05BRMK statnicove

prostřednictvím této základnové stanice. Ve zbývajících šesti buňkách téhož svazku jsou využity jiné skupiny rádiových kanálů. Tak například v první buňce prvního svazku se využívají rádiové kanály č. 1 až 100, ve druhé buňce kanály č. 101 až 200, atd., až v poslední sedmé buňce prvního svazku se využívají kanály č. 601 až 700. Všech 700 kanálů jednoho svazku je však možné opět využít ve druhém svazku, který s prvním sousedí. Jsou-li totiž dvě buňky různých svazků využívající stejné kanály rozmístěny podle obr. 3.13.a, je jejich vzdálenost rovna asi pětinásobku ekvivalentního poloměru buňky, takže je splněna podmínka platná pro interferenční zónu a rádiový provoz v těchto buňkách se vzájemně neruší. V uvedeném případě je počet kanálů ve svazku roven celkovému počtu kanálů přidělených danému systému. Pokud budou v obdobném duchu rozmístěny na území i další svazky se stejnou konfigurací buněk a rádiových kanálů, lze s omezeným kmitočtovým pásmem (v našem případě 700 rádiových kanálů), pokrýt teoreticky nekonečně rozlehlé území. Popsaný způsob rozdělení kanálů do jednotlivých buněk svazku se nazývá pevné přidělování kanálů a označuje se zkratkou FCA (Fixed Channel Allocation).
Obr.2: a) Vícenásobné využití kmitočtů přidělených systému
b) Sektorizace a překrývání buněk
Další zvýšení kapacity sítě lze provést tzv. sektorizací buněk nebo překrýváním buněk. Při sektorizaci buněk se každá buňka rozdělí na 3 (obr. 2.b) nebo 6 kruhových výsečí tzv. sektorů, ve kterých je zajištěno spojení s mobilní stanicí pomocí příslušné dvojice vysílač-přijímač a směrových antén. Tak se zvýší počet kanálů jedné buňky na trojnásobek resp. šestinásobek a jednotlivé kanály se mohou na daném území opakovat ještě častěji. Buňky mají menší rozměry a základnové vysílače tak vystačí s menšími výkony. Při překrývání buněk je do přetížené buňky přidána další základnová stanice využívající kanály sousedních buněk. Výkon vysílače této základnové stanice je omezen, takže svým signálem pokrývá pouze část území původní buňky a nedochází k interferencím se signály sousedních buněk.
Popsaný způsob pevného přidělování kanálů, kdy každá základnová stanice má přístup pouze k omezenému počtu rádiových kanálů svazku (celého systému), je sice jednoduchý a snadno realizovatelný, nevyužívá však přidělené rádiové kanály s maximální efektivitou. Může nastat situace, kdy například v buňce 1 uprostřed svazku bude nedostatek volných rádiových kanálů, zatímco v buňce 7 bude obsazeno pouze 50% kanálů a zbytek kanálů bude nevyužit. Uvedený problém se řeší tzv. dynamickým přidělováním kanálů DCA, DCS (Dynamic Channel Allocation, Selection), kdy každá základnová stanice má přístup ke všem kanálům svazku. Jejich použití však závisí na tom, zda volný rádiový kanál není zrovna využíván v sousední buňce, což musí být zjištěno monitorováním provozu v okolních buňkách.
Na území, které tvoří jednu buňku, je třeba umístit základnovou stanici tak, aby vysílaný signál v dostatečné intenzitě pokrýval co největší její část. Obvykle se BTS umístí do středu buňky nebo na vyvýšené místo, případně se využije vhodná výšková budova. Vlastní návrh parametrů BTS se provádí s pomocí výpočetní techniky. Nedílnou součástí podkladů pro speciální návrhové programy je i digitální mapa daného území, která by měla být dostatečně podrobná a hlavně aktuální. Vlastní návrh spočívá v modelování vysílání BTS a to tak, že operátor umístí do zvoleného bodu mapy anténu, zvolí její typ a nastaví elev