02BRMK statnicove

v subpásmu kvantizační šum – pro každé subpásmo může být jiný počet bitů pro vyjádření jednotlivých vzorků signálu
V určitém časovém intervalu se v každém subpásmu stanoví největší vzorky signálu – určí se maximální úroveň kvantizačního šumu – stanoví se počet bitů na vzorek – v dalším časovém intervalu se vše opakuje
Přenosová rychlost na výstupu kodéru je v rozmezí 32 kbit/s až 448 kbit/s
Uvedené jevy a principy se využívají v následujících systémech zdrojového kódování akustických signálů:
MPEG 1 – úroveň 1- nejvalitnější signál, malá redukce
MPEG 1 – úroveň 2 - snižuje přenosovou rychlost, zlepšuje kvalitu
MPEG 1 – úroveň 3- diskrétní kosinovou transformaci MDCT
MPEG 2 – úroveň 1,2,3 - DVB, 5.1 kanálový zvuk, používá poloviční
vzorkovací frekvence než MPEG1
// na tohle se radši mrkněte do skript strana 23-26 at to lip pochopite…
Zdrojové kódování obrazových signálů
Při snímání barevných obrazů v kvalitě odpovídající běžnému televiznímu vysílání se vytváří analogový jasový signál s kmitočtovým rozsahem 0 až 6 MHz a dva analogové chrominanční signály s kmitočtovými rozsahy 0 až 1,6 MHz.

Při digitalizaci těchto signálů pomocí PCM je podle doporučení ITU-R 601 vzorkovací kmitočet pro jasový signál 13,5 MHz a pro chrominanční signály je vzorkovací kmitočet 6,75 MHz.
Při redukci bitové toku signálů statických obrazů se nejčastěji využívá metody transformačního kódování. U pohyblivých obrazů se navíc využívá při redukci i tzv. vektorů pohybu a predikce snímků nebo půlsnímků.
U standardu MPEG se signál sestavuje do makrobloků (16x16 vzorků).
Plynulý sled snímků na vstupu kodéru je rozdělen na skupiny snímků GOP (Group of Pictures), které se opakují obvykle po 12 snímcích (cca 0,5 s).
Na začátku každé skupiny je přenášen referenční snímek I (Intra frame).
Ostatní snímky skupiny mohou být snímky P (Predict frame) nebo snímky B (Bidirectional frame).
Ještě větší komprimace signálu lze dosáhnout s podporou vektorů pohybu.
Kanálové kódování
Cílem je zabezpečit signál proti chybám vznikajícím při přenosu v komunikačním kanálu.
Chyby signálu - způsobeny šumem, různými druhy rušení, únikem signálu, odrazy, přepnutím signálu při handoveru, atd.
Chyby mohou být ojedinělé nebo ve skupinách (shluky chyb, bursty).
Podstatou zabezpečení signálu je mírné, úmyslné a kontrolované zvýšení jeho redundance - malé zvýšení přenosové rychlosti a tím i nutné šířky kmitočtového pásma kanálu, při výrazném snížení chybovosti signálu BER
K tomuto účelu se používají zabezpečovací neboli bezpečnostní kódy umožňující chybu nejen detekovat, ale i opravit.
Při přenosu hovorového signálu je povolena maximální přípustná chybovost BER = 10-3 až 10-4, při přenosu televizního obrazového signálu s vysokou rozlišovací schopností HDTV (High Definition TeleVison) je BER = 10-10 a při přenosu dat mezi počítači jsou požadavky ještě přísnější.
Rozdělení kanálových kódů
Detekční kódy s paritními bity
- Doplnění jednotlivých kódových skupin jedním paritním (kontrolním) bitem – na začátku nebo n