ZM protokol

nového prvku, části konstrukce nebo celku je potřeba provést
větší množství zkoušek se statistickým vyhodnocením.
Pevnost v tlaku fcc v N/mm2 je dána vztahem:
c
cc A
Ff =
F je maximální zatížení při rozdrcení v N; Ac je plocha tělesa, na které působí zatížení v mm2.
Schéma zatížení Max. ohybový
moment [kN.m]
Tvar průřezu Průřezový
modul [mm3]
F
F/2 F/2 l/2 l/2 l

M F l= ×2 2
b
h

w bh= 16 2

F/2 F/2 x x l
F/2 F/2
l-2x

M F x= ×2
d
w d= pi32 3
Tab.3: Vybrané hodnoty ohybového momentu a modulu průřezu

Strana 4 / 4

Příklad 6: Vypočtěte pevnost v tlaku betonového tělesa o rozměrech 150 × 150 × 150 mm. Maximální naměřená síla při
rozdrcení tělesa je 668 kN.

fcc = N/mm2

• Tvrdost
Tvrdost je odpor materiálu proti tvárné (trvalé) deformaci při vnikání cizího tělesa do jeho povrchu. Ve stavebnictví se
tvrdoměrnými metodami zkouší téměř všechny materiály.

Tvrdost podle Brinella
Při zkoušce zatlačujeme ocelovou kalenou kuličku zvoleným zatížením do
zkoušeného materiálu. Po odtížení změříme průměr trvalého vtisku d =
(d1 + d2)/2 (viz. Obr.7). Tvrdost podle Brinella určíme jako poměr
zkušebního zatížení a povrchu vtisku, který uvažujeme jako kulový
vrchlík o poloměru odpovídajícím polovině průměru kuličky:

 −−⋅⋅
⋅⋅=
22
2102,0)(
dDDD
FHBWHBS
pi
,
kde
D je průměr kuličky v mm;
F je zkušební zatížení v N;
d je průměr vtisku d = (d1 + d2)/2 v mm.



Příklad 7: Vypočtěte tvrdost podle Brinella ocelové desky při zatížení F = 29,42 kN a průměru kuličky D = 10 mm. Naměřené
průměry vtisku jsou 4,12 a 4,08 mm.

d = mm
HBS =

• Rázová houževnatost Aw

Houževnatost je schopnost materiálu odolávat dynamickému (rázovému) namáhání ohybem. Podstatou metody je zjištění
energie potřebné k porušení tělesa při působení dynamického zatížení v ohybu. Rázovou houževnatost tělesa při vlhkosti
materiálu W vypočítáme z poměru energie a příčných rozměrů zkušebního tělesa v J/cm2 podle vzorce:
hb
QA
W ⋅=

Práci Q v J potřebnou pro přeražení zkušebního vzorku určíme ze vztahu:

,coscos 12 )(amqQ ϕϕ −⋅⋅⋅=

b, h jsou rozměry zkušebního tělesa v radiálním a tangenciálním směru v cm;
m je hmotnost kyvadla v kg;
a je rameno kyvadla v m (v našem případě a = 0,80 m);
g je tíhové zrychlení (g = 9,80665 m/s2);
φ1 je velikost úhlu vychýlení kyvadla pro počáteční polohu ve stupních;
φ2 je velikost úhlu překyvu ve stupních;
W je vlhkost zkušebního tělesa.

Příklad 6: Vypočtěte rázovou houževnatost dřevěného trámečku o rozměrech 100 × 100 × 400 mm a hmotnosti 9,458 kg,
přičemž počáteční vychýlení kyvadla je 60° a velikost překyvu je 11°.

Q = J
AW = J/cm2

Obr.7: Schéma zkoušky
tvrdosti podle Brinella
Obr.6: Schéma měření rázové houževnatosti Charpyho
kyvadlem