Diagnostika a zkušebnictví - zkouška x

ystaly nebo i práškové vzorky. Monokrystaly jsou zkoumány pomocí rentgenových paprsků různých vlnových délek. Při metodě rotujícího krystalu se vzorek stále pomalu otáčí, přičemž se používá záření s jedinou vlnovou délkou. U všech metod se kvůli interferenci vyskytují v určitých směrech rozdíly v jasu, a ty mohou být např. zviditelněny na fot. desce. U elektronové difr. dáváme tenký vzorek do cesty paprsku vysokoenergetických elektronů a zjišťujeme jejich rozptyl po průletu. Často bývá doplňkem elektron. mikroskopu.
28. ZKOUŠKY BEZPEČNOSTI ELEKTRICKÝCH PŘEDMĚTŮ
Cílem zkoušek bezpečnosti je prokázat, že elektrické předměty jsou při obvyklém užívání bezpečné a splňují i jiné požadavky stanovené předmětovou normou nebo jiným ustanovením.Při jednotlivých zkouškách se zkouší vliv běžných vnějších i vnitřních faktorů, které mohou snížit bezpečnost elektrického předmětu. Vliv extrémních vnějších faktorů se zkouší při klimatických a mechanických zkouškách odolnosti, kde se sleduje správná funkce elektrického předmětu během zkoušky a po zkoušce (ČSN 34 56 81).
29. Zkoušky elektrické, zkoušky krytí, zkoušky mechanické, zkoušky ve vlhku, zkoušky odolnosti proti teplu, zkoušky vhodnosti použití konstrukčních materiálů.
30. Zkoušky elektrické izolace: Měření izolačního odporu, Zkouška přiloženým střídavým napětím, Měření unikajícího proudu - metoda A, Měření unikajícího proudu – metoda B
Ostatní elektrické zkoušky: Oteplovací zkouška, Zkouška odolnosti izolačních částí vůči plazivým proudům
31. Zkoušky krytí: Krytím elektrických předmětů se rozumí součást předmětu, která slouží k ochraně osob před nebezpečným dotykem živých a pohybujících se částí, dále k ochraně předmětu poškozením, které by mohlo nastat vniknutím cizích těles (zvláště vodivých) a vody do vnitřku předmětu. Na označení stupně ochrany se používají písmena IP a dvojčíslí. První číslice vyjadřuje stupeň ochrany osob před nebezpečným dotykem a současně stupeň ochrany proti vniknutí cizích těles. Druhá číslice vyjadřuje stupeň ochrany proti vniknutí vody. Pokud se uvádí pouze jedna číslice, je druhá číslice nahrazena písmenem X.
32. Mechanické zkoušky elektrických předmětů mají prokázat bezpečnost předmětu z hlediska mechanických vlastností. Porušením mechanických vlastností, např. rozbitím plastových krytů součástí je porušena téměř vždy také elektrická bezpečnost předmětu a hrozí nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Dále může být porušena ochrana před vniknutím cizích těles, vody a plynu. Při mechanickém působení mohou být poškozeny nebo uvolněny ovládací části předmětu nebo není možno po zkoušce předmět rozebrat za účelem údržby, aniž by se mechanicky poškodil.
33. Mechanické zkoušky: Zkoušky mechanické odolnosti rázem: Zkouška paličkou, zkouška rázovým přístrojem, zkouška kyvadlem, zkouška v přesýpacím bubnu, zkouška kroutícím momentem, zkouška pády, zkouška chvěním, zkouška odlehčením od tahu, zkouška ochrany před koucením, zkouška ochrany před ohybem, zkouška odolnosti nápisů na válcových plochách proti otěru, zkouška odolnosti nápisl na rovinných plochách proti otěru.
34. Zkouška kroutícím momentem:
Zkouška šroubových spojů krouticím momentem má prokázat, že mechanická odolnost šroubového spoje je při obvyklém užívání dostatečná.
Zkušebním zařízením pro šrouby s drážkou, které se zkoušejí momentem menším než 2,5 Nm, je momentový zkušební šroubovák. Pro zkoušení šroubů a matic bez drážky se používá momentového přístroje s ramenem a závažím. Zkoušce se podrobují šroubové spoje, se kterými je nutno při obvyklém užívání manipulovat. Šrouby se závitem z izolantu nebo v izolantu se při zkoušce zcela vyšroubují a zašroubují stanoveným momentem 10 krát. Zkušební krouticí momenty jsou stanoveny podle druhu šroubu a jeho průměru tabulkou, ve které jsou momenty od 0,2 do 10 Nm pro šrouby průměru 2 až 10 mm.
Předmět zkoušce vyhověl, nenastalo-li takové poškození šroubového spoje, které by vadilo jeho dalšímu užívání.
35. Tvrdost je definována jako odpor, který klade materiál proti vnikání cizího tělesa.
36. Zkoušky tvrdosti rozdělujeme na:
statické (tvrdost podle , , , )
dynamické (Poldi kladívko, Baumanovo kladívko, , duroskop)
Další dělení:
zkoušky vrypové (),
vnikací (, , , ),
odrazové ().
37. Klimatické zkoušky: Na elektrické předměty působí během jejich provozu v prostředí, pro které jsou určeny, souhrn vnějších klimatických a mechanických faktorů, které mohou vyvolat poruchu a způsobit narušení provozuschopnosti předmětu. Mezi klimatické faktory se počítají kombinovaná namáhání vlivem teploty, vlhkosti vzduchu, tlaku vzduchu, slunečního záření, prachu, plísní, solného aerosolu, deště, vody a znečištěného ovzduší.
38. Přehled klimatických zkoušek: Zkouška mrazem, zkouška suchým teplem, zkouška vlhkým teplem necyklická, zkouška vlhkým teplem cyklická, zkouška nízkým tlakem vzduchu, zkouška střídáním teplot, zkouška plísněmi, zkouška slunečním zářením, zkouška znečistěným ovzdušímm zkouška prachem a pískem, zkouška těsnosti, zkouška hermetičnosti, zkouška krytí
39. Zkouška těsnosti ohřátím: Zkouškou se ověřuje stav utěsnění předmětu naplněných kapalným impregnantem nebo dielektrikem.
Přísnost zkoušky je dána zkušební teplotou o 1 až 5 °C vyšší než je teplota pro zkoušku suchým teplem, odpovídající teplotní kategorii předmětu. Trvání zkoušky je 10 minut.
Předmět se při zkoušce uloží do klimatické komory vyhřáté na předepsanou teplotu tak, aby předpokládaná netěsnost byla otočená dolů. Po dosažení ustálené teploty se počítá doba zkoušky 10 min. Po zkoušce se předmět uloží do normálního prostředí a kontroluje se, zda nevytekla kapalina
40. Nejistota měření:
- je parametr přidružený k výsledku měření, který charakterizuje rozptyl hodnot, které by mohly být důvodně přisuzovány k měřené veličině s určitou pravděpodobností a které lze pokládat za hodnotu veličiny, která je objektem měření.
Nejistota měření zpravidla obsahuje více prvků, které lze zjišťovat buď experimentálně na základě měření nebo jinak podle úsudku a předpokladů.
Nejistota typu A - uA(x) se zjišťuje experimentálně opakovanými měřeními a představuje rozptyl hodnot opakovaných měření.
(22)
Nejistota typu B - uB(x) je určována jinak než opakovanými měřeními, určení její velikosti vychází z kvantifikace možných zdrojů, které mohou nejistotu tohoto typu způsobovat.