
světla ve vzduchu.
Jestliže světlo dopadá na rozhraní mezi prostředími o růz-
ných indexech lomu z prostředí s nižším indexem lomu, odraz
způsobí v odražené vlně fázovou změnu D4rad, tj. polovinu vl-
nové délky. V jiných případech nedochází při odrazu ke změně
fáze. Lom na rozhraní nezpůsobí fázové posunutí.
Michelsonův interferometr
V Michelsonově interferometru je světelná vlna rozdělena na
dvě vlny, které se po průchodu dráhami o různých délkách opět
setkají, takže interferují a vytvářejí obrazecproužků. Změna
délky dráhy jedné z vln dovoluje velmi přesně vyjádřit délku ve
vlnových délkách světla spočtením proužků, o které se obrazec
posune.
OTÁZKY
1. Na obr.36.19 procházejí tři pulzy světla — a, b a c — stejné
vlnové délky vrstvami z plastu s uvedenými indexy lomu. Se-
řadquoterightte pulzy sestupně podle jejich doby průchodu plastem.
a
b
c
1,60
1,50
1,55
Obr.36.19 Otázka 1
2. Světlo se šíří podél 1500nm dlouhé nanostruktury. Jestliže
je vlnová délka (a) 500nm a (b) 1000nm a na jednom konci
nanostrukturymáprůběhvlnyvrchol,jenadruhémkoncivrchol,
nebo úžlabí vlny?
3. Obr.36.20ukazujedvapaprskysvětlaovlnovédélce600nm,
které se odrážejí od povrchů skel, mezi nimiž je vzdálenost
150nm. Vlny příslušející paprskům jsou před dopadem do pro-
storu skel ve fázi. (a) Jaký je dráhový rozdíl paprsků? (b) Jsou
odražené vlny po opuštění prostoru skel ve fázi, mají opačnou
fázi,nebojsouvnějakémstavumezioběmauvedenýmipřípady?
150nm
Obr.36.20 Otázka 3
4. Obr.36.21 ukazuje dva světlené paprsky příslušející vlnám,
kteréjsounapočátkuvefáziaodrážejísenaněkolikaskleněných
plochách. Dráhový rozdíl způsobený šikmým chodem paprsků
ve druhém případě je zanedbatelný. (a) Jaký je dráhový rozdíl
těchto paprsků? Ve vlnových délkách λ vyjádřete, (b) jaký musí
býttentodráhovýrozdíl,abyvlnypovýstupumělyopačnoufázi,
a (c) jaká je nejmenší hodnota d, která tento výsledný fázový
rozdíl umožní.
d
dd
Obr.36.21 Otázka 4
5. Obr.36.22 ukazuje tři případy, ve kterých dva paprsky slu-
nečního světla nepatrně pronikají pod povrch Měsíce a jsou
jím rozptylovány. Přepokládejme, že vlny příslušející těmto pa-
prskům jsou před dopadem ve fázi. Ve kterých případech jsou
odpovídající si vlny po výstupu s největší pravděpodobností ve
fázi? (Právě když je Měsícv úplňku, dosahuje jeho jas vrcholu
a je o 25% větší než v předcházející a následující noci, protože
při úplňku zachytíme světelné vlny, které se po rozptylu na mě-
síčním povrchu vracejí zpět ke Slunci a v našich očích dochází
k jejich konstruktivní interferenci.)
(a)(b)(c)
Obr.36.22 Otázka 5
968 KAPITOLA 36 INTERFERENCE
6. Jestližejedráhovýrozdíldvoupaprskůvbodě P naobr.36.8
(a) 2,2λ, (b) 3,5λ,(c)1,8λ a (d) 1,0λ, existuje v tomto bodě
interferenční maximum, minimum, nebo přechod mezi oběma
extrémyblížekmaximu,neboblížekminimu?Prokaždýzuve-
denýchpřípadůuvedquoterighttehodnotumodpovídajícípříslušnémuma-
ximu, nebo minimu.
7. (a) Jestliže se v interferenčním obrazci při dvojštěrbinovém
experimentu posouváme od světlého proužku k sousednímu
vzdálenějšímu světlému proužku, vzrůstá dráhový rozdíl Delta1L,
neboklesá?(b)Jakvelkýrozdíl,vyjádřenývevlnovýchdélkách
λ, odpovídá přechodu mezi oběma proužky?
8. Jaksechovávzdálenostmeziproužkyvedvojštěrbinovémin-
terferenčnímobrazci:vzrůstá,klesá,nebozůstávástejná,jestliže
(a) mezera mezi štěrbinami vzrůstá, (b) barva světla se mění od
červenékmodré,(c)celézařízeníse ponořídonádoby ssherry?
(d)Jestližejsouštěrbinyosvětlenybílýmsvětlem,pakvkterém-
koli vedlejším maximu je blíže ke středovému maximu modrá,
nebo červená složka světla?
9. Naobr.36.23jevedvojštěrbinovémexperimentuspodníštěr-
binapřekrytaprůhlednoutenkouvrstvouzplastu.Tazpůsobí,že
centrální maximum (proužek, kde se vlny setkávají s nulovým
fázovým rozdílem) se na pozorovacím stínítku posune; bude to
nahoru, nebo dolů? (Tip: Je vlnová délka světla v plastu větší,
nebo menší než ve vzduchu?)
BC
Obr.36.23 Otázka 9
10. Obr.36.24 představuje v různých časech fázorové vyjád-